|
|
|

|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28984 příspěvků, 4549 autorů a 303372 komentářů :: on-line: 7 ::
|
 |
|
:: Svědomí ::
| Posuďte sami, zda-li se to dá číst:) |
| |
|
|
Bloudím nekonečným vesmírem. Proplétám se galaxiemi a přeji hvězdám dobré jitro. Ptám se Mléčné dráhy, jak se jí vede a ona mi odpoví s milým úsměvem. Hvězdy se rozpustile zachichotají.
Je mi nepopsatelně krásně, když tak putuji světem bez hranic a objevuji skrytá tajemství. Šťastná jako nikdy dříve ani netuším, že celý ten široširý vesmír existuje pouze uvnitř mé hlavy, zatímco mé vlahé tělo odpočívá na kachličkách v koupelně, v kaluži mé vlastní krve.
Plavu oceánem štěstí a nic mě nemůže donutit vrátit se zpátky na souš. Nic. Snad jen…
…smutný hlásek, jenž se tiše ozve: „Už zase?“
Kdo to zašeptal? Snad nejbližší měsíc? Snad kometa, co se tu právě mihla?
> „ Nene, žádný měsíc, žádná kometa. To já.“
- „Kdo já?“
> „Tvé svědomí.“
- „Mé co?“
> „Svě-do-mí. Víš doufám, co to znamená.“
- „Co po mně tedy chceš, svě-do-mí?“
> „Chci vědět, proč jsi to udělala.“
- „Co proč jsem udělala?“
> „Víš, to krásné nekonečno, kterým bloudíš, je jen uvnitř tvé hlavy. Ve skutečnosti právě „spíš“ na Zemi a je ti zima.“
- „Máš pravdu, něco mě opravdu studí.“
> „Tak otevři oči a podívej se, co to je.“
- „Nechce se mi, spala bych radši dál.“
> „Nevědomost je sladká, já vím. Je příjemnější říct: „Uvědomění, zůstaň si někde za vrátky a neotravuj!“ Tak jednoduché to však bohužel nebude. Nenechám tě zemřít. Ne kvůli tobě, ale kvůli lidem, kteří tě milují.
Prozatím ti tedy dovoluji nechat oči zavřené. Jen mi musíš slíbit, že si poslechneš, co ti chci říct a na otázky mi vždy odpovíš."
- „ Ach jo…“
(Přísný pohled)
- „No tak dobrá, slibuji.“
> „Tak teď abys porozuměla situaci. Řeknu to stručně a možná trochu tvrdě.
Ležíš v koupelně polomrtvá. To studivé, v čem si tak příjemně hovíš, je tvá vlastní krev. A život tě dosud neopustil zřejmě jenom z lítosti.
Za tohle vržení zpátky do reality mě asi budeš nenávidět, ale zkus si prosím rozvzpomenout a odpověz mi na mou otázku.“
- „Nech mě být…
…
…
…Slyšíš?
Odejdi!“
> „Je těžké to přijmout, já vím, ale něco jsi mi slíbila.“
- „Jak ti mám odpovědět, když sama nevím?“
> „Nějaký důvod jsi přece mít musela?!“
- „Budeš mě trápit dokud ti neodpovím, viď?
Radši to ze sebe dostanu rovnou, ale nech mě chvíli přemýšlet.“
…
…
- „Pohled na vlastní krev mě vždycky fascinoval. Když bylo nejhůř uchlácholil mě a odpoutal pozornost od té každodenní tragédie, říkající si život. Dneska, nebo už to bylo dřív?, každopádně teď naposled jsem to trošku přehnala. Ale nelituji toho, protože bloudit vesmírem je krásnější, než co jsem kdy zažila.“
> „Ale proč jsi se vůbec pořezala? Zlo se k tobě obrátilo zády, štěstěna ti nabídla sňatek. Z tragédie se stala romance. Tak proč teď?“
- „Když já…
…Nemůžu si pomoct, víš? Je to jako droga. Jakmile jednou poznáš jakou úlevu takové drobné zranění přinese, zvykneš si pak takhle ulevovat kvůli každému malichernému vzteku, kvůli každé malicherné bolístce.“
> „Jsou i jiné způsoby, jak si dopřát úlevy.
Tak až ti zase bude zle, zkus si se mnou popovídat.
A teď prosímtě, otevři oči a začni znovu šťastně žít.
A…
…nezapomeň na mě!
Možná mi jednou poděkuješ…“
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.5 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 2 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 25 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
Dita Mocků
|
|
| (21.5.2012, 13:44) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|