obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."
George Sandová
obr
obr počet přístupů: 2915295 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389845 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Rabbitdogs (17. díl) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Rabbitdogs
 redaktor Šíma publikováno: 07.12.2007, 22:09  
Říká se, že mnoho vlků, zajícova smrt! Ale, kdo je zde vlkem a kdo zajícem? Co když je těch šelem více? A zajíců také? Co když jsou zající převlečení za vlky a ti zase za zajíce? Jak potom kdokoliv z nich pozná, kdo je kdo? Pomyslný klid před bouří může trvat libovolně dlouho, o to silnější bývá pak nápor větru. Smete vše, bez varování a bez slitování! Vítr nezná cit, ani nemyslí, jeho jediným účelem je, pokud se změní ve vichr, jak nejlépe zabít své potencionální oběti. A je jedno, zda-li jde o skutečný vítr, nebo o obraz, který má podobu lidí, či zvířat...
 

/POKRAČOVÁNÍ - DRUHÉ ČÁSTI - Konfrontace/

/XL. - současnost – orbita Černé planety/

"Takhle to dál už nejde, Johne!" Gordon chodil jako rozlícená šelma okolo sedícího velitele lodi. "Máme tu už pět případů paranoidního chování! Kde jsme? V cvokárně? Lidé nám tu pobíhají se zbraněmi po lodi a je jen otázkou času, kdy se něco vážného stane!"

"Řekl jsem ti přece, že budeme muset podobným věcem čelit, ať už budeme chtít, nebo ne!" řekl mu John klidně a promnul si nos. "Hlavním doktorem tu jsi ty! Já téhle výpravě jen velím..."

"Když to říkáš... Poslyš!" zastavil se nad ním šéflékař. "Nejsi už taky na hlavu? Mám pocit, že se mi tu za chvíli všichni zblázní! A co potom ti dole? Jakému klimatu musí čelit? Co je na povrchu planety za prostředí? Pouště, horské štíty a neustálé šero za doprovodu klaustrofobického vytí větru? Myslíš, že jsem nečetl zprávy o všem, co se stalo při Tvé první výpravě? Divím se, že ti Douglas dal znovu velení!"

"Tohle není procházka rájem!" řekl John a vstal. "Máš něco proti tomu? Nejsem vhodným kandidátem pro tuto misi? Koho bys dosadil namísto mne, Gordone?"

"Nemám tušení, jen se mi zdá, že se nám věci poněkud vymykají z pod kontroly..."

"Vypadá to tak... A možná bude hůře!" řekl mu John chladně. "Jsou tu ještě jiní lidé a my s tím nic nemůžeme udělat! Víme to bezpečně, avšak nemáme žádnou možnost se s těmito lidskými vetřelci vypořádat!"

"Zachytili jste vysílání z jiné lodi?" nechápal jej Gordon. "Kde jsou? Co s tím hodláš dělat?"

"Tahle kocábka není válečná loď, je to jen průzkumný transportér s potřebným vybavením a zbraněmi pro obranu, ne pro útok... I když o obraně by se také dalo diskutovat!"

"V tom případě odmítám vzít zodpovědnost, se svými lidmi, za životy a případný zdravotní stav posádky, protože tady jde očividně o vědomé porušování všech předpisů, jaké kdy člověk vymyslel!"

"Nemůžeš se jen tak, z vlastního přesvědčení, vzdát služby!" ukázal na něj John prstem a chystal se vyjít z jeho kabiny v nemocničním úseku lodi. "A to neříkej mě, ale Douglasovi, nebo těm, kteří sem přišli za našimi zády! Naše malé noční můry se možná právě naplnily a kdoví, zda-li tu nemáme mezi sebou špiony, kteří třeba i slyšeli náš rozhovor a posílají jej těm na druhé straně..."

"Tak co budeme dělat? Co mám dělat já?" zeptal se jej šéf lékař. "Budeme jen tak sedět a čekat, co se z toho vyvine?"

"Přesně tak!" přikývl John.

"Je to rozkaz, Johne? Rozkaz k hromadnému šílenství? Jako tehdy na Modré Růži? Neutekl jsi z lodi, protože situace na její palubě se nedala udržet?"

"Nevěřím, že by to došlo až tak daleko!" zavrčel a stisknutím tlačítka otevřel dveře do chodby.

"Johne!" uslyšel za sebou rozhněvaný Gordonův hlas.

"Ano?" otočil se.

"Jestli se vrátíme na Zemi, postavím tě před soud!"

"Za co? Protože plním rozkazy společnosti?" pousmál se velitel lodi. "Copak jsi nesliboval, že budeš své povinnosti plnit co nejlépe, jak jen budeš umět?"

"Podám rezignaci!" řekl mu Gordon. "Nejsme na válečné misi..."

"Ano, nejsme s nikým ve válce, ale co není, může být!" zamyslel se John. "A kdoví, jaká překvapení nás tu ještě čekají! Mám takové nejasné a mlhavé tušení, že zde nejsme sami!"

"Sami?"

"Jako lidé!" řekl mu John. "Možná vážně začínám bláznit, ale co když mám pravdu?"

"Nejde o Rabbitdogs, že ne?" zeptal se jej Gordon. "Máš věštecké sny? Vidíš do budoucnosti? Jsi tu za proroka? Nebo za cvoka?"

"Tohle není legrace!" řekl mu John vážně. "Pokud jsi četl pečlivě všechny zprávy, ke kterým jsi měl na Zemi přístup, pak jistě vytušíš, že za nimi ještě někdo stojí..."

"To jsou jen nepodložené dohady..." pokrčil Gordon rameny. "Co když se mýlíš? Nebylo by to poprvé, ani naposled! Mám pocit, že se neustále motáme v kruhu, ale žádné rozhřešení na blízku není..."

"Musím to risknout!" řekl mu John. "A se mnou všichni ostatní z této výpravy!"

"Podám patřičným úřadům své hlášení... A pak to tu zabalím, tohle není nic pro mne!"

"To můžeš, ale až budeme na hranicích známého vesmíru, nebo ve Sluneční soustavě, dobře víš, že spojení se Zemí nemáme, a i kdyby, nebylo by energeticky možné!" řekl mu John takřka jedním dechem a nechal jej supícího uprostřed místnosti.

"Jestli to přežijeme!" zavolal za ním šéflékař.

Nesmí to dojít až tak daleko! řekl si John a vydal se k velitelské sekci. Cestou do své kabiny nepotkal živou duši. Unaveně se svalil na postel a zapojil Interkom.

"Nějaké zprávy?" zeptal se muže na druhé straně linky.

"Ne, pane. Nic nového!"

"Dobře, díky!" zavěsil a vděčně si oddechl. Vyhráváme, nebo prohráváme?

/XLI. - současnost – povrch Černé planety/

"Prohledáme tuhle díru, chlapci! Celé Město, dokud je nenajdeme..." řekl jim Tom a čekal na jejich reakci. Mlčeli. Pohlédl na Allana, mlčky si připravoval výstroj a kontroloval zbraň. Láskyplně jí držel v ruce a něco si šeptal pod vousy. Ostatní nebyli s ničím pozadu. Ozvalo se cvakání uzávěrů! "Zůstanu tu se spojařem a budu sledovat váš postup!"

Příprava na válku? pomyslel si a hluboce se nadechl. Allan se na chvíli zamyslel, patrně měl na mysli jednu věc, která byla více než očividná, proč s nimi Tom nejde, ale zůstává na základně, pokud jde popsat tuto zaprášenou jeskyni základnou?

"Alespoň tři tvory musíme odvést s sebou na loď! Nejsou to vraždící bestie, jak si myslíte! Jenom rozumné bytosti, které mají strach!" řekl jim Tom.

"Proč tedy zabily Dlouhána?" zeptal se Allan.

"Nevím. Mohl jim k tomu dát důvod!" odpověděl mu Tom, ale moc svému tvrzení nevěřil.

"Vychvalujete je ve všech směrech, proč tedy nepřijdou a nedomluví se? Myslíte, Že nás baví hrát si na vojáky? Nechat se zabít pro pár příšer?" zeptal se jej znovu Allan. Ostatní jen tiše přihlíželi. V jejich očích se jim leskl němý souhlas. Souhlasil s nimi také divoký vítr, který do jeskyně naháněl rozvířený prach a písek.

"Už jsem vám, řekl, chci je živé!" řekl všem Tom. "Čím dříve svůj úkol splníme, tím rychleji se můžeme vrátit na základnu a odletět z tohoto pekla!"

"Dají nám vůbec nějakou šanci?" zeptala se jej Jane. "Proč je chcete odvést na loď? Na pokusy? Připadá mi, jako bychom byli my sami těmi pokusnými zvířaty, Tome!"

"Jestli půjde všechno dobře, do týdne budeme v raketoplánu, pak odletíme na loď, a tím to pro nás skončí!"

"Říkal jste tři dny!" ukázal Allan na prstech. "Trčíme tu už pomalu týden a výsledek? Je nás o jednoho míň, a to nepočítám hlídku, kterou jsme nechali v Alfě! Co když ji odnesla ta zkurvená bouře a roztřískala ten náš milej raketoplán na tisíc kousku?"

"Půl hodiny!" řekl Tom nekompromisně, "Za půl hodiny vás chci vidět připravené před jeskyní!"

"Co když odmítneme poslušnost?" zeptal se jej Allan.

"Nenuďte mne, abych použil násilí!" zavrtěl Tom hlavou.

"Postřílíte nás, všechny?" zazubil se Allan.

"Bude-li to nutné!" pokrčil Tom rameny. "A začnu u vás, Allane!"

"Myslím, pane, že to nebude nutné! Po čas našeho průzkumu ve Městě jsem zahlédli tu a tam existenci ještě jiné formy života! A radista zaslechl vysílání z cizí lodi, netuším, proč o tom neví štáb na oběžné dráze, ale nejsme tu sami!" řekl mu Allan. "Jsou zde možná jiní lidé, pokud to jsou lidé..."

"Proč mi nikdo nic neřekl?" zeptal se jej Tom.

"A změnilo by se něco?" zeptal se jej Allan. "No, zdá se, že nejsme jedinými lidmi, kteří mají o ty tvory zájem, pane! A vaše monstra zdá se, nemusí být jediným problémem..."

/XLII. - vzpomínky – čas první Johnovy expedice – orbita Černé planety/

"Jsem rád, že jsi mě nezastřelil, Tome!" řekl mu John poté, co odstartovali na oběžnou dráhu a prodrali se slupkou hustých černých mračen. Sledovali blyštící se černou perlu v záři rudého slunce. Zvolna se otáčela pod jeho paprsky, a jím se zdálo, že je sleduje tisíc očí ukrytých v atmosféře planety.

"V poslední chvíli jsem zamířil vedle," řekl mu Tom. "Nemám chuť se nechat postavit před soud, takhle mám výmluvu, že mi selhala zbraň!"

"A selhala?"

"Ano, pane!" řekl mu Tom. "Žádná zbraň není sto procentně bezpečná a zbraně jsou udělané k zabíjení, pocit bezpečí je až na druhém místě..."

"Zítra odtud odletíme!" řekl mu John s úsměvem na tváři, avšak tato radost jen zastírala pravé obavy. Čekala je dlouhá cesta domů se tvory, o kterých takřka nic nevěděli.

Přežijí hibernaci? Co když vůbec neupadnou do umělého spánku? Celou cestu budou bloumat a kout své temné plány? zamyslel se John.

"Takže všechna legrace teprve začne!" povzdechl si Tom. "Přijel cirkus, Johne?"

"Jestli celou věc chápeš právě takhle, pak ano! Cirkus se všemi překvapeními!"

"V pořádku!" přikývl a vstal ze svého místa v řídícím sále lodi. Mám strach, sakramentský strach, Johne, a chci, abys to věděl!"

"Zítra už nebudeme o ničem, vědět!" pousmál se John.

"Tebe neděsí, že se vzdali příliš snadno?" zeptal se jej Tom. "Jen tak? Jako by se nechumelilo? Prostě sem k nám přišli a nechali se zajmout!"

"Jsou tady!" řekl mu John. "Odvezeme je na Zemi..."

"Šušká se, že je v tom něco víc... Nikdy nikomu nezaručíš, že tajemství zůstane tajemstvím! Co nám Douglas zamlčel?"

"Odvezeme je domů a pak se uvidí!"

"Oni nepřijdou!" řekl mu Tom. "Ne proto, že vezmeme ty podělané tvory domů..."

"Oni?" zachmuřil se John.

"Ty víš, o kom je řeč, nejsi sám, kdo měl ty vidiny! Promlouvají k nám! Slyšíme jejich hlasy... My všichni! Ještě chvíli a zblázníme se z toho!" řekl mu Tom vážným hlasem. "Vůbec mě nezajímá, že nejsme ve Vesmíru sami... K čemu nám budou? Použijeme je jako tajnou zbraň? Vezmeme si je za svá rukojmí? Copak nevidíš, že si hrajeme, jako bychom byli malými dětmi? Hrajeme si s ohněm, ať chceš, nebo ne a přijde čas, kdy se zatraceně spálíme, Johne!"

"Já jsem si tento podnik nevymyslel!" řekl mu John. "Je mi jedno, co si myslí ostatní členové posádky! Zítra letíme domů a všechno skončí! Ty špatné sny! Noční můry! Tajemné hlasy a všechno, co kdy představovalo tento svět..."

"Jsi si tím jistý?" zeptal se jej Tom. "Já ne... Bojím se, že ty sny nepřestanou!"

"Svůj názor nezměním, zítra odlétáme! Kdo chce, může tu zůstat!"

"Doufám jen, že máš všechno dobře promyšleno! Do posledního detailu! Stáhla na mě smrt!" otřepal se a rázným krokem vyšel ze sálu. John se za ním díval, dokud nezmizel ve dveřích.

Strach! řekl si. Kdo jej nemá?

/XLIII. - současnost – povrch Černé planety/

Vynořili se z černého chřtánu ústí jeskyně. Po dvou po třech se ztráceli v šeru, vstříc skrytým nástrahám s nejistým a váhavým krokem, jako by byli všichni opilí. Najděte je a přiveďte k pastím, chci je! Čas běžel...

Tom, zůstal s Jane. Vrátili se do jeskyně. Vypadala příliš prázdná a neútulná. Kdesi v rohu cosi rušivě zarachotilo. Reflexy byly rychlejší než myšlenka. Na etiku, či diplomacii, nebyl čas.

"Jenom mě proboha nezastřelte, Tome!" vykřikl spojař, naklánějící se nad svým nádobíčkem. Hlasitě popotahoval nosem a něco si broukal pod vousy.

"Podvědomá reakce!" omlouval se. "Máte spojení, s ostatními?"

"Ano. Všichni se mi už ohlásili. Nechtějte vědět, co mi řekli!"

"To je fakt, nechci!" zavrtěl Tom hlavou. Jane si sedla na své místo a opřela se zády o stěnu. Zavřela přemýšlivě oči.

"Myslíte, že budou mít úspěch, pane?" zeptal se jej spojař.

"Neměl byste takhle uvažovat!" řekl mu. "Celou dobu nedělali nic jiného, než na nás netrpělivě čekali! Uvědomujete si tu ohromnou, sílu myšlenek? Celou tu dobu žili pod temným nebem. Vzdorovali větrnému živlu a nemohli se dočkat prvního náznaku našeho návratu!"

"Ale proč?" nechápal spojař. "Vždyť tady se nedá žít!"

"Vidíte a oni přežili!" řekl Tom. "Podle mne, kdyby nám chtěli něco říci, určitě by nás kontaktovali! Není to podivné?"

"Zdá se mi, že na téhle planetě není nic normální!" řekl mu spojař. "Všechno je tu postavené na hlavu!"

"Co jste tehdy chytil? Allan mi říkal, že jsou tu ještě jiní lidé..."

"Zaslechl jsem nekódovanou zprávu z lodi, která nepatří naší společnosti, pane! Patrně půjde o nějaký raketoplán, který sem sestoupil z oběžné dráhy! Jak to, že je naši neviděli?"

"To já nevím..." řekl mu Tom po pravdě a zaposlouchal se do vytí vichru. "Ale jedno je mi jasné, je docela možné, že zde dojde k pěknému masakru!"

"Mezi kým?" zeptal se jej spojař.

"Mezi námi a jimi!" zamyslel se Tom. "Od té doby se již neozvali? Co vůbec říkali v tom vysílání?"

"Že dorazili k Městu a po nás nenašli žádnou stopu... Zatím! Pokračují v pátrání... Co jsou zač? Jde o konkurenci? Budeme je muset zabít?"

"Pokud se nechceme nechat odrovnat, pak ano! Douglas netuší, že také jiní mají zájem na jeho tvorech. Žádné tajemství se neuchová na věky pod pokličkou... Kolik jich je?"

"Víc než nás a nemají brát zajatce, pane!"

"Komu jste to řekl?" zeptal se jej Tom.

"Jen vám a Allanovi, ale..." zamyslel se spojař. "Ten nedokáže držet jazyk za zuby!"

"Já vím," přikývl Tom. "S kým budete, až dojde k nejhoršímu? S námi, nebo s nimi?"

Spojař neodpověděl. Vysílačku měl stále zapnutou. Do praskání elektrických výbojů v atmosféře se mísily rozhovory výsadku a nadávky, ke kterým se přidala i střelba. Spojař, Jane i Tom se na sebe tázavě podívali. Vítr na okamžik utichl, aby se také on zaposlouchal do nového zvuku, který zde neslyšel již pěkně dlouho. Konfrontace začala, otázkou bylo, pokud jde o boj mezi lidmi, jak na tuto situaci zareagují Rabbitdogs a jak oni neznámí tvorové... Zapojí se, nebo budou stále postávat v pozadí a nadále se držet své neutrality? Čas vše ukáže!

/XLIV. - současnost – orbita Černé planety/

"Taky jste, Johne, pořádali hon na blázny?" zeptal se jej Petr na jedné z jejich schůzek. Seděli o samotě a bloumali mezi minulostí a přítomností. Snad hledali záchytný bod, o nějž by se mohli opřít a vyvést z něj další závěry.

"Hon na lidi!" řekl John. "Co jiného jsme měli dělat? Někteří z členové posádky se sami od sebe probudili a začali ničit vybavení lodi..."

"A oni tvorové?"

"Leželi ve svých hibernačních komorách a na první pohled vypadali, že jsou v hlubokém spánku. Ale určitě nejméně polovina jejich mozku pracovala na plné obrátky. Něco jako pojistka..."

"Báli se, že byste je zabili a použili ke svým vědeckým pokusům?"

"Celé to bylo bláznovství! Co by se stalo, kdybychom dorazili domů na Zemi? Dovedeš si představit, jaký poprask by způsobila jejich přítomnost? Co vědci a politici? Blázinec neobyčejných rozměrů, se kterým by se ono miniaturní běsnění na Modré Růži nedalo ani v nejmenším srovnat!"

"Ale oni musí mít důvod, Johne! Proč by to jinak dělali? Zdejší slunce nemá už moc velkou životnost!" pokrčil rameny. "Možná, že odtud chtějí odletět, a nás lidi použít jako nějaké sluhy nebo otroky, kteří je bezpečně dopraví tam, kam chtějí!"

"Co když je tohle, jako ten pravý důvod? Výzkumná loď zmizela, aniž by o sobě dala vědět. Má předešlá loď byla zničena, protože na její palubě zavládl chaos, a teď jsme tu my! A možná máme čekat na další, již čtvrtou v pořadí, loď, která ukončí tenhle tyátr! Jednu věc nemůžu pochopit, jak se jim podařilo nalákat tu výzkumnou loď? Zatraceně, kdo by mohl tušit, že na téhle černé hroudě, obalené hustou slupkou atmosféry, je život! V poušti obklopené skalami, pod divokým vichrem..."

"Johne, podlehli jsme jejich vlivu?"

"Určitě ano, nejspíš se poučili z minulého nezdaru. Jsou opatrnější. Bojí se, že by nás zničili dřív, než je odtud budeme schopni odvézt! Neděsí tě to, Petře?"

"Tahle soustava přestane za nějaký čas existovat, nic než jedno dosluhující slunce, obklopené pěti planetami. Johne, kým byli předtím, než se stali zvířaty? Odkud přišli?"

"Bojím se, že na to nemáme nyní odpověď!" řekl mu John.

"Co náš poslední žijící výsadek? Alfa se ještě neohlásila?"

"Ne, o ničem nevím!" zavrtěl John hlavou. "Ale mám takový divný pocit, že se brzy něco stane, na to můžeš vzít jed, Petře!"

"A ta čtvrtá loď, o které jsi před malou chvíli říkal? Ta bude patřit komu? Douglasovi? Jiné společnosti, nebo někomu úplně jinému? Co když se to tu loďmi jen hemží, ale my je nevidíme a jsou neviditelné také pro naši techniku?"

/POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ/


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.3 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 20 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 12 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 1:29:02 Odpovědět 
   04. 07. 2014

Začínám se do děje pozvolna dostávat., poněvadž se konečně něco pořádného začíná dít.
 ze dne 01.08.2014, 17:47:28  
   Šíma: Pořád se něco děje, mnohdy to ovšem není zajímavé, a někdy víc než to! Jsem rád, že se do toho "dostáváš"... Bez legrace, chytne text nebo nechytne? Snad Tě chytil...
 sirraell 15.12.2007, 12:08:56 Odpovědět 
   Sice je tam trosku vice chybicek, ale ze jsou ty Vanoce, tak dam za 1. No soude podle toho 'ticha', ta boure bude teda radna. Jdu si pro prsiplast....
 ze dne 15.12.2007, 13:55:46  
   Šíma: Chybky svedu na své "skřítky" a půjdu se tiše stydět do kouta! ;-) Díky za zastavení a komentík! Uvidíme, bude-li to jen malá bouřka, nebo pořádný hurikán... :-D
 Tomáš P. 09.12.2007, 11:41:09 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Tomáš P. ze dne 09.12.2007, 11:36:51

   Neboj! Tohle už mě nepustí!

Ehm? Neříkal sem něco o spamování? Jako bych tu nebyl! :D
 ze dne 09.12.2007, 13:47:25  
   Šíma: Neříkejte, Tomáš tu byl? Kdy? :-D :-P :-F
 Tomáš P. 09.12.2007, 11:36:51 Odpovědět 
   Hups! Jaktože to tu je dvakrát? No nic, přestanu spamovat ; )
 ze dne 09.12.2007, 11:39:26  
   Šíma: Že bych napsal svůj komentík poněkud "jizlivě"??? :-D Ne, Tome, beru věci tak jak leží a běží a těší mě, žes u tohoto dílka vydržel a bude mě těšit, pokud u něj vydržíš až do konce! Drž se! :-DDD

P.S. Patrně existují také skřetí počítačoví, ale čert ví, jak se v této technologii dokáží vyznat, nebo jde o chybu obsluhy? ;-)
 Tomáš P. 09.12.2007, 11:35:42 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Tomáš P. ze dne 09.12.2007, 0:03:07

   Šímo já v žádném případě nechtěl říct že si myslím že to vyšumí! Vždyť v tomhle díle se již za humny blýská! A mě se ticho před bouří líbí, to napětí, to prostě žeru! ; )
 ze dne 09.12.2007, 11:41:02  
   Šíma: Nevadí, jako reklama je to dobré i 2x, ono se to ukáže jako nové komentíky a někdo snad také klikne, aby se podíval, vo co de! ;-)
 Tomáš P. 09.12.2007, 11:35:42 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Tomáš P. ze dne 09.12.2007, 0:03:07

   Šímo já v žádném případě nechtěl říct že si myslím že to vyšumí! Vždyť v tomhle díle se již za humny blýská! A mě se ticho před bouří líbí, to napětí, to prostě žeru! ; )
 Kondrakar 09.12.2007, 11:08:25 Odpovědět 
   No tak bouřka už asi vypukla. Sice je ještě slabá a nabírá sílu, ale brzy z toho bude nejspíš pěknej mazec. Sem zvědav co se z toho vyvine. našel jsem dva překlepy (ať žije skřítek šotovník)
 ze dne 09.12.2007, 11:31:58  
   Šíma: Jo, jo, skřítci nezbedníčky (překlepníčci)! Nejenže řádí v textu, ještě nasazují autorovi růžové brýle, aby případné chybky a překlepy nevidě! To jsou ale mazaní "parchanti", jdou prostě z dobou, skřeti jedni... :-D

Díky za zastavení a komentář!
 Tomáš P. 09.12.2007, 0:03:07 Odpovědět 
   """Pomyslný klid před bouří může trvat libovolně dlouho, o to silnější bývá pak nápor větru. Smete vše, bez varování a bez slitování! Vítr nezná cit, ani nemyslí, jeho jediným účelem je, pokud se změní ve vichr, jak nejlépe zabít své potencionální oběti. A je jedno, zda-li jde o skutečný vítr, nebo o obraz, který má podobu lidí, či zvířat... A nebo také klid před bouří vyšumí do prázdna. Bouře vyprahlé místo obejde a hrdinové budou dál čekat ma konfrontaci. Budou čekat, čekat, čekat... až se z toho počekají. A nebo se postřílí s jinými lidmi. To je přece taky možnost. Hm.
Už dávno mám pocit, že tu žádný klid před bouří prostě není. Že jen bouře zuří pod ppovrchem. Nemusí jít přímo o masakr, i letní bouřka je bouří, a i letní bouřka dokáže jediným bleskem zapálit les. A zde začlo konečně hořet. Jestli je to letní bouřka následovaná hurikánem, to teprv uvidíme...

Tak jsem si taky jednou zafilosofoval ; )

P.S.: Bacha na čárky!
 ze dne 09.12.2007, 11:29:41  
   Šíma: Díky, Tomáši! Máš pocit, že se jistou dobu nic neděje a slibovaná akce nikde! :-D Je mi jasné, že napínání čtenáře "platí" jen po určitou dobu, pak začne dílko (možná) také trochu nudit... *zamyšlený smajl*

No uvidíme! Ano, někdy zuří bouře na jiné úrovni, mezi řádky a nepřímo. Někdy jen tak vyšumí, nebo si sem tam bouchne a jde dál! Díky za komentář, zamyšlení a malé upozornění, aby se tento příběh nestal jen filosofickou návnadou na pořádný "biják"... ;-)

P.S. Občas je ono čekání k "nesnesení"... ;-) Ještě jednou díky, Tome! ;-) "Temné mraky táhnou krajínou, táhnou od východu, od západu, od seberu i od jihu a já tahnu s nimi taky..." :-DDD Králikopsům zdar!
 OH 08.12.2007, 9:53:40 Odpovědět 
   Zdar! Asi nejsem zrovna nejbystřeší, ale už se v účastnících děje trochu pletu. Snad nebudu příliš sarkastický, když připomenu seriál na Nově Ztracená země, kde prof. Challenger musel čelit Jacku Rozparovači a japonským Ninjům, o pololidech ani nemluvě.
 ze dne 08.12.2007, 14:55:58  
   Šíma: Není to zase tak těžké! Jsou tam: a) lidé (Johnova expedice + cizí výprava, která je zatím bez bližší specifikace, viz. dohady); b) králikopsi (lepší i ti horší, jedni chtějí smrt, druzí vyjednávání); c) Tvůrci (možná se zde jen mihli, možná ne); d) neznámá entita (tvorové v bílém, bez bližšího vysvětlení, dovedou však také číst v myslenkách)... Myslím, že tento výčet bude stačit, snad se tam už nikdo další (pro pana krále) neobjeví! :-DDD

P.S. Díky za zastavení a koment. Je možné, že dojde k rapidnímu snížení všech osob a tvorů na povrchu, ale také nemusí! ;-)
 Šíma 07.12.2007, 22:14:39 Odpovědět 
   Díky za publikaci! ;-)
 Pavel D. F. 07.12.2007, 22:09:21 Odpovědět 
   Je to opravdu zvláštní, jak se jedná pustá planeta najednou stala místem dostaveníčka všelijakých bytostí a několika lidských výprav. Pozadí problému se skrývá už jen nehluboko pod povrchem událostí, konfrontace začíná. Přesto to určitě bude ještě dost zajímavé.
 ze dne 07.12.2007, 22:17:59  
   Šíma: He, he, překlikl jsem se! Díky Pavle! ;-) Stačí se podívat, jakou paseku udělali "staroevropané" v Novém světě! Odnesli to Indiání! Touha po majetku a moci je jedna věc, ale morální stránka věci (včetně té etické) je věcí druhou! Možná nejsme (jako lidstvo) ještě tak vyspělí, jak si myslíme... Otázkou je, co udělají "ti druzí" s jednáním lidí v našem příběhu. Budou se jen dívat, nebo zasáhnou?
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Navždy spolu
kuklajda
Benson
Intuista
Zvláštní modlit...
Charles
obr
obr obr obr
obr

Jedna z věcí
Francis Black
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr