obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Dobré dílo poslouží jako potrava pro duši, špatné i jako podložka nohy stolu."
Pavel Sečkář
obr
obr počet přístupů: 2915293 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389842 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Rabbitdogs (15. díl) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Rabbitdogs
 redaktor Šíma publikováno: 21.11.2007, 22:36  
Co je strach? Jde jen o obavy z neznáma? Proč se bojíme? Jsme jedinými tvory ve Vesmíru, kteří mají z něčeho obavy? Z budoucnosti? Ze ztráty života, zdraví, nebo majetku? Nejsme dokonalí, ale kdo vlastní ono měřítko, co, nebo kdo je dokonalý a kdo ne? Co když není ve Vesmíru nic dokonalé a zároveň ano? Strach je dobrým rádcem, ale špatným pánem. Děsí nás a dokáže naši mysl i tělo dokonale znehybnit! Co potom udělá s lidskou psychikou opravdový děs, který je všudypřítomný a stálý, jako by patřil k určitému prostředí? Může se stát, že i tu nejvyspělejší bytost přepadne nevýslovný strach, tak silný pocit ohrožení, že mu podlehne? Kdo vyhraje? Na čí stranu se rozum postaví? Čí rozum? Možná lidský, možná zvířecí, kdoví, třeba se i Bůh bojí samoty a proto stvořil Vesmír se všemi jeho světy, včetně nedokonalých lidí, ale co když je to všechno jinak?
 

/POKRAČOVÁNÍ - DRUHÉ ČÁSTI - Konfrontace/

/XXX. - vzpomínky – čas první Johnovy expedice – povrch Černé planety/

"Dnešní den padne konečné rozhodnutí?" zeptal se Tom Johna, stojícího na spuštěné rampě přechodové komory. Ten den bylo méně šera než obyčejně. Nechali se unést pohledem na vzdálené kontury příkrých útesů sahajících do výše dvou kilometrů, kde se lámaly na hraně kotle a zvolna přecházely v rovinu. Otočili se k domnělému městu.

"Přál bych si, aby přišli oni k nám, ale nejspíš budeme muset prokázat iniciativu jako první!"

"Nemůžu pochopit, Johne, jakým způsobem je chceš přinutit, aby letěli s námi. A dobrovolně!"

"Uvidíme, něco vymyslím!" řekl John a na okamžik zaklonil hlavu. Špice lodi čněla sto metrů nad úrovní terénu.

"Počítej s tím,, že ne všichni se vrátíme domů!" řekl mu a chvíli se díval do jeho překvapené tváře. Udělal několik kroků, pokaždé mu pod nohama zakřupal písek a drobné kamení.

"Tobě vůbec nejde o ty tři muže, viď Johne?" zmohl se Tom konečně na slovo.

"Ale ano, jenomže ty bytosti mají prioritu!" zamračil se a cvakl vypínačem vysílačky.

"Kontrola, slyším!" ozvalo se.

"Muži jsou připravení?"

"Ano, do deseti minut můžete vyrazit!"

"Půjdeš se mnou?" zeptal se Toma a strčil přístroj do kapsy.

"Pochybuješ o tom?" řekl Tom. "Doufám jen, že se nebudu muset držet, abych tě nezastřelil!"

"Pokusím se nedát ti k tomu důvod!" zazubil se John a nasadil si přilbu. "Ale byla by to vzpoura! Myslel jsi na to?"

"Co jsme to za lidi?" zeptal se nahlas a zahleděl se na cíl jejich cesty.

Proč právě tady? Zeptal se Tom v duchu. Kdesi spadla další lavina kamení. Díval se, jak se John ztrácí pomalu v šeru. Kdesi nad jejich hlavami hučel posměšně divoký vichr a neustále strhával ze svahů horského masivu malé laviny kamení a prachu. Hrál si tak už odnepaměti, proč by měl nyní, když sem zavítali lidé, přestat se svou dlouholetou hrou?

"Byl tu John?" zeptal se jej navigátor a oba na sebe chvíli nechápavě civěli.

"Ano, vy máte zůstat tady u lodi, víte o tom?"

"Nemám rád jatka!" odpověděl mu navigátor.

"Nerozumím!"

"Nač jsou ty zbraně? Nikdo se nenechá odvést ze svého domova! Myslete na to Tome, až budete tam mezi skalami! Budou se bránit!"

"Co vám ještě John řekl?"

"Máme čekat. V případě nebezpečí odletíme bez vás! Z oběžné dráhy pošleme sem dolů oba stroje! Lákavá vyhlídka, nemám pravdu?"

"Udělali byste to?" pokusil se Tom o úsměv.

"Nešel byste s Johnem, kdybych vám řekl, že byste byl potřebnější právě tady? Na lodi se zbytkem posádky?"

"Na mě tu konec konců nesejde!" řekl mu Tom chladně. "Tohle je podivné místo a my zde hrajeme ještě podivnější roli, nemyslíte? Nic už nechápu... Nechápu Douglase, Johna, ani ostatní, tohle je bláznivé místo pro život, co říkáte?"

/XXXI. - hlasy – současnost – povrch Černé planety/

Zatraceně! řekl si Dlouhán, když překračoval hromadu suti. Neměl přesný plán, kam půjde. V první řadě si chtěl jen někam odskočit a ulehčit svým vnitřnostem. Nyní bloudil ruinami skalního města a hlasitě klel. Skafandr měl zvláštní kapsy, či plastikové nádoby na tuhé a tekuté exkrementy, ale jemu bylo zatěžko je vyhazovat u ostatních, připadal si jako na toaletě s nahým zadkem mezi všemi.

Teď jsem v prdeli! myslel si, a nepřestával se obviňovat, z toho, že se vydal příliš daleko. Půjdou mě hledat? Nejspíš budou zadělaní až za ušima a nehnou se z místa...

Pak to přišlo. Podivné funění a chroupání písku. Otáčel se do všech stran, ale původce zvuků nezahlédl. Začal se potit. Najednou se necítil ve své kůži. Ztratil jsi kuráž? ptal se v duchu. Snažil si dodat odvahu, aby nezůstal stát, jako socha, na jednom místě.

"Tak se ukaž!" zařval a zatřásl svou zbraní. "Ukaž se, parchante jeden!"

Nastalo ticho. Městem prosvištěla ozvěna padající laviny. Stál jako přikovaný a přes veškeré úsilí nemohl udělat jediný krok. Čas se zdál být nehybný. Kdyby se nyní Dlouhán podíval na displej počítače, který měl na svém levém rukávě, všiml by si, že se číslice odměřující uplynulé vteřiny takřka zastavily.

'Tady jsem!'

"Nehraj si se mnou!" zuřil Dlouhán. "Nehraj si se mnou na schovávanou!"

'Za tebou!' uslyšel ve své mysli a otočil se. 'Proč jste znovu přišli? Přišli jste si pro nás, nebo pro vlastní smrt? Neměli jste se sem vracet!'

/XXXII. - současnost – orbita Černé planety/

"Johne!" uslyšel za sebou čísi hlas. Byl příliš zaneprázdněn svými myšlenkami, než aby jej dokázal ihned identifikovat. Někdo za ním běžel a toužil s ním mluvit.

"Co se tehdy stalo, když jste vešli do toho města!"

"Nic, Petře!" odpověděl a otočil se k němu. Navigátor se udýchaně zastavil.

"Zajdeme na skleničku?"

"Nemáš žádnou kondici!" řekl přísně a přikývl.

"Co se stalo s navigátorem první výpravy?"

"Zbláznil se!" řekl mu John.

"Hm?" zvedl obočí a nasadil nechápající výraz. Znovu se zastavili.

"Odešel do volného prostoru bez skafandru..." řekl John a zarazil se. "Ještě teď nemůžu pochopit, jak se mu podařilo oklamat bezpečnostní systém přechodové komory!"

"Musel k tomu mít důvod!" zakabonil se Petr a myslel na to, zda jej potká podobný osud. John jej chytil za rameno a přinutil k chůzi.

"Oni jej dostali, Petře!" řekl mu. "Proč, to věděli jen oni sami! Zničili jej psychicky!"

"Museli mít nějaký motiv!" nenechal se navigátor odbýt a poslušně kráčel vpřed vedle Johna. Došli ke křižovatce.

"Doprava!" kývl hlavou.

"Motiv..." řekl si John nahlas.

"V tom městě?" zeptal se znovu, jakmile došli ke stravovací sekci lodi. "Co se tam stalo?"

"Měli jsme zajít do baru na vyhlídkové palubě!" mávl John rukou. "Miluji pohled na Vesmír!"

"Neodpověděl jsi mi!" vešli do větší místnosti se stolky utopenými v moři zeleně. Sedli si a objednali pití. John mlčel.

"Nuže?"

"Našli jsme jen věci od těch tří. Zbraně, vysílačky, biohledače, potraviny... Ale po nich, jako by se zem slehla!"

"Tehdy začal jejich myšlenkový nátlak, Johne?"

"Oni chtěli, abychom přistáli právě u města!" řekl John temně. "Už od první chvíle si s námi zahrávali!"

"Věděli jste o tom?"

"Co když se právě nyní, Petře, hrabou v tvé mysli na dálku a ty o tom nemáš ani páru?"

"Překvapili nás! Nachytali nás na švestkách! Zaplatit jsme měli až později, svými životy!"

"Zabíjeli vás? Po jednom?" naslouchal ztuhlý navigátor.

"Ne! Zabil nás náš vlastní strach!" řekl John a sledoval přijíždějícího robota. Zastavil u jejich stolku a čekal, dokud si nevzali objednaný drink. Hned na to poděkoval a odjel za svými povinnostmi.

"Stali se katalyzátorem našeho myšlení! Stačilo málo, a vše by dopadlo úplně jinak! Ku prospěchu nás všech, ale my jsme pozvedli zbraně proti sobě i jim samotným!"

"Prostě jste se málem postříleli navzájem?" řekl Petr a naráz vypil celou sklenku. Chvíli nemohl dýchat.

"Neměl bys tolik chlastat!" řekl mu John. "Kdyby ten chlast byl pravý, upil by ses k smrti!"

"Nikdy mi nepřijde, že jde o atrapu!" usmál se a objednal si další rundu. "Myslíš, že mi říkají, napij se chlapče, napij?"

"To nemůžeš nikdy vědět!" pousmál se John a vzpomněl si na Martina. Dobro bojuje se zlem? Ale jak máme poznat, co je dobro, a co zlo?

"Mnozí z posádky si stěžují na noční můry, Johne!"

"Kdo ti to řekl?" zpozorněl.

"Gordon s Maxem, nelíbí se jim to!"

"Nejraději bych odtud odletěl!" řekl mu John. "Ale nemůžu..."

"Otázka zní: Můžeme?"zeptal se ho navigátor. Nastalo ticho. Můžeme odletět?

"Asi jsme všichni padlí na hlavu!" odpověděl a objednal si taky. "Nemůžeme! Ne bez nich! Jsme v pasti!"

"Tak na ty parchanty!" pozvedl Petr svou číši. "Loď je plná dohadů, lidé neví, co si mají o tom všem myslet a zdá se, že došlo k průsaku jistých informací! Tato akce není zase tak tajná, jak by se na první pohled zdálo!"

"Na ně a na nás, Petře!" odpověděl a v myšlenkách proletěl temnou slupkou atmosféry, aby se spolu s větrem proháněl po vyprahlých pustinách, až k úpatí hor, které se jako ostrovy tyčily nad rozlehlými pouštěmi a nesčetnými kaňony v nich ukrytými.

'Kdo zaseje vítr, sklidí bouři!' řekl mu čísi hlas.

Ne! řekl si John. Zaseli ji jiní a my sklízíme jejich úrodu!

/XXXIII. - vzpomínky – čas první Johnovy expedice – povrch Černé planety/

"Nejsou tady!" slyšel Tom hlas svého pobočníka. "Není tu živé duše!"

"Tak co, Johne?" zeptal se jej Tom. Stál vedle něj, ale skrze skla přileb mu neviděl do tváře.

"Budeme hledat, než se setmí!"

"A pak?" všichni muži se seskupili kolem těch dvou a čekali na další rozkazy.

"Někde tu musí být!" řekl zarputile.

"Začínám nenávidět ty tvé dvojsmysly!" zavrčel Tom a odstoupil od něj. Máme ještě pět hodin, řekl si. John mlčel.

"Nemáš ten pocit, jako by nás někdo sledoval?" vystřelil a věděl, že trefil do černého.

"Setmí se za sedm hodin!" odpověděl mu John. Tomovi připadalo, že jeho nadřízený ztrácí soudnost a nemá správný nadhled. "Co se to s tebou děje?"

"Až zapadne slunce, bude tu sakra zima!" ozval se Johnův pobočník. Tom samotný si připadal, jako páté kolo u vozu. Jako nějaká Johnova pojistka...

"Bude-li to nutné, přespíme tady! Přenocujeme někde v jeskyních! Buď se zítra vrátíme i s nimi, nebo odletí bez nás!" kopl do většího šutru a pozoroval jeho let, dokud se nerozbil na konci své dráhy na malé kousky. Ze země se zvedl oblak prachu. Netrpělivě čekali, až padne konečné rozhodnutí, avšak v hloubi srdce tušili, že tato noc bude nejdelší nocí, kterou zde zažili.

"Pamatuješ, Tome, co jsem ti řekl u lodi?" zeptal se jej John.

"Půjdeme dál!" mávl Tom rukou. Do svého návratu na loď mezi sebou nepromluvili ani slovo. Dosáhl jsi svého! Jen tobě patří čest a sláva, ale kdo navrátí pokoj ztraceným duším? Ty Johne?

/XXXIV. - hlasy – současnost – povrch Černé planety/

Dlouhán nemohl uvěřit svým očím. Díval se na tvora, jež by si nevymyslel ani ten nejnápaditější smrtelník. Stáli proti sobě. Ani jeden z nich se nehýbal, jakoby byli zmagnetizování neznámou silou, jež je odmítala propustit.

Jeho oči hleděly do dvou ohnivých studní. Dlouhán spatřil ohromné erupce lávy a cítil spalující horko. Strach! Jeho vlastní strach jej nutil k činnosti! Zbraň! pomyslel si. Opatrně ji sundal z ramene. Odjistil a zatáhl za uzávěr. Bytost na něj stále lhostejně hleděla.

'Udělej to!' řekla mu. 'Zabij mne! Natáhni ruku a zmáčkni spoušť!'

Dlouhán se propadl do ohnivé jámy. Kolem sebe spatřil vysoké plápolající plameny. Cítil, jak mu na těle naskakují puchýře, něco mu padlo k nohám! Jeho vlastní kombinéza! Sklo přilby se rozteklo a popálilo mu tvář. Vlasy se proměnili v prach a kůže odhalila zčernalou lebku. Tehdy vystřelil...

Bytost se ještě chvíli dívala na zmítajícího se muže a pak se chystala zmizet v šeru. Dlouhánovo tělo splynulo s prachem! Zabil jej vlastní strach!

'Ano!' řekla na svou obhajobu. 'Strach! Nemůžeme čekat, až zahubí i nás!'

'Je to pošetilé a krátkozraké!' uslyšel čísi hlas. 'Zabíjení nic nevyřeší...'

'Neodletím s nimi!' odpověděl.

Zdálo se, že ani Rabbitdogs nejsou jednotní ve svých názorech a plánech do budoucna. Pak se někde mezi sutinami pohnul další temný stín. Rabbitdogs se otočil k novému návštěvníkovi. S překvapením hleděl na příchozí bytost, která se nepodobala ničemu, co kdy viděl. Nešlo o člověka, natož o Tvůrce. Zůstal strnule stát a hleděl mu do očí. Tušil, že na něj neplatí žádná psychická kouzla, přesto spolu mohli komunikovat v myšlenkách. Neznámý tvor nehodlal zaútočit, jen pohlédl na zem, kde leželo pokroucené Dlouhánovo těla a pak zpátky na Rabbitdogs. Otázka byla jasná: Proč?

Nedostal však odpověď. Kříženec psa a králíka si jen zlostně olízl mordu. Zdálo se mu, že tu ve zdejším světě začíná být pěkně těsno. Nejdříve přišli lidé a to hned ve třech výpravách a nyní ještě tyto bytosti? Co jsou zač? Nepoznával je. Nepatřily mezi ty, kteří sem Rabbitdogs přivezli. Nezaznamenali ani jejich příchod. Neviděli žádnou loď a dokonce i samotný vítr posměšně mlčel, jako by byl i on v koncích. Neznámý tvor zmizel. Rabbitdogs několikrát zamrkal svýma ohnivýma očima, aby se ujistil, že se mu to nezdálo. Ne, nestal se obětí fata morgány. Stál tu před ním, jen několik kroků daleko a pak se rozplynul v šeru.

'Je tu ještě někdo!' řekl všem. 'Nejde o člověka, ani o Tvůrce! O co tu vlastně jde?'

'Vrať se k nám! K městu se blíží ještě další lidé, o kterých nemají ti, kteří přišli nedávno, žádné ponětí... Tady nejde o žádnou diplomatickou misi!'

'Pokud něco neuděláme, tak nás pochytají a my se budeme muset bránit!' namítl tvor stojící nedaleko Dlouhánovy mrtvoly.

'Nedal jsi mu šanci!'

'On ji nedal mně!' bránil se. 'Nenechám se zastřelit pro nic za nic! Jen kvůli jednomu ustrašenému člověku...'

'Máme se stáhnout!' uslyšel v hlavě hlasy svých společníků.

'Kdo to řekl?'

'Ti, kteří nás sem kdysi přivezli!'

'Oni tu jsou taky?' zděsil se a olízl si mordu. 'To má nastat vážně konec světa? Pro nás? Pro ně? Pro koho dalšího? Co byl zač ten podivný tvor, kterého jsem viděl?'

'Neznáme jeho identitu! Zmiz odtamtud... Musíš se vrátit! Jinak neručíme za tvůj život!'

/POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ/


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 4 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.5 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 15 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 24 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 1:28:23 Odpovědět 
   04. 07. 2014

Další neznámá postava byla vložena do příběhu. Nepřeháníš to už trochu? Ale možná může okořenit děj. Zajímalo by mě, jak může mít obrovská kosmická loď jen čtyři raketoplány?
 ze dne 01.08.2014, 17:45:50  
   Šíma: Existuje vůbec limit postav? Snad jen co příběh a autor snese!

Viděl jsi Vetřelce? Druhý film. Na Sulaku byly jen dva raketoplány a jaká to byla velká loď. Tadle je má jen čtyři... Možná málo, kdo ví?
 Kondrakar 08.12.2007, 13:03:57 Odpovědět 
   Nu tak já se ještě ztrácet nezačal. vyvíjí se to zajímavě. Na planetě je ještě několik dalších rozdílných bytostí, o kterých neví aní někteří rabbitdogs, natož Johnův výsadek.
 ze dne 08.12.2007, 14:48:48  
   Šíma: Díky za návštěvu a komentář, uvidíme, zda-li se neztratíš v dalším dílu... :-D
 sirraell 26.11.2007, 19:26:19 Odpovědět 
   I kdyz dej je trosku vice odhalujici a pekne se vyvijejici, bylo zde trosku vice chybicek, nez posledne. Tak dnes za 2. Dala bych 1.5, ale nemam zde tuto znamku k dispozici, tak priste az budu vahat, dam za 1. Slibuju. Uz se tesim na dalsi dil...
 ze dne 26.11.2007, 21:00:08  
   Šíma: Díky, milá sirraell, ani já nejsu dokonalý! ;-) Těším se na Tvou další návštěvu! :-D
 Tomáš P. 24.11.2007, 19:37:30 Odpovědět 
   Tak nevím, možná si tenhle díl po dlouhé době zasloužil o deset minut víc času... Je to sice stále skvělé, ale tentokrát to bylo trochu rozcuchané a místy jsem se i malíčko ztrácel (ale to mohlo být i mojí nepozorností..)

Neznámkuju a moc se těšim na další díl ; )
 ze dne 24.11.2007, 23:42:10  
   Šíma: Že by to začínalo být zlé (na pováženou), pokud se i Ty, Tomáši, začínáš pomalu ztrácet? Uvidíme v dalším díle... Co budu dělat, pokud se mi ztratí všichni čtenáři... ;-) He, he... No toto?
 ze dne 24.11.2007, 20:11:53  
   Šíma: Navrhuji, Tomáši, aby sis tento díl přečetl ještě jednou! :-D

Díky za návštěvu a komentář! Jsem rád, že ses i přes nedostatek času zastavil! ;-)
 OH 23.11.2007, 14:34:04 Odpovědět 
   Zdar Šímo, asi mají pravdu ti, co říkají, že jsem životní skeptik a pesimista. Vždy, když to tvé dočtu k "Tajemné entitě", tak si řikám: "To je jasný, to sou ještě větší svině, než lidi a králikopsi dohromady a hrajou si na boha...
Na Černou planetu si vzpomenu vždy, když vidim všechny možný ptáčky hádat se o semínka v krmítku na balkóně.
Jinak samože supr!
 ze dne 23.11.2007, 16:02:42  
   Šíma: Také děkuji za návštěvu a komentář! :-D
 amoska 21.11.2007, 23:12:24 Odpovědět 
   Vážený a milý Pavlíku!
Nelekej se toho oslovení, protože, a to mi věř, není formální. Já nemám ráda sci-fi, to už jsem dávno ventilovala. Dočetla jsem s obrovským zaujetím pouze 2 knihy tohoto žánru, a to ještě tu jednu považuji spíše za filozofickou. Asi znáš Mallevil od Francouze Merleho. To je ta na bázi filosofie. Úžasná! Další je klasika, jistě znáš Den Triffidů. Ta mne taky velmi zaujala. Jinak jsem žádnou jinou nedočetla, i když jsem měla snahu. Proč toto dlouhé "předtančení"? Protože Tvoje fantazie mne rovněž pohlcuje a dokonce to dělám tak, že si třeba 2 pokračování nechám "na pak", abych četla větší kus najednou. Musíš mít snovou představivost, fantazii a paměť.
Jak všechny postavy, děje, fantastiku ukočírovat tak, aby byla tolik zajímavá, je snad nad lidské síly. Tak to je jedna věc. Ale dnes jsi mne dostal svým přemýšlením. Chlapče, Ty jsi laický filosof! To dnešní úvodní povídání O STRACHU je úžasné! Logické, pravdivé, vypreparované z lidí kolem, možná by zasloužilo samostatnou publikaci. Teď se vrátím k mému úvodnímu oslovení. Já si Tě, milý Pavlíku, opravdu velice vážím. Přes své mládí jsi myšlenkově hodně vyzrálý a přemýšlivý, což mi velmi imponuje. Nejsem na to u mladých lidí moc zvyklá. Proto tato óda, ať víš, že i amoska, která někdy sekala kule do žákovských, nešetří chválou tam, kde jsou zásluhy.
Přeji Ti, ať Ti to píše, hodně zdravíčka a štěstíčka. Páčko amoska.
 ze dne 21.11.2007, 23:24:47  
   Šíma: Díky! ;-) E-e, no, těžko hledat najednou patřičná slova! :-D

Tuším, že jsem oba dílka kdysi četl ("Mallevil" i "Den Triffidů"), sci-fi je mým oblíbeným tématem, viz. můj seznam autorů na mém Profilu na SASPI (i když tam nejsou všichni, kdo si je má pamatovat všechny?)...

Jinak jsem docela zvídavý a přemýšlivý typ (někdy možná až příliš, jak se říká: "Všeho moc škodí!") ;-) Díky za přízeň a jsem rád, že se Ti mé dílko líbí! Trochu jsi mě svým dlouhým komentíkem překvapila! :-D

P.S. Také jsem se díval, zda-li jsi nepublikovala další své dílko (třeba i z lázní - vděčné to téma), sice jsem byl v lázních jen asi 3x jako dítě! ;-) Ještě jednou díky za zastavení...

Nyní vím, jaké to je, když někdo "narazí" na něčí dlouhý komentář (psaný od srdce), sám poměrně dost často píši podobně dlouhé komenty! Ale jsem docela mile překvapen. Drž se! Nevěřila bys, jak pracně jsem musel ze sebe dolovat slova na reakci po přečtení Tvého milého postřehu. :-DDD
 Pavel D. F. 21.11.2007, 22:36:18 Odpovědět 
   Tak tedy Rabbitdogs, ti jsou na Černé planetě nyní doma, jelikož je dovezli Tvůrci. Do toho se pletou lidé. A najednou další neznámá bytost. Musím říct, že mě tento příběh stále dokáže znovu a znovu překvapovat. To je samozřejmě jedině dobře, jenom to čekání na pokračování je pak trošku dlouhé.
 ze dne 21.11.2007, 22:59:56  
   Šíma: :-D Za to "čekání" já nemůžu! *rameny krčící smajl*

P.S. Díky za publikaci! Ono to taky poněkud trvá, než každý díl trochu "předělám a oživím"... ;-) Snad se neztratím v nějaké té písečné bouři! Jeden nikdy neví! Původní Rabbitdogsy sem totiž nedávám... Ale budu nadále skromným hochem a budu tiše mlčet! ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
34. kapitola - ...
Miky
Ten, který přin...
Xianghua
Odi et amo 9
Mon
obr
obr obr obr
obr

Co se to tu, sakra, děje? III.
Cora
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr