Ladovská zima
za okny je
a srdce jímá bílá nostalgie.
Ladovská zima... |
| |
|
|
„Konečně klid,“ říkám si zas a znova, když vcházím průchodem z keřů na mé oblíbené místo.
Venčím psa a tak trochu i sebe. Odplouvá únava a tají krystaly netečnosti posbírané při dalším podivném dnu.
Chce si mi jásat mezi strnulými kmeny na mezi, jež se přioděly blýskavým ojíněním, mezi duby, kterých se zuby nehty drží loňské uschlé listí, mezi přešlapujícími smrky zachmuřenými v bílé peřiny zimy, která dělá v přírodě divy.
Chce se mi vyběhnout jak ten retrívr a válet se ve vločkách proměněných mrazem v nedohlednou třpytivou masu.
Chce se mi rozlétnout po způsobu větru a rozmluvit tmavě zelené špice lesních velikánů.
Chce se mi zapomenout a stát se součástí toho místa a té bezbarvé hmoty, co spojuje všechny duše uzavřené ve věcech.
Chce se mi …
A pak si uvědomím, že se musím vrátit zpátky do války s životem. Tam, kde není tak krásně.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
88.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.5 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 4 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 14 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
