|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28984 příspěvků, 4549 autorů a 303372 komentářů :: on-line: 3 ::
|
 |
|
:: Služba ::
 Arvinej |
publikováno: 17.03.2006, 19:27
|
| Trošku hororově laděný příběh. Nevím ale jestli jsem docílil správně atmosféry. Také jsem výhradně pro tento příběh změnil styl psaní a proto se nelekejte různých zvláštností. Napište do komentářů svůj názor a co se vám (ne)líbí. |
| |
|
|
I.
„Crrr!“ ozvalo se z chodby zvonění.
No konečně. Už jsem si myslel, že ta hodina neskončí. Pořád po mě ta pitomá učitelka něco chtěla. Ach jo!
Sbalil jsem se a vyhrnul se za ostatními ven ze třídy, abych unikl té naivní fanatické ženštině, co nás má na občanskou výchovu.
„Brejlovec!“ ozvalo se za mnou.
Váhavě jsem se otočil s očekáváním nejhoršího. Moje předtucha se vyplnila – hleděl jsem do očí naší milované profesorce Láskové.
„Máš službu! Ukliď třídu, smaž tabuli, zvedni židle, zavři okna, zhasni a zamkni.“ Svou výzvu podpořila nataženým ukazovákem směřujícím zpátky do třídy.
Odevzdaně jsem minul vrásčitou rokovou tvář a jal se plnit její pokyny. Dlouho na mě nedozírala a po několika minutách odkráčela, zanechávajíc hluboké dojmy ze svého růžového oblečku, do malého zakouřeného kabinetu o patro výše. Tak jsem se tedy dal do úmorné dlouhé práce. Když už tu musím být, tak to uklidím pořádně.
O pět minut později jsem zvedal kamarádovu židli a moje nálada byla o hodně horší než před chvílí. Došel jsem ke katedře, zvedaje luxusnější sedadlo pro kantory a přemýšlel proč zrovna my musíme snášet tuhle třídu, školu a učitele. Čtyřnohé sedátko pomalu dosedlo na desku učitelského stolu. Letitý nábytek zapraskal a rozpadl se na několik kousků. Atmosféru domaloval blesk, který ohlásil nadcházející bouřku za okny.
Bezva. Teď musím ještě za školníkem a plazit se mu před nosem. Prosit, aby nám dovezl novou katedru. A určitě po mě bude chtít prachy. Zaúpěl jsem při představě dalšího nuceného vyprazdňování mého beztak vyhládlého prasátka. No napřed to ale uklidím, takhle by měl ještě větší kecy.
Zvedl jsem nějaký pytlík, který nevypadal zrovna na to, že v něm byla přechovávána svačina a dosel ho do koše. Koš stál u umyvadla. U umyvadla bývá mokro. Samozřejmě mi to nedošlo a natáhl jsem se jak dlouhý tak široký rovnou hlavou do pečlivě srovnané hromádky odpadků v koši. Přemohl jsem zvracení, zvedl se a opláchl si hlavu a ruce. Bože, tohle se může stát snad jenom mě.
Vzal jsem houbu, namočil ji v umyvadle a jal se mazat tabuli. Snad tohle jediné mi šlo. Za chvíli byla přední strana smazaná a má maličkost si troufala odhadovat, že bez šmouh.
Hodil jsem houbu do umyvadla, přemýšlejíc, jak nelépe školníkovi vysvětlit co se stalo s katedrou, když tu slyším podivný skřípot. Pod zanedbatelnou tíhou houby se umyvadlo svezlo a roztříštilo se o zem. Jeden z úlomků odletěl o něco dál a zaryl se do mého útlého odhaleného lýtka.
Auuu. Ta bolest! Skučel jsem snad na celou školu, ale nikdo nepřišel. Teď jsem se opravdu naštval. Vytáhl jsem střep z krvácející rány a druhou suchou houbou domazal vnitřní stranu tabule. Tohle mi byl čert dlužen.
Už jsem byl skoro hotov. Zablesklo se. Najednou jsem na svých zádech ucítil dotek před chvílí smazaných křídel tabule. Tlak sílil a mačkal mě na křídou popsaný kus zeleného laku. Zachvátila mne panika. Co to je? To nemůže být přirozené!
Mé zděšené filozofování přerušilo křupnutí. Křup. Žebro. Křup. Nos. Stále větší síla.
Znenadání se znovu zablýsklo a já shledal, že opět stojím a mažu tabuli. Bolest v mé hrudi, neschopnost dýchat a krvácející lýtko však tu b(i/y)ly dál. Domazal jsem tabuli a odložil houbu, tam kde má být. Něco mi napovědělo, že ještě musím do skříňky. Vyrazil jsem tedy k modrobílým boxům na druhé straně třídy.
Znovu se zablýsklo. Bzzrum ohlásilo světlo svůj zkrat. Ve stejné chvíli se rozsvítila televize, která nikdy nefungovala, protože jí chyběl jakýsi kabel. Z nějakého důvodu mi to nebylo vůbec divné. Jenom zrněla.
Odtrhl jsem zrak a otevřel nepřirozeně velkým klíčem svou skříňku. Můj palec už zase utržil ráno o ostré hrany dvířek. Asi se nikdy nepoučím. Vyndal jsem učebnici a zahleděl se do nečasu venku. A tam budu muset jít. Vůbec se mi tam nechtělo.
Najednou (doprovázen bleskem) udeřil do oken mocný poryv větru. Roztříštil je a střepy mi dopadly do očí, do tváře. Teď už jsem vnímal jenom bolest. Zaryl jsem prsty do hrany skříňky a ruka ohlásila další příliv bolesti.
Poslepu jsem doběhl ke dveřím a jako bych věděl že tohle jsem měl udělat dávno. Užuž jsem sahal po klice, když se ozvalo zaskřípění a na hlavu mi dopadl těžký předmět. Už delší dobu nám nad východem visel polorozbitý školní rozhlas.
II.
„Brejlovec! Čti,“ vzbudil mě ze sladké dřímoty hlas kantorky občanské výchovy.
Uf, byl to jenom sen, oddechl jsem si v duchu. Ale zatraceně dobrý sen.
„Tady, vole,“ ukázal mi soused nevybíravě, kde mám číst. Roztřeseným hlasem po prožitém snu jsem začal otupěle přeříkávat slova z učebnice.
Vzpamatoval jsem se až po hodné chvíli.
Vlastně při zvonění. Vypadl jsem ze třídy jako první, vědom si toho, co mi ta baba může udělat. Ale co, tady jde o život a poznámka se přežije, říkal jsem si.
Ještěže jsem tak učinil.
III.
Ráno jsem kráčel s taškou na zádech a klíčem od dveří v ruce do třídy. Stále jsem se přesvědčoval, že to byl jen sen. Jen sen.
Druhá část mého já ale namítala, že to byl vskutku docela živý sen a doteď si většinu z něho pamatuju. To přece nemohlo být jen tak.
Zanedlouho jsem se měl dozvědět, která část říkala pravdu.
Zasunul jsem klíč do zámku. Bylo odemčeno. Váhavě jsem nakoukl za dveře. A zase jsem je hned přibouchl.
Ležela tam beztvará hmota, které vévodil nakřáplý rozhlas. Nedělal jsem si naděje, že tekutina, jejíž tratoliště jsem stačil zahlédnout na podlaze v polovině třídy, by byl kečup.
Teď mi došlo něco, o čem jsem celou tu dobu neuvažoval. Něco, na co jsem zapomněl.
Došlo mi, že za dveřmi ležel Olda.
Měl se mnou službu.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
88.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 7 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.4 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 10 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 29 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
Dita Mocků
|
|
| (21.5.2012, 13:44) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
