obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Mnohem lepší je žít bez štěstí než bez lásky."
William Shakespeare
obr
obr počet přístupů: 2915546 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39814 příspěvků, 5772 autorů a 391780 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Černý jezdec - Ruka spravedlnosti - 28 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Černý jezdec - Ruka spravedlnosti.
 autor Annún publikováno: 24.10.2007, 7:09  
Takže Will a Jenny se nám jakš takš spřátelili a začínají k sobě nacházet cestu.
Jak bude vztah Jennyfer a Willama pokračovat?
Jaká léčka se chystá?
Co má Jenny za lubem?
Bude se Will tohoto plánu též účastnit?
No to se všechno uvidí.
 

Část 28. - Plán léčky.

Ráno u snídaně se Will sešel s rytířem Marcusem, jen Jenny u jídla chyběla. Do místnosti vešla Meryen a začala sklízet ze stolu.
"Kde jen ta holka může být," pronesl starostlivě strýc a obrátil se svou otázkou na hospodyni. "Meryen! Nevíš, kde je Jenny?"
"Bohužel, pane, milostslečnu jsem dnes ještě neviděla," odvětila hospodyně na jeho dotaz.
"Jestli se mohu vmísit do hovoru, řekl bych, že vím, kde se nachází. Je ve svém pokoji," pronesl vědoucně William.
"Opravdu? A jak to můžete vědět tak přesně, sire?"
"V noci jsem se s ní náhodou setkal na terase. Byla velmi pobledlá a unavená, říkala, že již několik nocí nemůže spát kvůli zlým snům. Tak jsme si chvíli povídali, pak se odebrala do svého pokoje, a řekl bych, že usnula tvrdým a poklidným spánkem. Ráno, když jsem si dovolil zvědavě nahlédnout oknem dovnitř, byla přikrytá až po bradu a stále ještě dřímala." Odpověděl na rytířovu otázku.
"Nechce se mi věřit, že si má neteř s vámi jen tak povídala, vždyť vás nesnáší, Williame," podotkl nedůvěřivě Marcus.
"Zdání může občas klamat," namítl Will. "No, vraťme se k původnímu tématu, kdyby to záleželo na mně nechal bych ji spát, ať nabere novou energii a dožene to, co jí zlé sny posledních dnů odpíraly. Až bude dostatečně odpočatá, tak sama vstane."
"Dobrá nebudu ji rušit a nechám Jenny v klidu vyspat." Přitakal souhlasně rytíř.

* * * * * *

Jenny ležela ve své posteli, a když se probrala venku bylo šero. Nejprve si myslela, že se teprve začíná rozednívat, ale potom si uvědomila, že to není úsvit, ale stmívání. Rozhlédla se po místnosti. Na křesle měla připravené modré šaty a na stolku u okna stála číše a talíř s ovocem. Musela hodně tvrdě spát, když si ani nevšimla, že tu byla Meryen. Měla pocit, jako by ji někdo zaklel nějakým spánkovým kouzlem.
"Jestli to nebyl ten polibek od Williama," řekla si pro sebe a slastně se protáhla, protože takhle dobře už dlouho nespala.
Únava jako zázrakem zmizela a cítila v sobě plno nového elánu. Vstala, oblékla se do šatů, napila se z kovové číše a z talíře si vzala červené jablíčko. Přičichla si k němu a poté se do něj s chutí zakousla. Sešla do kuchyně, aby poprosila Meryen o něco k snědku. Zaťukala na dveře. Klika cvakla a objevila se hospodyně.
"Tak jste se nám už vyspinkala, slečno Jenny?" otázala se s úsměvem.
"Ano, Meryen, přímo dorůžova, ale teď mám strašný hlad," přiznala.
Hospodyně se uhnula ze dveří a pustila ji do kuchyně.
"Posaďte se ke stolku a já vám udělám něco rychlého na zub. Co by jste řekla na do křupava opečenou slaninu, míchaná vajíčka s čerstvými bylinkami a domácím chlebem?"
"Přesně na to mám chuť," přitakala s úsměvem Jenny.

*

Poté, co se najedla, zamířila do knihovny, protože měla tušení, že v ní najde jak svého strýce tak i sira Williama. Domnívala se správně. Vešla do místnosti a spatřila Willa v družném rozhovoru s Marcusem. Seděli v křeslech u krbu a o něčem srdnatě diskutovali.
"Dobrý podvečer, pánové," pozdravila. "Neruším vás?"
Oba muži se ohlédli po zvuku jejího hlasu. Stála mezi veřejemi a vypadala opravdu krásně v těch nebesky modrých šatech. Vlasy si vyčesala do úhledného vrkoče a na krku se jí, jako vždy, blýskal řetízek s krystalem.
"Vůbec ne, holčičko, klidně se k nám přidej," řekl Marcus.
"Vyspala jste se dobře, lady Jennyfer?" otázal se William.
"Ano, přímo výtečně. Děkuji za optání, sire." Odpověděla mu a mile se usmála.
To strýce udivilo, většinou když na ni sir McClaud promluvil, měla hned na jazyku nějakou kousavou poznámku. Dnes byla jako vyměněná, veselý úsměv na rtech a přívětivé chování. Vypadalo to, že ten noční rozhovor, jenž spolu měli, nějak přehodnotil Jennin pohled na sira McClauda.
"Právě jsme se sirem Williamem mluvili o nových královských zákonech a nařízeních," vysvětlil jí, o čem se právě bavili.
"Politika, věčné téma, o kterém se dá vést hovor do nekonečna," prohodila Jenny. "Vadilo by ti, strýčku, kdybych si na chvíli přivlastnila sira Williama? Ráda bych mu něco ukázala."
"Zajisté, že mi to nevadí, klidně si ho odveď. Otázka je, zda bude chtít sir McClaud jít s tebou," odpověděl Marcus a podíval se tázavě na Willa.
"Půjdu moc rád." Řekl William, zvedl se z křesla, ve kterém dosud seděl a přistoupil k Jenny.
"Omluvíš nás, strýčku?"
Marcus jen souhlasně přikývnul a Jenny, následována mladým šlechticem, odešla pryč z knihovny.

*

Vyšli do haly v přízemí, vydali se po schodišti do patra, kráčeli chodbou a pak po točitých schodech nahoru do věže.
"Myslel jsem si, že po našem nočním rozhovoru už zůstaneme u tykání," pronesl Will najednou.
"Tak to jste se zmýlil, já byla toho přesvědčení, že jste po mně jen chtěl, abych vás přestala oslovovat sire," odpověděla Jenny.
"Tak se mi zdá, že prolomené ledy začaly zase zamrzat," neodpustil si poznámku.
Musela pousmát nad se jeho připomínkou.
"Mohu se zeptat, kam mě to vlastně vedete? A co mi chcete ukázat, Jennyfer?" otázal se zvědavě William.
"Do své pracovny," odpověděla na první otázku, odmlčela se postoupila o dva schody výš. "Ráda bych vám ukázala svůj plán, jak polapit toho zpropadeného Lišáka Gerika," odvětila k jeho druhé otázce a dál stoupala nahoru.
Will šel těsně za ní. Musel uznat, že výhled měl opravdu pěkný, i když točitá chodba byla jen spoře osvětlená malými prosklenými okýnky a hořícími loučemi. Ty šaty, ve kterých byla Jenny oblečena, jí ohromě slušely, podtrhovaly její ženskost a krásu. Půvabné tvary Jennina těla se při výstupu po schodech ladně vlnily. Mohl na ní oči nechat, tahle žena ho přitahovala čím dál víc. Toužil se jí dotknout, přitáhnout si ji do náruče a náruživě ji políbit. Jenže to nešlo, a tak aby začal myslet na něco jiného než na ni, prohodil.
"Změnila jste názor? Co tak najednou?"
Ohlédla se přes rameno na svého společníka, jenž pomalými kroky šel za ní, a odpověděla mu.
"Zapomněl jste už, Williame, že jste mi v noci nabídl svou pomoc. Vzala jsem vás tedy za slovo a vaši nabídku přijímám."
Ještě pár schodů a ocitli se v maličké předsíňce, jež byla přede dveřmi do její pracovny. Otevřela je, vešla dovnitř, Will vstoupil hned za ní, a ona zavřela dveře. Do nosu mu vnikla příjemná vůně rozmanitých vonných i léčivých rostlin. Sir se kolem sebe rozhlédl, takhle si její pracovnu nepředstavoval. Myslel si, že vejde do ryze dívčí komnaty, kde bude rám na vyšívání a košíčky s různými bavlnkami, či malý stav na tkaní koberečků a tapisérií a nebo kolovrátek. Mýlil se, to,co viděl, ho mile překvapilo. Vypadalo to tam spíš jako v mužské pracovně, která byla zkřížená s domkem babky bylinkářky. Ale co taky mohl čekat od ženy, která se ohání mečem stejně dobře, a ne-li líp, než někteří muži. Jenny obešla vysoké několika ramenné svícny a zapálila svíčky, aby bylo v místnosti dostatek světla, neboť venku ho již pomalu ubývalo.
"Posaďte se," vyzvala ho a poukázala na křeslo stojící u pracovního stolu.
William se usadil do pohodlného kůží potaženého křesla. Jenny přešla k dřevěnému regálu a vytáhla z něho velký svitek převázaný rudou stuhou. Položila jej na desku stolu, rozvázala ho, rozvinula a zatížila na obou koncích těžítky, aby se nesvinul zase zpět. William zjistil, že na svitku je namalovaná podrobná mapa celé Jižní provincie Bretilonského království a v ní svou zakresleny různé značky a čísílka.
"Jak takhle mapa souvisí s dopadením Gerika?"
Jennyfer se posadila naproti němu do křesla, které bylo za stolem, a zahleděla se na něj.
"Velice úzce. Jsou na ní zaznamenány všechna místa, kde on a jeho banda někoho přepadli a taky datumy, kdy se to stalo," řekla. "Studuji jeho strategii už od školy a přišla jsem na způsob, jak ve svým přepadech postupuje. Má několik trvalých oblastí, ve kterých podniká nájezdy," prstem se dotkla několika vyznačených míst. "Nikdy však neloupí dvakrát na stejném místě za sebou, ale místa přepadů pečlivě střídá, aby ztížil jejich polapení." Vysvětlila Willovi, co znamenají ta znaménka na mapě. "Gerik je chytrý, ale já jsem chytřejší než on. Hodlám na něj nalíčit past a chytit ho na jeho vlastní chamtivost."
"Mohla by jste mi říci, jak to hodláte udělat?"
"Nastražím léčku."
"To je mi jasné, ale co chcete použít jako návnadu?"
"Něco velmi vzácného a cenného."
"A to by mělo být co?"
"Drahokam. Gerik miluje bohatství, ale ze všeho nejvíc diamanty."
"Jaký démant hodláte použít? Vy snad nějaký máte?"
"Ano, jeden z nejvzácnějších." Odpověděla mu a zvedla se ze svého křesla.
Přešla místnost až ke stěně s knihovnou, vedle níž visel obraz krajinky ve zlatém rámu. Nejprve sáhla do knihovny a vyndala z ní jednu malou knihu. Otevřela ji a z jejích útrob vyjmula malý stříbrný klíček a knihu odložila bokem. Uchopila rám a sundala obraz dolů z kamenné zdi. Pod ním se objevila kovová dvířka. Jenny vložila klíček do zámku a nadvakrát s ním otočila. Západka uvnitř dvířek cvakla a ona se otevřela. Sáhla do skrýše za obrazem a vytáhla z ní měděnou truhličku. Donesla ji ke stolu a položila ji na něj přímo před Williama. Otevřela ji a uvnitř na černém sametovém lůžku spočívaly dva překrásné, až dech beroucí, do tvaru šesticípé hvězdy vybroušené, modré diamanty. Blyštěly se v mihotavém světle svící a jejich vybroušené plošky od sebe odrážely duhové odlesky, které na zdech vytvářely barevné skvrnky.
"Ó můj bože, ty jsou úžasné," povzdechnul Will s úctou. "Ale jak to? Vždyť jste mluvila o jednom a tady leží dva?"
"Jeden z nich je pravý a druhý je jen pouhá kopie."
"Jak je od sebe rozeznáte, když jsou úplně stejné?"
"No, to je tak. Ten kdo už někdy Calmárijské hvězdy držel v ruce, tak je snadno pozná. Ten pravý modrý diamant na dlani příjemně hřeje, ale ten falešný studí."
"Calmárijská hvězda? U všech svatých, jak jste k něčemu takovému přišla?"
Jenny se usadila do křesla a opřela si ruce o desku stolu.
"Určitě si vzpomenete na tu lehce snědou dívku s černými vlasy, se kterou jsem si povídala o společenském večeru v klášterní škole."
William zalovil v paměti a pak mu na mysl vytanula štíhlá dívka s cizokrajným vzhledem.
"Ano, pamatuji si na ni."
"Tak to byla Cora - korunní princezna Calmárie. Já jsem ji jednou v zimě zachránila život a její otec král Kornel mi jako dar, za mou odvahu a statečnost, věnoval jeden ze svých modrých diamantů. Byla a je to pro mě stále čest, mít ve svém držení něco tak vzácného."
"Kdo všechno o tom ví?"
"Král Kornel, Cory, já, můj strýc a teď vy."
"Vy jste ochotná riskovat jeho ztrátu při té pasti?"
"Ne, proto jsem nechala zhotovit jeho přesnou repliku a tu hodlám podstrčit jako návnadu. To, že je to jen atrapa, budu vědět jen já a vy, nikdo jiný."
"Jsem rád, že mi tak důvěřujete, když mi prozrazujete svůj plán."
"A zbývá mi snad něco jiného? Nikdy jsem nechtěla vkládat svůj život a osud do cizích rukou. Protože jediný člověk, kterému mohu plně důvěřovat ve všem i v tom, že mě nikdy nezradí a nepodvede, jsem já. Chtěla jsem to zvládnout sama, jenže nyní nemám na výběr. Tu past sama bez pomoci nastražit nedokážu." Přiznala, a bylo vidět, že je jí to proti srsti.
"Zcela vás chápu a přísahám, že mi můžete ve všem důvěřovat stejně jako sama sobě." Naklonil se ke stolu, natáhnul ruku a vzal do své dlaně její. "Prosím, věřte mi, Jennyfer."
"Musím, protože nemám na vybranou."
"Dobře, ale teď mi ještě povězte, jak chcete docílit toho, aby se o tom diamantu Gerik dověděl?"
"Mám své lidi, kterým dám zprávu a oni ji rozšíří tak, aby se donesla až k Lišákovým uším."
"A jaká zpráva by to měla být?"
"Že ozbrojená eskorta bude převážet velmi vzácný modrý diamat, zapůjčený králem Kornelem z Calmárie na výstavu drahých kamenů, která by měla být v hlavním městě Midosrského království."
"To je hezké, ale nebude to podezřelé? Vždyť do Midorského království vede cesta i přes Velenorské království, nejen přes Bretilon." Podotknul William.
"Máte pravdu, jenže přes Bretilon je to mnohem blíž něž přes Velenor, a krom toho má král Kornel velmi dobré přátelské vztahy s naším králem."
"Takže, tohle jste mi pěkně vysvětlila, ale co vojáci a vůz. Bude podezřelé, když Calmárijskou hvězdu bude převážet naše garda ve voze s místním erbem."
Jenny se šibalsky, až skoro prohnaně, usmála a v očích jí zajiskřilo.
"S tím jsem počítala. Když jsem byla před několika měsíci navštívit Cory, mluvila jsem o tom s jejím otcem. Požádala jsem krále Kornela o jeden vůz s emblémem jeho země, o šest mužů z jeho gardy a o tucet uniforem jeho vojáků, které by si na sebe oblékli naši muži. Král s tím souhlasil a mile rád mi to všechno poskytne."
"Myslíte si, že osmnáct mužů bude proti Gerikově bandě stačit?"
"V tom vozu, krom falešného drahokamu, bude ukryto i dalších šest mužů. Takže si myslím, že čtyřiadvacet vojáků, plus my dva, je už docela dobrá skupina, která se může postavit Gerikovi a jeho banditům."
"No, musím uznat, že to máte velmi dobře promyšlené. Ale jak chcete vysvětlit přítomnost bretilonského šlechtice v koloně?"
"Potřebují průvodce. Někdo přeci musí doprovodit konvoj a ukázat mu správnou cestu k hranicím s Midorským královstvím."
"Klobouk dolů. Máte svůj plán opravdu propracovaný do detailů. Musím vás obdivovat, Jennyfer. Mohla by jste se rovnat s největšími stratégy v naší zemi."
Čekal, že opět pronese tu svou známou větu. 'Tyhle sladké řeči na mě neplatí.' Ale nestalo se tak, místo toho trochu sklopila oči a řekla.
"Děkuji za uznání."
"Nemáte zač."
Pak ještě nějakou dobu seděli u stolu a diskutovali nad rozprostřenou mapou a probírali různé varianty Gerikova možného útoku na kolonu. Za oknem se setmělo a na nebi se pomalu rozsvěcovaly blýskavé body zářících hvězd. Nejspíš by v Jennině pracovně seděli až do půlnoci, kdyby je nevyrušila Meryen s tím, že už dávno propásli večerní jídlo, tak aby si šli dát alespoň pozdní večeři.


 celkové hodnocení autora: 94.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 6 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 13 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 24.10.2007, 13:23:15 Odpovědět 
   No, (šíma si mne ruce), zase se kují pikle, tentokrát na té správné straně! Snad se lest podaří a spadne klec! Na druhé straně Will má choutky jako starý kocour, který vidí hezkou kočku! :-DDD Nedivím se, že ledy trochu "zamrzly", kdyby toto dílko nebylo (nesnažilo se být) alespoň trochu realistické, pak by z něj byla nějaká béčková telenovela, což se však (naštěstí) nestalo! Držím palce Tobě i Tvým hrdinům a těším se na pokračování! Jedna! ;-)
 ze dne 24.10.2007, 17:53:14  
   Annún: Ó převeliké díky, Šímo. Jsem poctěna tvým komentářem a obzvlášť ráda, že se ti příběh líbí. Snažím se ho příliž nepřesladit, ale trocha romantiky též neuškodí.

Já těm teleblbinám nefandím. Mám sice ráda zamilováné románky, ale nesnáším, když během pěti minut stokrát pronesou "Miluji tě Chozé. Já tebe taky Esmeraldo." To už je trochu moc i na mě. Jednou ano, dvakrát to v pohodě přežiju, ale tolikrát za sebou je už o rozum.
 Kondrakar 24.10.2007, 7:50:31 Odpovědět 
   Je zajímavé, jaké divy s člověkem dělá připuštěná láska, která je mocnou čarodějkou. Uvidíme, zda je Lišák tak chytrý a dostojí své pověsti jménu a zda se nechá na tuhle lákavou udičku chytit.
Pěkné
 ze dne 24.10.2007, 8:28:04  
   Annún: Děkuji Kondrakare.
Ó ano, láska dělá divy a jak říkáš je mocná čarodějka, ale někdy je, i když nechtěně, též nebezpečná, protože činí člověka zranitelnějším víc než by si myslel.
Lišák, ten bídný mizera je sice prohnáný grázl, ale má proti sobě provnoceného protivníka Jenny a ta má taky pod čepicí.
 amazonit 24.10.2007, 7:08:44 Odpovědět 
   takže plán na odplatu začíná nabývat konkrétní podoby, je dobře, že má Jenny spojence, jakým je Will, plán se zdá být dobrý, nyní jen, aby vše klaplo, jak má - takže se těším na další díl, který snad přinese odpověď
 ze dne 24.10.2007, 8:23:35  
   Annún: Děkuji Amazonit.
Plán se rýsuje v těch nejlepších barvách a dobrými umysli, teď už zbyvá jen, aby se vydařít tak jak byl naplánován. Ale vše potřebuje čas na přípravu. Takže ji na výsledek ještě chvilinku počkáme.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
Orfeus - písně ...
tommsoft
Jak mě srazilo ...
Pinocchio
Šťastný a Vesel...
Racek
obr
obr obr obr
obr

Co skýtá
Jiří Ondra JL"
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr