obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"V pohromách se většinou z přátel stávají nepřátelé."
Caesar
obr
obr počet přístupů: 2915291 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39393 příspěvků, 5729 autorů a 389829 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Rabbitdogs (26. díl) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Rabbitdogs
 redaktor Šíma publikováno: 09.05.2008, 21:48  
"Není nic horšího než-li dvě věci! Za prvé zde máme absolutní prohru a zničení všech marných nadějí a na druhé straně vítězství, které nezná překážek! Někdy dokáží splněná přání zničit život stejně dokonale, jako i ta sebemenší prohra. Zdá se, že si jako lidé nikdy nevybereme a vždy tu bude něco, co nás bude hnát vpřed a také to, co se nás bude snažit povalit k zemi a znehybnit! Jsme jako mezi dvěma mlýnskými kameny, které nám hrozí, že nás rozdrtí! Kdo řekl, že být člověkem je lehké?"

- slova hlavního inženýra Noční růže -
 

/POKRAČOVÁNÍ - TŘETÍ ČÁSTI - Čekání/

/XXX. - hlasy – současnost – povrch Černé planety/

Stmívalo se!

Vůdce tlupy dožívajících příšer stále ještě seděl na kameni poblíž zvolna upadajícího Města. Mysli byl mimo svou bytost kdesi s oběma lidskými tvory. Zkameněl! Jako socha se pohyboval v myšlenkách prostorem, který viděl tak silně, že se až polekal některých detailů. Nechával se unášet vichrem a snažil se proniknout závojem času do budoucnosti. Ale něco jej stále drželo v okamžicích jeho plynoucího života. Kamkoli se vydal, všude spatřil oheň a žár umírající hvězdy.

Zemřeme! řekl si. Když ne vlastní rukou, zabije nás rudé slunce!

Zklamaně si odfrkl! Vydal se ke kamennému městu s rostoucím šerem a nadcházející temnotou noci. Cítil se osamocen a již netoužil po cizí krvi. Vláčel své tělo na silných nohou a pochopil, že pro ně už žádná budoucnost není. Pokud pro ně nepřiletí... Dobře věděl, čím jsou pro ony bytosti v bílém a čím jsou Tvůrci pro obě rasy. Věděl to však jen on sám, ostatní jako by zapomněli. A lidé?

'Mohli bychom se zmocnit jejich lodi!'

Mnoho hlasů mu přicházelo na pomoc. Odmítal je. Smířil se s touto skutečností. Lidé odletí s námi nebo bez nás! Mnozí nesouhlasili, snažili se jej přesvědčit, ale bezvýsledně!

'A co když se pro nás vrátí ti, kteří nás sem poslali?' slyšel ve své hlavě. 'Co když už jsou tady?'

'Proč nás nechali, abychom bojovali s lidskou rasou?'

'Jaký by k tomu měli důvod? Vrátit se pro zmetky? Omyl vědeckého výzkumu? Kdo by se vracel pro příšery, které dokáží zabíjet jen myšlenkovým pochodem?'

Vzbouří se? pomyslel si. Co když si myslí, že jsou lidé pro ně jedinou nadějí? Nadějí delšího života? Rabbitdogs již nevěří svým vlastním pánům ani pánům jejich pánů? Čemu mají tedy věřit, ne-li sobě? Smrt se zdála jediným možným řešením! Koncem v temnotě... Svatým klidem!

/XXXI. - současnost – povrch Černé planety/

"Vydáme, se do hor, nebo počkáme, až si pro nás přiletí z lodi?" zeptal se jí, když se objevila v hlavní kabině transportéru. Nejistě na něj pohlédla. Stále jí v mysli bloumala poslední slova toho tvora, se kterým ve snu rozmlouvala.

Neměli jste sem letět!

"Co navrhuješ?" nadhodila.

"Pokusíme se spojit s mateřskou lodí, jestli se nám to nepodaří, pojedeme k horám. Chtěl bych najít tu havarovanou loď!"

"Padají tam laviny, Tome! Jak chceš projet s tímhle krámem až k vraku? Nedostaneme se k němu jinak než pěšky!" řekla mu a opřela se o stěnu u dveří. "Až budeme v horách, nebudou nás moci najít, natož hledat mezi skalami a temnými mraky! Nepodniknou nic tak riskantního, Tome!"

"Musím se tam dostat!" řekl jí, jako by byl malé dítě.

"Já tam nechci jet, Tome!" řekla mu. "Ty jej miluješ?"

"Koho?" nechápal.

"Zdejší svět, láká tě? Proč jsi sem přiletěl podruhé?"

"Půjdeme se pokusit spojit s mateřskou lodí?" zeptal se a odešel z kabiny k vysílačce. Vydala se za ním. Pozorovala jej, jak pozorně nastavuje jednotlivé ovládací prvky.

"Neodpověděl jsi mi!" řekla mu a chytila jej za rameno.

"Nedá se to vyslovit!" pokrčil rameny.

"Proč? Co vidíš na tom kamení, písku a větru? Co ti dává ten šílený vichr? Čím, je to jiné?"

"Můžeme se minout!" řekl jí namísto odpovědi. "Jestli odjedeme mimo pouště, už nikdy nemusíme odletět na loď! Mohou mít omezené zdroje! Chtěla bys tady zemřít?"

"Ty ses nejspíše zbláznil!" vykřikla, "Proč jsi mě potom zachraňoval?"

"Abych tu nebyl sám! Protože tě mám rád..."

"Nechci tu zůstat!" zavrtěla hlavou.

"Nemůžu tě nechat v poušti!" řekl. Přístroj stále mlčel. Zamyšleně se zahleděl na jeho displej. Odměřoval čas, automatika neustále vysílala volací signál pro antény lodi. Bezvýsledně!

"Měli bychom počkat! Ještě nezapadlo slunce!"

"Chceš tu zůstat? Nastavit vysílač k neustálému opakování nouzového signálu a čekat na pomoc zvenčí?"

Přikývla. Zdálo se jí, že na chvíli přestal dýchat.

"Vůbec se neznáme!" řekla pro svou obhajobu.

"Neznáme ani tenhle svět!" řekl. "Mluvili s tebou?"

"Ano. Nejsme zde příliš vítanými hosty!"

"Vím!" přikývl. "Mohou nás kdykoliv zabít, stejně jako ostatní!"

"Proč to ještě neudělali?" zeptala se.

"Bůhví!" odpověděl a přepojil vysílání na nouzový kmitočet. "Na co myslíš?"

"Na to, že zítřek nemusí vůbec přijít..." řekla mu a strhla jej k sobě.

/XXXII. - současnost – orbita Černé planety/

"Eta je prakticky připravená na cestu k povrchu!" řekl Johnovi hlavní inženýr, když se dívali na stroj, stojící uprostřed kruhu parkovací plochy. Stále jej ještě obklopoval houf techniků. Starostlivě jej obcházeli a kontrolovali každý kousek jeho povrchu.

"Kdy budete nakládat materiál?" zeptal se jej John.

"Ještě dnes natankujeme nádrže palivem! Vím, není to dvakrát bezpečné, předpisy jsou jasně proti. Kdyby stroj explodoval!" Mick pokrčil rameny.

"Nechám ho hlídat!" řekl John prostě. Mick na něm nechal překvapený pohled.

"Zítra bych rád odletěl!" bouchl do něj John. "Vnímáš mě vůbec?"

"Ano. Jestli si přeješ zítra odletět, nikdo ti v tom nebude bránit!" přikývl.

"Co ti ještě vrtá hlavou?" zajímal se John.

"Jestli vydrží tu cestu! Stále mám takový divný pocit!" zamračil se. "Nic jsme neodflákli, ale co kdyby?"

"Pošlu ti pohled!" mávl John rukou a zmizel ve výtahu.

/XXXIII. - vzpomínky – čas první Johnovy expedice – orbita Země/

"Jste John Curtis, velitel Modré Růže?" zeptal se jej jakýsi uniformovaný muž. Takže kapitán Zeuse si nedělal srandu! řekl si a přikývl.

"Je mi líto, ale budu vás muset i se zbývajícími členy posádky odvést! Plním jen rozkazy!"

"Samozřejmě!" pokrčil rameny a otočil se ke svým lidem. "Jsme zatčeni, mohu-li se zeptat?"

"Bohužel, není mi dovolenou cokoliv říkat ohledně vašeho zadržení."

"Tak přece! Kdo na mne podal žalobu?" zajímal se, zatím co jej odváděla spolu s ostatními eskorta ozbrojených mužů. Proboha, to jsme tak nebezpeční?

U servisního terminálu na ně čekala loď Patroly. Ještě stále byli na neutrálním ostrově obíhajícím okolo Země. Mohli utéci a požádat o azyl, ale k čemu by to bylo?

"Budu chtít svého advokáta!" bránil se.

"Žádného nemáte, pokud vím, bude vám přidělen!" odpověděl mu tentýž muž.

"Přebírám veškerou odpovědnost na sebe, jako kapitán na to mám právo!"

"To rozhodnou jiní!" uslyšel strohou odpověď.

Vydali se k měsíčním pustinám. Loď Patroly opustila neutrální zónu stanice a zamířila k starému souputníku Země. Měsíc? ptal se v duchu. Tam jsou přece káznice. Není z nich žádná možnost úniku! Jsme nepohodlnými svědky? Otočil se k ostatním, mlčeli! Dívali se průzory do temnoty volného prostoru.

"Nemáte dovolenou rozmlouvat se svými podřízenými, pane!" dostal strohou odpověď od svých hlídačů a poslušně odvrátil zrak od svých známých a přátel.

Měsíc! Blížil se k nim se strohou lhostejností. Za co? Copak jsme tu expedici nepodnikli dobrovolně? Proč nejdou sedět ti nadutí panáci ve vedení společnosti, jež je vyslala na neznámou planetu? Káznice! Všem se ježily chlupy na těle. Za všechny služby, které vykonali?

"Ještě než přistaneme, budete všichni seznámeni se svými právy!"

Práva? Jaká práva na kamenné oběžnici Země. Mysleli na Černou planetu, Kamenný svět a na to, zda-li tam neměli zůstat...

/XXXIV. - současnost – orbita Černé planety/

"Kontrola volá Etu, opakuji, kontrola volá Etu! Přepínám!"

"Tady Robinson, velící důstojník raketoplánu, všichni jsou na palubě, materiál řádně uložen a zajištěn. Hoďte nás do komory, přepínám!" zavrčel muž v sedačce kapitána letounu a ohlédl se za Johnem. "Nechcete si sednout místo mne?"

"Ne!" zavrtěl odmítavě hlavou. "Doufám, že vám bude ruka sloužit na jedničku, jinak se na tom světě už neshledáme!"

"Kontrola Etě, spouštíme vás do komory, Nahoďte motory, do třiceti vteřin opustíte palubu lodi, přepínám!"

"Raketoplán rozumí!" zahučel Robinson, "Spouštíme motory. Zeptejte se Micka, co ještě žerou kromě té sračky, kterou máme v nádržích, kdyby nám náhodou došla!"

"Je mi líto, v tom případě byste museli zůstat dole!" uslyšeli Mickův hlas.

"Jsi celý bez sebe, viď?" zeptal se ho John. "Nemůžeš se dočkat, až tvé dítě odejde na cestu, pro kterou jsi jej stvořil?"

"Přesně tak!" ozval se ještě Mick.

"Tak jdeme na to!" zamračil se kapitán Ety a zahleděl se přes ochranné sklo na startovací semafor.

"Máme stále červenou!" řekl do mikrofonu a čekal na odezvu.

"Musíte ještě chvíli počkat, teprve teď jsme uzavřeli vnitřní vrata komory!"

"Máte minutu zpoždění!" řekl, aby je trochu popíchl. "Počkám ještě čtyřicet vteřin a projdu skrz!"

"Tak co, Gordone, jak se cítíš?" zašeptal mu John do ucha.

"Nějak divně u žaludku..." přiznal se. "Kosmická nemoc?"

"Ty jsi doktor, já ne!" pokrčil John pobaveně rameny. Namodralé světlo vystřídala záře hvězd a odraz rudého slunce na černém, obalu planety. "Teď to přijde, šílené zhoupnutí, pak neuvěřitelné zrychlení, skok a horská dráha v atmosféře... Uvidíš, jak ti budou tvé vnitřnosti žehnat, žes je pozval na tuhle cestu!"

"Bariera otevřena, můžete opustit komoru lodi!"

"Zítra o stejném čase!" zvolal Robinson a zatáhl za páku plynu. Loď se v několika málo vteřinách změnila v nejasnou tečku a je oslepila záře rudého obra.

"Jdeme na sestup, další spojení po přistání. Konec!" Robinson vypojil vysílač a naposledy pohlédl na muže v řídící kabině.

"Co když to nevyjde?" zeptal se Johna.

"Máte strach, Robinsone?" pousmál se. "Já se bál pořád!"

"Jaké jsou koordináty letu?"

"Nahrál jsem je do počítače raketoplánu, ale řízení je na vás, Robinsone!"

Přibližovali se! Černá hradba atmosféry se hrozivě blížila. Ještě několik desítek vteřin. Ponořili se do černé kaše a letoun se začal divoce otřásat. Kvílení motorů jim bolestivě hučelo v uších.

Micku, doufám, žes nic nezvoral! pomyslel si John a pohlédl na bledého doktora.

"Nikdy jsem neměl takový strach! Jak dlouho?" zeptal se jej doktor.

"Do půl hodiny budeme pod úrovní mraků!" zamračil se. "To, co pak spatříte, bude jako hojivá mast na vaše rozbolavěné smysly. Ale jako doktor byste měl, Gordone vědět, že všeho moc škodí!"

"Ve vás, aby se čert vyznal, Johne!"

"Proč?" zeptal se v okamžiku, kdy se stroj řítil do vývrtky.

"Těžko říct!" odvrátil zrak a ten mu nechtíc zůstal stát na černých zářivě se blyštících mracích odírajících se o trup stroje.

Jako vstup do pekla! pomyslel si. John mlčel. Všichni mlčeli a poslouchali kvílení vichru v hustých mračnech. Střeva! řekl si Gordon. Jako bychom byli v útrobách čísi bestie! Připomněl si při sledování zmítajícího se stroje. To co spatřil, jej dokonale vyvedlo z míry.

"Prolétli jsme!" ohlásil jim Robinson tichým hlasem. Po čele mu stékaly potoky potu. "Kam teď, Johne?"

Díval se s potěšením na narudlou poušť, na rozlehlé pláně, převalující se mraky a neurčité stíny hor. Kamenný svět! Pohlédl na Robinsona a roztáhl ruce. Pilot na něj chvíli nechápavě hleděl. Stále klesali, ale tentokrát pod mírným úhlem, a pozvolna ztráceli výšku. Kdesi se zablesklo. Podruhé, potřetí. Jsme tady! Všichni se rozhlíželi přes průhledy kokpitu a užasle mlčeli.

"Hledejte je! Hledejte jakýkoliv náznak života. Paliva máme dost! Určitě nám dají o sobě znát! Nechte skenery projít všechny možné rádiové frekvence, určitě už začali vysílat!"

"Pokud žijí!" řekl mu pilot. "Provedu, pane!"

"Ano, pokud jsou naživu!" souhlasil John a rozhlédl se po Kamenném světě, tušil, že je zde naposledy. "Někde tu budou..."

/POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ/


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 4 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.3 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 12 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 30 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 1:32:49 Odpovědět 
   05. 07. 2014

Pasáž o strhnutí Toma k Jane si mohl rozvést. Předposlední díl a zatím téměř nic nevyřešeno. Uvidíme, zdali vše napěchuješ do posledního dílu.
 ze dne 01.08.2014, 17:52:58  
   Šíma: A co když žádné rozhřešení nepřijde? To by byla "katastrofa". Celá cesta zbytečná! Peníze fuč, lidské životy fuč, cíl mize? Nesplněn!
 honzoch 12.05.2008, 21:34:11 Odpovědět 
   Zdravim, uz nevim co bych napsal, chlapci mi vsechno vzaly :) kdo pozde chodi, sam dobe skodi...
Stejne myslim, ze se nakonec vsichni sejdou u té prvni pozemské lodi. Lidé, priserky i ti Druzi.
 ze dne 12.05.2008, 22:21:56  
   Šíma: Díky za návštěvu i komentík... Kdo ví, co se stane! Šíma to ví, protože to vymyslel, ale netuší, zda-li to vymyslel dost dobře na to, aby se to líbilo až do konce... Uvidíme! ;-)))
 OH 10.05.2008, 15:46:03 Odpovědět 
   Pelion má pravdu, trochu košilatého počteníčka by sedlo i puritánskému óhákovi.
Nehledě na to cítím povinnost ti připomenout slova mé babičky, totiž že každý pořádný příběh končí svatbou...
A co by to bylo za svatbu bez malého Johníka s nepatrnými králikopejskovitými rysy v povianu? Jenž by byl mírně, ale jen mírně poprášený černým pískem oné nehostinné planetky?
E-e?
 ze dne 10.05.2008, 16:49:51  
   Šíma: Že by si Jane zašpásovala také s těmi "králikopsy" a Tomovi nasadila parůžky? :-DDD
 Pelion 10.05.2008, 13:17:49 Odpovědět 
   Zdravím, líbilo se mi to až na:

"Na to, že zítřek nemusí vůbec přijít..." řekla mu a strhla jej k sobě.

Co to má jako být??? Nakousnout a nechat ležet ladem? A co já, co by obyčejný čtenář, dychtící po podrobnostech? Co měl na sobě? Co měla na sobě? Proč ona nic? Proč on také nic? Jak nic? Byla jim zima, či nikoli. Proč ne zima, ale teplo? Nebo proč ne teplo, ale zima?
Pan spisovatel nechal mou fantazii pracovat na plné obrátky, až se mi potí textílie... :-))
Strhla ho k sobě aby... nebo aby... či aby... no tohle?
Doufám, že v pokračování bude ono "strhnutí" tak nejméně na tři odstavce... :-))

P.S. Tento komentář neber zase tak vážně. Vznikl v choré, přepracované mysli, nad šálkem odpolední kávy a oplatku značky Opavia... :-)
 ze dne 10.05.2008, 16:49:05  
   Šíma: Díky, Pelione za zastavení a komentář! :-DDD

No... Ono... Nechtěl jsem, aby z toho byla "červená knihovna"! ;-)
 OH 10.05.2008, 9:38:18 Odpovědět 
   Zdar, Šímo, trochu jsem ztichnul po přečtení dílu a jaksi taksi nemám, co bych řekl...
Nevím, je to všecko nějaký zk.... Díl se mi líbil jako ostatní...
Jen tak dál!
 ze dne 10.05.2008, 16:47:54  
   Šíma: Nevadí! ;-) Jsem rád, že ses zastavil a díky za komentík! ;-)
 Pavel D. F. 09.05.2008, 21:48:39 Odpovědět 
   Raketoplán vyráží na záchrannou misi, dole čekají Tom s Jane a taky Rabbitdogs, kteří by možná chtěli lidskou loď ovládnout. Děj se poposunul kupředu, nyní bude vše záležet na kvalitě raketoplánu a míře úsilí jeho posádky. Možná ještě expedice není úplně ztracena, s jakými výsledky ale lidé odletí, to vůbec není jisté.
 ze dne 10.05.2008, 16:47:20  
   Šíma: Díky, Pavle, za publikaci a komentík!
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Zrzavci
Křídlatka
Con los Colegas...
Wheelies Devotee
Galfa - část II...
Franzi Moorin
obr
obr obr obr
obr

Pátek třináctého...
Šíma
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr