obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Přítel všech - přítel nikoho."
Aristoteles
obr
obr počet přístupů: 2915295 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389845 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Rabbitdogs (19. díl) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Rabbitdogs
 redaktor Šíma publikováno: 29.01.2008, 21:31  
Co uděláte, když vás někdo zažene do kouta? Bude před vámi stát jako vítěz a jediná cesta ven, bude skrze něj... Taková krysa, když neví kudy kam, začne kousat a škrábat a ze všech sil bojovat o svůj život! Co však je schopen udělat člověk? Bude se bránit, nebo útočit ze všech sil? Pokusí se vyjednávat? Krysa nic takového nezná, ale to neznamená, že se vzdává bez boje! Diplomacie je doménou myslících a inteligentních lidí, avšak také oni se často chovají jako malé děti (ne-li divoká zvěř) a pak pro ně není úniku, natož cesty zpět...
 

/POKRAČOVÁNÍ - DRUHÉ ČÁSTI - Konfrontace/

/L. - současnost – povrch Černé planety/

Vřítil se do jeskyně a strhl si z tváře přilbu i masku s filtrem. Dusil se. Těžce dýchal a dávivě kašlal. Zůstal stát opřený o stěnu jeskyně. Místo u vysílačky bylo prázdné, sám přístroj ležel kus od místa, kde původně stál, když odtud Tom odcházel, aby našel transportér.

"Jane!" řekl polohlasně a stále kašlal, jako by se nadýchal všudypřítomného písku, jež se jej snažil ze všech sil zadusit. "Kde jsi..."

Tom prohledal celý prostor pomoci noktovizoru, ale Jane nenašel. Nerozhodně se postavil do středu jeskyně a zamyslel se, co bude dělat dál. Nejdříve zmizel transportér, a nyní Jane se spojařem! Prostor byl temný a bez života, jen vítr sem občas nakoukl a zahučel u ústí jeskyně.

"Jane! Patriku!" zakřičel.

Kolem, něj prosvištěla ozvěna jeho vlastního hlasu. Věci u stěny zůstaly netknuté. Sedl si k nim a složil hlavu do dlaní. Chvíli seděl nehnutě na zemi a napil se z lahve, která ležela vedle hromady výstroje, které si nikdo nevšímal. Pomalu se zanášela prachem a poletujícím pískem, který sem navál nenechavý a neustále dotírající vítr.

Jsi sám, Tome! Všichni buď zahynuli, nebo tě opustili!

V nejvzdálenějším místě jeskyně něco zašramotilo. Zpozorněl!

"Jane?" zvolal chraptivě.

Vzal do rukou nabitou pušku a odjistil ji. Po stropě jeskyně zvolna putoval ke slepé chodbě paprsek laserového zaměřovače. Rozčílením takřka nedýchal. Zvedl zbraň k lící a pohlédl skrz optiku zaměřovače do temnoty chodby. V jejím narudlém světle vypadala, jako nějaká cesta do samotného Pekla...

/LI. - současnost – povrch Černé planety/

Allan se plácl do stehen a rozchechtal se. Jsme nahoře! Dokázali jsme to! Opustili jsme kotlinu s příšerami!

"Royi?" zavolal na řidiče. "Vem kurs rovnou k raketoplánu! Naváděcí radiomaják by tě k němu měl spolehlivě dovést!"

Muž uposlechl. Šlápl na plyn a byl rád, že za chvíli opustí tento temný svět. Ještě několik hodin a oni spatří nekonečné dálavy se spoustou hvězd! Zbývající muži si posedali, kam je napadlo a pili z lahví palubních zásob vody. Všichni byli vyprahlí a zmožení neustálým pohybem v moři písku a prachu. Měli jej všude a sami se necítili o nic větší, než-li se cítí byť jen jediné zrnko písku.

"Mohli jsme tam pochcípat!" rozčiloval se Roy. "Tom s tou holkou tam zůstali..."

"Čert je vem!" řekl Allan. "Převzal jsem velení!"

Vzdalovali se od kotle. Roy seděl omámeně za řízením vozu. V mysli měl jedinou myšlenku: Pryč odtud! Už toho bylo dost! Nenáviděl narudlé šero, hučení všudypřítomného vichru, Tomův hlas, písek a vzdálené bouře, netrpělivě obcházející kolem...

"Zkusíme zavolat raketoplán..." řekl Allan řidiči. "Snad se ozvou! Potřebujeme silnější naváděcí signál, nebo se ztratíme!"

"Kdo byli ti druzí lidé?" zeptal se Roy svého nového velitele. "Přiletěla sem další loď?"

"To nevím!" zamyslel se Allan a rozesmál se. "Věnuj se raději řízení! Ještě chvíli a budeme z toho brzy venku!"

/LII. - současnost – povrch Černé planety/

"Jane, jsi to ty?" zeptal se. Ozvěna jeho hlasu zanikla v ústí jeskyně. Nemohl se rozhodnout. Je-li tam Jane, může ji zabít! Ale co když tam na něj čekají? Potil se po celém těle. Myslí mu kroužily pochybnosti. Co se to s tebou děje, Tome? Pořád mířil svou zbraní do dlouhé temné chodby a pomalu našlapoval vpřed.

"Jsi to ty?" zakřičel. Myslel na Dlouhána, na jeho bílé tělo, vypadané vlasy a roztrhanou kombinézu, na bolestně staženou tvář! Vzpomněl si na šílené honičky na Modré Růži a od strachu se mu málem zastavilo srdce.

"Ozvi se, nebo vystřelím! Zabiju tě!"

Čekal. Sám sobě se divil, že ještě dokázal kontrolovat svou mysl. Znovu vyzkoušel zda-li má odjištěnou zbraň a vykročil dál do chodby. Kdesi zapraštěl písek a spadlo několik kamenů ze stropu, nebo stěny jeskyně...

/LIII. - současnost – povrch Černé planety/

Našli ho!

Kovového ptáka stojícího trochu nakřivo. Vůbec jim nepřišlo, že urazili jen čtvrtinu zpáteční cesty. Nepátrali po tom, co se stalo s posádkou raketoplánu. V kokpitu stroje se přeci ještě svítilo! Zastavili asi deset metrů před strojem. Opustili transportér s výkřiky a řehotem, aby se vrhli k zadní rampě stroje, která byla spuštěná až k zemi. Byla zavátá pískem a vnitřní prostor stroje, kde kdysi stál transportér nebyl o nic více ušetřen. Přebrodili se až k vnitřní přepážce raketoplánu.

"Ukliďte to tu!" řekl jim Allan. "Dokud tu bude jediné zrnko, neodletíme!"

Dali se do práce! Tiše s vědomím blízké záchrany. Allan s Royem prohledali stroj. Druhého pilota a jeho společníka nenašli. Opustili raketoplán v pomatení mysli, a zahynuli pod širým nebem? Allan se rozvalil v sedačce velitele stroje. Roy usedl na své místo. Seděli s pohledem upřeným na ochranném skle kabiny, skrze které na ně vyzývavě hleděla temná a nic neříkající mračna.

"Rampa je zdvižená a zajištěné!" řekl jim kdosi z mužů. "Ostatní sedí na svých místech!"

"V pořádku!" přikývl Allan krákoravým hlasem. Rozchechtal se a bouchl Roye do ramene. Smál se, dokud nezačal sípat. "Odletíme odsud!"

"Odlétáme!" řekl Roy automaticky a nahodil motory. Palubní počítač provedl místo něj předletovou kontrolu. Vše bylo v pořádku. Allan mlčel, dokud nepropadl dalšímu záchvatu smíchu. Roy zvedl stroj od země a pod velmi ostrým úhlem jej vedl k hustým černým mrakům na obloze.

Zvolna se vzdalovali od povrchu planety. Ještě deset patnáct kilometrů a budeme svobodní! řekl si pilot v duchu. Všechny ty příšerné zážitky, pátrání v pustém městě proměněném v ruiny i setkání s těmi podivnými tvory, výstřely, krev a vřískot, zmizely jako mávnutím kouzelného proutku. Před očima mu vyrostla postava znetvořeného zvířete a hleděla mu do očí svým žeravým pohledem.

"Jsme svobodní!" řekl jí Roy s úsměvem. Přidal plyn. Obraz neodpovídal, jen na něj dál hleděl s lhostejností v očích. Raketoplán stoupal stejnoměrně k převalujícím se mrakům, aby v nich zmizel, tentokrát navždy! Stačila jedna řízená střela, aby se letoun proměnil v jednu velkou ohnivou kouli, kterou pohltila neustále se převalující temná mračna. Otázkou bylo, kdo ji vyslal za naším strojem. Byli to ti druzí? Nebo ony bytosti v bílém? A Tvůrci? Přeci by se neodhodlali k tak nízké podlosti, určitě měli lepší prostředky k obraně nebo útoku, než-li konvenční řízené střely. Někdo z nich nechtěl, aby se raketoplán dostal na oběžnou dráhu!

/LIV. - vzpomínky – čas první Johnovy expedice – orbita Černé planety/

"Johne?" zeptal se jej Tom těsně před tím, než ulehli do svých kójí v hibernačním sále.

"Co ti ještě vrtá hlavou?" spočinul na něm svým ostřížím pohledem. Stáli proti sobě, kus od nich čekal netrpělivě technik v bílém plášti.

"Přeju si, abychom se sem už nemuseli vracet!" řekl mu. "Děsí mě pomyšlení na první loď, která zde ztroskotala! Na lidi, kteří zmizeli bůhví kde! Oni tvorové vědí víc, než si myslíme!"

"Nevím, co ti na to říci, Tome!" zamyslel se John. "Jsem rád, že je to za námi!"

"Podruhé už tak lacino nevyvázneme!" řekl Tom. "Budou si nás pamatovat!"

"Přeju ti příjemné snění!" usmál se John a jako první ulehl do své kóje. Průhledné víko se za ním zavřelo ihned poté, co jej technik připravil k hibernaci.

"Vrátíme se sem?" zeptal se Tom napůl úst a pohlédl na čekajícího muže obsluhujícího přístroje řídící hibernaci. "Co se nám bude zdát?"

"To vážně netuším, pane!" řekl mu muž s úsměvem. "Je čas..."

Vrátíme se? zeptal se John v duchu, než se propadl do černého nic, jako by četl Tomovy myšlenky.

Vy to víte, určitě... Řekl John oněm tvorům, avšak oni tři návštěvnicí z jiného světa se ani v nejmenším nenamáhali s odpovědí, proč taky?

/LV. - současnost – povrch Černé planety/

Došel až na konec chodby, zírala na něj jen chladná zeď. Ve výklenku po jeho pravé ruce se něco pohnulo. Otočil hlavu a vyčkal, co se bude dít. V tak malém prostoru nemělo cenu zmatkovat se zbraní. Kdyby šlo opravdu o Jane, mohl by ji přinejmenším zranit a pokud by šlo o ně, bylo mu již všechno jedno.

"Tome, jsi to ty?" zeptala se tiše.

"Kdo jiný?" řekl jí a vzal ji do náruče, Třásla se po celém těle. Oči měla uslzené a narudlé.

"Co se tu stalo?"

"Odvlekli spojaře!" řekla. "Oni tady byli, Tome!"

"Tušil jsem to!" řekl tiše.

"Bála jsem se!"

"Takže Rabbitdogs..."

"Ne, Tome! Rabbitdogs ne! Tihle byli jiní!"

"Jiní?" nechápal ji. Dal jí napít z lahve, kterou si vzal sebou a počkal, až bude moci mluvit.

"Prostě jej odnesli sebou, jako nějaký pytel brambor."

"Kolik jich bylo?" zamračil se. "Viděla jsi je?"

"Vypadali... Připadalo mi, že mají na sobě nějaké bílé kombinézy, nebo co!"

"Jak to, že si tě nevšimli?" vyzvídal.

"Možná mě tu zanechali schválně! Děsem jsem takřka nedýchala..."

"Bál jsem se o tebe!" řekl jí a pomohl ji vstát na nohy.

"A co ostatní?" zeptala se znovu po chvíli.

"Jsme tu sami, Jane! Sami s těmi tvory! Allan nás tu nechal! Oni odešli bez nás!" řekl jí Tom bezmocně.

"Sami?" zeptala se. Před očima měla obraz vzpírajícího se spojaře a mlčící bytosti z nichž šel strach. "A co ti druzí, kteří sem přiletěli? Ti, o nichž mluvil spojař?"

"Nemám tušení, co se s nimi stalo a o koho vlastně šlo!" přikývl Tom a přitiskl ji k sobě... "A také nemám nejmenšího ponětí, co budeme dělat!"

"Já..." chtěla něco říci, ale nechala toho.

"Co se stalo?" znejistěl. Kráčeli pomalu do veliké jeskyně, kde zůstaly na zemi jediné pozůstatky jejich nepovedené výpravy. "Měla jsi také to vidění?"

"Viděla jsem hory a mezi nimi údolí s podivnými jezírky..." řekla mu pomalu.

"A dál?"

"Viděla jsem také tu loď, kterou sem přišli první lidé!" zamračila se. "A viděla jsem tam také ty, kteří unesli našeho spojaře! Možná jsme sem neměli vůbec letět, Tome!"

/KONEC DRUHÉ ČÁSTI/

/POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ/


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 6 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.2 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 14 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 22 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 1:30:04 Odpovědět 
   04. 07. 2014

Se zničením raketoplánu Alfa, jsi mě překvapil. Alespoň o pár postav méně.
 ze dne 01.08.2014, 17:48:38  
   Šíma: ;-)))

Taky přístup. Ano, i virtuální lidé umírají! Uvidíme, kolik jich přežije.
 Tomáš P. 03.03.2008, 16:40:28 Odpovědět 
   Ty nám dáváš, Šímo. Kvůli dlouhé pauze ve čtení mi sice nějaké souvislosti chyběly, ale i tak: super! Asi přeskočím několik dílek v dlouhé frontě na přečtení a vrhnu se rovnou na #20!
 ze dne 03.03.2008, 18:49:12  
   Šíma: Díky, Tomáši, za zastavení a komentík! ;-)
 sirraell 05.02.2008, 8:52:59 Odpovědět 
   Tak se nam to uz konecne rozmotava, ale prilis pomalu. Rychle prihod dalsi dil nebo jeste samou nedockavosti prepadnu pres palubu ( a zraloku se bojim, bojim) :o) 1
 ze dne 05.02.2008, 11:20:06  
   Šíma: Na poslední (třetí) částí příběhu se pracuje, je již rozporcovaný na sedm (nebo osm?) dílů a přichystán k publikaci... Bacha na žraloky, byla by Tě škoda! :-D Dík za komentík!
 amoska 30.01.2008, 22:04:18 Odpovědět 
   Zase stejné§ Tedy stejně kvalitní, napínavé, dobře vyfantazírované. Jsi moderní pohádkář, to je jasné. Víš, že toto tvé dílo je jediné ve svém žánru, které fakt čtu? To si tedy považuj. Nechápu, proč ti zatím nikdo nedal známku, když tě tolik chválí: Kruci, kluci! Páčko a žij blaze. Tvá babča amoska.
 ze dne 30.01.2008, 22:14:12  
   Šíma: Díky, babi! :-D

Jsem rád, žes sem také zavítala a že se Ti toto dílko líbí!

P.S. Považuju si Tvé přízně! A také se drž! ;-)
 honzoch 30.01.2008, 18:07:11 Odpovědět 
   zdar Simo, kdyz jsem si precetl dva posledni dily, uz nebyla jina moznost nez jet od zacatku, protoze mi chybeli souvislosti. Dalsi dilko na pokracovani, u kterého budu s napetim cekat na dalsi dil a nedockave otvirat saspi. skoda , ze nejde dat sbirka do oblibenych, tak si tam dam tebe (promin mi formu bez hacku a carek, ale na franc. klavesnici nejsou)
 ze dne 30.01.2008, 18:25:53  
   Šíma: Díky za zastavení a komentář! ;-)

Jsem rád za každého nového čtenáře! A pokud nebudeš psát "azbukou", tak je mi to jedno, zdali budou v komentáři háčky, nebo ne! :-DDD Ještě jednou díky a hezký večer! ;-)
 OH 30.01.2008, 12:05:55 Odpovědět 
   Zdar, Šímo. -A taky nemám ponětí, co budeme dělat.- Tohle když řekne ženská a když jsou asi v.... a sami, tak to mi roztáhlo pusu do úsměvu, no nic. Díl značky: Bič a pryč!
 ze dne 30.01.2008, 12:17:16  
   Šíma: :-DDD Díky za zastavení a komentík! ;-) No, jo, no! Teď jsi vyloudil úsměv na mé tváří Ty! :-DDD
 Pavel D. F. 29.01.2008, 21:30:28 Odpovědět 
   Takže osud výsadku je zpečetěn, raketoplán zničen, Tom zůstal s Jane opuštěn na povrchu, kde se dějí všelijaké věci. Byla by tu možnost, že je celá druhá výprava jen snem v hibernaci, který se zdá Tomovi nebo Johnovi, ale tak jednoduché to asi nebude. Snad se dozvíme víc ve třetí části.
 ze dne 29.01.2008, 21:33:34  
   Šíma: Díky za publikaci! ;-) Kdo ví, snad vítr a všudypřítomný písek odkryjí nějaké to tajemství!
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Životní krůčky
Verru
Balada
Ezra Horwitz
Balada o pádu P...
guru
obr
obr obr obr
obr

Jedna z věcí
Francis Black
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr