|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28984 příspěvků, 4549 autorů a 303372 komentářů :: on-line: 5 ::
|
 |
|
:: Černý jezdec - Ruka spravedlnosti - 25 ::
 Annún |
publikováno: 11.10.2007, 6:34
|
Nu a náš příběh pokračuje dál v duchu přátelského škádlení a nebo ne?
Jaké pak tajemství dnes vyplave na hladinu?
Bude Will opět zlobit naší hrdinku?
A co Jenny?
Podaří se jí Williama usadit a nebo ne?
Copak náš zvědavý šlechtic objeví?
Tak to se nechte překvapit. |
| |
|
|
Část 25. - Prozrazení celého tajemství.
Když se Jenny vrátila do tvrze, ustájila Démona, vytřela mu srst slámou do sucha, a pak šla rovnou na zadní dvůr. Popadla sekeru, postavila na špalek první poleno, které jí přišlo pod ruku, rozmáchla se a jednou ranou rozštípla dřevo ve dví. Věděla, že by neměla stěží uzdravenou ruku ještě zatěžovat takovou námahou, ale potřebovala si prostě vylít zlost na něčem neživém. Byla rozzlobená, protože ji sir William uměl dokonale vytočit. Nikdo jiný to nedokázal, ale on byl výjimka. Musela se nějak vybít, a tak vzala další špalek a znovu se rozmáchla. Takto štípala dříví téměř dvě hodiny a pak zalezla do svojí pracovny ve věži.
*
Pěkná místnost se dvěmi okny, křeslem, pracovním stolem, krbem, knihovnou a několika regály. V nich měla uloženy svitky, pergameny, stočené mapy, ale i dózy s různými houbami, s lístečky, kořínky a s bylinkami. Měla tam umístěny knihy, jež byly převážně učené a pojednávaly o léčivých rostlinách, o lékařství, o magické moci kamenů, ale i jiné žánry. Na dřevěných hrazdičkách visely sušící se svazečky léčivek a jejich vůně se linula po celé Jennině pracovně.
Usadila se do křesla, zahloubala se nad rozprostřenou mapou a několika listinami, které měla položené na desce stolu. Chopila se brku, namočila jej v kalamáři a udělala si do mapy i do listin několik poznámek.
Zbytek dne strávila zavřená v pracovně ve věži, kam si nechala donést i oběd. Když přišel večer, zašla se omluvit strýci, že s ním nebude dnes večer večeřet, protože je unavená. Jídlo si nechala přinést do své ložnice. V klidu se najedla a potom přešla chodbou do místnosti, která byla skoro na proti jejímu pokoji. Otevřela dveře s ozdobným kováním a do nosu ji uhodila jemná kořeněná vůně heřmánku, mateřídoušky, šalvěje, levandule a několika dalších bylinek. Všude kolem stály stojany a svícny s rozžehnutými svíčkami. Uprostřed místnosti byla dřevěná oválná káď vyložená bílým plátnem a na jedné straně měla káď na okraji udělaný kožešinový podhlavník. Za kádí pod vysokým oknem stála umístěná lenoška s přehozem a paraván s vyšívanými barevnými květinami a pávy. Ve velkém krbu plápolal oheň a v zavěšeném kotli se nad plameny hřála voda. U krbu klečela žena, která zrovna přiložila několik polem a pak se s úsměvem podívala na přicházející Jenny.
"Dobrý večer, slečno."
Pak opatrně sundala kotlík a přelila ohřátou vodu do kádě, ze které se zapářilo.
"Dobrý večer," opětovala pozdrav.
"Vaše koupel je připravena," dodala hospodyně.
"Děkuji ti, Meryen, jsi moc hodná," odvětila přívětivě Jenny.
"Za paravánem máte připravený plášť a noční úbor. U kádě na stolečku je mýdlo, které vám přivezl pan Marcus až z Bretilocku, žínka a osuška," říkala Merčen mezitím, co se Jenny svlékala za paravánem.
Sundala ze sebe všechno, vlasy si vytočila nahoru a zajistila si je dřevěnou jehlicí. Meryen od ní převzala šaty, které měla předtím na sobě a pronesla.
"Kdyby jste něco potřebovala slečno, stačí jen zazvonit," s těmi to slovy hospodyně odešla a zavřela za sebou dveře.
Jenny vyšla zpoza paravánu a přistoupila k lázni. Z vody stoupala pára a po hladině plavaly drobné kvítky heřmánku, mateřídoušky a šalvěje. Přelezla okraj dřevěné kádě, ponořila se do koupele a uvelebila se v ní. Hlavu si opřela o podhlavník a odpočívala. Voda příjemně prohřívala její unavené svaly, celé tělo a uklidňovala mysl.
"To je nádhera," povzdechla si poživačně nahlas sama pro sebe. "Přímo božský klid a ticho."
Chvíli si jen tak lebedila, pak sáhla na stolek u kádě a vzala si po růžích vonící mýdlo a žínku. Namydlila ji a začala se umývat. Přejížděla si po nohách i pažích a užívala si ten příjemný pocit. Opláchla se a zůstala ponořená v pářící vodě. Zavřela oči a odpočívala. Ticho v místnosti rušilo pouze tiché praskání ohně v krbu a za oknem hučení větru, který se večer venku zvedl. Zdálo se jí, že z ní opadly všechny starosti a trápení.
*
Neměla tušení kolik času uběhlo od chvíle, kdy se ponořila do koupele. Jestli to bylo patnáct minut či hodina. Když tu se neslyšně otevřely dveře z chodby, a dovnitř nahlédla mužská hlava. Byl to sir William. Rozhlédl se po spoře osvětlené místnosti, protože hledal rytíře Marcuse, ale zřejmě si spletl dveře, neboť se v tvrzi ještě nevyznal. Pak jeho zrak padl na káď, ve které byla žena. Došlo mu, že je to Jennyfer. Kdo jiný by to taky mohl být, když kromě ní tu žádná jiná urozená žena nebyla. Zdálo se mu, že spí. Oči měla zavřené, paže volně opřené o okraj kádě a pokožku měla zrůžovělou od teplé vody a zároveň lehce nazlátlou od světla svící. Ten pohled se Williamovi velmi zamlouval. Vypadala tak křehce, zranitelně a přitom úžasně smyslně. Chtěl dveře tiše pootevřít o něco víc, ale panty na nich nepříjemně zavrzaly.
*
Jenny z poklidného rozjímání vyrušil skřípavý zvuk. Otevřela oči a vylekaně se rozhlédla kolem sebe. Všimla si mužské postavy stojící ve dveřích. Bylo po klidu a pohodě, protože v muži poznala Williama. Hleděli na sebe, pak Jenny hbitě popadla mokrou žínku, rozmáchla se a hodila ji po něm. William jen tak tak stačil rychle uhnout hlavou na stranu. Mokrá žínka mu prosvištěla kolem ucha, s plesknutím se rozplácla o kamennou zeď, a sjela po ní na zem. Během téhož okamžiku Jenny svižně sáhla po osušce, aby zakryla odhalené intimní partie svého těla, ale její ramena zůstala holá.
"Jak se opovažujete vejít bez zaklepání," osopila se na něho. "Je to od vás neslušné, takhle nestoudně okukovat ženu bez jejího vědomí," čertila se.
"A vy by jste mi to snad dovolila?" zeptal se provokativně.
"Ne, v žádném případě," pronesla rezolutně.
"Pak se mi nedivte, že si vás prohlížím, když se mi naskytla tato možnost."
"Vypadněte!" přikázala mu a ukázala rukou směrem na chodbu. "Ven, jsem řekla!" vyprskla podrážděně.
Tím jak pohnula rukou upoutala Williamovu pozornost. Ani ne tak ruka samotná, ale pouze její rameno a to, co na něm spatřil. Něco tmavého ve tvaru malého křížku. Udělal několik kroků k ní jako zhypnotizovaný, aby se mohl lépe podívat.
"Neopovažujte se přiblížit," zavrčela zlostně. "Zůstaňte tam, kde jste, jinak po vás něco hodím a tentokrát se neminu," vyhrožovala mu.
Will se usmál nad tím, jak se čertila a pronesl. "Mám zůstat či odejít? Vy sama nevíte, co chcete, lady," namítl škádlivě.
"Moc dobře vím, co chci," zavrčela znovu. "Chci, aby jste se ke mně nepřibližoval, odešel pryč a nechal mě už konečně na pokoji," pronesla rozzlobeně.
William udělal další krok směrem k ní, možná ji chtěl ještě trochu pozlobit, možná ne, ale bylo to silnější než on.
"Stát!!" zavelela Jenny , přitáhnula si mokrou látku k sobě a snažila s, co nejvíc zakrýt svou nahotu. "Copak jste mi nerozuměl? Jste snad hluchý, sire?" Otázala se podrážděně.
Mladý sir McClaud trochu zvážněl.
"Promiňte, lady, ale upoutalo mě to, co jsem zřel na vašem půvabném rameni," a poukázal prstem na pigmentovou skvrnu ve tvaru křížku.
Tohle Jenny trochu zaskočilo a rychle si přitiskla osušku k sobě tak pevně, jak jen to šlo. Jeho pohled ji znervózňoval a propaloval kůži. Připadala si trapně, když tam tak seděla v kádi, spoře zahalena mokrou osuškou, ale bylo to pořád lepší, než být jen v Evině rouše. Zdálo se jí, že tento fakt siru Williamovi vůbec nevadí, ba naopak, jemu to zřejmě vyhovovalo.
"Máte velmi zvláštní pihu, taková se vidí jen velmi ojediněle," pronesl.
Jennyfer zpozorněla, když se zmínil o její pize. "Máte snad na mysli mé mateřské znaménko?" Otázala se.
Přikývnul a řekl. "Ano, přesně tak. Však neměl jsme nejmenší zdání, dokonce by mě ani nenapadlo, že jste příbuzná s rodem Cawinctonů."
Zmínka o její pravé rodině ji zaujala a byla zvědavá, co všechno o nich ví, tak se ho zeptala. "Jak jste na něco takového přišel?"
William se potutelně usmál nad její zvědavostí a pak řekl.
"Má rodina se s jejich přátelí již po několik pokolení. Můj otec býval dobrým přítelem sira Richarda, než přišla ta hrozná tragédie, kdy byl on, jeho syn a dcera zabiti bandity, lady Elisabeth to přežila jen s velkým štěstím. No a od svého otce vím, že toto znaménko může mít jen ten, kdo patří do jejich rodu," podezíravě se na ni podíval.
"Vážně? Tak to jsem zřejmě výjimka," odvětila na to Jenny. "A teď bych byla velice ráda, kdybyste odtud odešel," pronesla.
"Jak si, vaše milost, ráčí přát," prohodil uctivě a šaškovsky se uklonil.
Pak se otočil a odkráčel ke dveřím. U nich se sehnul, zvedl z podlahy mokrou žínku a ležérně ji hodil Jenny zpět.
"Něco vám upadlo, lady," poznamenal žertem, když žínka přistála se šplouchnutím v kádi.
Stál u otevřených dveří a dodal škádlivě. "Abych nezapomněl. Vypadáte kouzelně jako vodní víla, jen ta osuška kazí ten krásný výhled."
Ta poznámka Jenny namíchla, popadla znovu žínku a s výkřikem. "Ven!!!", ji po Williamovi mrštila. On se vesele zašklebil a rychle za sebou zavřel dveře. Ozvala se pleskavá rána od toho, jak žínka přistála na zacvaknutých dveřích, a Jenny z chodby slyšela jeho hlaholivý smích.
"Krucinál,“ zaklela tak, že se to k dámě v jejím postavení nehodilo a uhodila rukou o hladinu v kádi, až voda vyšplouchla ven. „Já ho snad opravdu zabiju. Já toho zatraceného chlapa přerazím vejpůl a bude mi jedno, zda je to šlechtic a nebo ne," nadávala vztekle.
*
William zaslechl, jak ho proklíná a láteří. Musel se šťastně a hlasitě zasmát, i když ho při tom trochu píchlo ve zraněném boku, nemohl si to prostě odpustit. Byla tak rozkošná, když se čepýřila jako ptače na hnízdě. Její mateřské znaménko mu však nešlo z mysli. Vrtalo mu hlavou, co má ona společného s rodem Cawinctonů. Tuhle záhadu musel rozluštit, a tak se rozhodl, že se na to nenápadně optá rytíře Marcuse. Procházel tvrzí sem a tam, až nakonec rytíře našel sedět v přízemí v knihovně. Nakouknul dovnitř, zaťukal na otevřené dveře a lehce si odkašlal, aby na sebe upozornil. Rytíř zvedl pozvedl hlavu od rozečtené knihy.
„Á sir William.“
"Dobrý večer," pozdravil slušně Will.
"Dobrý večer," odvětil na pozdrav Marcus.
"Nebude vám vadit, když si přisednu? Rád bych se vás na něco zeptal."
"Vůbec mi to nevadí, jen se klidně posaďte, mladý pane," pobídl ho Marcus a rukou ukázal na sedačku.
William se posadil do koženého křesla, které stálo u krbu naproti rytíři, a udělal si pohodlí. Rytíř založil stránku v knize, kterou zrovna četl, a odložil ji na stolek umístěný mezi křesli.
"Tak, co máte na srdci?" Otázal se Marcus Williama.
"Jde o vaši neteř, lady Jennyfer."
"Něco vám snad provedla?"
Zeptal se s úsměvem rytíř, protože věděl, že Jenny a sir William jsou na sebe jako kočka a pes. On něco řekne a ona se hned naježí. Měl však tušení, že to bude tím, že se jí sir William líbí, ale nechce si to přiznat a snaží se tomu bránit tímhle způsobem.
"Ne, jen mě zajímá, co má vaše neteř společného s rodem Cawinctonů?"
"Jenny se vám o tom snad něco říkala, Williame?"
"Hmm, no tak trochu něco naznačila," zalhal, ale jak se říká účel světí prostředky. „Vždyť znáte svou neteř lépe než já a určitě víte, že toho cizím lidem moc nesvěří."
Marcus přikývnul a promnul si vousy zarostlou bradu.
"Ano, nerada o sobě mluví. Možná je to tím, že má obavy, aby jste neprozradil její tajemství. Vždyť vy víte, o čem mluvím," řekl Marcus.
"Myslíte to, že ona je Černý jezdec."
"Přesně," přikývl souhlasně. "Teď jde o to, zda jsou její obavy oprávněné?" A podíval se tázavě na Willa.
"Nemusí mít strach, pane Marcusi, její tajemství je u mě v bezpečí. Dal jsem lady své slovo a to dodržím za jakýchkoliv okolností," ujistil rytíře sir McClaud. "Jinak bych se nemohl považovat za čestného muže," dodal.
"Nu dobrá, to mě těší, protože kdybyste mé neteři jakkoliv ublížil, velice byste mě tím rozhněval. Věřte, mladý muži, že bych vám nedoporučoval ochutnat můj hněv. Jsem sice již starý muž, ale ruku mám ještě pořád velmi pádnou." Varoval Marcus sira McClauda před pokusem o zradu. "Co vám tedy řekla?"
William se zavrtěl v kůží potaženém křesle. "Zmínila se o svém zvláštním znaménku a o rodu Cawinctonů. Tak by mě zajímalo, co s nimi má společné? Víte naše rodiny se přátelí již dlouhá desetiletí," vysvětlil. "A také bych se rád dověděl víc o vaší neteři, protože je mi opravdu hodně sympatická," přiznal se.
Oheň v krbu tiše zaprskal, Marcus se zahleděl siru Williamovi do obličeje a poznal, že svá poslední slova myslel upřímně.
"Nu, když je to tak, pak by jste měl pár věcí o mé holčičce vědět. Povím vám, milý příteli, něco, co o mé milované Jennyfer ví jen tři lidé," pronesl Marcus a pak začal Williamovi vyprávět Jennin příběh.
Večer pomalu utíkal, muži seděli v křeslech u krbu, pomalu popíjeli zlatavou kořalku a rytíř povídal. Will bedlivě naslouchal a během toho to líčení se dověděl o Jennyfeřině životě celou pravdu. Tak když Marcus zakončil své vypravování, musel William rytíři slíbit a odpřísáhnout na svůj život, že nikomu neřekne to do čeho byl zasvěcen.
* * * * * *
Druhý den ráno se Marcus sešel s Jenny u snídaně v jídelním sále. Zdálo se, že dnes měla přece jen klidnější noc a byla alespoň trochu vyspalá. Vesele se na strýce usmála, když ho zdravila, ale přesto bylo za tím úsměvem stále znát, že předchozí noci moc příjemné nebyly.
"Dobré jitro strýčku, jak jsi se vyspal?"
"Tobě též holčičko a musím říci, že se mi spalo moc dobře. Pěkně jsem si večer popovídal s Williamem nad sklenkou pálenky," řekl strýc rozverně. "Nevíš náhodou, kde je?" Otázal se Jenny.
"Bohudíky nevím, nejsem jeho chůva a popravdě je mi to úplně jedno," pronesla v odpověď.
"Jen si myslím, že už je dostatečně zdráv na to, aby mohl odjet. Nic ho tu už nedrží, tak ať se vrátí domů na své panství, a nás nechá na pokoji," dodala.
"Ty chceš, aby odjel?" Podivil se rytíř.
"Ano, chci. Nestojím o jeho společnost, pořád se mi plete pod nohy a rozčiluje mě," zkonstatovala Jenny.
"Myslel jsem si, že jste spolu konečně uzavřeli příměří, když jsi mu prozradila ty věci o sobě."
"Cože? Jak to myslíš strýčku? Jaké věci?" Podivila se udiveně pro změnu Jenny.
"No, řekla jsi mu přeci o svém znaménku a rodě Cawinctonů. Tak jsem se domníval, že jsi se s ním spřátelila," vysvětli jí.
"Já mu nic neřekla," namítla, "to on si všiml mého znaménka, když mě bez svolení vyrušil a pozoroval při koupeli," řekla Jenny.
"Sir William mi naznačil něco jiného, a já v domnění, že jsi mu o sobě již něco málo řekla, jsem o tobě vyzradil všechno. Bože jsem to ale hlupák stará," zalál rytíř.
"To nic strýčku," utěšovala ho Jenny a konejšivě jej pohladila po ruce.
Chápala, proč to udělal. Věděla, že si rytíř velmi přeje, aby konečně našla někoho, kdo jí bude oporou, dobrým přítelem a možná i manželem. Nikdy se o tom před ní nahlas nezmiňoval, ale ona to dokázala vyčíst z jeho dobráckých očí. Chtěl, aby si našla ženicha a vdala se, ale ona mu nic takového zatím slíbit nemohla. Měla ještě na práci jiné, mnohem důležitější a přednější věci než svatbu.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
94.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 3 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 10 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 20 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
Dita Mocků
|
|
| (21.5.2012, 13:44) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
