obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Naděje je sen bdícího."
Aristoteles
obr
obr počet přístupů: 2915289 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39391 příspěvků, 5727 autorů a 389816 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Rabbitdogs (16. díl) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Rabbitdogs
 redaktor Šíma publikováno: 02.12.2007, 21:56  
Kdybyste potkali nějakou cizí formu života, zástupce z jíné formy života (Vesmírné civilizace), co byste jim nabídli, jako lidé? Co by jim bylo schopno nabídnout samo lidstvo, pokud nebudeme brát v úvahu onu odvěkou otázku: "Jsme-li ve Vesmíru sami..."? Kdo, nebo co by zvítězlo? Zbraně nebo myšlenky? Co když nejsme jedinými tvory, kteří dokáží zhmotňovat své vlastní tužby a přání? Možná budou na takovém stupní svého vývoje, že je otázka vlastního přežití nebude ani v nejmenším zajímat...
 

/POKRAČOVÁNÍ - DRUHÉ ČÁSTI - Konfrontace/

/XXXV. - současnost – povrch Černé planety/

O tři hodiny později našla jeho takřka zaváté tělo tříčlenná hlídka Tomovy skupiny. Nemohli tomu uvěřit. Dlouhán, jeden z nejchladnokrevnějších a nejzkušenějších mužů z posádky raketoplánu Alfa, padl do pasti vlastního strachu a zemřel. Nic na tom nezměnil fakt, že byl jeho stav vyvolán uměle bytostí, která byla vždy proti lidem a jejich návštěvám zdejšího světa. Také Rabbitdogs byli svým způsobem kastováni a neměli vůči sobě rovná práva, či výhody. Zdálo se, že je to až absurdní, aby se v tomto veskrze nepřátelském světě zajímali o to, kdo má jaké postavení, výhody a povinnosti...

Stopy onoho tajemného tvora již dávno zakryl poletující písek a prach. Stejně tak zmizely jakékoliv stopy po tvorovi, který ze zde objevil takřka odnikud a jeho identita byla zatím neznámá. Zdálo se, že celý pomyslný konflikt je zatím jen mezi lidmi a Rabbitdogs a ani jedna z dalších stran do něj zatím nechtěla zasahovat. Avšak jen Bůh věděl, jak dlouho bude jejich neutralita trvat. Lidé vytřeštěně pozorovali Dlouhánovu sinalou tvář a holou lebku, ze které mu snad vypadaly všechny vlasy. Tělo samotné leželo v nepřirozené poloze stažené nevýslovnou křečí. Kombinézu měl roztrhanou, jako by se snažil servat ji z těla a jeho přilba ležela asi pět metrů od něj.

Co se tu stalo?

Jeden z mužů vytáhl z krosny dlouhý vak se zipem. Položil jej na zem a rozepnul zdrhovadlo. Pochopili. Za několik okamžiků bylo Dlouhánovo tělo odneseno na jejich dosavadní základnu. Vraceli se tiše s myslí naplněnou nejtemnějšími myšlenkami. Dlouhán je po smrti! Zabili jej oni? Tvorové, pro které sem dolů přišli? Jaký k tomu měli důvod?

"Tady máte svou první oběť!" řekl jeden z nich a shodil před Toma objemný vak.

"Kde jste jej našli?" zeptal se Tom chladně.

"To není důležité, pane!" řekl tentýž muž a odešel k ostatním. Třásl se po celém těle. Sedl si zády ke stěně a složil hlavu do dlaní. Ani zbývající muži na tom nebyli o nic lépe. Ostatní jen tiše přihlíželi.

"Co se stalo?" zeptal se jich Allan.

"Zemřel hrůzou!" uslyšel odpověď.

"No tak, našli jste ještě něco, kromě něj?" naléhal Allan.

"Ne. Jen jej samotného a jeho věci!" řekl tentýž muž a spočinul pohledem na veliteli skupiny. "Víte jak vypadá? Podívejte se! Co mu vsugerovali? Že hoří? V pekle? Měl byste jít za ním! Je mi z vás na blití!"

Nastala dlouhá pauza.

Muži se schoulili do zákoutí jeskyně a snažili se zapomenout. Na co? Na hrůzný obraz Dlouhánovy smrti? Proč se sakra nesebereme a nevypadneme odtud? Tato otázka vytanula snad v mysli každého z lidí v jeskyni. Kdesi nad městem dul silný vítr a zabalil všechny stavby do prašného závoje. Ti druzí se stále drželi kdesi vzadu a nedávali o sobě nikomu znát. Tom, ani jeho lidé, netušil, že je zde ještě jedna skupina lidí, mající stejný záměr. Otázkou bylo kdo je poslal a kdo jim dal loď i potřebné vybavení...

"Je šero!" odpověděl mu vedoucí hlídky. "Noc stvořená pro vlkodlaky!"

/XXXVI. - současnost – orbita Černé planety/

"Chyťte toho muže!" neslo se koridorem na hlavní palubě lodi. Chodbou se táhlo těžké supění. Jakýsi muž proběhl kolem jednoho z kontrolních stanovišť.

"Všechny vás zabiju!" řval a mával kolem sebe nabitou puškou. "Všechny! Pojdete jako krysy!"

"Zažeňte ho do kouta!" zvolal hlas v éteru. "Je v jedenáctce!"

"Blíží se k technické palubě! Odřízněte mu cestu! Uzavřete všechny průchody!"

"Jedenáctá chodba uzavřena. Hledaná osoba neopustila hlavní palubu!" křičel palubní rozhlas.

"Rychle, za mnou!" mávl rukou jeden z ozbrojených pronásledovatelů a za rohem padl mrtev k zemi. Ozvěna výstřelu se zvolna ztrácela kdesi v nenávratnu.

"Pojďte si pro smrt!" křičel šílený muž. "Všechny vás zabiju a nakonec sám sebe!"

"Je ozbrojen! Pozor! Je ozbrojen!" hučel rozhlas.

"Zavolejte někdo velícího důstojníka!" zakřičel vedoucí skupiny a opřel se o stěnu. Hluboce dýchal a snažil se co nejvíce soustředit, i když se mu to moc nedařilo, jeho mysl pádila vpřed a nenechávala jej domyslet jakoukoliv myšlenku.

"Co chceš, ty parchante! No tak, vymáčkni se! Přiznej, že máš strach..." zakřičel do chodby.

"K tělu má připnutý jakýsi vak, pane!" přitiskl se k němu další z mužů. "Vypadá to na výbušninu!"

"Musíme ho zastavit!" kývl jeho nadřízený. "Nemůžeme si dovolit, aby tu něco rozsekal!"

/XXXVII. - hlasy – současnost – povrch Černé planety/

'Chcete je všechny pobít, nenechat nikoho naživu?'

Ukrývali se a číhali na lidské vetřelce na různých místech města, nenechali se odradit poletujícím pískem, ani rostoucím šerem, které se později proměnilo v dlouhou, čtyřiadvaceti hodinovou noc, jež ukončí tento den.

Zaposlouchali se do vzdáleného vytí větru, jako by jim schvaloval jejich počínání. Krev za krev. Jak nízké, říkali si mnozí z nich, ale neodvažovali se odporovat.

'Jak dlouho ještě budeme čekat!'

'Pochytají nás a odvezou na lodi!'

'Nejprve nás budou muset chytit!' nesla se k nim vůdcova výzva. 'Braňte se, ale nezabíjejte z potěšení! Tohle je náš svět.'

'Nejsme s lidmi ve válce!' ozval se kdosi. 'Měli bychom je vyslechnout, pokud s námi budou chtít mluvit... Na zabíjení je vždy dost času!'

'Jste bláhoví! Všichni! Copak nevíte, proč jsme byli vyhnáni do tohoto světa? Protože neděláme nic jiného, než-li prahneme po krvi! Nejsme jiní, než-li ti, kteří sem přišli v té cizí lodi!'


/XXXVIII. - současnost – orbita Černé planety/

"Jsou silnější než my, Johne!" řekl mu Max, když jej potkal poblíž velitelského můstku. "Než kdokoli z nás!"

"Tohle všechno jsem už jednou zažil, Maxi!" zachmuřil se John. "Zabíjení. Boj o holé životy, o vlastní existenci..."

"Proč jsi přišel o předešlou loď?" zeptal se jej Max. Zastavili se u výtahu. John si promnul tváře a vyhnul se jeho pohledu.

"Selhání lidského faktoru?" vyzvídal dál Max.

"Nechtěli jsme, aby se někdo dozvěděl, co se tehdy na lodi stalo!" zavrtěl John odmítavě hlavou.

"Vy sami jste ji vyhodili do povětří, nemám pravdu?"

"Víc jak polovina zbylé posádky zemřela ve spánku! Určitě v tom měli prsty právě ony bytosti! Tři čtvrtiny z nás, kteří jsme přežili, zešíleli a bloudili bez cíle po prostorách lodi. Stali se zvířaty, Maxi! Ne lidmi na pokraji zhroucení! Zvířaty s potřebou žrádla, vyměšování, spánku a sexu!"

"Takže jste opustili loď v průzkumném modulu a vypojili chlazení reaktorů?"

"Ne! Systémy selhaly samy! Museli jsme je dovést na Zemi! Nedovedu si představit, co by se stalo, kdybychom přistáli a řekli všem, kteří v tom měli prsty, že máme prázdné ruce!"

"Jací jsou, Johne?" pohlédl mu Max do očí, krátce před tím, než nastoupil do zdviže.

"Víš, Maxi, co se stalo z divochy v Novém světě, když k jeho pobřežím dorazili dobyvatelé ze Starého světa? Mnozí domorodci podlehli pod tlakem jejich zbraní, ale nemoci, které s sebou oni bílí muži přivezli, zabily víc indiánů, než všichni dobyvatele dohromady..."

"A čím jsme je nakazili my, Johne?"

"Touhou po moci a věčnou nespokojeností!" odpověděl mu John, ještě dříve, než se za ním zavřely dveře výtahu.

A nebo se i oni zbláznili! řekl si Max pro sebe. Možná, že je taky chytil amok, a ze strachu ze sebe sama, zahubili vše živé ve svém dosahu, kdo ví... Jak tenká je linie mezi normálností a šílenstvím?

/XXXIX. - vzpomínky – čas první Johnovy expedice – povrch Černé planety/

Ticho!

To tíživé ticho, jež se onoho rána sneslo na vše kolem nich, nemohli snést. Vířilo jim v hlavě a bolestivě bodalo do spánků. Prožili děsivou noc, noc plnou přízraků, valících se do jejich snů, ač už vzdorovali, nebo padli při prvním nátlaku. Ušetřili je? Tím, že je nechali naživu se svým strachem? Plíživým děsem postav bez kontur a žeravých očí? Chtěli snad říci, my jsme tu pány?

"Půjdeme!" řekl John, jakmile se probral k životu. Bolestivě zamrkal. Pálily jej oči. Nedovedl se adaptovat na neskutečné načervenalé šero. Mraky se lenivě převalovaly vysoko na obloze. Nic je nevzrušovalo, ani nelákalo.

"Půjdeme!" řekl znovu a zatřásl spícím Tomem. Muž po jeho levici, které si vybral za svého pobočníka, byl mrtev. Stejně tak pět dalších lidí ze skupiny. Zemřeli ve spánku...

"Vrátíme se k lodi!" pokračoval, ale nikdo jej neposlouchal. Malátně se probouzeli a děsili se zjištěním, kolik přátel nespatřilo světlo dnešního potemnělého dne.

"Přijdou za námi!" řekl znovu s temnou jistotou. Nenechají nás jen tak odletět. Počítal jsi s tím? zeptal se jeho druhý hlas. Čekali na ně! Šest postav v šeru. Stály takřka nepozorovaně u jedné z přistávacích noh lodi. Tři muži z posádky a tři bytosti z tohoto světa. Nemohli tomu uvěřit! Proč?

Proč? ptali se jich lidé v duchu. Nač ta zbytečná smrt?

Neodpověděli!

Prostě se jen nechali zanést do lodi ve speciálních klecích. Snad jim ještě nedošlo, že jejich těla jsou sama o sobě mírumilovná. To co zabíjelo, se nacházelo kdesi mimo ně!

"Johne!" zakřičel na něj Tom.

"Ano?" otočil se John k němu a Tom vystřelil...

/POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ/


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 4 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.3 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 12 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 11 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 1:28:47 Odpovědět 
   04. 07. 2014

Někdy na komentář není čas!
 ze dne 01.08.2014, 17:46:20  
   Šíma: Všiml jsem si. Snad je to příběhem! ;-)
 sirraell 15.12.2007, 11:30:21 Odpovědět 
   Pripada mi to trosku uspechane, jako by se ti nechtelo psat a tak jsi vecpal spoustu informaci do maleho prostoru.
Zase se dozvidame trosku vice a posledni radek definitivne nuti k dalsimu cteni...
 ze dne 15.12.2007, 13:54:29  
   Šíma: Uspěchané? Konec je ještě poměrně daleko! ;-) Díky za zastavení a koment! Pa... ;-)
 Kondrakar 09.12.2007, 10:51:11 Odpovědět 
   Paráda. Děj se nepohnul vřed, přesto je tahle část nabitá akcí. jen tak dál.
 ze dne 09.12.2007, 11:19:24  
   Šíma: :-D Díky za komentář a zastavení! Jsem rád, že se Ti mé dílko líbí!
 Tomáš P. 08.12.2007, 14:48:50 Odpovědět 
   S hrdostí mohu říct, že mě, narozdíl od PDF, tento díl zaujal velmi. Jeden z nejsilnějších článků tohoto dlohatáského a k prasknutí napnutého řetězu! Zasloužená jedna ; )
 ze dne 08.12.2007, 14:52:56  
   Šíma: Díky za koment a zastavení, už jsem se chtěl zeptat, co je "PDF", ale pak mě to koplo, že jde o našeho "milého" redaktora Pavla D.F. (snad mě za ty uvozovky nezastřelí)... :-DDD
 OH 03.12.2007, 16:31:19 Odpovědět 
   Zdar Šímo, já si vždycky říkám, co bych v dané situaci udělal a tady bych se po vzoru anglických kolonistů v Asii dal do kupy s králikopsama proti těm neznámým. ale musel bych dát nejdřív krouhnout toho, co vše zkopává (taky prahnem jen po krvi, jako ti, co...) A pak bych po vzoru angloameričanů králikopsy zdecimoval a všechno tam ukradnul a zbytek zničil. OH
 ze dne 03.12.2007, 17:10:41  
   Šíma: :-DDD Vynikající to strategie! Nejdůležitější je přeci přežít! ;-) Díky za zastavení a komentář!
 Pavel D. F. 02.12.2007, 21:56:09 Odpovědět 
   Tato část byla dost rozkouskovaná. V každé dějové linie se něco událo, ale celkový pohyb děje nebyl příliš výrazný. Nalezení mrtvoly, honění šílence na palubě lodi, „rozhovor“ rabbitdogs, opět paluba lodi, ovšem tentokrát rozhovor o předchozí výpravě bez dořešení oné honičky. A na závěr retrospektiva do času první výpravy s nejasným koncem. Takže se opět nic nevyřešilo, čtenář musí vydržet další napětí a znovu čekat.
 ze dne 02.12.2007, 22:36:04  
   Šíma: Tento "díl" je poměrně krátký... Doufám, že neztrácím dech! Díky za publikaci, snad se to v další části "zlepší", i když se zde děj posouvá velmi pomalu, nemyslím si, že by se tu zase nic nedělo... Určitě se něco stane, tento pomyslný klid před bouří nemůže trvat věčně... Snad se mnou budou mít čtenáři dostatečně velkou trpělivost! ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
obr
obr obr obr
obr
Vyznání
Járuš
Proč Ježíš nemů...
PavelKastl
ŽRÁDLO
Tilda
obr
obr obr obr
obr

Profesor John
Pavel D. F.
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr