|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28984 příspěvků, 4549 autorů a 303372 komentářů :: on-line: 4 ::
|
 |
|
:: Prase ::
 Snílek |
publikováno: 20.10.2007, 0:30
|
| Opět jedna ze života |
| |
|
|
„Já toho Martina přerazím. Tak já mu výslovně zakážu, aby ho Barunce koupil, a co on udělá?
No jistě - koupí jí ho. Včera ho dal Barči k narozeninám. Aniž by mi o tom předem řekl. Prý, že si ho přála. Jo, přála, ale já jsem mu to výslovně zakázala. Jako by neznal naši Barču. Ten mě teda fakt nadzvedl!“
S těmito slovy přišla v úterý ráno po týdenní dovolené kolegyně do práce. Místo aby byla podovolenkově odpočatá a dobře naladěná, vychrlila na nás onen prudký nával slov.
Chvíli jsme na ni nechápavě hleděli a jediné, co nám bylo jasné, že naprosto chápeme Martina, že Zdeně předem neřekl, že ono HO, chce Barunce k narozeninám věnovat. Zdena přezouvajíc se rozčileně pokračovala: „A nejen to! Já se dokonce o to prase ještě budu starat!“ Poslední věta přivedla k pozornosti i zbytek spolupracovníků, kteří se až doposud poctivě věnovali práci a výlev Zdeny vnímali jen okrajově. Zdena se přezula, otevřela kabelku, vyndala něco kulatého, placatého, velikosti uzávěru od přesnídávky, upřela na onu věc zrak a řekla: „No podívejte se, už má zase hlad,“ a nervózně něco mačkala. Už jsme se začali obávat o Zdenino zdraví, všichni jsme na ni tiše zírali, pak na sebe navzájem, až Zdena ukončila zběsilé mačkání, natáhla směrem k nám ruku s oním tajemným předmětem a s neskrývaným vztekem pronesla: „Ten blbec jí koupil tamagoči.“
Dívala jsem se na tu zvláštní věc a lovila v paměti informace kdysi z tisku získané: Tamagoči. Úžasná věcička. Malinká hračička, kde ožívá malé zvířátko. Většinou prasátko nebo kuřátko. Aby mohlo žít co nejdéle, potřebuje vaši neustálou péči – ve dne, v noci. Musíte se mu nepřetržitě věnovat – dát mu najíst, napít, jít s ním na vycházku, zazpívat si s ním, zahrát si s ním tenis. Ano, tahle zvířátka umí sportovat, zpívat a spoustu dalších věcí. Hra je určena především pro děti a učí je zodpovědnosti postarat se o jiné dle jejich potřeb, na úkor vlastních zájmů. Je to tedy výchovná hračka. Ovšem existují také názory, že hrát s prasetem tenis během pololetní písemky z matematiky, či jít na vycházku s kuřetem během diktátu z češtiny je jev naprosto nežádoucí. Učitelé a odborníci tvrdí, že tato hračka, vyžadující pozornost dítěte školou povinného nejen v době výuky, ale také v noci, je naprostá nezodpovědnost. Navíc tamagoči si toto vše vynucuje pod hrozbou smrti!
Naprosto celé oddělení sestávající ze sedmi bezdětných žen a mužů projevilo o tamagoči opravdový zájem. Shlukli jsme se kolem Zdeny a ta pokračovala stylem sobě vlastním: „No dobře se teď dívejte, protože dnes se tady budeme o to prase celý den starat. Všichni! Já mám dvě schůzky s klientem a je naprosto vyloučeno, abych přerušila jednání se zdůvodněním, že prase chce čurat. Takže se tady o to budete muset nějak podělit,“ a začala nám vysvětlovat, jak se s přístrojem zachází. „Proč si to do práce nevzal Martin?“ zeptal se konečně někdo. „On ho měl v práci celý včerejšek, ale dnes jede s šéfem pracovně do Prahy. Tak jsem si ho musela vzít já. Znáte naši Barču, kdyby zdechlo...“ Všichni jsme Barču znali. A tak jsme jednohlasně usoudili, že péče o zvíře, je ve srovnání se scénou, která by v onom tragickém případě od jejich poněkud svérázné šestileté holčičky následovala, věc zcela malicherná.
Celý den jsme se vzorně o pašíka starali. Při příchodu klienta se pečovatel pod záminkou předání nějakého důležitého vzkazu či dokumentu na chvíli vzdálil, předal přístroj dalšímu chovateli a tak to šlo celý den. Zdena nás pravidelně kontrolovala, zda prasátko žije a ve volných chvílích se mu sama poctivě věnovala. Zvládli jsme to. Na konci pracovní doby bylo živé, najezené, kulturně vyžité, a také značně vyrostlo. Zdena odcházela s pocitem dobře vykonané práce domů. V trolejbuse se jednou prase pípáním dožadovalo pití, těsně před výstupem pípalo, že se chce projít. Přede dveřmi školní družiny spokojeně spinkalo. „Mamí, konečně jsi tady, volala na uvítání Barča a natahovala ruku. Zdena vylovila z kabelky tamagoči a běda!!! Prase bylo mrtvé. Následovala hysterická scéna, slzy, řev... Celou cestu domů se za nimi otáčeli lidé, jedna paní se Barunky dokonce zeptala, jestli ta paní je její maminka a jestli s ní chce jít. Naštěstí brzy přišel domů Martin a dokázal navolit život novému, malinkému, roztomilému selátku. Předal ho ječící Barunce, která ho odmítala převzít, protože žádné prase už nebude stejné jako to, co jí zlá maminka nechala umřít. Nakonec si ho vzala a neustále vzlykajíc se zavřela do svého pokojíčku. Manželská hádka pak stála za to, protože ještě v pátek se spolu Zdena s Martinem nebavili. Martin se celé dny a noci staral o vepříka (v pokoji na gauči, aby pípání té příšerné hry Zdenu nebudilo) a mimo to dostal pod hrozbou rozvodu za úkol vyřešit nějak situaci, že v pátek odváží dceru ke tchýni na víkend a prase s nimi v žádném případě nepojede! Babička tam bude mít na víkend také sestřiny dvojčata a je nemyslitelné, aby se mimo o svéráznou Barču a hyperaktivní dvojčata starala v noci ještě i o prase. Martin to zvládl. Neobešlo se to bez řady scén, ale nakonec Barča k babičce odjela sama.
V sobotu ve 3.20 hodin ráno zazvonil telefon. Rozespalá Zdena vylekaně vyletěla z postele a utíkala jej s katastrofickými scénáři v hlavě zvednout. „Okamžitě sem přijeďte a pojďte si uklidnit Barunu. Už dvě hodiny tady vříská, že jí zdechlo prase, dvojčata jsou vzhůru, děda je nepříčetný a já si to s vámi taky vyřídím! To bylo naposledy, co jsem ji tu měla přes noc! Jak jste jí mohli dát tu věc s sebou! Okamžitě s ní něco udělejte!“ a babička předala telefon vřískající Barunce. Zdena ho zase s vražednými pohledy předala Martinovi. Zhruba za hodinu Martin položil telefon po té, co uklidnil dceru a dokázal nemožné – navedl ji jak si na hračce nastavit nové prasátko. Následovala neskutečná hádka:
Z: „Jaktože si dal Baruně tu příšernost s sebou. Výslovně jsem ti to zakázala. Jsi naprosto nemožný. Copak ji neznáš? To tě přece mohlo napadnou, co se stane, když to prase zdechne.“
M: „Tobě taky zdechlo“
Z: „Co to sem taháš? Ještě přede dveřmi spalo. Za to nemůžu.“
M: „A co jsem měl podle tebe dělat, znáš Barču, ona by bez něho vůbec neodjela“
Z: „Právě proto, že ji znám jsem řekla, že ho v žádném případě nesmí mít s sebou! Vůbec si jí ho neměl kupovat! To je tvůj problém!“
M: „No jasně, ty jsi nejchytřejší na celém světě...“
Z: „Hned ráno se sebereš a pojedeš pro Barču. Je naprosto nemyslitelné ji tam nechat s tou blbostí až do neděle. Mamince se omluvíš a řekneš jí, že si to udělal přes můj výslovný zákaz, a že jsem o tom nevěděla. A to si piš, že tě pěkně sjede. To si za klobouk nedáš. A budeš se o Báru celý víkend starat. A taky všechny další víkendy, protože naši nám ji už nepohlídají.“
M: „To víš že se postarám. Kdo jiný by se taky měl starat. Vždyť ty se nedokážeš postarat ani o prase, tak jak by ses chtěla starat o dítě...“
Následovalo chvíli ticho a pak se oba nad poslední větou a celou debatou rozesmáli. Naštěstí, protože jinak by z toho snad byl opravdu ten rozvod. Ráno se jel Martin s obrovským pugétem omluvit rozzuřené tchýni
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
96.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 6 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 8 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 31 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
Dita Mocků
|
|
| (21.5.2012, 13:44) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
