|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28984 příspěvků, 4549 autorů a 303372 komentářů :: on-line: 4 ::
|
 |
|
:: Bože, prachy jsou v prachu! ::
 Šíma |
publikováno: 19.10.2007, 22:00
|
| Nevím, do jaké míry je toto dílko šílené, ale rozhodl jsem se, že jej dám dohromady, ačkoliv se mi zdá poněkud absurdní, klišovité a patetické! Ale uvidíte sami! Takže vzhůru do šíleného dne, kdy se ona pomyslná kola dějin pootočila a Svět, jaký jej známe, přestal existovat! Bůh s námi a zlé pryč! ;-) |
| |
|
|
Ten den by byl jako každý jiný, docela obyčejný a nudný, kdyby se nestalo něco velmi podivného! Fakt, že jsem si narazil jednu holku, o sobě nic neprozrazuje, ba ani nic nenaznačuje, jenže tahle buchta byla jaksi jiná! Ano, divná a to v celé šíři tohoto slova: d-i-v-n-á!
Nebudu zde uvádět, co všechno jsme spolu za ten večer prožili, že jsme se zpili jako Dánové a došli ke mně domů, ani nevím jak... Musím vás zklamat, v tu noc mezi námi k ničemu nedošlo, protože mi přestal fungovat, snad díky přemíře holdování alkoholu a tak jsme oba jen celý zbytek noci hlasitě prochrápali, alespoň něco! Sousedé určitě bouchali na stěny jako diví, ale čert je vem!
Zvrat nastal až ráno. Ona nymfa se ke mně ráno otočila a já zjistil, že je úplně nahá. Patrně jsem byl také bez jakýchkoliv svršků, protože se nehorázně olízla a sesunula se mi do těch míst, kde mají kluci frantíka. Celé se to zvrhlo v jedno divoké běsnění! Měl jsem dojem, že stále sním, protože kolikrát za život si jeden narazí dívku, která vypadá jako... Bůh? No, alespoň mi tak připadala, protože její postava neměla chybu, byla při chuti a v hlavě ji to šrotovalo, prostě nešlo o prachobyčejnou bárbínu, ale kus ženské, pro kterou by byl i ten nejdivočejší sen jen obyčejným škvárem! Ještě jedna věc mě dost děsila v hlavě, neměl jsem totiž po včerejšku žádnou kocovinu...
Nezdá se vám to už samo o sobě podivné? Mou osobu však nic netrklo a nevarovalo, protože jsem myslel vším, jen ne hlavou a ta malá hlavička na kusu svaloviny toho rozumu moc nepobere! Takže jsme pro... Dováděli celé dopoledne, ale já už od rána nemyslel na nic jiného, než na ty peníze! Chápete to? Mám vedle sebe holku, která po mně jede jako pes po uzeném a já musím myslet na prachy! Na to, že jsem si včera večer pořádně vyhodil z kopýtka a nemám na zaplacení nájmu, na jídlo ani na školu! Aby to čert spral!
K poledni jsem dostal hlad! Stalo se to v oné chvilce, kdy jsme oba leželi vedle sebe, naprosto vysílení, ale šťastní. A ona se na mě tak divně koukala, jako by neviděla chlapa celou věčnost! Vůbec mi to nešlo do palice! Taková holka a v první chvíli jsem myslel, že je panna! To ostatní mě naštěstí přesvědčilo o opaku! Zdálo se mi, že žila nejspíše deset tisíc let v klášteře a nyní si vše vynahrazovala, jen kdyby nevypadala tak svěže, mladě a nechutně nadrženě, ale to mi zase tak nevadilo... Ale nepředbíhejme!
*****
„Ty jsi zvíře!“ řekla mi a kousla mě do ucha, když jsem stával z postele, abych si zašel ulevit a trochu si odpočinul od jejího nenechavého apetitu. „Slyšíš, co ti říkám?“
„Ale ano!“ přikývl jsem. „Ale tím zvířátkem jsi ty! Skoro jsi mě celého láskou snědla...“
„Tebe, nebo jeho?“ usmála se zvonivým hlasem a lehla si na postel, aby se v ní sladce zavlnila.
„Odkud jsi?“ zeptal jsem se jí.
„To by tě nezajímalo!“ řekla mi a spiklenecky na mě mrkla.
„Možná ano!“ pokrčil jsem rameny. „Nevím jak ty, ale já se musím jít vyčůrat!“
„Klidně běž!“ řekla mi. „Počkám tady, neuteču ti...“
„Hm, nemáš hlad?“ zeptal jsem se mezi futry, jak se říká zárubním dveří. Jednou nohou jsem byl na chodbě a druhou ve své ložnici a obývacím pokojem dohromady. Co chcete z jedna plus jedna? Pořád jsem na sobě cítil její pohled. Zdálo se mi, že se do mě dokonale zbláznila... No, když ne do mě, pak do mého malého přítele určitě.
„Ne díky!“ usmála se a pustila si televizi dálkovým ovládačem, který Bůhví kde našla. No, když se nad tím nyní zamyslím, určitě věděla, kde leží, na rozdíl ode mne...
„Hned jsem zpátky...“
„Nemusíš spěchat!“ mávla nonšalantně rukou. „Ještě ti upadne a co potom...“
„Hm, to je fakt!“ zamračil jsem se a cestou do kuchyně jsem se stavil na toaletě a v koupelně. Pořád mi bylo na té dívce něco divné. Jako bych ji nedovedl nikam zařadit. Prostě mi připadala, že není z tohoto světa. Chápete to? Já ne!
V kuchyni jsem nenašel nic k jídlu. Lednice byla prázdná a malá spíž také. Všude se válely prázdné sklenice, konzervy a nádoby na pokrmy, ale nikde nebylo nic k snědku. Oblékl jsem se a houkl jsem na dívku ve své posteli, že jdu do krámu něco koupit, za poslední peníze, které mi zůstaly. No, tehdy jsem si myslel, že mám ještě nějaké peníze, ale ve skutečnosti... Nakonec, uvidíte sami!
Dole na ulici jsem pro jistotu sáhl do zadní kapsy kalhot pro peněženku a otevřel ji, abych zjistil, že je prostě prázdná! Prázdná je opak plné, nebyla v ní ani ta děravá vindra! Vrátil jsem se zamyšleně domů a po očku jsem sledoval, jak lidé na ulici nějak podivně pobíhají, jsou celý zděšení a mnozí chtěli z vyšších pater vyskákat z oken, což mi připadalo velmi absurdní a sobecké vzhledem k těm, kteří běhali, dole pod nimi, po ulici! Vyšel jsem nahoru do bytu a zabouchl za sebou dveře! Co to ti lidé nosili? Televizory? Pračky? Mikrovlnky? Trouby? Pro Krista pána!
„Nevíš, kde mám peníze?“ zeptal jsem se dívky, která stále ležela na posteli a na sobě neměla vůbec nic. A mě zase přepadala ona touha, které se nedalo ubránit. Vykašlal jsem se na jídlo a strhl ze sebe oblečení. Na několik dlouhých hodin jsme měli o zábavu postaráno! Dodnes nechápu, jak jsem to mohl zvládnout... Ale i tak mi pořád vrtaly hlavou ty ztracené peníze! Přeci jsem je včera s tou kočkou všechny neutratil? Nechci dělat ramena, ale začínal jsem se docela potit!
„Na co peníze?“ zeptala se, jako by četla v mé hlavě myšlenky.
„Jak, na co?“ zarazil jsem se. Kdybych vám povídal, že to bylo zrovna v nejlepším, tak bych kecal.
„K čemu je potřebujete? Myslím, jako lidi celkově? Jsou to jen želízka a papírky, a nic víc!“ řekla mi sladce a přitiskla si mou tvář na svá hezky tvarovaná prsa. „Peníze ti tohle nedají!“
Ale ano, pomyslel jsem si, možná ještě více, ale to by těch peněz muselo být mnohem více, alespoň jeden železniční vagón na přepravu uhlí. Nějak vytušila, na co myslím, protože mě najednou překulila na záda. Sedla si na můj klín a dala se do masírování těch mých intimních míst. Usmál jsem se na ni a ona se usmála na mě. V jejích očích byl takový podivný třpyt, prostě jsem měl nejasné tušení, že tato dívka není ze Země, možná to byla převlečená mimozemšťanka, která nikdy neokusila lidskou lásku. Nebudu však nic prozrazovat a vrhnu vás do víru nadcházejících událostí.
*****
Bylo něco kolem tří hodin odpoledne, kdy jsem musel uznat, že pomalu umírám hlady. Ale ona vypadala, že jíst ani pít nepotřebuje. Pořád se jen válela na mé posteli a mě začalo jímat podezření, že zde opravdu není něco v pořádku! A tím myslím doopravdy! Ještě jednou jsem se vydal prohledat svůj byt, ale nenašel jsem v něm nic na zub, prostě všude na mě koukala jen ona stará bída, až na tu divoženku, která se znuděně dívala na televizi a protože ležela na břiše, ukazovala mi svůj nehorázně hezký zadek.
„Já asi umřu hlady!“ zakřičel jsem na ni. „Ale bez peněz si nic nekoupím!“
„Dneska ne! Hele, tady v té bedně něco dávají...“ houkla na mě. „Pojď se podívat!“
„Cože?“ zeptal jsem se jí a přišel do ložnice a sedl si k ní na postel. Podívala se na mě svým psím pohledem a pohladila mě po ruce, o kterou jsem se opíral o pelest postele a zíral jsem na televizi, kde dávali patrně nějaký dokumentární film, nebo ukázky ze zpravodajství, které původně běželo snad hodně dávno.
>>Celý svět zachvátila nevýslovná hrůza! Lidé ve všech městech a vesnicích hledají zmizelé peníze! Zdá se, že dnešním ránem se, jako by mávnutím kouzelného proutku, ztratily všechny peníze a jejich ekvivalenty!<< běželo na jednom zpravodajském kanále a já se nestačil divit. >>Zatím není jasné, co je příčinou onoho zmizení všech finančních prostředků! Ta tam jsou dokonce také platidla z rezervních fondů všech zemí na světě. Zlato, stříbro i platina se patrně propadly do země a namísto cenných papírů našli jejich vlastníci ve svých trezorech jen usednutý prach...<<
„Co to je?“ zeptal jsem se dívky na posteli, která se klidně válela na propoceném prostěradle a kopala nohama jako malý harant. Zdálo se, že ji toto vysílání nechává docela chladnou. „Tebe to nebere?“
„Peníze?“ usmála se znovu. „Ne...“
„Co jsi vůbec zač?“ zamračil jsem se.
„Jsem cizí žena v cizím pokoji!“ zazubila se. „A splnila jsem ti tvá nejtajnější přání, tohle ti nestačí?“
„Kde jsou všechny peníze?“ zeptal jsem se jí znovu zvýšeným hlasem.
„Fuč!“ rozesmála se hlasitým zvonivým smíchem a rukama ukázala, kam se peníze poděly.
Zůstal jsem zaraženě sedět na okraji postele a poprvé jsem se přestal o svůj nový objev zajímat. Po čele mi stékal pot. Vzpomněl jsem si na lidi pobíhající po ulici a na vyděšené tváře v oknech bytů nad ulicí. Je to pravda, nebo se mi všechno jenom zdá? Znovu jsem se zadíval na obrazovku televize a sledoval pokračující vysílání...
>>Všechny bankovní domy vyhlásily krach, stejně tak burzy cenných papírů! Největší burzy v New Yorku a Tokiu byly doslova srovnány se zemí. Rozčílení akcionáři a vlastníci větších obnosů brali banky, ve kterých měli uloženy své vklady, útokem! Policie ani ostatní složky civilní obrany nejsou schopny zvládnout tuto hromadnou hysterii! Lidé odmítají jít do práce a na celém území naší vlasti, stejně jako v ostatních zemích, hrozí výpadky v dodávce elektřiny, vody, plynu a dalších služeb! Lidé si nemají za co koupit potraviny a další potřebné zboží pro každodenní použití! Mnoho obchodů bylo vyrabováno! Situace je kritická a zdá se, že její řešení je v nedohlednu!<<
„To je konec!“ řekl jsem zničeně. Hned na to došlo k přerušení dodávky elektrického proudu. Televize utichla a její obrazovka zčernala. Začala mi být zima. Přitáhla mě k sobě a přikryla mě dekou. Stále mi to nešlo do hlavy. Peníze na celém světě zmizely! Jen tak? Ze dne na den? A nejen všechna platidla, ale také cenné papíry? Obligace? Zlato? Stříbro? Platina? Je vůbec něco podobného možné?
„Co je konec?“ zeptala se mě. „Konec čeho?“
„Konec světa!“ řekl jsem. „Tebe to vůbec nevzrušuje?“
Zavrtěla hlavou a přitiskla mě k sobě rukama a nohama. Snažila se ve mně vzbudit onen zájem a vzrušení, které nás provázelo celý den. Ale já pořád myslel na peníze! Zamračila se a stiskla mě tak silně, až jsem sotva popadal dech. Nechal jsem se znovu svézt a myslel jsem na to, co se ve světě děje. Zdálo se, že jí je to jedno!
„Kdo jsi?“ zeptal jsem se.
Neodpověděla, ale mi připadalo, že mi vidí až do žaludku. Na druhé straně, pokud je toto opravdu Konec světa, pak tento konec není zas tak špatný! Proč jej neprožít v posteli s krásnou dívkou? Hodil jsem všechno za hlavu! Čert vem peníze! Čert vem akcie a všechno zlato a drahé kamení! Kdoví, kdy tento pofidérní svět skončí! S penězi, nebo bez nich...
Svět se propadl do chaosu. Jedna země obviňovala druhou z krádeže všech aktiv i pasiv a vyhrožovaly si vzájemně vyhlášením války. Zdálo se, že svět, jako takový, skončil, alespoň jaký jsme jej znali doposud. Ale mi to bylo jedno! Byl jsem v posteli s nahatou bohyní, která věděla vše a dokázala mi číst myšlenky. Mohla za vše právě ona? Kola osudu se pootočila a svět byl jiný! Lidé propadli Peklu, protože milovali peníze více, než-li cokoliv jiného.
„Máš raději mě, nebo peníze?“ zeptala se mne a znovu na mě spiklenecky mrkla.
„Tebe!“ řekl jsem jí a bylo mi fuk, je-li se mnou Bůh žena, nebo její sestra, či ďábel převlečený za svůdnici, podle pořekadla: >Kam čert nemůže, nastrčí ženskou!<.
*****
Čekáte pointu? Žádná není! Poslední, co si pamatuju, je ona krásná dívka, se kterou jsem se válel, než svět nadobro skončil. Kdo by tušil, že za vše mohou ty zpropadené peníze? Za čtyřiadvacet hodin po tom, co jsem zjistil, že nemám ani na kus žvance, přestal svět existovat. Ve jménu čeho? Žena, dívka, Bůh si mě vzala sebou na nebesa a vše zaniklo v chaosu. Země se divoce otřásla a hledala nový inteligentní druh namísto lidí, kteří propadli mamonu a zešíleli z absence peněz, jako směnných prostředků, protože si život bez nich nedokázali představit. A kola dějin? Znovu se točí, kdoví, jaký druh bude za milióny let sídlit na Zemi, až se příroda dá opět dohromady. A kam se poděly všechny peníze? Kdoví? Já to nevím a je mi to jedno, promiňte, ale už musím jít!
„Bože, už zase? Copak ty nikdy nemáš dost?“ zeptal jsem se a ona se na mě jen hezky usmála.
*****
A stala se ještě jedna věc, v Pekle, odkud k nám došel tento útržek jakéhosi rozhovoru:
>Kurva, co tu jen s těmi penězi budeme dělat?< zeptal se kdosi v Pekle. >K čemu nám tu budou?<
>Nebojte se, lidé se znovu vrátí!< ozval se hlas shůry. >A Peklo se zase zaplní lidskou chátrou...<
>Takový bordel tu ještě nepamatujeme!< zamračil se ďábel. >Zatracené peníze!<
/KONEC/
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 16 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 34 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 160 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
Dita Mocků
|
|
| (21.5.2012, 13:44) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
