» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Důvěra a láska musí chodit pospolu."

B. Němcová

počet přístupů: 2140086

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28984 příspěvků, 4549 autorů a 303372 komentářů :: on-line: 3 ::

:: Konec velké lásky ::

Povídkář	publikováno: 28.10.2007, 20:45

Vymyslel jsem trochu smutný příběh, který se mi jednou zdál jako sen...
Snad se vám bude líbit...


	Byla klidná, tichá noc. Seděli u rybníka a líbali se. „Miluju tě.“ „Já tebe taky.“ Šeptali si sladká slůvka a dívali se na nebe. Dnes vstal Měsíc v úplňku. Vstali a odešli. Chodili spolu už asi tři měsíce a jejich láska byla nová čerstvá a neokoukaná. Miloval ji více než svůj život a věděl, že i ona to tak cítí. Byli si souzeni. Patřili k sobě jako Yin a Yang. Té noci se poprvé a naposledy milovali. Jejich těla se proplétala v tom zvláštním tanci vášně a lásky. Cítili tu spalující touhu, která jim koluje žilami. Usínali v objetí, netuše co se přihodí následující dny a týdny. O týden později se procházeli parkem, plným spadaného listí. Byl podzim a dnes bylo pod mrakem a nevlídno. Když došli ke „svému“místu, zastavili se. Pohlédl jí zpříma do jejích smaragdových očích a pohladil její vlasy barvy kaštanů. „Jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo, má lásko. Zemřel bych pro jediný tvůj polibek.“ Ona se na něj usmála a jemně přikývla v tichém souhlasu. Políbil ji na horké rty, které dnes chutnaly po broskvích. A pak se to stalo… Odtrhl se od ní a skácel se k zemi. Přiskočila k němu, nahmatala puls, který byl velmi slabý, a uvedla jej do stabilizované polohy. Vytáhla mobil a zavolala záchrannou službu. Dnes výjimečně přijeli brzy. Naložili jej a odvezli do nemocnice. Zůstala sedět v listí a tiše plakala… Druhého dne dostali jeho rodiče výsledky testů. Zjistili mu velmi vzácnou chorobu. Tou chorobou byla Ona. Cit, který k Ní cítí, Ho zabíjí. Jeho rodiče to neunesli. „Už se k našemu synovi nepřibližuj, máš – li ho tak ráda, jak říkáš.“ Stála v slzách a dívala se do přísných očí té ženy, která Ji vykázala z Jeho života. Odvrátila svou tvář a odcházela zšeřelou chodbou ven, do deště. Za týden Jej propustili do domácího léčení. Doma to nepoznával, vše mu bylo cizí, studené a nevlídné. Smrt, napadlo ho. Už mě viděli, jak s ní tančím. Došel do svého pokoje a ztuhl, když uviděl, jakou změnou jeho malá, dříve tak útulná místnost prošla. Nebyl zde počítač na stole, televize a Jeho mobil mu zabavila matka. Vězení. Jsem vězněm ve svém domově. „Lehni si, broučku a vyspi se trochu. Zajisté jsi unavený tou cestou.“ Zeptal se na Ni, chtěl Ji vidět. „Ne, tu holku už nikdy neuvidíš.“řekla opovržlivě jeho matka. Sedl si na postel, počkal, až matka odejde. Pak plakal, dlouho a těžce. Návaly pláče ho tak unavily, že usnul. Zdálo se mu o ní, jak se procházejí prosluněným parkem, plným žlutého listí. Procházeli se, hlazeni jemnými paprsky podzimního slunce. Uprostřed parku se zastavili. Podíval se na ni. Plakala. Na rtech úsměv, v srdci žal a stesk. Když ji chtěl políbit, sen skončil. Probudil se zbrocený potem. Dny mu pomalu a těžce plynuly ve smutku a vpravdě nemocniční péči jeho matky. Uplynul další smutný týden. Cítil, jak se mu do žil vlévá nová síla, život. Byl už dost silný. Musí Ji vidět. Být s ní. Počkal si, až se jeho matka bude sprchovat, vkradl se do kuchyně a napsal zprávu své milované, že se odpoledne setkají na „svém“místě. Dnes byl pátek a to jeho matka chodila pravidelně s otcem do kina nebo divadla. Vyčkával v posteli, oblečen, boty pod postelí, přikryté tričkem. „My jdeme s tátou do kina. Můžeš si pustit televizi. Ahoj.“ „Ahoj.“ Odešli. Zarachotil klíč v zámku a rodiče odešli. Stoupl si k oknu a pozoroval, jak odcházejí. Až si byl jistý, že jsou pryč, obul se, našel klíče a odešel za Ní. Nenechal vzkaz, nic. Věděl, že se nevrátí. Běžel rychle. Srdce mu prudce bušilo očekáváním. Dobíhal ke staré lípě, kde se poprvé setkali, a zastavil se, neboť ji uviděl. Měla na sobě bílé šaty, které měla tak rád. Její nádherné vlasy jí volně splývaly na jemná ramena. Byla nádherná. Zvolna k ní došel. Pevně se objali. Jemný vánek kolem nich skousával nažloutlé listy. Jeden se jí zapletl do vlasů, ale nedbala toho. Zůstali dlouho v objetí. Opatrně, jakoby v snách se od sebe vzdálili. Dívali se jeden druhému do očí a četli si v nich. Vzal její jemnou ručku a přiložil si ji na srdce. Cítila, jak silně a rychle bije. „Miluji tě. Byla jsi ta jediná, a navždy budeš, jedinou láskou mého života.“ V jeho azurově modrých očích se leskly slzy a odrážely se v slzách jejích očí. Políbili se. Byl to dlouhý polibek. Poslední. Nejkrásnější polibek. Cítila, jak tlukot jeho srdce slábne. Pak zabušilo naposledy. Jemně položila jeho tělo do listí a přiklekla k němu. Slzy se jí koulely po tvářích. Položila hlavu na jeho hruď a stále plakala. Uslyšela kroky. Otočila se a uviděla tam ji. Jeho matku. Ta plakala. Matka k ní došla, klekla si a obě ženy se objaly. Jejich pláč je spojoval. Jejich láska k Němu je spojila. Pustily se a Ona se sklonila k Jeho tváři a zašeptala: „Miluji tě. Budu tě milovat do konce svého života.“ Potom přišli muži v černých oblecích a jeho tělo odnesli pryč. Zůstaly tam samy. Jeho matka a Ona, láska Jeho života. Slunce zvolna zapadalo v barvě krve. Ptáci již nezpívají. Podívaly se na sebe, znovu se objaly. Chytily se za ruce a tiše odešli. Smutný konec velké lásky…


celkové hodnocení autora: 93.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 11		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.2		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 31		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 75		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Kaileen	16.02.2011, 15:26:59

Opět budu za černou ovci, ale nedá mi to. Nápad, že jednoho z milenců zabíjí právě ona láska, proč ne. Ale to zpracování, vlastně jenom naskládané nejpoužívanější věty červených knihoven a hurá, povídka je na světě. Ovšem je to psáno několik let zpátky, takže není důvod brečet na tomto hrobě :)

janie	16.02.2011, 15:08:58

po dlouhé době něco od tebe a tak si tak přemýšlím, je to vůbec od tebe? nejspíš ano, ale tenhle styl vůbec nepoznávám. že by jiný autor než kdysi? i tak se mi líbí (ten styl). ;) až na detail, fajn pocitovka. nenapadá mě nic jinýho, co k tomu napsat. j


ze dne 16.02.2011, 16:10:46
Povídkář: po dlouhé době? :D tohle dílko je tak starý, že už je rok ve školce :D ale jinak děkuji ;)

zahradník	16.02.2011, 14:03:29

Souhlasím, je to nádherné dílko. Vidím v tom krásnou alegorii na celý lidský život a podstatu lásky, jaká by asi ta pravá měla být. I když ho ta láska zabíjí, nemůže bez ní být, jak trefné - je to časté životní dilema a člověk často neví, kterou z těch dvou cest jít - sám bych volil vždy už jen stejnou cestu, jako Tvůj hrdina, protože to stojí za to. Moc krásně a umně napsané, ty city mě upřímně zasáhly a to bez sentimentu. Je to krásný symbolismus, strohost je příjemně Kafkovská.

Jujacek	16.02.2011, 14:02:08

Zase jeden milostný příběh skončil. Ach jo :) Líbilo ;)

Your Conscience	16.02.2011, 13:41:25

Vypnul jsem mozek a prostě četl. Málem jsi mě rozbrečel, to je co říct. Boží :)

Zarka	26.05.2008, 20:59:05

Povídkář - to pasuje! :)) Vážně se mi to líbilo, jen škoda, že přijde konec a přitom bych klidně četla dál:( No nejsem na dlouhé komentáře - stačí 1?


ze dne 27.05.2008, 17:56:29
Povídkář: Díky, stačí a bohatě:)

duddits	31.01.2008, 0:09:55

V podstatě souhlasím s Johnem :) Především by to chtělo napsat úplně jinak, snad víc snově, až absurdně. Asi nejsilnější moment celé povídky pro mě představují věty "Zjistili mu velmi vzácnou chorobu. Tou chorobou byla Ona." Nést se v podobném duchu celá povídka mohlo to být zajímavé. Jenže tady přijde konec a při všem tom patetickém pláči má člověk chuť se začít chechtat :) Kdesi jsem slyšel, že dvojky nechceš, takže neznámkuji ;)

Alhena	13.12.2007, 11:02:28

První, co mě napadlo, bylo hledat v tom logiku... A to mě pak hned napadlo několik výhrad. Pak jsem ale logiku odhodila, protože tady nemá co dělat, a docela se mi to líbí. :-)


ze dne 13.12.2007, 11:12:20
Povídkář: Ou, logiku? V tomhle? No ještě, žes ji zahodila:) Ale jinak dík za počtení:)

Hanulka222	20.11.2007, 16:40:48

Odpověď na příspěvek od uživatele: Hanulka222* ze dne 19.11.2007, 20:26:51* No ještě ke všemu...


ze dne 20.11.2007, 16:41:48
Povídkář: :-D

Hanulka222	19.11.2007, 20:26:51

To vždycky musí na konci někdo umřít? Dávám za 1 a odcházím hledat papírový kapesníčky :-)


ze dne 19.11.2007, 20:59:38
Povídkář: Nemusí. Ale občas se to hodí. A nebyl to jen tak někdo, ale sám autor:-) Dík

Imperial Angel	03.11.2007, 19:52:09

Myslím, že se ti povedl pěkný příběh...I když jsem chvílemi váhala, jestli jsi to opravdu psal ty :) (teď myslím, co se tématu týká...) Občas trochu kýčovité, trochu klišé a občas opakuješ slova ;)... Konec mi přijde trochu takový nedodělaný...Z ničehonic přišli muži v černém a odnesli jeho tělo a matka najednou věděla, kde svého syna hledat a přišla zrovna ve chvíli, kdy umřel - no teda tak nevím :)...A to že bych milovala nějakou holku za to, že mi zabila syna...no ehm - celkově je to trochu idealizované, trochu víc ;) Ale líbí se mi, že dokážeš zahrát člověku na city a první dojem po přečtení byl docela silný, teda alespoň u mě :)...


ze dne 03.11.2007, 19:55:36
Povídkář: Ano, psal jsem to já:-) Dík za zastavení a taky za přečtení. matka to věděla...mateřský instinkt na úrovni loveckého psa?:-D Asi ne, prostě mi ten konec tak nějak nešel splácat:-)

BaD	02.11.2007, 20:40:40

No nevím co na to říct... Pokud to bylo zpracování snu, tak se mi líbilo, ale ten samotný sen se mi zdá poněkud... no je to přece sen... Jak jen to říct.... Nelíbilo se mi to s tou chorobou, víš? Bylo to také... no nic moc... Ale zpracovaný to bylo skvěle


ze dne 02.11.2007, 20:42:45
Povídkář: Já jsem rád, že sis to přečetl:-) Holt není každý den posvícení:D

Tomáš P.	29.10.2007, 22:04:53

Přiznám se rovnou, že na tuhle povídku sdílím názor spíš s JP než s ostatními. Nápad to sice zajímavý je, ale nikterak přeborný nebo úchvatný tak, aby utáhl ne přímo špatné, ale ani zrovna skvělé zpracování. Překvapilo mě to u tebe hodně, ale nějak mi u tebe seděj spíš ty vyvražďovačky... Ale jsem zvědavý, co to bude příště. Poslední dobou jsi samé překvapení! : )

John Pyro	29.10.2007, 21:21:52

Tak pokud sis frájo všiml, já na hrubky ne přímo kašlu, ale když už něco napíšu, těžko v tom hledám chyby, což bys po tolikanásobném přečtení mých krátkých provokací měl vědět :D


ze dne 30.10.2007, 7:44:29
Povídkář: No jo vlastně, ale to neřeš:D

John Pyro	29.10.2007, 21:06:55

No, tohle bylo krátký, tak se do toho pustím :D Známka 1.0? Ano, opět se tu potvrdila moje domněnka, že estetická a nechci říct přímo "klišovitá" dílka tu mají velký úspěch. + líbil se mi občas jednoduchý styl, slabými náznaky připomínající Bukowského (jenže to by musel bejt jeho opak, protože přeci jenom, tyhle věci on bral poněkud jinak, svou hlavou), dále nebyl špatný samotný nápad, vnitřně mě tona krátký okamžik zarazilo. - mínus bych dal určitě za celkovou strohost a špatné pojetí. Sálá mi z toho totiž dost Kingova Misery (matka = Annie Wilkesová) a rozhodně je to kompletně až přespříliš přebušené ohranými láskyplnými výlevy, no ale to byl koneckonců účel navodit tu atmosféru. No, Maura, tak se ani nemusím dívat na známku poroty = známka z principu. Nechci nic říkat, ale jakmile hodnotí něco estetického, dá tomu dobrou známku a jakmile trochu přitvrdíš ve výrazech a pojetí, je z toho jen "vulgarita" ... možná ta hloubka musí být na druhou (u vulgarit). Jako snažím se pomoct, ale říkat ti o tomhle, že je nádherný ... no já jsem se u toho smál - přiznám se. U těch ohraných frází. A právě proto, že jsou zcela neosobní působí dílo roztřepaným legračním dojmem a smrt hrdiny a tesk dvojice mi úsměv ze tváře nesrazil. Skoro jsme to nepostřehl. Nehodnotím, snažím se upozornit na chyby a nenechat se svést estetikou. Ostatní tím kuchej ... ale já na ty chyby upozorním. John Pyro


ze dne 29.10.2007, 21:14:48
Povídkář: No jo, co jsem mohl čekat:D Pokud ti ti přijde ohraný, tak takový jsou asi moje city a sny, ale to je život. No ale co:-D Ale hrubky sis nevšiml, frájo:D See You:-D

J.F.K.	29.10.2007, 9:33:05

Dobrá a lásky plná tragédie.

Marcus Oplus	28.10.2007, 21:29:43

Jak to pojmout... Opravdu jsi city nad tímto dílkem nešetřil. Je to velice smutné. A jestli se ti toto zdálo tak to pro tebe muselo být hodně emocionální. Svět je zlej záleží jen na tobě jak se s tím popereš. -marc pozn.:Na tohle opravdu nejsem u tebe zvyklej. Nevím jestli začínat psát jako to co píšou hodně holky.. je postup k lepšímu (jak řekla Maura), ale taky semi něco takového stalo velký příval emocí a prostě to muselo ze mě ven a taky se stalo ale pššt.


ze dne 29.10.2007, 18:45:32
Povídkář: No asi tak. Vzhledem k délce jsem to psal překvapivě dlouho. Snažil jsem se volit ta správná slova, aby to vyznělo co nejblíže tomu, co se mi odehrávalo v hlavě. P.S. Nezačínám psát dívčí romány, ale prostě jsem zkusil něco jinýho. Něco s malým bodycountem:-)

Šíma	28.10.2007, 21:13:01

Věřím, že láska dokáže také "zabíjet"! Povídka je to velmi smutná, možná byl smutný také Tvůj sen! Trochu jsem se zamyslel nad tou nemocí onoho mladíka! Nakonec, proč ne? Ve snu je možné všechno, proč ne v povídkách? A co životě? Co když je Tvá povídka takové malé podobenství, které říká, že ve své lásce nemůžeme nikoho vlastnit a mnozí dokáží pro svou lásku také zemřít? P.S. Líbilo se mi to, přestože jsem postřehl lehounký náznak jisté klišovitosti! Možná jde jen o můj osobní dojem... Snad se na mě nebudeš moc zlobit! ;-) Já vím... Jako byses chtěl zeptat: "šímo, copak jsi už neprožil nějakou velikou lásku?" Ale ano, a osobně také vím, že láska také bolí! ;-) A známka? Něco kolem Jedničky, na tohle u Tebe nejsem moc zvyklý, ale jen houšť! ;-)


ze dne 29.10.2007, 18:26:06
Povídkář: Díky za přečtení. Trocha klišé tomuhle příběhu nemohla chybět, ne?:-) Moje povídka je vskutku takové podobenství, za to ti tleskám:) Trefils hřebík na hlavičku:) Děkuji ti za jedničku:-D

Maura	28.10.2007, 20:42:12

Tak tohle se ti opravdu vydařilo. Bohatost citů a krásné obrazy. Myslím že se blížíš k tomu, abys začal psát skutečné povídky.


ze dne 28.10.2007, 20:50:52
Povídkář: Ještě jednou moc děkuji za vydání:)