obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Na lásku není jiný lék než ještě víc lásky."
Ludovico Ariosto
obr
obr počet přístupů: 2915289 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39391 příspěvků, 5727 autorů a 389816 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Rabbitdogs (23. díl) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Rabbitdogs
 redaktor Šíma publikováno: 01.04.2008, 23:20  
"Ztroskotat můžeme nejen na pustém ostrově, nebo cizí planetě. Můžeme se stát také trosečníky ve svém vlastním životě a ačkoliv máme kolem sebe vše, co potřebujeme, zdá se nám, že nám chybí i ty nejzákladnější lidské potřeby. Ať už jsme na opuštěné pláži na břehu moře, nebo uprostřed nehostinné pouště, naše životy závisí na našich rozhodnutích a zachránit se můžeme jedině sami, protože nás nikdo jiný nezachrání!"

- slova velitele první záchranné výpravy do Kamenného světa po návratu na Zemi -
 

/POKRAČOVÁNÍ - TŘETÍ ČÁSTI - Čekání/

/XV. - současnost – orbita Černé planety/

Té noci měl John podivný sen!

Hnal se spolu s větrem a pískem širou pouští, dokud nenarazil na zvedající se horské štíty, jež mizely v černých mračnech. Hory? Ano, vzpomněl si, že je objevili při své první návštěvě. Ale co se dá najít uprostřed skal? Jako pták se proplétal mezi skalami, těsně pod převalujícími se oblaky. Vichr jej nesl dál dovnitř skalního masivu. Celé hodiny se otíral o kolmé stěny bez konce. Pak se rozestoupily a on se ocitl v jakémsi údolí vyplněným zakrslými stromy.

Stromy! Zůstal užasle stát, pokud to ve snu jde a nedokázal od nich odtrhnout zrak. Viděl temně zelené louky, vlastně nešlo o zeleň, vše mělo nádech do růžová, jako celý svět kolem. Vichr vítězoslavně dul nad jeho hlavou a trpělivě čekal, až se nabaží pohledu na ztracený ráj. Pak jej znovu zvedl na svých mocných rukou a zanesl do jiného údolí, protékal jím malý horský potok. Špinavá strouha něčeho, co ani zdaleka nepřipomínalo vodu ani v těch nejšpinavějších řekách na Zemi. A v ústí tunelu, z něhož potok vytékal našel část něčeho, co mohlo patřit někomu ze Země. Otočil se a před očima mu vyvstal vrak lodi. Průzkumné lodi!

Ležel napůl zasypán v suti a prosvítal skrze zrezavěly nános na odkrytých částech trupu lodi. Její signály započaly nesmyslný kolotoč života a smrti. Dovnitř se nedostal, ani mu nebylo dovoleno se ke korábu přiblížit. Znovu jej odnesl vichr, aby jej ponechal opuštěného v poušti. Něco tam spatřil, připomínalo mu to jejich stan. Součást vybavení! A pak se probudil. Se strachem a narůstající zvědavostí, zda-li najdou cestu do hor. Spatří ono čarovné údolí i místo odpočinku průzkumného korábu z planety Země? Ale nač mu to bude?

Jen jedna cesta! Vzpomněl si na Mickova slova. Tam a zpět! Žádné "další" není na programu...

/XVI. - současnost – orbita Černé planety/

"Zdravím, pane!" řekl Petr veliteli jakmile vstoupil do trojrozměrného kina lodi. John jej nevnímal, jako by navigátor nevyslovil jediné slůvko, fascinovaně hleděl na záběry natočené počas předešlé cesty na Černou planetu, jak ji lidé neoficiálně pojmenovali.

"Chtěl bych se omluvit, pane!"

"Nech si ty formálnosti!" přerušil jej John. "Vezmi místo!"

Navigátor si k němu přisedl a tiše sledoval odvíjející se obraz. Zamrazilo jej při pohledu na majestátné štíty halící své vrcholy do temných a zlověstných mračen. Snažil se neposlouchat šílené hučení větru a hukot padajících lavin. Kdesi za obzorem začínaly rozlehlé takřka nekonečné pouště s ostrůvky horských štítů.

"Takové to tam je?" zeptal se přiškrceným hlasem.

"Jako živé, viď? Natočili jsme tyhle záběry při mapováni planety. Mohli bychom tu sedět měsíce a ještě bychom neviděli všechny nahrávky. Vypnul promítací zařízení a vsunul do přístroje další disk.

"Co říkáš! Kdysi promítali filmy na bílé plátno. Nic než dvourozměrný obraz. Jak je to mohlo nadchnout...?

V prostoru se zjevil obraz pouště. Vítr rozdmýchával mračna prachu a obraz se každou chvíli ztrácel v jeho závoji. Zvykli si na načervenalý obraz. John jej, už znal, zatímco navigátor překvapeně zíral na čarovný svět o němž neměl ani potuchy.

"Obraz kamery lodi!" upřesnil mu John situaci. "Písek je jako skutečný, že?"

"Vítr? To je tam pořád takové psí počasí?" zeptal se ho navigátor.

"Přesně tak!" přikývl John.

Setmělo se. Odněkud se přihnaly temné mraky, temnější než ty, které spatřili doposud. Celý svět přestal existovat. Vše se proměnilo v hustou kaši. Obraz se několikrát otřásl a pak se proměnil v černé nic. Slyšeli neskutečné dunění vichru a rachot hromů.

"Nemám to zastavit?" zeptal se John navigátora, který měl takřka sinalou tvář.

"Ne!" zavrtěl hlavou a těžce dýchal.

"Takové bouře tam trvaly i dva tři dny. Třásli jsme se v lodi! Takřka nás to převrátilo!"

Obraz zmizel.

"Tohle tě bude zajímat!" řekl a vložil do přístroje další záznamový disk. Chvíli se nic nedělo, pak se ocitli v jakémsi kotli, jemuž dominovala vysoká rozeklaná hora. Obraz se otáčel. Pozvolna, aby mohli spatřit vysoké kolmé stěny, táhnoucí se do výše několik set metrů.

"Tam jste je našli?" zeptal se navigátor.

"Ano, Petře! Na tom místě oni našli nás! Z vlastní vůle, aby se s námi vypravili na dalekou cestu, která pro nás, ale i pro ně skončila katastrofou!"

"A to město? Máte nějaké záběry?"

"Bohužel!" pokrčil John rameny. "Kameraman spadl do hluboké díry, snad podzemní jeskyně, ještě než jsme vešli do města!"

"Tenhle případ neměl asi moc dobrý vliv na morálku mužstva!"

"Dávali jsme si větší pozor!" řekl John a vypnul přístroj.

"Chtěl bych ještě něco vidět!"

"Žadoníš jako malý kluk!" usmál se John. "Vidím, že na tebe udělal tamní svět dojem! Ptáš se, jak jsme zachránili všechny tyhle informace? Nechal jsem všechny záběry zkopírovat. Originály jsme uložili do lodní knihovny a kopie do modulu. Nerozeznal bys kopii od originálu, Petře!"

"Douglas chtěl po vás, abyste natočili záběry z Kamenného světa?"

"Ano!" souhlasil John a vrazil do otvoru promítačky další optický disk. "Byli náramně zvědaví, jak to tam vypadá, protože dostali jenom informace z průzkumné lodi... Ale kam se poděla se nám zjistit nepodařilo. Mohli odletět, nebo se taky zřítit k povrchu planety. Třeba zůstali pod tunami písku, nebo se ztratili v nepřehledných horách!"

"Je tam v horách ještě něco kromě skal?"

"Podivné zahrady a jezera, ale nikdy se nám nepodařilo u nich přistát. Vítr nám to nedovolil! Vždy jsme kolem nich proletěli jako bleskl Žádné podrobnosti!"

"A ty bytosti? Existují nějaké záznamy?"

"Jen z lodi, ještě před tím, než jsme je hibernovali, ale stejně si myslím, že se nám nepodařilo je uspat!"

"Takže kdyby usnuli,.."

"Ne, Petře. Neznáme je, vůbec je neznáme! V tom je ten problém! Jejich anatomie je nám cizí! Víme o ní leda tak hovno!" řekl mu bodře John. "Promiň..."

"Chtějí, abychom se jich báli?"

"Chceš se bát, když tě přepadne strach, Petře?" zeptal se navigátora a konečně pustil záznam.

Prolétali atmosférou. O tom nebylo pochyb. Navigátor strnule pozoroval černé promíchané nic. Stejná jako tehdy, kdy s lodí pronikli do vrchní části atmosféry.

"Teď to přijde!" řekl mu John. Zatočila se jím hlava. Propadli se do narudlého světa pod převalujícími se oblaky. Na obzoru vytvářel letící písek lehkou mlhu a dole se přesypával do dun podle toho, jak foukal vichr.

"To není ono!" postěžoval si John."Když už víš, jak to tam dole vypadá, nepřekvapí tě ten přechod z nekonečného prostoru plného hvězd do černé tmy a z ní sem! Měl jsem ti pustit nejdřív tohle!"

"Viděli to ti na Zemi?" zeptal se navigátor.

"A proč myslíš, že nás sem poslali podruhé, Petře?" divil se John a zavrtal se do křesla. Celé hodiny si pouštěli obrazy ze světa pod temnou slupkou a mysleli na ty, kteří tam museli letět.

Kamenný svět! řekl si John a usmál se. Svět bez hranic, bez konvencí, válek a všeho, co jsme nechali na Zemi, jen kdyby se tam dalo žit!

/XVII. - současnost – povrch Černé planety/

"Jane? Chtěl bych ti něco říct!" řekl jí a čekal na její reakci. "Až najdeme transportér, vydáme se do hor!"

"Jen kvůli nějakému snu?" zeptala se. Její hlas zněl suše až skřehotavě. I jemu se zdálo, že mluví jinak, než obyčejně. Snad to způsobil suchý klimat na planetě.

"Taky jsi měla stejné sny jako já..." mračil se. "Je tam ještě jiná loď, vedle té naší stojí také nějaký cizí koráb!"

"Sny o nich, nebo o vysokých horách? O podivných zahradách a špinavých říčkách? O lodi, která havarovala kdesi uprostřed skal? O druhé lodi, která u té první přistála za nějaký čas? O těch, kteří unesli našeho spojaře? Co tam chceš najít, Tome?"

"Důvod, proč jsme tady! Skutečný důvod!" řekl a zaposlouchal se do hukotu větru.

"Známe ho, ne?" řekla trochu předpojatě. "Nebo bychom jej alespoň měli znát!"

"Třeba věděli víc, než my!" pokrčil rameny. "Nevím čím to je, ale zdá se mi, že jsme tady už byli! Ne při minulé výpravě! Nedovedu si to vysvětlit! Půjde tu o víc než o nějaké tvory! Sama jsi to řekla, když ses přiznala, že nepracuješ pro Douglase!"

"Co jsme chytili, Tome? Odkud jsou ty signály?" zeptala se jej. "A není to jedno? Stejně tu oba zemřeme!"

"Jde o vysílač transportéru, podle frekvence bude opuštěný..." řekl Tom pomalu. "Ale je nějak moc blízko, jako by Allan našel raketoplán na docela jiném místě, než sám čekal! Není to divné?"

"Odletěli? Přece je to pravda!" zajikla se. "Allan! Myslíš, že se jim podařilo proletět?"

"Obávám se, že ne!" řekl suše. Kdyby ano, vrátili by se zpět a hledali by nás! Včera nebo dneska! Ale nezdá se, že by tu létal nějaký jiný stroj! Museli bychom také zachytit jejich vysílání!"

"Třeba měli s sebou Roye!" naléhala.

"I kdyby, co to znamená? Mohli našim nabulíkovat, že jsme zahynuli jako ostatní! Myslíš si, že se vydají sem dolů, aby si vyzvedli naše těla? Viděl jsem instrukce, Jane! Jestli proletěli tím sajrajtem, nevrátí se!"

"John by nás tu nenechal!" řekla mu.

"Svým způsobem ano!" přikývl. "Až se dostaneme k vraku, snad najdeme něco, co nám pomůže dostat se odsud!"

"Nějaký modul? Člun, který nás vynese nahoru? Po tolika letech? Jak jej chceš dostat ven s lodi? Co když je zasypaná? Mohla se zřítit a rozbít na tisíce kusů! Je to nesmysl, Tome!"

"Ještě tam nejsme, Jane. Teď se musíme dostat k transportéru!"

"Jak se chceš dostat k horám, Tome?" zeptala se a spočinula na něm pohledem. Měla rozcuchané vlasy. Unavený obličej a napuchlé oči. Nebyli schopni zde přežít déle jak měsíc a oba to věděli.

"Povedou nás!" řekl.

"Kdo? Rabbitdogs, nebo Oni?" zeptala se jej.

"Možná nás už vodí za ručičku, jako se vodí malé děti..." řekl jí Tom.

"Ve snech? Stejně jako vodil Bůh Izraelity po poušti?" zeptala se. "Ty jim věříš, po tom všem?"

"Třeba je to naše jediné možnosti! Proč by byl jinak transportér tak blízko? Dva dny a budeme u něj! Víš jak dlouho jsme jeli k městu? Pět, možná šest dní! Pěšky bychom tuto vzdálenost nezdolali ani za dva týdny a to se rovná pod širým nebem sebevraždě! Jim to ani nedošlo, Jane. Vůbec jim nevadilo, že našli raketoplán tak brzo! Ani nechci vědět, co se stalo s těmi dvěma, které jsme v něm zanechali!"

"Jak to, že si vybírají koho nechají na živu a koho ne?" rozčílila se. "Kdo jim dal právo rozhodovat o nás?"

"Vědí o nás víc, než my o sobě!" pohlédl skrze okno stanu ven do pouště. Ještě byla tma. "Za tři, čtyři hodiny bude svítat, pak se vydáme na cestu!"

"Víš co po nás ještě chtějí, Tome?" zeptala se ho.

"Co?" nechápal.

"Chtějí vědět, co je opravdová láska. Chtějí... Chtějí, abychom se milovali, slyšíš mě?"

"Cože?" otočil se k ní. "A ty bys to chtěla?"

/XVIII. - současnost – orbita Černé planety/

"Chtěl bych letět s tebou, Johne!" řekl navigátor veliteli krátce potom, co vyšli z promítacího sálu. John se zastavil a pohlédl na něj.

"Někdo musí zůstat na lodi, Petře. Kdo by ji řídil, kdyby se všichni důstojníci sebrali a jeli na výlet?"

"Slyšel jsem Micka. Budeme muset omezit počet lidí, kteří budou tvořit posádku Ety, nehledě na to, kolik lidí zachráníme!"

"Mluvíš, jako bys už věděl, že tě vybrali!" pousmál se John.

"Tamní svět mě očaroval, Johne! Chci jej vidět na vlastní oči!"

"Proč?" divil se John. "Je to jako masožravá rostlina. Navenek je krásná, ale když se k ní přiblížíš, nebo na ní sedneš, sežere tě k obědu! Věř mi. Tenhle svět je podivný, krásný a tajemný, ale zabíjí a s nikým nemá slitování!"

"Vezmeš mě, Johne?" zeptal se. "Vrátíme se, vím to!"

"Budu o tvém, návrhů přemýšlet!" přikývl. "Ještě máš o mně stejné mínění, jako tehdy na velitelském můstku?"

"Nebyl jsem tu, nikdy předtím jsem tu nebyl, Johne!" řekl na místo omluvy. "Ty ano. To je všechno, co ti chci říct!"

"Beru co jsi mi řekl, Petře!" pousmál se John a plácl jej po rameni. "Nikdo z nás není jen dobrý, nebo zlý. V tom je ta potíž, Petře! Co když si vybírají právě podle toho?"

"Nerozumím..." zastavil se navigátor.

"Chceš vidět tu mimozemskou loď, která stojí vedle naší havarované lodi! Je to pravda? Co když neexistuje?" zeptal se jej John. "Co když se všichni mýlíme?"

"Co když vůbec nic neexistuje?" zeptal se jej navigátor na oplátku. "Co pak budeme dělat? Co když chtějí, abychom ji nikdy nenašli? Nepřipadá ti to všechno tak trochu absurdní? Možná jsme všichni jen výplodem nečího snu!"

/XIX. - vzpomínky – čas první Johnovy expedice – hluboký Vesmír/

Čekali.

Naslouchali vzdálenou řevu boje. Trnuli strachem, aby se do prostoru modulu nevřítil někdo z pomatenců a nezabil je. Zbraně, které ukořistili mrtvým obráncům sálu, měli připravené k výstřelu. S rostoucím znepokojením hlídali obě přístupové cesty k modulu.

Co když se nevrátí? Ti pomatenci je pozabíjejí a zbudeme jen my dva? Dva z více jak stočlenné posádky lodi.

"Měli bychom něco udělat!" řekl Tom a pohlédl k zablokovanému vstupu do modulu. Stále na ně zíral svou červenou září.

"Dobře!" řekl John a hodil mu kartu s magnetickým štítkem. "Jestli se tu někdo z nich objeví, někdo z těch bláznů, pokusím, se je zadržet. Jestli mě zabijí, zablokuješ vstup zevnitř a odpojíš se od lodi!"

"Jdu nahodit počítač člunu. Ostatní by už měli dorazit!" přikývl Tom, a strčil kartu do příslušného otvoru. "Chce po mě kód, Johne!"

"Moje datum narozeni!" řekl mu John. "Znáš je!"

"Hotovo!" zabručel Tom a zatáhl za páku uzávěru. Vstupní dveře do průzkumného modulu lodi se tiše, otevřely. "Cesta je volná!"

John jen přikývl a zaposlouchal se do vzdálené ozvěny běžících mužů. Strnul. Tom na nic nečekal a vběhl dovnitř a uzavřel za sebou dveře. Okénkem pozoroval se zbraní stojícího velitele lodi. Viděl jak váhá a nemůže se rozhodnout, zda-li má zahájit palbu, či nikoliv.

Počítač! Tom se vydal do řídící části modulu. S žuchnutím dosedl do křesla prvního pilota a začal se zapojováním řídících okruhů. Jednotlivé obrazovky se rozsvěcely s každým cvaknutím přepínače. Počítač okamžitě začal kontrolovat stroj a vypisovat údaje o stavu modulu.

"Jsem připraven!" řekl Tom svému veliteli.

"Já taky!" řekl mu John. "Počkáme!"

/POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ/


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 5 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.2 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 13 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 19 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 1:31:30 Odpovědět 
   05. 07. 2014

Situace nasvědčuje, že se Jane dá s Tomem dohromady, nemůžu se dočkat!
 ze dne 01.08.2014, 17:50:35  
   Šíma: Opět nesmím jako autor nic prozradit!
 Tomáš P. 18.05.2008, 13:58:08 Odpovědět 
   Už jen za ten úvodník (ale zdaleka ne jen za za něj) si to ode mě jedničku zaslouží, protože si v poslední době sám přijdu trochu jako ten ztroskotanec, nebo možná spíš troska :D
Výborný díl, snad se brzo prokoušu k pokračovbání ; )
jinka jsem teda dost zvědavej, jaks e bude vyvýjet s Jane a Tomem, tohle bylo trošku podvný totiž... :D
Ale abych nabyl za perverzáka a uvedl to na správnou míru, jsem zvědav i na celou tu záchranou skupinu ; )
 ze dne 18.05.2008, 14:45:22  
   Šíma: Díky za zastavení a komentík! ;-)
 Emilia W. 05.04.2008, 13:06:00 Odpovědět 
   Je to velmi zajímavé sci fi, budu číst všechno, protože mne děj i stoupající a klesající napětí, mimochodem velmi šikovně literárně zvládnuté, zaujalo. Bude to pěkné dílko, jen tak dál. Těším se na další pokr.
 ze dne 05.04.2008, 14:47:12  
   Šíma: Omlouvám se, já tu na SASPI tykám skoro každému... No, zase jsem se, možná jednou, "společenský znemožnil"! Každopádně díky za návštěvu a budu jen rád, pokud nějaké z mých "dílek" získá zase nového čtenáře... ;-)
 ze dne 05.04.2008, 14:35:46  
   Šíma: Díky za zastavení a komentář! Jsem rád, že se mé dílko líbí a že zaujalo! ;-) Snad se v něm budete orientovat a neztratíte se také v poušti Kamenného světa... Možné je vše! ;-)

P.S. Díval jsem se na profil... Můžu tykat? Není to z mé strany poněkud neslušné? Raději ne, uvidíme? Pardon! ;-)
 Pelion 03.04.2008, 13:20:11 Odpovědět 
   Jsem pouhé zrnko písku na poušti Tvého kamenného světa a ustrašeně sleduji co bude dál… :-) (1)
 ze dne 03.04.2008, 13:50:16  
   Šíma: Díky! ;-)
 OH 02.04.2008, 13:22:28 Odpovědět 
   Oukej, John a Tom nejsou žádný měkoty. Ale že ulítne Jane jsem nečekal. Ještě žádná mně neříkala, že to po ní chtějí ufoni. V těch ženskejch aby se prase vyznalo...
Tenhle díl nabral jakoby nový dech, zdá se mi. Supr.
 ze dne 02.04.2008, 13:50:04  
   Šíma: :-DDD Díky za zastavení a komentář! ;-)
 Pavel D. F. 01.04.2008, 23:20:23 Odpovědět 
   Ten motiv s instrukcemi předávanými ve snu příběh opět oživuje, dává mu nový možný směr. I když ta poznámka, že jsou možná všichni jen výplodem něčího snu, taky není od věci.
Děj plyne pěkně pomalu a prostě si budeme muset počkat na pokračování, abychom věděli víc. Budu se těšit.
 ze dne 02.04.2008, 11:09:50  
   Šíma: Díky za publikaci a komentík! ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
obr
obr obr obr
obr
Housle
l.o.r.i
Nedostižná - 11...
Anne Leyyd
Spolehlivá...
asi
obr
obr obr obr
obr

Profesor John
Pavel D. F.
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr