obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je pouze jeden originál lásky, ale na tisíc způsobů."
W. Shakespeare
obr
obr počet přístupů: 2915322 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39437 příspěvků, 5735 autorů a 389996 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Na rozcestí ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Špatný román
 autor naivka nevšední publikováno: 16.10.2007, 6:11  
Kapitola 46. z knihy Špatný román
 

Helena si připadala zoufale sama. Stále víc cítila, že na té frázi o lidech, co nežijí spolu, ale vedle sebe, něco bude. Zažívala to na vlastní kůži. Marek přišel z práce, sedl si k počítači a do noci od něj neodešel, s výjimkou večeře. Helena sedávala ve vedlejším pokoji a dívala se na televizi. Až do nedávna jí to tak vlastně docela vyhovovalo, měla klid.
Ale teď?
Kromě Marka a Pavla jí na světě nezbyl nikdo. A to bylo zoufale málo. Žádná láska, žádné dobrodružství. Bylo třeba začít znova budovat, vlastně spíš rekonstruovat, staré vztahy.
Muži, s výjimkou zmíněných dvou, pro Helenu přestali existovat. Měla jich plné zuby, nevěrníků. Zákeřných, nečestných a prolhaných. Když se náhodou stalo, že k ní (jako logopedce) s dítětem na nápravu přišel tatínek místo maminky, hned ho podezírala z toho, že svou ženu podvádí. Dělají to přece všichni, ne?
(Tedy až na Marka.)
A Helena stále doufala, že ji Marek nikdy nepodvedl. Ostatně, neuměl lhát. Nedokázala si představit, že by byl schopen takovou věc před ní utajit, všímavost jí nikdy nechyběla.
Každý muž (kromě Marka) svou ženu podvádí, zřejmě… A lže. A je srab. Včetně Pavla. Pravda, i Marek je srab, ale ne charakterově pokřivený srab. Je „prostý“ srab. Svými strachy ubližuje jen sám sobě. Žena se od něj odtáhla a on ani nemá odvahu ptát se proč. Nebo dokonce nemá chuť. To by bylo o něco horší, ale dobře pochopitelné. Trvalo to už poměrně dlouho. Helena si však nevzpomínala, že by se vůbec kdy ptal. Prostě byl zavrtaný ve své hlavě, v počítači, na své židli v pracovně. To mu k přežití stačilo.
I na sex už rezignoval. Tomu se Helena nedivila ani trochu. Kdo by vydržel neustálé odmítání? Moc dobře věděla, co po večerech v koupelně dělá, ale nekomentovala to. Věděla, že to dělá kvůli ní. Jenže ona se s ním teď prostě nedokázala milovat. Kdykoli na ni jen sáhl, vstoupily jí slzy do očí a musela se jít s nějakou hloupou výmluvou schovat, aby ty slzy Marek neviděl. Vůbec nepřicházelo v úvahu, že by se teď milovali. Neunesla by to. Sex s Markem byl… úplně k ničemu. Rychlovka na pár minut, bez vášně, bez lásky, bez nápadu, bez fantazie.
Helena si však musela připustit, že pokud má znovu budovat vztah k Markovi, musí mu občas něco dovolit. Jinak to nešlo. Časem na trochu toho manželského sexu přistoupila, ale snažila se alespoň volit takové polohy, aby jí Marek při milování neviděl do obličeje. Vždy se nakonec rozplakala, a to nesměl vidět. Za žádnou cenu. To už by bylo divné dokonce i jemu. Člověku, který si za půl roku soustavného podvádění ničeho nevšiml. Pravda, všechny ty řeči o milenci možná měly nějaký reálný podklad, ale byl to jen stínek podezření, žádná reálná hrozba.
Ale tomu byl konec. Už žádné podezřelé zprávy v neobvyklou hodinu, žádná rozjařenost po příchodu z práce, jen smutek. Dobře skrývaný smutek.
Helena věděla, co má dělat, jen bylo těžké se tím řídit.

S Pavlem se Helena začala tak trochu míjet. Psali si, ne že ne. Jenže každý svým stylem. Pavel se vždy, když ho Helena spravila o aktuálním dění kolem sebe, snažil odvést její pozornost jinam. A to Helena nepotřebovala. Rozčilovalo ji to. Chtěla s ním vše důkladně rozebrat, rozpitvat, slyšet, proč jí to Václav udělal, třeba Pavel jako muž bude schopen jeho motivy rozkrýt. Jenže Pavel nechtěl. Mlel si dál své o chalupě, záletech, blondýnkách a práci. Koho to teď zajímalo? Není přece možné, aby nepochopil, že žena o svých problémech potřebuje mluvit, rozebírat je!
Nakonec to Helena nevydržela a napsala Pavlovi, že potřebuje o všem mluvit, chce slyšet jeho názor, svěřila se mu dokonce i se svým nutkáním provést zase nějakou hloupost…
A Pavel se konečně chytil:

„Ahoj Helenko,
budu postupně reagovat na to, co jsi psala minule:


Když se Ti svěřuju se svejma životníma tragédiema, čekám, že na to taky budeš reagovat. Nechci slyšet banality na jiný témata.
Dobře, budeme o tom mluvit.

Mám pocit, že jsem na nejlepší cestě stát se zatvrzelou odpůrkyní mužů a sexuálních kontaktů nebo kudlankou nábožnou. Použít a odkopnout.
Ono je to třeba tím, že jsi od toho vztahu očekávala víc, než Ti on chtěl dát. Říkala jsi, že Ti nikdy nahlas neřekl, že Tě miluje. Tím nechci říct, že Tě neměl rád, ale věděl, že se s Tebou chce scházet jednou za týden hlavně kvůli hezkému sexu a nechtěl Ti zbytečně "motat hlavu".“

(Motat hlavu... Až moc se ho zastáváš. Prostě srab je to, co neumí jednat na rovinu…)

„Včera jsem se jen tak koukla na seznamovací inzeráty, našla jsem tam jeden, kterej by mi za určitejch okolností přesně vyhovoval, jenže jsem zjistila, že vůbec nemám chuť se s někým seznamovat.
Ono je totiž ještě moc brzo. Je potřeba nechat si časový odstup. A už mě několikrát napadlo, když Tě tak poslouchám, jestli by ses neměla spíš podívat do rubriky vážná seznámení. Tím Ti nechci nikterak ničit manželství, ani Ti nic nenašeptávám, ale já mám s manželkou vztah úplně jiný. Jen si občas zajdu za doplňkovým sexem.“

(Cože??? Proč? Copak se chci rozvádět? Dyť to s Markem není tak špatný, abychom se museli rozvést. Ty jsi mě zřejmě vůbec nepochopil…)
Helena se cítila zoufalá. A ještě osamělejší. Kdo jí porozumí? Kdo poskytne podporu? Najednou měla pocit, že je na světě úplně sama. Jenže takhle to dál nešlo…

„Myslela jsem, že to aspoň dám dohromady s manželem. První dny po tom čtvrtku, co se se mnou V. rozešel, to tak i vypadalo, ale už nevypadá. Včera jsme se tak pohádali, až to bylo hnusný. Jeli jsme domů, řídila jsem, bulela u toho, jela jak blázen (já jezdim dobře, nemysli si, že ne - kdybys měl zavřený oči a vnímal jen způsob jízdy, nepoznáš, že neřídí mužskej). On si asi ani ničeho nevšim, ale já jsem měla sto chutí jet po dálnici víc než 140 (normálně za tmy jezdim max. 120) a napadaly mě takový věci, že Ti to snad radši ani nebudu řikat.
Takový věci Tě nesmějí ani napadnout. Všechno se dá řešit rozumně!“

(Jenže jak? Dyť já z toho zešílím!!! Nejlepší bude skutečně si sehnat tu pistoli a zastřelit se. Nebo nejdřív V., pak V. a pak sebe. Ať je pokoj od všech.)

„Přišlo mi strašný, že je mi teprve 28, a už nikdy nic takovýho nezažiju. Já fakt nevím, co mám dělat. Je to děsný.
Žiju trochu déle než Ty. Moje nejtěžší období bylo několikaleté období dost velké chudoby - neuměl jsem si s tím kapitalismem nějak poradit. A když už jsme byli úplně na dně a už to dál nešlo, tak jsem do toho šel. Zpočátku to bylo krušné. Na svou práci jsem nestačil, udělal jsem několik docela nepříjemných chyb, ale nakonec všechno dobře dopadlo.
To je příběh z úplně jiné oblasti. Ale internet je zázračné médium. Dřív to bylo horší se s někým seznámit, někoho potkat - člověk musel vyjít někam ven, ale kam? Dnes si jednoduše sedneš k internetu.“


(Jo. Jenže druhej Václav prostě neexistuje! A já nikoho jinýho nechci. Teda než toho Václava, jakej byl dřív. Toho současnýho už taky nechci. Ach jo! To se fakt nedá snést!!!)

„Mám strašnej strach, že se zatvrdím a bude ze mě bezcitná mrcha.
Také jsem probrečel spoustu dní. Ale až to přebolí, uvidíš, že život je nádhernej a že přináší stále nové a nové zažitky, dobrodružství a výzvy
Pavel“


(To těžko. Už nikdy nic nebude jako dřív. Všechno je v háji…)

Ve své odpovědi Helena Pavlovi poměrně dost oponovala. Není přece žádná pravda, že má tak špatný vztah s Markem… Souhlasila, že od vztahu s „V.“ očekávala trochu víc. Kromě lásky také jeho čestnost a upřímnost. A co si o tom myslel Pavel?

„Když s vámi ženami to možná ani jinak nejde. Kdyby Ti řekl na rovinu, že má (nebo měl) ještě jednu přítelkyni a že na ni nemůže zapomenout, ochladilo by Tě to natolik, že by to nikdy nebylo takový, jaký to bylo. A tak to udělal tak, jak to udělal. Úplně ho chápu. (Mužskej pohled na věc a můžeš mě za to klidně praštit.)“

Pavlovi empatie rozhodně nechyběla. Ano, Helena měla velikánkou chuť ho něčím praštit.
(Takže Ty vlastně souhlasíš s tím, jak nečestně se zachoval. Takže jsi stejnej. No, pěkně děkuju… Ještě že jsme „jen“ kamarádi. A teď už jsem si opravdu stoprocentně jistá, že nikdy nebudeme nic víc. Protože dalšího křiváka vedle sebe fakt NEPOTŘEBUJU. Takový sobectví!!!)
Helena se na Pavla naštvala. Ale nebála se mu to říct. Pěkně od plic mu napsala, co si o jeho názoru myslí… Tedy ve vší slušnosti, ale důrazně. Pavel to bral s humorem. Nezlobil se. A to Helena musela ocenit. Mohla do něj bušit pěstmi a on neztrácel rozvahu, odstup ani smysl pro humor.
Skutečný přítel, i když s ním nemohla souhlasit ve všem. Ostatně, to snad ani nejde…
Svěřila se Pavlovi se svou obavou, že jí život utíká mezi prsty, aniž by zažila to, po čem skutečně touží. (Tedy pokud někdy vůbec věděla, co to je…)
Napsal:

„Co Ti uteče? Je Ti 28, máš všechno ještě před sebou. Žena i v pětatřiceti a po dítěti může být sexy a žádoucí a může někde mít fantastického milence. Z mého pohledu opravdu nevím, o čem to píšeš, když píšeš "něco mi uteče". Samozřejmě, s malým miminkem se zálety tak rok dva provozovat nedají, ale potom...“

(Právě! Přesně o tom píšu. Když už nemám V., není důvod ještě cokoli zdržovat nebo protahovat. A pak budu mít jedno dítě, druhý dítě a jsem odepsaná nejmíň na dvacet let! Nevím, kde bereš tu jistotu, že to bude dřív. Copak se o děti přestanu starat dřív, než jim bude 18? Celej svůj další produktivní život se budu motat jen kolem dětí a domácnosti a co jsem zažila? Skoro nic! Jednu megalásku a jedno megazklamání. Jinak jen nudu, šeď a jednotvárnost života s Markem. To mi přijde opravdu trochu málo.)

Nakonec se Pavel přiznal k něčemu, co Helenu dokonale šokovalo. A utvrdilo v tom, že udělala dobře, když mu opakovaně dala košem:

„Se svou loňskou přítelkyní jsem se rozešel podobně jako s Tebou V. Ještě jsem neměl odvahu Ti to napsat. Splnil jsem rozkaz manželky.“

Buch!
(Jenže manželka není totiž, co milenka vdaná za jiného muže.)
Helena mu odpověděla poměrně diplomaticky, ostatně, vztah s Pavlem nebyl tak hluboký, aby se jí to nějak citelně dotklo:

"Ty mi to teda dávkuješ:-). Je fakt, že něco takovýho bych nečekala, ale netýká se mě to přímo, takže je mi to jedno. Jen mě to utvrzuje v tom, že mužskýmu člověk zřejmě nesmí nic věřit.
Rozkaz manželky? Ona o ní věděla? Teď jsem úplně mimo. Dřív jsi psal, že jste se rozešli proto, že ji nějak začal víc sledovat a podezírat její manžel. Teď to vyznívá úplně jinak. Vůbec tomu nerozumím.

No a to je právě to. I já jsem Ti lhal. Chtěl jsem Tě jako milenku, a tak jsem Ti řekl jenom to, co se mi hodilo - normální mužskej přístup. Tak už to na světě je. Nedokážu Ti v tuto chvíli ještě napsat, jak se to prozradilo, ale prozradilo. Vysvětlil jsem manželce, že mám milenku proto, že mám doma neuvěřitelně málo sexu. Jsem matematik a chtěl jsem to mít "exaktně změřený". V druhém pololetí 2002 jsem si dělal čárky a z toho vyplynulo, že jsme se milovali 15krát za půl roku. Podle mě je to málo. A to nebylo nějaké výjimečné období, tak to prostě u nás je, nebo lépe řečeno bylo. Moje prozrazená nevěra po odeznění té krize měla vlastně pozitivní vliv na naše manželství. Od té doby si manželka v ženských časopisech přestala číst jenom "o vaření" a začala si číst i o sexu, začala objevovat, co vlastně ty lidi na tom sexu mají, že to není jenom okrajová složka vztahu, ale že je to důležitá složka vztahu. A musím říct, že se to u nás doma dost zlepšilo.“

Helena se opět musela hystericky rozesmát.
(Takže mám pravdu, když říkám, že všichni mužský jsou sobecký a nečestný srabi, co si jdou tvrdě za svým, bez ohledu na ženskou, která je miluje. No paráda! Ještě že Marek takovej není. Vlastně jsem měla neuvěřitelný štěstí, že jsme vyhmátla zřejmě jedinýho mužskýho pod sluncem, kterej nelže pro vlastní prospěch! Taková ubohost!)
Pavel se propadl o pár stupňů níže. I Helena měla své stupně a žebříčky… Zřejmě je to normální.

Dál Pavel psal:

„Teď už nejsme ani kamarádi. Možná jsme mohli být.“

(No a Ty se divíš? Copak ženská může kamarádit s někým, kdo lhal a zradil? Vy jste snad ještě naivnější než my, ženský! Na špičku nosu si nevidíte!)

Odpověděla opět poněkud smířlivěji:

„Nevím. Já si vůbec nedovedu představit, že bych mu to někdy dokázala odpustit do tý míry, že bych k němu ještě mohla mít pozitivní vztah. Pokud jsi jí udělal to, co on mně, myslím, že to nemohlo dopadnout jinak než špatně.
To je právě to, že muži a ženy chápou takový vztah asi odlišně. Já bych se s ní moc rád sešel, zašel třeba zase na večeři a jen tak si s ní povídal. Ale nejde to. Ona to vidí tak, že jsem jí moc ublížil a obrazně řečeno "v mojí přítomnosti by jí asi moc nechutnalo". Takže mně se po ní dost stýská, někdy přímo strašně moc, a ona mi dodnes neodpustila.“

(A znova se ptám: Ty se jí divíš? To snad fakt není možný! Nebo jste, vy mužský, tak velkorysí, že byste TOHLE odpustili a pak si NECHALI CHUTNAT v přítomnosti bývalé zrádkyně? Pak tedy klobouk dolů. Odpuštění je skvělá věc, ale někdy to vyžaduje skutečně hodně sebezapření. A k tomu jsem patrně ještě nedospěla, stejně jako Tvoje minulá přítelkyně… A ještě něco: skutečně doufám, že JEMU se po mně taky bude stýskat. A moc! A doufám, že díky svýmu svědomí celej zčerná! A pak taky doufám, že mě ta pomstychtivost někdy přejde…)

Ve své odpovědi to Helena Pavlovi tak trochu „natřela“. Diplomatické choutky ji opustily a řekla mu pěkně od plic, co si myslí:

„Mužský jsou parchanti neupřímný. Neber si to moc osobně, i když to teď myslím i na Tebe. Vůbec Tě kvůli tomu nezavrhuju, to ne. Mě vlastně tak trochu těší, že i Ty jsi takovej, že jsem nenalítla tomu jedinýmu, s odpuštěním, křivákovi, kterej existuje.“

Pavel se však nedal:

„Myslím, že dobře a realisticky je to ukázáno v seriálu Ordinace v růžové zahradě. To je jediný, na který se dívám. Ono to tam vypadá, jako že úplně všichni ženatí chlapi na světě mají milenku, což je trochu přehnané, ale třeba vztah Petra Rychlého s Danielou Šinkorovou, ten je úplně ukázkovej (nepamatuju si jména seriálových postav, tak jsem použil jména herců, kteří je hrají). Nevím, jestli to sleduješ, tak nevím, jestli to má smysl dále rozvádět. Podívej se na to někdy. Je to poučný. Rozhodně ten scénárista toho asi hodně zažil a nebo zná z vyprávění.“

Helena se musela zasmát. Nesledovala tento seriál, ani žádný jiný, prostě nebyly podle jejího gusta. A tak ani nevěděla, o čem to Pavel mluví, ale důležité pro ni bylo, že se na ni nezlobí. Musela uznat, že snese hodně, a dělá to s noblesou. Trochu se zastyděla, že i jeho nazvala „křivákem“. Tedy ne, že by nebyl. Ale měl také spoustu kladných vlastností. A nepochybovala o tom, že jako manžel a otec je dobrý, možná trochu podobný Markovi (a proto pro ni tak nepřitažlivý). Jenže ideál neexistuje. Na to už také přišla.

Nakonec, nebyl TOLIK NEČESTNÝ jako Václav:

„Protože on je sobec, kterej myslel jen na sebe, nebral ohledy na mě a moje city, věděl, že ho miluju, že u něj nemám šanci a nezarazil mě. To je nečestnost nejvyššího kalibru.
Já jsem své loňské přítelkyni říkal, že se kvůli ní nikdy nerozvedu, aby věděla na čem je, když jsem viděl, že "ztrácí hlavu trochu moc", ale měl jsem někdy pocit, že to nebere na vědomí.“

(Vidíš. To ON mi neřekl nikdy. Nechal mě v tom plácat a ještě si to nejspíš pěkně užil.)

A nakonec Pavel dodal:

„Helenko, ještě jedna věc: začal jsem mít problém s dopisováním s Tebou. Přijali jsme novou kolegyni a ona sedí tak nešťastně, že mi kdykoliv může koukat na monitor, a tak Ti můžu psát, jenom když tu není.“

(Není to výmluva, že ne? Nechceš mě opustit i Ty, viď?)
Helena už prostě nedokázala věřit nikomu. Tedy žádnému tvoru mužského pohlaví, s výjimkou Marka…
Všechny cesty ukazovaly k němu. Jenže kudy se teď vydat?


 celkové hodnocení autora: 98.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 4 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 6 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 25 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Mýna 23.10.2007, 19:47:14 Odpovědět 
   Tak že by přece jen nastoupil na hlavní scénu Marek?
těším se na další díl:)
 ze dne 24.10.2007, 9:17:41  
   naivka nevšední: Další díl je na světě, takže hned uvidíš, co "chytrého" Helena vykoumala:-).
Děkuji za přečtení, hodnocení a jedničku:-).
 sherridon 16.10.2007, 11:56:03 Odpovědět 
   souhlasím s amazonit a doufám, že to s Markem dopadne dobře (a aby to tak sama Helena viděla :) )
 ze dne 16.10.2007, 12:16:06  
   naivka nevšední: Velmi dobrý postřeh, s tím Heleniným pohledem.-). To je zřejmě klíčový problém.
Děkuji za přečtení a zhodnocení.
 amazonit 16.10.2007, 6:11:15 Odpovědět 
   možná by si Helena měla dát pauzu, nesnažit se tak úpěnlivě najít ,,náhradu", zaplnil prázdno, ale spíš se zastavit a prozkoumat sama sebe, vyhodnotit....Pavel jí aspoň malinko odkrývá a vysvětluje ,,mužský svět", což by mohlo být přínosem, pokud se ovšem, jak se sama bojí, nezatvrdí...
 ze dne 16.10.2007, 7:53:22  
   naivka nevšední: Helena ví, co by měla dělat... Jen se bojí, že to nedokáže.
Každopádně děkuji za hodnocení:-).
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
Wiktoria
(7.10.2019, 15:00)
obr
obr obr obr
obr
Stále uvězněná
Kira Mire
Odi et amo
Mon
Full life-5.+6....
taxikus
obr
obr obr obr
obr

Dětské lásky
Kostka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr