obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Charakter člověka je jeho osudem."
Hérakleitos
obr
obr počet přístupů: 2915289 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39391 příspěvků, 5727 autorů a 389816 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Lázeňská kúra ::

 autor amoska publikováno: 29.10.2007, 22:50  
Jedna z lázeňských příhod autorky...
 

Je červenec, což pro mne znamená léto co léto měsíční pobyt v mých oblíbených Luhankách, jak jsem si pro sebe familiárně překřtila nádherné lázně Luhačovice. Tady je mi dáno pookřát na těle i na duchu, nebo, jak se říká, nabít si baterky.
S mojí dlouholetou milou lázeňskou lékařkou Aninkou nás po těch letech už vážou přátelské vztahy a dokonce ji prohlašuji za svou lázeňskou dcerulenku. Po jejím úsměvu, laskavosti,vstřícnosti a v neposlední řadě i po její lahodné slovenštině se mi někdy přes rok hodně zasteskne. Letos, pro nadměrný počet nových pacientů, mne k ní nadirigovali až na zítra odpoledne. Abych snad nezlenivěla, či neměla skluz v lázeňských procedurách, dostala jsem v přijímací kanceláři prozatímní předpis na něco běžného: inhalování a uhličitou koupel.
Inhalatorium, kde se tyto procedury odehrávají, je naproti malému, krásnému penzionu Myslivna, který je mým lázeňským bydlištěm.Výstavná secesní budova Inhalatoria nás letos vítá v novém kabátě. Béžová a hnědavá fasáda, pěkně ladící tón v tónu, značí podstatné vylepšení zevnějšku. Což teprve uvnitř! Všechno je vkusněji, praktičtěji a zároveň pohodlněji zařízeno a citlivě zmodernizováno. Lepší organizace provozu odstranila předlouhé fronty pacientů, kteří čekali na svůj léčebný proces. V čekárně jsou pohodlná křesla, co člověk ani nestačí zahřát a už je milou sestřičkou volán k inhalování.
Napřed pořádně vykloktat mírně teplou minerálkou, tekoucí přímo z vodovodního kohoutku. Konečně jsem bez strachu z nákazy, který mi dříve naháněly porcelánové pohárky.Myly se velmi úspornou metodou v umělohmotném dřezu, stále v jedné vodě s pěnou neznámého původu a desinfekčního účinku. Nyní je tu samovypadávací věž hygienických papírových kalíšků na jedno použití. Mně, tradiční klikařce, jich samozřejmě na poprvé vypadlo nejmíň deset, takže jsem začala se značnými rozpaky. Po několika vteřinách, kdy jsem se pořádně opotila, jsem nenápadně překontrolovala, kdo všechno na mne zírá. Nikdo, jako většinou! Ale mne přepadne často pocit méněcennosti a já, ač vypadám jako matka Kuráž, se stanu uzlíčkem nervů, stydící se za všechny své zápory od narození až do teď, ale snad se ve zmatenosti stydím i za své klady. Zvláště pikantní je, když se ve svých šedesáti letech zapýřím jako panenka. Pochopí někdo, jak blízko jsem v takové chvíli sebevraždě? Ještě že jsem tajný bolestín, srab a dost se mám ráda!
Moje plnohodnotné úvahy byly přetrženy výzvou, abych přešla do inhalační prosklené haly s řadami otáčecích křesílek. Byla celá zaplněná inhalujícími pacienty, až na jedno místečko uprostřed.Tam jsem byla navelena k jednomu z nových přístrojů. Opatrně usedám, abych nevzbudila ani špetku pozornosti.
Po pravdě řečeno přímo neusedám, ale nacpávám se do jednoho křesílka s postranními opěrkami. Je mi určitě o několik čísel menší! Jsem poučena jak inhalovat a ejhle! Musím pořádně povytáhnout krk vzhůru, protože přístroj je na mne dost vysoko. Žádám sestřičku o pomoc, potřebuji inhalátor dát trochu níž. Ta mi pěkně hlasitě, asi abych ji já, starucha, dobře slyšela, podává vysvětlení:
„ Chyba není ve výšce inhalačního přístroje, milá paní. Promiňte, ale pod vaší váhou klesne křesílko víc dolů, než je normální a tím se stane, že máte trubici k inhalování moc vysoko. Musíte sedět vzpřímeně, spíše se povytáhnout. Jinak vám, bohužel, nemůžu pomoci.“
Polévá mne pot, neboť cítím, jak zraky všech okolo sedících, ale hlavně těch, co sedí v řadách za mnou, zírají na moje „nenormální“ pozadí, narvané mezi opěradly křesílka a řádně překrývající ze všech stran sedátko. Nenávidím lidi! Nenávidím sebe!!
„Tady máš, holka, ty salámky, salátky,buchtičky a kdovíjaké „tlusté“ dobrůtky, kterými se nacpáváš mezi jídly v lázeňské jídelně!“drze se mi posmívá ďábel ve mně.
Když odcházím, snažím se být tiše jako myška, chci se naprosto nepozorovaně vyplížit ven. Ale ouha! Při inovaci zapomněli přimontovat pod inhalátory závěsné háčky na kabelky a tašky. Takže moje moderní kabelka s dlouhými uchy je položena na zemi vedle křesílka. Jak jsem se pracně nenápadně soukala ze sedadla, chytila se mi noha do vlastní nástrahy kabelového ucha. Už ztrácím stabilitu!! Zoufale se zachycuji vratkého křesílka na kolečkách a bááááááác!!
Jako výstřel několika samopalů se ozval rachot padajícího křesílka, náhradních kovových nástavců na inhalátor a plácnutí metráku na dlaždicovou podlahu!
Maně zachycuji užaslé, vylekané i soucitné pohledy pacientů, když vidí tu spoušť a představí si, co všechno jsem si narazila či dokonce zlomila. Chaplinova groteska v praxi! Jedna sličná, mladá pacientka se neudržela a vyprskla smíchy, když viděla, jak se mě malá, drobounká sestřička snaží zvedat. A stalo se to nejhorší, čeho jsem se obávala! Několik mužů i žen ochotně vyskočilo a jali se mne tahat všemi směry.
„Holka, řeš to!“ zařvalo celé moje nitro. Koktavě jsem poděkovala a poprosila, ať mne všichni pustí a nechají. Přišoupala jsem se po svém pozadí k pultíku pod přístrojem a silou, kterou ve mně vyburcoval vztek, jsem se mohutným vzepřením vyšvihla nahoru na nohy.
„Pěkný výkon!“utrousil polohlasně vytáhlý mladík.
„Všichni mladí jsou hulváti nevychovaní, protože jim nic neschází, mají všeho moc a nejvíc té drzosti!“ troufla jsem si ještě pomyslet, čapla kabelku a moje srdceryvné omluvy doznívaly při mém úprku z budovy.
Když se mi venku uklidnil dech a začala jsem zase vnímat, zjistila jsem, že předpis na uhličitou koupel jsem ve zmatku nechala uvnitř. První reakcí bylo prchnout domů a nechat proceduru propadnout, ale uvědomila jsem si, že právě tuto uklidňující koupel budu nyní moc potřebovat. Mám se tam vrátit?
Teď určitě ne, ale počkám, až všichni přihlížející mému grotesknímu výstupu odejdou. Zamaskovala jsem se za blízkými keři, abych nebyla na očích, případně na posměch odcházejícím z budovy. Čekala jsem opravdu dlouho, než jsem se usnesla, že už by byl vhodný čas. Dodala jsem si kuráže a domluvila si:
„Vždyť tě tu ještě nikdo nezná, tak co se bojíš? Nikdo neví kdo jsi, kde bydlíš a vůbec – buď přece suverén!“
Moje nepříjemné vnitřní našeptávalo se nedalo obloudit umělým sebevědomím:
„Dej si bacha! Jsi nepřehlédnutelná figura a spojení se scénkou jako z němého filmu by tě mohlo nežádoucně zpopularizovat!“
Nedbala jsem a navenek klidně jsem vplula se zataženým břichem (abych nevypadala tlustá!) do Inhalatoria. Proti mně šel nějaký šaramantní šedovlasý pán,
Podržel mi dveře (stará škola – holt se nezapře Gut,Jarkovský) a s úsměvem pozdravil. Líbil se mi, skoro můj typ a připadal mi známý!Zastavil se a zeptal se mne tichým hlasem:
„Nepotřebujete prohlédnout?“
Ustrnula jsem a vyděsila zároveň. Co to je za sprosťáka, co si to dovoluje, snad to není nějaký úchyl, i takoví už se tady dříve pohybovali. Bleskla jsem po něm pohledem jako břitva, chtěla ho obejít a prchnout.
„Pardon, vy si mne už nepamatujete? Snad jste si dokonce o mně nepomyslela něco špatného?“ zdvořile na mne promluvil.
„Je mi líto, ale nevím, odkud bychom se znali!“ sice jsem odpověděla, ale dost nakvašeně.
„Vzpomínáte si, jak vás loni chytila záda? Nemohla jste se bez bolesti ani hnout.“ Nenechala jsem ho ani domluvit a překvapeně i s úlevou ze mne padaly nejsrdečnější omluvy:
„Pane doktore, vás bych tu jako pacienta nehledala. Kaju se jak nejvíc můžu, vždyť jste mi vloni zachránil celý lázeňský pobyt. Navíc už vím, když se mi bolest občas zopakuje, že to nechce žádné prášky, ale obstřik a teplo na záda.“
„Dobře si to pamatujete, ale po tom dnešním úrazu můžete mít nepříjemné následky. Vy jste od loňska dost přibrala, viďte? Proto se vám zhoršila stabilita. Zítra vás čekám v ordinaci! Přece si nepokazíte lázeňský pobyt tím, že něco zanedbáte!“
S úsměvem jsme si podali ruce, on odkvačil a já stála jako solný sloup. Naštvaná na něj, na všechny lidi a možná i trochu na sebe.
„Bóže, to mi to pěkně začíná! Já se sem rok těším, šetřím jak skotka a nejen, že svou blbostí pobavím davy lidí, ale ještě předvedu svou sklerózu a tloušťku!
Loni mi sice pomohl, ale letos je nějak protivný! Copak mi to musel s tou tloušťkou hned vpálit? Oni jsou nezdvořáci i staří!“uzavřela jsem polemiku sama se sebou, došla si pro zapomenutý předpis a vyrazila jsem do míst, kde nebyli žádní lidé. Smutnila jsem si, ale tam někde v mém nitru se chechtal ďáblík a opakoval slova o té tloušťce. Promítala jsem si znova svoje nejčerstvější zážitky a nebylo mi líp:
„ Holka, abys tady nebyla populárnější než Pepa Náhlovský!“ Ten si sem jezdí léčit profesionálně poničená mluvidla a taky má zábavný program v místním divadle. Doufám, že mne nikdo z povolaných nepožádá, abych tu rovněž se svou scénkou vystupovala pro obveselení lázeňských hostů.“
Ach jó, můj život není peříčko!!


 celkové hodnocení autora: 98.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 6 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 19 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 34 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Jeňýk 20.11.2007, 22:27:00 Odpovědět 
   Já jim říkám Luhačky. Před týdnem jsem se odtamtud vrátil, ale byl jsem tam jen týden. Inhalatorium jsem ale navštěvoval velmi pilně. Bydlel jsem v penzionu Vepřek. Ty sonety, které teď drze posílám k publikaci jsem složil tam. Díky za připomenutí těch skvělých míst. Hned bych se tam vrátil.
 ze dne 21.11.2007, 0:42:13  
   amoska: Ty Luhačky Ti pořádně závidím, protože já jsem letos nebyla kvůli osobním věcem. A bude mi to celý rok chybět, protože jsem se neodreagovala ztrapńováním se. Jó, Vepřek, tam byla volnost, taky jsem tam jednou bydlela, možná že i o něm něco napíšu. Příhody jsem zažila všude. Asi jsem fakt (byla) číslo. Prosím, přidej taky "lázeňskou"! Žes tam napsal sonety, se nedivím, Luha jsou velmi ponoukající múzy. Páčko Jana.
 Svetla 07.11.2007, 18:13:53 Odpovědět 
   Tak snad mi odpustis, ze jsem se chechtala behem povidky nekolikrat /k velke nespokojenosti studentu, kteri tu studuji, zatim co ja si ctu:)/. Proste: cizi nestesti a trapasy vzdycky pobavi. Promin, promin, promin. Zda se mi to nezdvorile, vzhledem k tomu, ze jsi starsi a take k tvemu povolani. Kdybych neodmitala ucit mohly jsme byt "soudruzky".
 ze dne 07.11.2007, 20:04:43  
   amoska: Milá "soudružko"(aby mne někdo nelynčoval, ale je to ve srandě, toho oslovení jsem se zbavila stejně ráda jako komoušů samých),
Jsem moc a moc ráda, že jsem Tě rozesmála, protože jsem Ti tím prodloužila život o několik vteřin.Neomlouvej se, i já jsem se bavila při sepisování, protože paměť je milosrdná: Utlumí záporné a vyzvedne příjemné. Mám ještě další materiál na tyto lázeńské, doufám, že uspěji. Díky za příznivé hodnocení. Zdraví fyzicky starší, ale duševně rovnoletá Jana amoska.
 Šíma 07.11.2007, 0:01:50 Odpovědět 
   Konec dobrý, všechno dobré! Zase jsem se podezřele a velmi rošťácky usmíval, co že to naše hrdinka zase "vyváděla"! Toto dílko jsem četl jako druhé v pořadí, a to úplně poslední jako první... Ale na tom nakonec vůbec nezáleží, důležité je, že se mi tato povídka velmi líbila! Čím to asi, že by ze vrzozené škodolibosti, kterou máme všichni v sobě (někteří více a jiní méně), ano, právě proto! Takže dávám za Jedna a jdu se podívat, co na to "říkají" ostatní! ;-)
 ze dne 07.11.2007, 0:07:15  
   amoska: Můj hodný hochu, tolik potěšení na noc si snad ani nezasloužím. Ale nešť! Až se v noci budeš nelibě mlátit sem a tam, tak to jsem si já dala snít o Tobě(DDD.)Ale dík, nikdy nezapomeneme! amoska
 Edvin 05.11.2007, 8:51:45 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Te Bi ze dne 02.11.2007, 10:03:34

   Fajn, Te Bi.
Mimochodem, Tvá poslední odpověď mi připomenula okřídlenou větu bývalého polského prezidenta Walesy: "Jsem pro, a dokonce proti." Ty, nehledej žádnou souvislost. Jen taková srandovní myšlenka. Měj se fajn. Tvůj Ed :-)
 Te Bi 02.11.2007, 10:03:34 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Edvin ze dne 02.11.2007, 9:58:45

   Nepopírám, ba dokonce můžu jen souhlasit. :)
 Edvin 02.11.2007, 9:58:45 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Te Bi ze dne 31.10.2007, 16:59:13

   Kyby těch "dáblíků", ba dokonce "ďáblů" nebylo, tak by jakékoliv vyprávění bylo nudné až hrůza. Autor by měl být za každé trápení vděčný - trápení inspiruje.
 Edvin 02.11.2007, 9:56:00 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Edvin ze dne 31.10.2007, 13:44:25

   Kurňa, Jano, moc neuvažuj, a posílej! Takovýto postoj váhavého střelce nikam nevede! A když už uvádíš toho Twaina: Jack London, který mu slávou neustupuje, uspěl až u svého šestistého prvního textu!. (Když nevěříš, tady to máš v cifrách: 601!!!).
Vím, jsem hrubý, ale budeš-li mít i nadále takovéto myšlenky, napíšu něco ještě hrubšího! Protože je mi Tvých textů škoda.
 ze dne 02.11.2007, 23:51:40  
   amoska: Jejda, Zdeňu, Ty ses do mne obul. Už jdu hledat adresy redakcí pár časopisů a nabídnu se tam. Už mne nebij, něco jsem dříve zkoušela, poslala jsem na př.Kantorské vyznání víry a z Učitelských novin mne hnali pro nepotřebnost! Ale jdu na ty adresy. A d ě k u j i. Jana
 Te Bi 31.10.2007, 16:59:13 Odpovědět 
   Je to napsáno naprosto s přehledem bez náznaku zaváhání. Vyprávění tak lidské, až to potěší.
A navíc, ti "roztomilí" vnitřní ďáblíci, maličké osobní katastrofy okamžiku, potutelná zlomyslnost osudu a pocity, že na nás prstem ukazuje celý svět - člověk se musí ve skrytu duše usmívat od ucha k uchu, když ty jeho 'podobné' ... někdo hodí na papír. :)
 ze dne 01.11.2007, 15:22:44  
   amoska: Tys mne, dívko, potěšila svým lidským posouzením mého vyprávění. Jenže ti vnitřní ďáblíci nejsou roztomilí. Naopak,
často mi dost "zatopí".Ale vlastně je dobře, že jsou (pro sebekontrolu). Dík.
 Edvin 31.10.2007, 13:44:25 Odpovědět 
   Je to velice hezké vyprávění, sepsané bezchybným jazykem, promlouvající ke čtenáři jak svou lidskostí, tak krásou stylu. Je to prakticky hotové a já bych navrhoval, abys to nabídla nějakému časopisu pro ženy. Jelikož však dosud nejsi "zavedená autorka", asi Ti to jen tak nepřijmou. Budeš tedy potřebovat hodně silné nervy, protože toto úskalí se jen těžce překonává. Držím Ti v tom palce! :-)
 ze dne 31.10.2007, 15:38:49  
   amoska: Vřele děkuji, milý Zdeňku, Tvé hodnocení mne až uvádí do rozpaků. nevím, zda si troufnu někam se svým "dílem" chodit a nabízet. Sice moje nitro mi našeptává Mark Twain, který uspěl se
svými povídkami snad po čtyřicáté. Jenže já jsem pouze "slabá" žena a nevím, zda by mne už první odmítnutí neodradilo navždy!
Když mi však držíš palce, budu o tom uvažovat.JJ
 amazonit 31.10.2007, 12:09:58 Odpovědět 
   svůj pobyt popisuješ s nadhledem a vtipem, ale taky s trochou té ,,hořkosti"... myslím, že jsi na sebe příliš tvrdá a hodně sebekritická...
na Luhačovice nemám pěkné vzpomínky po měsíci tam stráveném, jsem se rozhodla lázně již více nenavštívit, i když mi doktor každoročně nějaké nabídne:o)
 ze dne 31.10.2007, 15:44:06  
   amoska: Drahunko, jsi laskavá a velmi empatická, protože mi vidíš až do
"ledvin". Nejsem na sebe dost tvrdá ve všem, což je právě moje trága.
Hodně mne mrzí, že máš Luhanky zapsané v sobě neblaze. Pro mne jsou jak můj druhý domov, byla jsem tam 15x, vždy celý měsíc i déle. Ještě s Tebou o lázních pohovořím. Měj se.JJ
 amoska 31.10.2007, 11:45:11 Odpovědět 
   Milá Mauro!
Se svým hodnocením jsi mne nadchla a povzbudila. Je to můj pokus o volější téma, protože těch vážných zamyšlení už bylo dost.
Moc mám ráda legraci, ale vím, že tu psát je velice těžké. Navíc inteligentní humor (Viewegh,Frýbová, Betty MacDonaldová...)je druh spíše k pousmání, a to vyžaduje opravdu bezvadného spisovatele. Mně prozatím stačí, že se moje sepisování trochu
líbí lidem, jichž si vážím. Na slávu si počkám až v dalším životě,
ale věřím v ni!
 Maura 29.10.2007, 22:48:49 Odpovědět 
   Velmi působivé čtení, Amosko. Skoro jsem se zamyslela, že bych měla také zavítat do Luhačovic se svými chronickými problémy. A to jsem kousek od nich. Je to příjemné čtení, relaxační a tak ti dávám tu nejlepší známku.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
obr
obr obr obr
obr
Housle
l.o.r.i
Nedostižná - 11...
Anne Leyyd
Spolehlivá...
asi
obr
obr obr obr
obr

Profesor John
Pavel D. F.
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr