|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28984 příspěvků, 4549 autorů a 303372 komentářů :: on-line: 4 ::
|
 |
|
:: Kanál ::
 čuk |
publikováno: 22.10.2007, 19:49
|
| Téma rychlovky znělo: Kanál. Nápsáno bylo za hodinu, teď když si text čtu, připadají mi spojitosti mnohem hlubší a fantasknější než v okamžiku rychlé odezvy pera. |
| |
|
|
Pět dní v týdnu, po dvacet let sestupoval John Larry do podzemí newyorkských kanálů. Oficiálně měla jeho profese název „inspektor odpadních vodních toků“, ve skutečnosti vykonával funkci trochu lepšího čističe stok. Zvykl si na odporný zápach, na pohled na nevábně vypadající žbluňkající a kvasící hnědou, šedou až černou břečku (lépe se nedívat, co v ní plave!). Už ho nestrašily podivné zvuky. Tmavé pohybující se stíny v hlubokých zákoutích, když bylo vidět pouze na pár kroků. Nevzrušovaly ho dopady kapek z vlhkých oslizlých zdí, nebál se, že se z pohybujícího hnusu něco vynoří a napadne ho nebo že mu nečekaně po krku skočí krysa a třeba i něco většího. Jedovaté nechutné barvy všude kolem v odpuzujících abstraktních barvách přinesly jen občas popud ke zvracení v záblesku hrůzného poznání. Vyskytl-li se kdy někde odstín do červena, byl rychle překryt a zmizel, stejně jako jeho zdroj.
John Larry byl profesionál a kliďas, jakmile prošel čistící, desodorizační a desinfekční jednotkou na světlo boží, stal se z něj veselý chlapík bez vzpomínek, dobrý parťák, který si dovedl užívat svých vydělaných peněz, aniž by ucítil jediný záchvěv zápachu a aniž by si musel častěji mýt ruce od neviditelných ulpění. Vedl dobrosrdečný a spokojený život, vědom si své užitečnosti.
Pak ho na několik měsíců (ani je nepočítal, možná jich bylo o hodně víc) odtrhli od jeho kanálů a slibovali kanál jiný. Svůj slib splnili. Nemusel se vláčet po kluzké podlaze, ležel na zádech, pozoroval v noci hvězdy a měsíc, ve dne slunce (za tohoto krásného počasí byl jeho nadřízený nervózní). Potichu si vesele prozpěvoval i uprostřed husté mlhy, kde bylo vidět jen na pár metrů a někdy ani tolik ne a oni byli jedinými lidskými tvory, obklopeni měkkými přízračnými a čistými stíny. Nejvíc si John oblíbil klidně se pohybující modř i když si někdy hrála na ztmavlou až černou houpačku. Nasával chřípěmi slanou vůni i pach kamarádů ležících vedle něho. Těšil se na ranní rudé slunce aniž si uvědomoval, že v tuto chvíli slouží těm, kdo usilují o jeho smrt.
Konečně cesta po kanálu v několika minutách skončí. Škoda.
Ale teď! Uši mu drtily zvuky daleko drásavější než ty nejstrašnější, které slýchal v newyorském podzemí s odpady, mysl kalilo hřmění a dunění, které překrývalo výkřiky a sténání živých tvorů. Ležel v té dříve přátelské vodě, teď se k němu chovala lhostejně. Rozhořčena bouřila, mučena shora údery i oslepujícími záblesky a barvila se do červena. Konečně poznal, že rudá skvrna se šíří od něho, že on je jejím původcem. Zavřel oči a pod víčky viděl své tolik v duchu proklínané newyorkské kanály. Nebyly tak špatné a na dlažbě města taky nebylo tak nejhůř. Dlažba, pevná země, kanály pod ní. Vzpomínal s nostalgií.
Tady to bylo všechno srovnáno jaksi vedle sebe. Věděl, že zde z kanálu nevyleze, žádná čistící, desinfekční a desodorizační stanice se nikde kolem nevyskytuje, a tenhle kanál, jinak tak nádherný, mu na pevnou zem vkročit nedovolí.
Poslední myšlenka Johna Larryho byla: neviditelné odpady lidských mozků, když jsou jim propůjčeny nevybíravé jednající ruce, jsou horší než tak divně vypadající hmotné zbytky (či odpady- neodpustil si zakořeněnou poznámku) z lidských těl. A člověk je tvor ve své celistvosti neobyčejně křehký, zranitelný a zničitelný. Avšak nejabsurdnější jsou jen poslední myšlenky, neboť nemají pokračování.
Pak mořské vlnky omyly jeho oči a zbavily je obrazů. John utonul ve své vlastní rudé barvě, zmizely jasná modř i žluť slunce, a pak ho již obklopila objímající čerň splývání a klesání bez jakéhokoliv pocitu. Nebyl první v tuto hodinu a tento den.
V den později psaný s velkým písmenem D.
V současnosti plyne v kanálu jiná voda a prohánějí se jiné vzpomínky. Pohoda.
Ty staré odpočívají kdesi v hlubinách, třeba vůbec ne samy.
A místo označení kanál se užívá i název průliv, moderněji jen: La Manche.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 12 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 22 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 43 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
Dita Mocků
|
|
| (21.5.2012, 13:44) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
