obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Dobré dílo poslouží jako potrava pro duši, špatné i jako podložka nohy stolu."
Pavel Sečkář
obr
obr počet přístupů: 2915346 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39470 příspěvků, 5737 autorů a 390230 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: STRAŠILENCI II/1. ::

 redaktor čuk publikováno: 28.10.2007, 9:09  
Setkáváme se opět s rodem Strašilenků a jejich hradem, čaroději a Bélou Bartókem, z kterého se vyklube... Je to pokračování předchozí série (viz http://silena-osma.ic.cz/strasilenci/index.php. Domnívám se, že textu bude porozuměno či neporozuměno bez četby předchozích dílů.
 

Vilém Lenek byl nejen vážený hradní pán z rodu Strašilenků, ale i mág, který se ukrýval pod maskou vědce alchymisty a vůbec znalce všemožných kouzel. Pokud to dosud nebylo plně vyjeveno, stane se tak postupně. A vysvětlení všeho překvapivě šokujícího? Pokud se příběh nějakým způsobem dostane k vědomí typickému pro jednadvacáté století, nad mnohými čarami se člověk pousměje a řekne si: vždyť toto objevila moderní věda. Avšak většina záhadných jevů čeká dosud na své vysvětlení, je-li ono vůbec možné. Není-li jev sám v sobě uzavřen a nepřístupný.
Pavouk Fičák byl velký filozof, který celou dobu snoval nejen své sítě, ale i pletivo událostí a lámal si hlavu: jak jen pošlu zprávy do daleké budoucnosti?

Nuže, Vilém Lenek by byl jistě velice pošetilý vládce, kdyby si nevytvořil zálohy své identity. Paralelní miniaturizované mozkové centrum, chcete-li, vědomí, schopné rychlého růstu, třeba na základě speciálních ultratvořivých chromozomů. (Fičák si velmi rád vymýšlel cizí v té době nic neznamenající slova!) Proto vítězství čarodějů bylo velice sporné a pouze chvilkové. Únik podzemním vodním kanálem byl projevem jen jedné z variant Vilémovy existence, která byla navíc obdařena velkou fyzickou i psychickou odolností. Tudíž výbuch ponorky nevedl k zásadnímu poškození těla (duch byl již, jak víme transformován) a také zajetí čaroději nebylo pro Lenkovu celistvost tak kritické. Není divu, že Čarovesmus a Kosmoděj se nedopracovali nižádného výsledku ani seberafinovanějším mučením.

A to nebyli čarodějové žádnými ořezávátky!
Brzo jim došlo, že se musí znovu vrátit do hradu Strašilenků. Však se mají kam vracet. V malé loutce tam zanechali své repliky, jako výchozí postavení pro příští vývoj a výboj. Znalec vícerozměrných prostorů se jistě pozasměje nad údivem nás obyčejných smrtelníků: jak se v malém loutkovém Vilémkovi mohly skrývat čtvery osoby ( dá-li se to tak říci), aniž by se vzájemně rušily. Nyní čarodějové hodlali zahájit systematický průzkum všech loutek, aby zničili vše, co by se v nich mohlo ukrývat, ať už celé tělo, jeho část či jen vědomi. Kohokoliv, především však dcerky Leničky. Tímto výchytem by byl vězeň jistě silně oslaben a stalo by se snadným dostat se mu na kobylku.
Čarovesmus a Kosmoděj se přichomýtli do komnaty ve věži právě v okamžiku, kdy záložní Vilém skrytý v loutce jako Vilémek číslo dvě hodlal převzít na sebe lidskou podobu: stesk po manželce byl příliš velký. Proto.
Čarodějové se spojili se svými emisary v loutce a vyvinuli mocný tlak na chod událostí. Jak již víme, zmocnili se již dříve pana Viléma z ponorky, nyní se domnívali, že mají jeho druhou a konečnou identitu. Odtáhli zajatce z hradní komnaty do svého doupěte k double mučení. Souběžné mučení dvou mučených, až k smrti umučených. Čarodějové zapomněli na Roba a Leničku, kteří věděli o jejich betonově pískovém mučišti. Rob a Lenička přišli pozdě. Dívčina duševní moc znásobená bolestí nad ztrátou otce umožnila vysunout magickou avšak hmatatelně svěrákovitou ruku a provést jí smrtelný uškrcující hmat na hrdle obou čarodějů. Ale ani v okamžiku, kdy zlolajní Čarovesmus a Kosmoděj vydechli naposled, netušili, že v hradu zajali opět pouhou Vilémovu kopii. Tak dokonalou, že ošálila i Leničku truchlící nad těly svého otce.

Uplakaná dívčina posléze utřela si slzičky, otce pohřbila a udatně kočírujíc svého fyzického nositele Roba s tělem napůl loutky- napůl muže (či spíše přerostlé loutky), vydala se zpět do rodného hradu.

Co se dělo v betonovém bunkru či písečné jámě (oba pojmy jsou pravdivé, zvolíme-li správný úhel pohledu)? Zprvu klid s dvěma mrtvolami netrval dlouho.
Pískový povrch se začíná prohýbat a duřet, objevují se hlavičky s kusadýlky. Ano červi! Červi, kteří jsou všude, ale zde obzvlášť divní, dlouzí a tlustí. A to ještě nejsou nasyceni! Není zvláštností, že se vyhnuli v zemi pohřbeným dvouosobám Viléma Strašilenky a začali pracovat na tělech obou mrtvých čarodějů! Jak zřetelný důkaz, že jsou oba zloduši mrtvi! A pokud se jejich těla hýbou, pak jsou hýbána kroutícími se nenasytně žeroucími červy. Tento jev by jistě nezasluhoval větší pozornosti, kdyby... Kdyby? Kdyby tito červi nezískávali zlolajné esence z čarodějných těl a nestávali se sami čaroději. Dosud nedokonalými, ale již nyní mocnými svou četností malé armády. Nicméně v tomto okamžiku nehrozí nebezpečím, jsou příliš zaujati vychutnáváním potravy a jejím trávením. Tuší však hrad a v něm se nalézající objekty a subjekty možný atak v budoucnu?

Ne, ani Rob cestující s Leničkou ve své hlavě nebyl tím zneklidněn, spíš upíral svou pozornost na Leničku. Po vítězství nad Kleonem se mu nadmulo sebevědomí, vystavoval na odiv své svaly a vůbec chtěl na Leničku zapůsobit. Lenička však měla ducha prozíravého jako bystrý pramen a silného jako nejtvrdší ocel. Co zbývalo Robovi než se podřídit její vůli, nebyl schopen ji přemoci. Mrzelo ho, že s ní dosud nic nesvedl, ale na druhé straně dovedl ocenit důslednost, inteligenci i další projevy nedřevěnosti. Nemluvě už o dívčině subtilnosti. Avšak ovládání mysli, stejně tak jako strpění stavu býti ovládán, stojí mnoho energie a tak Rob často po cestě odpočíval, dokonce nalézal zalíbení v rozmluvě se svou hlavovou obyvatelkou. Představme si, jak letí prostorem podobni podivné raketě z dřevěného materiálu, jak tráví siestu v zázračných krajinách. Nic více! Jakoby únava či vnitřní boj setřely z jejich úmyslů naléhavost.

V hradu po odletu čarodějů dokončilo se kouzlo mátořící se ve věžové komnatě.
Co ději však předcházelo? Neškodí malé opakování. Vilémek rozžehl svíce a změnil svou část malého panáčka, avšak s jménem Vilém, tedy předurčeného dvojníka, ve velkého živého Viléma s tělem. Avšak jen částečně. Oživenec začal dokončovat svou přeměnu. Ještě než ji zcela naplnil svou podstatou, objevili se čarodějové Kosmoděj a Čarovesmus, kteří se spojili se svými emisary ve Vilémkově hlavě a nedokonale převtěleného Viléma, spíše jen jeho repliku v životní velikosti, unesli.(Konec opakování).
Nyní čarodějové jsou pryč, plni mylné víry, že teď již mají Viléma Lenka úplného. Vilémek Lenek v přítomnosti čarodějů dobře skrytý se však nevzdává a pokračuje v započaté přeměně. Bohužel už nemá obrys svého těla a tak nutně musí být využit mrtvý bezdomovec Petr. Povedlo se. Vilém Lenek, tentokrát ve své pravdivější identitě avšak ještě ne poslední, hledí očima bezdomovce Petra, hýbe se v jeho povrchové a podpovrchové slupce. Však paní Lenka se něco naměnila barev ve své dřevěné tváři než pochopila, že její manžel tak silně a tak svérázně změnil svou podobu. Jistě si myslí: důležitější je nitro a srdce než vnější vzhled. Doufejme v toto. Paní Lenka, vidouc svého manžela v urputné až nechutné práci, nebyla silného žaludku, tudíž skryla se, neb lépe bude setkati se s manželem opět kultivovaným.
Vilém Lenek odtáhl bezdomovcovo tělo do sklepních prostor. Tělo je výraz zcela nepřesný pro vybrakovaného bezdomovce zbaveného svého vzhledu. Není divu, že změť krve, svalů a tuků obalujících kostru rychle podléhala rozkladu a zelenání. Však také její odvlékání nebylo nijak jednoduché. Při této činnosti osvědčil Vilém Lenek velkou obratnost, a co víc, i smysl pro čistotu. Ve volné ruce držel kbelík s vodou a okamžitě za sebou stíral nechutné stopy. Vždyť opatrnosti není nikdy dostatek. Dovlékl bývalého bezdomovce do míst, kde na něho později narazili naši hmyzové.

Moucha Šploucha si usmyslela prozkoumat podzemí, následována pavoukem Fičákem. Její pradědeček byl v minulosti vyháněn z výzkumného chemického ústavu a zděděná touha poznávat záhady se nyní plně projevila u jeho vnučky. Měla stejně tak jako pavouk i úmysly prozaičtější. Nepodaří-li se lov dobrot a vzrušení, naleznou si místo klidu, kde by si mohli odpočinout a Fičák v klidu přemýšlet.
Bohužel se jim v temnotě značně pokazil zrak, mouše víc, neboť rychlý let ji přinutil přivírat víčka, takže ve špatném osvětlení považovali lepkavě slizkou hmotu jedovatě zelené barvy za Mojmíra Lenka. V té matlanině uvízla omdlelá moucha Šploucha. Fičák ji musel zcela proti svému přesvědčení úmorně omývat, ač sám byl olepen, a vonět její tělo a křídla svým parfémem. Tím se vlastně stala Šploucha poněkud pavoukovitou mouchou a nikdy už nebyla normální. Naopak u Fičáka zvedlo se sebevědomí a sklon k mystickému uvažování: překonal sám sebe, odolal pachům a jedům a musí se tedy odvděčit osudu zvýšenou duševní činností.
Oba zaslechli bublavý hlas oznamující odlet loutek do vesmíru. Slova, že pan Mojmír Lenek na hradě dlouho nezůstane, se dala však různě vysvětlovat. Milosrdný pavouk a poblázněná zapáchající moucha o slovech dlouze přemýšleli, zvlášť, kdo mohl být ten bublavý hlas, ale k ničemu podstatnému nedošli: snad navzájem si podotkli, že se hrad poněkud vylidňuje ( přesněji vyloutkuje).

Vilém Lenek se musel jít nadýchat čerstvého vzduchu a tam potkal dědečka Mojmíra Lenka. Bylo to obrovské překvapení pro oba, větší pak pro Mojmíra, neboť Vilém předpokládal, že v době pro hrad nejtěžší povstane mocný předek z hrobky a přijede na pomoc. A on se místo toho chystá ke kosmické lodi!
Vilém řekl vyčítavě:
„Ty chceš zaútočit raketami.“
„Nikdy se neví.“
„Nebo snad prchat z rodného sídla?“
„To není správný výraz.“
„Tedy evakuace.“
„Ne. Mým cílem je jedno město, proslulé konzervací dřeva a výstavbou ponorek.“
„No to je velice zajímavé.“
Pak Vilém vykouzlil odkudsi láhev čarovné tekutiny, jejíž účinek byl opravdu kouzelný a čarovný. Načež oba pili jako duha, která se bohužel nad hradem Strašilenků již dlouho nerozkládala ( na rozdíl od rozkládajícího se bezdomovce dole ve sklepě.).

Bublavka bublala, avšak záhy se jí nedostávalo slin. I když se uchýlila k fontáně, nemohla se svlažit. Bylo tam velice sucho. Začala místo bublání kvílet. Tento zvuk přímo drásal sluch Bély Bartóka, který se ještě nevzpamatoval z úleku v okamžiku, kdy byl povalen dvěma divnými chasníky. Úlek se zprvu nezmenšoval neboť Béla nevěděl, kdo vlastně je. Ale teď! Poznával svou lidskou podstatu: potřeboval si náhle odskočit. Na záchodě, který konečně našel, bylo otevřené okno do zahrady a vůně růží se mísila s pachem ingrediencí v močové soli. Béla ještě nezačal s vyprazdňováním měchýře a od tohoto úkonu náhle odstoupil. Ne že by neměl v sobě dostatek vody, mnoho se jí nashromáždilo za období, kdy byl voskovou figurínou ( třeba podotknout, že i ve voskovém těle pracují ledviny a vosk navzdory své hydrofobicitě je schopen nasávat vlhkost z ovzduší. Béla zazpíval svou oblíbenou píseň, odpověděl mu dvojhlas paní Celesty. Brzy se setkaly jejich hlasy, setkaly se i jejich osoby, oba lidé setkali se navzájem. Paní Celesta přejala mnohé od myšky Pýšky skryté v jejím těle i mozku (Pyška byla všudybylka). Naštěstí nepřejala myščino pištění, výborný čuch ano. Následně, ruku v ruce s Bélou Bartókem, vyčuchala paní Celesta chemickou laboratoř ve sklepě. Ve skříni nalézti destilační přístroj už nebylo žádným problémem. Bez větších potíží uvedli destilační přístroj do chodu. Co se destilovalo? No, Béla Bartók byl bezedný nejen na hudební motivy. Když bylo vyrobeno dostatek destilované vody, a její další dodávky byly zaručeny, napojili vývod destilačního přístroje na čerpadlo obsluhující fontánu. I vytryskl z fontány proud vody mohutný. Bublavka však zajásala předčasně, ta voda se nedala pít. Navíc v sobě obsahovala zvukové prvky jak Bartókovy tak Celesteniny.

Jejich hřmot byl tak silný, že udeřil do ušních bubínků odcházejících zedníků Ondřeje a Davida. Napadlo je, že ten, kdo fontánu spustil, jim jistě zajistí další zdění a tak se zcela logicky oba muži začali vracet do hradu. Ondřej si myslel něco navíc. Konečně napravíme vše, co jsme včera nestihli nebo byli líní udělat. Konečně prorejdíme tajná místa v hradu, výskyt prasklin a rozbořenin nám dá vodítko, kudy se možná prokopáme k utajenému pokladu. A co když tam budou mrtvoly, které bude třeba pohřbít? Avšak rozhovor s tou paní, která se vydávala za myšku Pýšku by nebyl tak od věci. Nakonec byla docela zachovalá a má pěkné jméno: Celeste. Holohlavý Ondřej se poškrábal na tetování pod uchem a nehezky a drze se usmál do dlaně. Přitom si řekl: ještě zajímavější je pohřbívat polomrtvoly.

Béla s Celestou zapojili čerpadlo na nadměrný výkon, takže voda začala brzy zaplavovat i sklepní prostory hradu. Nejprve vtekla do okénka vsazeného pod úroveň terénu,odkud vedl větrací otvor do skladiště chemikálií. Těch bylo mnoho po celém hradě, ale tento zaplavovaný vodou byl naneštěstí téměř ke stropu zarovnán sklenicemi se sodíkem. Pod prudkými poryvy vnikající vody sklenice tančily, rozbíjely se, o sebe i o drsný strop. Výsledek se zřejmě projeví v okamžiku, když křísne ostrá hrana o ostrou hranu. Projevil se. Nastal obrovský výbuch. Naštěstí nad skladištěm začínala startovní roura, kterou se na vrchol věže dopravovala kosmická loď.

Prudká tlaková vlna odpoutala mohutné těleso lodi od úponů a úvazů, pohltila ji a unášela vzhůru. Co naplat, že start byl bezproblémový, když v okamžiku, kdy tlaková vlna ztratí svou sílu, začne loď klesat a padat stále rychleji, až se dopadem na zem roztříští. To vše se honilo hlavou protřelého letce a kosmonauta Mojmíra Lenka. Jen malý okamžik, v němž se mu zčechral dlouhý vous, prováhal. Pak si naskočil na tlakovou vlnu, několika zkušenými rozmachy rychle improvizovaných křídel dostihl kosmickou loď, naštěstí zadní otvor byl uzavřen pouze slabou páčkou. Přemohl ji, vsoukal se dovnitř a v poslední chvíli, kdy se již obří kosmický koráb hotovil k pádu, zapjal tažné raketové motory. Odlétali pryč už pod kontrolou zkušeného pilota. Mávání opuštěného Viléma Lenka bylo dost hrozivé, ale vcelku neúčinné. Kdo by dal na kymácení ruky kymácejícího se bezdomovce! Paní Celeste ani nezamávala, netušila, že v kosmické lodi odlétá její manžel k životu probuzený. Pokud ji omrzela konverzace s Bélou Bartókem, mluvila s vnitřním hlasem naší Pýšky: oba ji poskytovali řadu nápadů, nad nimiž přemýšlela. Nápadů ryze mužských i ryze myších.

V řídící kabině vesmírné lodi však pohoda nebyla. Loutky podlehly své hravosti a hrály si s páčkami. Poté, co loď byla unesena tlakovou vlnou výbuchu, začal nekoordinovaný pohyb. Loutky do sebe narážely, což nevyvolávalo jen milostná objetí či zajetí v bezpečnostních polštářích, ale i vzteklé duely. A další páčky se natáčely, kam neměly, světlo v kabině jevilo sklon ke skomírání, hudba se projevovala stále divočeji. Mojmír Lenek se ihned jal napravovat chyby letu, vyrovnal kolébání lodi, poslední výkyvy pak odstranil násilným odtržením milujících se od sebe. Sodoma a Gomora: doma jako jezulátka, jakmile vytáhnou paty z domova, už jsou jako utrženi ze řetězu.
„Makovko, stáhni si sukénku!“
„Palečku, co koukáš, nikdy jsi neviděl vykroužené dřevo se štěrbinkou?“
„Rytíři, neběduj, uvolním tě ze sevření oděvu na choulostivých místech!“
„Červená Karkulko, ty pořád chceš hrát roli vlka? Cože? Přímo upíra? Že tys vstoupila do služeb Čarodějů, přichomýtli se, napili se, napila ses, tříska-netříska a teď to zkoušíš a bryndáš. Vidím že se ti jeden řezák viklá, jako obět sis vybrala nepravého, rytíře v brnění, nebo tě nakopla Maková užnepanenka se slovy nerušit?“
Pro každý případ musela být Karkulka přemožena a zavřena. Do spacího boxu pro kosmonauty.
„Sněhurko, nevšímej si té řídící páky!“
Mojmír byl nucen odehnat Sněhurku od řídící páky do nejchladnějších míst lodi, načež z řídící páky sejmul tenkogumový ochranný těsně navlečený kryt. Přičichl si k němu a měl pocit, který později bude běžný v ero šopech a salonech.
Mojmír si nakonec namazal spánky francovkou. Věděl, že bude mít mnoho problémů s řízením lodi, manévrováním před nepřátelskými objekty a tak. A navíc s posádkou, v které pohyb lodi uvolnil mnoho adrenalínu i hormonů, v chemii dřeva dříve neznámých. A vzpomněv si na svůj skautský výcvik rozdělávání ohňů, musel pilot dávat velký pozor, aby nedošlo k nadměrnému a déletrvajícímu tření dřevo o dřevo, jak se to učili: vrtěním se klacíku v důlku vznikne zapalující jiskra. Požár na palubě by nám ještě chyběl!

Vilém se náhle cítil opuštěn a zahanben Mojmírovou dovedností i jeho náhlým odletem. Jakoby na Mojmíra kouzelný nápoj neúčinkoval. Propáninka, někdy, vzpomněl si, se dostavují účinky až po několika hodinách. Vilém si upravil svůj bezdomovecký šat, oholit se do koupelný odmítl, bylo nutno neztrácet čas.
Prostoupilo ho poznání, že on jediný je povolán řešit velký vodní problém. Voda opustila zdevastované skladiště sodíku a šířila se dál. (Teď si Vilém uvědomil, že před léty objednával materiál na átrium v hradu a dodavatel asi přečetl naškrábaná slova jako „Nátrium“).

Voda pronikla skulinou v tajných dveřích až do velké konírny, kde začala stoupat po nohách zástupům koní. Teď po kotníky a bude i výše. Na koních seděli předkové hradních pánů oděni v bojové brnění. Kdosi zde rozšířil fámu, že v hradu je již nejhůře a že výjezd je nutný. Jejich koně rytířské byli teplokrevní arabové, kteří nesnášeli studenou vodu. Rytíři proto sesedli, rychle utěsňovali spáry ve dveřích, nateklou vodu vytírali hadry, plnili jí své přílby, jejichž obsah vylévali stropním okénkem. Brzy bylo v konírně sucho, rytíři však značně zpoceni. Vrátili se do svých ubytoven, vysvlékli kovové mundůry a jali se popíjet vychlazené nápoje. Rozpálená hrdla jen syčela, později hurónský kašlala, což zmnohonásobeno ozvěnou křivolakých tajných chodeb způsobovalo v síních a komnatách hradu strašidelně významné zvuky.

Vilém si začal vyčítat, že v okamžiku jeho setkání s Lenkou, byl vyrušen Bélou Bartókem, načež zapomněl na ženu a věnoval se odtahování bezdomovce. Poté byl zcela zaujat vodním problémem, potažmo nechal se opět vyrušit Bélou Bartókem. Opomenutí mělo i své kladné stránky. Kdyby ho nebylo, musel by své ženě dlouze vysvětlovat, že B.B. není jeho milenec, ano ten Maďar, vůbec ho nezná, a on vznešený Vilém Strašilenek že sice vypadá špinavě, ale ne zase tak moc, aby ji nemohl obejmout a tak dál. Jeho rostoucí důraz v naléhání by vedl k tomu, že by mu Lenka utekla (neb ji jistě urazilo i to, že ji z dlaně zcela nedžentlmensky postavil do kouta.) Vlastně už to udělala, utekla hned jak ji tam postavil. Nevěděl, že paní Lenka se v depresi schovala do tajné skrýše, kde byly ukrývány jedy a tajné zbraně. Z nudy si četla nálepky na lahvičkách a zkoušela zvládat bojové umění v přilehlé cvičebně.

Vilém byl nyní zbaven ženy, frustrován tím, že se nedostal se do kosmické lodi, připomněl si svou nechutnou práci s bezdomovcem, a jeho vztek silně vzrostl. Kdo ho odnese? Kdo jiný než ten průšvihář Béla Bartók! Když Vilém rázoval kolem pavouka Fičáka zaslechl křižákův hlas, který mu sděloval následující vědomosti. Vilém se nejprve zamyslel. Že by byl Fičák takový inteligent? Fičák mu to vysvětlil! Přečetl již mnohé a ani k tomu nepotřeboval zrak, ale jen hmat. A ten měl několikanásobný.Téměř ve všech místnostech hradu visely, tu výše tu níže, závoje pavučin, díla to pracovitých Fičákových předků. Nebyly to však sítiny ledajaké. Předci do nich při snování vkládali důležité poznatky, pro poučení generací příštích pavouků. Fičák dovedl číst všemi nohami a tak brzy znal vše a také proto se z něj stal velký filozof
Co tedy říká kolemjdoucímu Vilémovi? Následující:
„Můj pane, Béla Bartók, jak ho tady jmenujeme, není ten maďarský hudební skladatel, co složil Uherskou rapsódii, Béla Bartók je krycí jméno Bédi Bartoše, který patří k světoznámým vodařům-specialistům. Sem do hradu tajně přijel prozkoumat možnosti jak získat zakázku na úpravu vodního řádu hradu. Tento muž s voskovou tváří je mistrem převleků, ale vždy sebou nosí neviditelné a nenahmatatelné vodní potrubíčko, kterým si z mateřského závodu - vodárny přivádí vodu. Proč? Aby ukázal, že pracovní zásah jeho ruky přináší zákazníkovi zvýšení průtoku vody. Béďa je současně velký šprýmař, který má navíc kouzelnické vzdělání nižšího stupně a používá znalostí i vody k vytváření absurdních situaci. Voda, kterou vypouští, má neomezenou kapacitu a může téci téměř nekonečně dlouho. Onen šprým s destilačním přístrojem zdroje z ledvin byl jistě zábavný a působivý, že?“

Vilém se ještě více rozhořčil: falešný hudební vtipálek mu podmáčí celý hrad, způsobil výbuch a odstartování kosmické lodi. Podzemní chodby mění v soustavu kanálu jako jsou v Benátkách. Ten BéBé naštval hradební strážné rytíře opravdu řádně. A navíc: svádí svým zpěvem nebohou Celestu, omámí i milovnici hudby Lenku. Pak vytvoří hudební trio, manželské povinnosti budou zanedbány. Celesta se nebude chtít vrátit do podoby myšky Pýšky. Což je další komplikace.
Posuv zdiva uvolnil výstup ze skrytého kočičince. Osvobozené kočky ( naštěstí byly jen tři, z toho dva kocouři) se domáhají zábavy s myškou. Jo Pýšku, když není jiná. Dejte, dejte! Fičák si šeptá: Pyška se svou inteligencí a magickými schopnostmi, která odkoukala, když v laboratoři z díry vykukovala, je zvládne levou zadní.

Aby se Vilém uklidnil, pustil se do pronásledování Bély Bartóka ( i on s ním zahraje svou hru, neprozradí mu, že zná hudebníkovo pravé jméno Béďa Bartoš.) Udělí mu pár štulců, až se z něho začne loupat voskový mejkap, stiskne mu hrdlo až se zpěv změní v chrčení, nakopne ho do voskových půlek a pošle ho zalévat celou jejich zpustlou zeleninovou i okrasnou zahradu. A přidá-li zkřivený pohled houmelesáckého všehoschopněnce, to by safra bylo, aby Béla necvičil jako na drátkách. No propáníčka, i loutku z něho třeba udělá. Dlouhovlasého umělce s nepřetržitým výtokem vody v divadelním ansámblu ještě nemají. Pro jistotu bude v zásobě škrtidlo či chemická zavírající tlačka schopná regulovaně až neprodyšně uzavřít jakékoliv potrubí či hadičku.
Běh okolo hradu byl vskutku sportovně kvalitní, naštěstí probíhal po pískových cestičkách a zeleň už uvadající nepoznala úhony. Vlastně to byl závod účelný, neboť Béla při běhu kropil okolí cestičky. Proto Vilém příliš nespěchal a závod protahoval, zvlášť když v oknech se objevili diváci, někteří divných tváří, raději se nedívat!
V podzemí hradu v té spleti chodeb, kde se dá zabloudit i narazit na nepředvídané prostory a místnosti, zavládl neklid, otřesy a přítomnost vody jakoby probouzela ty, co dlouho spali ať už přirozeným nebo téměř kataleptickým spánkem. Ne vždy vystoupila postava celá, některá se postupně vytahovala úzkými skulinami, nejdříve jedna ruka (byla to však ruka?), pak druhá ruka nebo neruka? A pak? V tu chvíli se vždy v chodbách setmělo, jako by příchozí zhasl nebo pohltil všechno světlo.

V sklepním patře v chodbě se zašlými obrazy méně významných předků rodu Lenků visel obraz vousatého muže v admirálské uniformě. Tak trochu černá ovce rodiny, v mládí utekl na moře, vrátil se ošlehaný, s protézou (žralok však konečný boj prohrál) a spoustou vědomostí. On to byl, kde sestrojil ponorku a nechal do hradu prokopat podzemní vodní kanál. Ostatní se s ním příliš nestýkali, říkali mu pohrdlivě Waterlenek. Ten nyní ucítil mu známou vůni vody, která při své cestě přece jenom pohltila něco chemikálií s těkavými složkami. Zamrkal, zavrtěl se ještě víc. A stalo se to. Podařilo se mu odloupnout se z obrazu, až na stěně zůstal pouze prázdný rám. Obživlý na tloušťku plátna vyhublý Waterlenek zamířil k vodě.
Zastavil se, když zaslechl podivné zvuky.


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 6 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 16 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 ZITULE 04.11.2007, 17:30:09 Odpovědět 
   ***Zitule za 1
 ze dne 04.11.2007, 17:49:52  
   čuk: Díky Zi. těší mně, že sis přečetla a neodradilo tě to.
 Arvinej 28.10.2007, 18:56:12 Odpovědět 
   ha! tak jsme se těšili dlouho předlouho ale dočkali jsme se! pokračování Strašilenků (skutečně si možná někdo bude muset asi přečíst předchozí díly) je tu a musím řící že se výrazně povedlo :-) poctivě jsem se prokousal tvým (jako ostatně vždy) velice zajímavým stylem, bohužel pro mně méně čitelným. všechny nápady jsou skvěle ztvárněné a bezvadně navazují na předchozí díl. (ta bélova fontána byla úžasná! :-D ) leč dovolím si vypíchnout jednu nesrovnalost, kterou jsem původně pokládal za schválnou ale posléze mě to trochu praštilo do očí. zdalipak jsi nezapomněl na výmněnu těl (či myslí) pánů čarodějů a zedníků?
i přesto 1 :-)
 ze dne 29.10.2007, 0:10:22  
   čuk: Díky za hodnocení a známku. Zapomněl, Arvi, zapomněl. Nějak se mi to zdálo divné, i když naznačené to tam bylo. Snažil jsem se shrnout vše předchozí, především z tvého dílu, což mi taky dalo práci a snad jsem nevytvořil nesrovnalosti. Asi bys měl našemu dalšímu autorovi napsat o té výměně (ani nevím kdy a proč k ní došlo, myslel jsem, že jsi tam zavedl skutečné osoby zvenčí) doufám, že jsem to v mém dílu nepopřel, ale měl bys poradit tomu autorovi, jak to s těmi zdeníky udělat dál ( v mém díli zůstali "maskováni")
 Šíma 28.10.2007, 10:56:16 Odpovědět 
   :-DDD Čuk zase řádil a musím podotknout, že mile a účelně, přestože si nepamatuji, zda jsem četl všechny díly našich "Strašilénků", musím uznat, že se čukovi toto dílo (tato část) opravdu povedlo! ;-)

P.S. Snad ty loutky v oné kosmícké lodi neuhořely v žáru svých náhle probuzených pudů a ukryté vášně! :-D
 Jan Urban 28.10.2007, 9:07:58 Odpovědět 
   Hezky z toho vane atmosféta všech časů.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Bývávalo
triste.franceska
Láska po přívra...
Kasparek
Posel smrti VII...
Lukaskon
obr
obr obr obr
obr

Štatlař slopal s cajzlama
Stín
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr