|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28984 příspěvků, 4549 autorů a 303372 komentářů :: on-line: 3 ::
|
 |
|
:: Černý jezdec - Ruka spravedlnosti - 30 ::
 Annún |
publikováno: 30.10.2007, 16:17
|
Takže se nám pomalu přiblížil den kdy se má uskutečnit plán na zadržení Lišáka Gerika.
Podaří se lest, kterou Jenny vymyslela?
Skočí Gerik na špek?
Jak asi léčka dopadne?
Bude Gerik dopaden, zajat či zabit?
Pomstí se Jenny za smrt svého otce a bratra?
A co William?
Čtěte a uvidíte. |
| |
|
|
Část 30. - Sklapla past.
Od Williamova odjezdu uplynuly skoro čtyři týdny. Tak dlouho trvalo než se na stanovené místo srazu, těsně u hranic s Calmárií, shromáždili vojáci s vozem od krále Kornela, Will se svými muži a Černý jezdec. Mezitím se, jak Jenny předpokládala, rozšířila zpráva o tom, že přes Bretilonské království bude převážet velmi cenný a drahý diamant, což se doneslo až ke Gerikovým uším a on si usmyslel, že ho musí pro sebe získat.
Jenny - alias - Černý jezdec, William a vojenská eskorta se připravila na cestu. Jennyfer tentokrát zanechala Démona doma, neboť by byl mezi všemi těmi vojenskými koňmi moc nápadný. Dokonce si nevzala ani svůj temný plášť, ale přehodila přes sebe dlouhý, starý, obnošený kožený kabát s vysokým límcem, jenž dobře dokázal skrýt její zbraně. Měla s sebou svou malou kuš, meč i dýku. Will byl oděn skoro stejně, jako když ho přepadli v doubí na staré Glenborské stezce. Jezdecké boty, pohodlné kalhoty, bílou halenu, vestu a kožený kabátec a samozřejmě byl ozbrojen svým mečem a dýkou. Všichni vojáci, podle plánu na sobě měli uniformy Calmárijské královské gardy, jen kočí sedící na kozlíku byl oděn v obyčejný civilní oděv. Černý jezdec si vylezl na kozlík vedle kočího, usadil se, zvednul si vysoký otřepený límec kabátu, sklonil hlavu a skryl tak svůj obličej zahalený šátkem. Jenny si totiž dnes z jistého důvodu nezačernila tvář, chtěla se totiž Gerikovi postavit bez svého líčení, ale zatím nechtěla, aby krom Williama někdo z družiny věděl, že Černý jezdec je žena. Do dřevěné zadní části povozu nastoupilo šest ozbrojených mužů. U vnitř vozu nebylo místa na zbyt. V malé, okované truhlici se nacházela kopie Calmárijské hvězdy - modrého diamantu, o němž si všichni jeho strážci mysleli , že je pravý. Kolem truhličky se tísnili vojáci usazení na tvrdých dřevěných pryčnách. Zavřeli za sebou dveře a zajistili je ze vnitř západkou. Do útrob vozu vnikalo jen nepatrné množství světla třemi zamřížovanými, malými okénky. Zbytek vojáků nasedl na koně. Polovina mužů jela před vozem a druhá jejich půlka dohlížela na kolonu v zadu. Will se se svým koněm držel poblíž vozu, aby se mohl po cestě s Černým jezdcem domlouvat.
Will se napřímil v sedle a rozhlédnul se kolem, aby zkontroloval, zda je vše tak, jak má podle plánu být. Když se ujistil, že tomu tak je, podíval se na postavu sedící vedle kočího.
"Jsme připraveni. Můžeme vyrazit?" zeptal se William Černého jezdce.
"Ano." Přitakala jednoslovně osoba oděná v koženém kabátu a s černým kloboukem naraženým hluboko do čela.
"Jedeme. Kupředu." Zavelel a rukou pokynul k zahájení jízdy.
Když bylo vše připraveno, dali znamení, celá kolona se rozjela a tím se začal odvíjet běh následujících událostí.
*
Přece jen za tu dobu, co Jenny ve svém převleku za Černého jezdce - Eirila z Refynnej - vzala spravedlnost do svých rukou, tak se Gerikova tlupa zmenšila a řady jeho stoupenců prořídly. Nyní měl nastat čas spravedlnosti a zúčtování. Čas Jenniny pomsty, na níž se posledních několik let pilně připravovala.
*
Konvoj se pomalu blížil k vytyčenému cíli. Zatím vše probíhalo v klidu. Nikde nebylo po banditech ani stopa, protože jeli otevřenou krajinou a Gerik se svými lidmi nejraději útočil ve skrytu lesa, kde se snáze dalo ukrýt. Přesto byli vojáci v pozoru a bedlivě sledovali každý, i sebemenší podezřelý pohyb či zvuk. Však největší nebezpečí na ně teprve číhalo, na cestě hlubokým jižním hvozdem. Koně poslušně klusali po prašné silnici a vůz se kodrcal a sem tam lehce nadskočil, když vjel do mělkého výmolu po louži.
Černý jezdec zrovna kontroloval kuš, když vůz opět v jel do výmolu, ale tentokrát nadskočil tak, až jezdci málem kuš vypadla z ruky a z vozu se ozvala rána, jak se někdo z vojáků praštil o strop dřevěného krytu povozu a zakletí.
"Kruci." Hlesl někdo uvnitř.
"Sakra! Ten blb snad neumí kočírovat." Pronesl naštvaně jeden z vojáků.
"Ticho tam uvnitř!" utrhl se na ně Černý jezdec. "Chcete nás prozradit?"
"Ne, pane." Ozvalo se jednohlasně několik mužů z útrob vozu.
"Tak mlčte!"
"Ano, pane." Odvětili sborově a opět nastalo ticho.
Jezdec nyní upřel pozornost na kočího a řekl. "Snažte se jet opatrněji a vyhýbat se těm výmolům. Nechceme přeci být vyzrazeni dřív, než přijde vhodný okamžik."
"Ano, pane, rozumí." Přitakal kočí. "Bude se snažit."
"To bych vám radil." Jeho hlas zněl nazlobeně a podrážděně.
Jezdec odvrátil zrak od řidiče povozu a upřel ho před sebe.
Will si všimnul toho drobného nedorozumění. Přitáhnul otěž svému koni, zařadil se k vozu a nyní jel po jeho boku tak, že jezdec byl vedle něho.
"Nebuďte na něj tak přísný, vždyť on za to nemůže“
"Může nemůže, to je mi jedno. Ví, že neveze obyčejný náklad zásob, ale je zde na tajné misi, a proto musí být opatrný, jde tu o životy nás všech."
V tomhle s ním musel Will souhlasit.
"Eirile z Refynnej." Oslovil ho.
"Ano, sire."
"Nebuď tak podrážděný, Eirile, plán je dokonalý, uvidíš všechno vyjde tak, jak má." Snažil se ho uklidnit Will.
"Nejsem podrážděný, sire, jsem jen pln obav, aby vše klapnulo. Nerad bych, kdyby kvůli maličkosti byla celá past prozrazena." Nadzvedl hlavu a podíval se škvírou mezi kloboukem a šátkem na Williama.
Pohled mladého šlechtice se setkal s jezdcovým zeleným zrakem. Will natáhnul ruku a dotknul se hřbetu Eirlovy ruky.
"To zcela chápu." Přitakal nahlas, a pak mnohem tišeji, tak aby to slyšel jen on, řekl. "Chyběla jste mi, má paní."
"Kroťte svůj jazyk, pane. Nejsme zde sami." Odvětila mu na to stejně Jenny v jezdcově přestrojení a očima naznačila, aby nezapomínal na přítomnost kočího. "Není na takové řeči vhodná doba."
"Co když už ani potom nebude?"
"Já v tomto boji rozhodně padnout nehodlám. Vy snad ano, sire Williame?"
"Ne, ani já to nezamýšlím."
"V tom případě si popovídáme na toto téma později." Pak zas promluvila normálním tónem. "Jsem rád, že tomu rozumíte."
"Tak tedy později, beru vás za slovo."
Pak stáhl svou ruku z její a opět se chopil uzdy. Lehce popohnal koně a vrátil se na své místo v koloně.
*
Eskorta postupovala podle plánu, přejeli Aribornské louky, minuli nevelké město Derbi, cestou se stočili na východ a dál mířili k Jižnímu hvozdu. Těsně předtím, než vjeli do tohoto lesa, Černý jezdec všechny varoval, aby byli velmi obezřetní, neboť vstupují na území banditů. Sám též zpozorněl a s napětím očekával, kdy a odkud přijde napadení.
*
Útok přišel náhle i přestože ho očekávali. Z obou stran lesní cesty se na ně z křovisek i stromů vrhli lapkové. Kočí zastavil vůz a zabrzdil i vojenský doprovod. William vytasil svůj meč a totéž udělali ostatní jeho vojáci. Ozbrojenci zavření ve voze zatím zůstávali schováni a čekali na rozkaz jejich velitele.
"Stůjte, nebo je po vás." Varoval je jeden z banditů, oděný do koženého oblečení, který byl po Gerikovi nejvýše postavený v jejich bandě.
"Proč bychom to měli dělat? Stejně nás zabijete." Řekl Will.
"Možná ano, možné ne, záleží jen na vás." Pronesl nakřápnutý hlas.
*
Když Jenny zaslechla ten příšerně chraplavý baryton, zježily se jí chloupky na zátylku. A v mysli jí vytanula vzpomínka na ten osudný den a na smrt otce a bratra.
*
William se podíval za zvukem toho hlasu a spatřil muže na koni. Muž se zrzavými vlasy jako jediný seděl na oři. Byl vysoký, oděný do hnědých plátěných kalhot, modré haleny, a přesto měl kabát z jelenice. Na nohách vysoké kožené boty. Vlasy mu plály jako oheň, tvář mu zdobila ošklivá dlouhá jizva táhnoucí se od spánku přes skráň až po bradu. Oči měl modré, ledově modré a čišel z nich i stejný chlad.
"Dejte mi to, co převážíte v tom voze, a já vás možná nechám jít."
"Nemohu vám vydat něco, co není mé." Odvětil William.
"Pak si to vezmu sám." Gerik dal rukou znamení a jeho kumpáni, co odklíčili vojáky, se dali do pohybu a začala vřava.
Černý jezdec, který dosud nehnutě seděl na kozlíku vedle kočího, se svižně postavil, hbitě odhodil kožený plášť a vystřelil první ránu z kuše. Šíp přesně mířeným zásahem srazil k zemi jednoho z banditů. Vojáci se též pustili do boje. Eiril rychle opětovně nabil kuši a vystřelil. Další bandita padl. Will pozvednul meč a mocně zvolal.
"Do útoku!!!"
To bylo znamení pro skryté vojáky. Ti otevřeli zadní dveře vozu a vyskákali ven, což bylo pro bandity velké překvapení.
Černý jezdec neváhal, založil další šíp do kuše a vyslal smrtící střelu, která neomylně zasáhla svůj cíl. Pak si všimnul jednoho lotra, jak vykuje zpoza vozu a míří kuší na Willa. Nebyla možnost ho skolit střelou. Na nic nečekal. Odhodil svou kuš stranou, vyskočil na střechu vozu, přeběhl ho několika kroky a ladným skokem přistál banditovi za krkem a srazil ho k zemi. Nyní už neměl svou kuš, ale meč stále ano. A tak se pustil do bitky.
*
Do pasti chytili Gerika a velkou část zbytku jeho bandy. Bandity pomalu ztráceli přesilu a vojáci začínali mít na vrch. Jenny se pomalu, ale jistě probíjela ke Gerikovi. Zahlédla, že se na něj chystá William a to nepřipadalo v úvahu. Na tohohle prašivého skunka měla zálusk ona. Proběhnula s pozvednutým mečem kolem sira Williama, seknula do boku upoceného banditu, který chtěl zaútočit zezadu na šlechtice, ale nepovedlo se mu to. Lupič padnul k zemi jako kus dřeva.
"Gerik je můj!" Zavolala směrem k Willovi a hnala se dál.
Gerik už před nějakou chvíli byl donucen sesednout z koně, a teď se oháněl mečem nedaleko ní a bil se s jedním vojákem od krále Kornela. Když s ním skončil, upoutal jeho pozornost štíhlý muž oděný celý v černém, který se k němu řítil skrz bojující vřavu. Nebylo mu vidět do obličeje, neboť na něm měl šátek.
*
Jenny si vzala na starost toho zatraceného mizeru Lišáka. Měla s ním nevyřízené účty, které dnes hodlala vyrovnat. Vrhla se se zápalem do boje. Zaútočila na něj. Tak rychlý a tvrdý atak Gerik nečekal. Měl co dělat, aby její výpad vykryl. Zápasila s ním, jejich meče řinčely, když do sebe narážely. Po chvilce vůdce banditů pronesl.
"Bejt tebou, tak to vzdám, chlapče," zaskřípal svým chraplavým hlasem Gerik, když se přiblížil k Jenny.
"Máš smůlu, já se nikdy nevzdávám bez boje."
"Přece nejsi tak hloupý, aby si pokoušel štěstí, které je vždy na mé straně," prohlásil namyšleně lump.
"Mýlíš se, Geriku, štěstí tě právě opustilo. Dnes budeš pykat za všechny své hříchy a za všechno zlé, co jsi kdy provedl," pronesl Černý jezdec.
Gerik Černého jezdce od sebe odstrčil a znovu zaútočil svým mečem. Odrazila ho a udělala otočku tak, aby toho grázla měla stále na očích.
"Tak to by mě zajímalo, kdo mi to spočítá? Snad ne ty chlapče?" zeptal se s úsměškem na svém zjizveném obličeji. "Možná se tě jiný banditi bojí, ale já ne. Nevěřím na nepřemožitelnost Černého jezdce, každý je zranitelný i ty," dodal.
Přišel další Gerikův výpad, zařinčení mečů při tom, jak společně bojovali.
"Odkryj svou tvář, mladíče, ať vidím toho, který chce zpečetit můj osud," vyzval ho. "Jsi snad znetvořený, že skrýváš obličej za černým šátkem? Nebo se bojíš?" vysmíval se mu do očí.
"Nerad tě zklamu, ale má tvář nemá jediného šrámu, narozdíl od tvé." Řekla Jenny, rychlým pohybem si strhla šátek, jenž dosud zakrýval její totožnost, a odhodila ho stranou.
Gerika trochu zarazil mladistvý vzhled protivníka.
"Co jsi zač, ty usmrkaný fakane? Proč se pleteš do věcí, do kterých ti nic není?" Vyhrkl rozzlobeně vůdce banditů.
*
Dál pokračovali ve svém boji. Kolem nich též zuřila bitka ostatních banditů s královskými vojáky a mezi nimi byl samozřejmě i William. Však Gerik ani Jenny si jich nevšímali, měli svou vlastní potyčku, kterou hodlali dovést do konce.
*
"Chceš opravdu vědět, kdo jsem?" zeptala se a při dalším úhybném obratu si sejmula z hlavy černý klobouk a odmrštila ho do boku. Dlouhé hnědé vlasy s měděnými odlesky, které měla pod ním ukryté, jí padly na ramena jako vodopád. Teď před ním stála Jenny a ne Černý jezdec. Další překvapení pro Gerika.
"Ty jsi žena?!" podivil se.
"Představ si, že ano. Copak si na mě nevzpomínáš?" řekla a držela proti němu pozvednutý meč, tak jako on tehdy proti jejímu otci, a pomalu krok za rokem ho obcházela. I on měl pozdvižený meč a jeho špička se lehce dotýkala jejího ostří.
"Na takovou děvku jako jsi ty bych si musel vzpomenout. Neznám tě."
"Vážně? Zato já si tě pamatuji moc dobře. Nikdy jsem nezapomněla na pohled těch tvých odporně chladných očí," pronesla se zlobou a nenávistí v hlase. "Mám ti snad osvěžit paměť?"
Od Gerika nepřicházela žádná odpověď.
"Nu dobrá, ráda se ti připomenu. Les, kočár a v něm šlechtic s ženou a chlapec s malou dívenkou. Nic ti to neříká?"
Obcházeli kolem sebe jako dva bojechtivý kohouti, ale ani jeden z nich ještě neuznal, že je na čase zaútočit.
"Přepadl jsem a zabil tolik lidí, že si na všechny už prostě nevzpomínám," prohodil bez jakéhokoliv citu ve svém chraptivém hlase. "Řekni kdo jsi a já možná zalovím v paměti."
"Jsem lady Jennyfer, dcera sira Richarda Cawinctona, muže, jehož si bezcitně zavraždil před zrakem jeho ženy a dětí. Nechal si zabít i mého bratra a mě, ale já tvému vrahovi unikla," řekla. "Vzpomeň si!" přikázala zvýšeným hlasem.
"Ano, teď už si vzpomínám, to s ním byla ta sladká a poddajná panička. Musím říci, že já i mí muži jsme si s ní tehdy moc hezky užili," pronesl škodolibě a jeho zhyzděný obličej se zkřivil v odporném úsměvu. "Takových vznešených žen se nám pod ruku moc nedostane, jen co je pravda. Byla fakt dobrá, když jsme si ji tam v houští jeden po druhé brali. Ani moc nekřičela. Zřejmě se jí to líbilo."
Jenny už nesnesla dál poslouchat ty oplzlé řeči, jenž Gerik vedl o její nebohé matce, a zaútočila jako první. Znovu započal boj. Meče řinčely a chvílemi od nich odletovaly i jiskry, jak urputný to byl souboj.
*
William též sváděl bitku s jedním z Lišákovy bandy a přitom se snažil pozorovat, co se děje mezi Jennyfer a tím lotrem. Nejdřív zápasili, všimnul si, že Jenny odhodila šátek i klobouk, pak kolem sebe obcházeli v kruhu, krátkou chvíli na sebe mluvili, ale pro vzdálenost neměl zdání o čem, a nakonec se opět pustili do boje.
*
Jenny nehodlala mít s tím prokletým grázlem žádné slitování, vždyť on ho též neměl. Když se jí ho podaří zajmout živého, půjde před řádný soud v Bretilocku a pak na šibenici. Pokud ne a padne její rukou, mrzet jí to nebude. Pomstí tak alespoň smrt svého otce, bratra a i matku. Konečně bude mít klid v duši a dokáže se své matce podívat do oč. Už nebude cítit žádnou vinu za to, že jim tehdy nemohla pomoci. Najednou se jí myšlenky rozeběhly za Williamem, protože ho spatřila, jak se pere s jedním otrhaným ničemou. V té chvíli ucítila za zády kmen stromu. Ani nevěděla jak, ale Gerik ji zahnal do kouta. Tohle se nemělo stát. Rychlým krouživým pohybem ji odzbrojil a její meč velkým obloukem odletěl do borůvčí, které rostlo kolem cesty. Nesměla se vzdát, naučeným chvatem se jí podařilo vyrazit Lišáku Gerikovi též jeho meč z ruky. Teď byli odzbrojení oba, ale překvapil ji nečekaným chvatem a chytil ji pevně pod krkem. Měl velmi silné sevření a pokoušel se Jenny uškrtit. Najednou si vzpomněla, že má na opasku svou dýku. Dělala, že ho chce od sebe odstrčit a prostrčila ruku mezi jejich těly a chopila se dýky. Tlak Gerikovi ruku na jejím hrdle čím dál tím víc sílil a ona cítila, že pomalu ztrácí dech. Šly na ni mdloby, tak z posledních sil vytáhla dýku a zasadila Gerikovy smrtelnou ránu přímo do srdce. On na ni překvapeně vykulil chladně modré oči.
"Ty čubko," zachrčel zlověstně.
Ve smrtelných záškubech svou rukou křečovitě stisknul Jennin krk a úplně ji přiškrtil přívod vzduchu. Jennyfer se snažila vyprostit z jeho sevření a marně lapala po dechu, ale nebylo jí to nic platné. Síly ji opouštěly, neboť stisk Gerikovi ruky byl stále velmi silný. Cítila, že přichází její konec. Zatmělo se jí před očima z nedostatku kyslíku a oba dva bezvládně klesli k zemi.
*
William to spatřil, při pohledu na tu scénu měl pocit, že mu ztuhla krev v žilách, a jako by se zpomalil chod času.
"Jennyfer!!!" vykřikl zoufale její jméno.
Rychle dokončil svůj výpad proti banditovi a uzemnil ho ranou do zátylku. Rozběhl se k těm dvou bezvládně ležícím tělům. Prodíral se mezi bojujícími vojáky a Lišákovými stoupenci a odstrkoval je od sebe. U nás by se řeklo, že to vypadalo jako ve zpomaleném filmu. Přispěchal k nim. Gerik stále i po smrti pevně svíral ruku na Jennině hrdle. Will přiklekl, odtrhl strnulou končetinu od jejího krku a odsunul stranou Gerikovu mrtvolu, která dosud ležela na jejím těle. Nehýbala se a zdálo se mu, že ani nedýchá.
"Bože ne, neber mi ji." Zanaříkal nad jejím nechybným tělem.
William měl velký strach, že je Jennyfer mrtvá.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
94.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 4 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 16 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 21 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
Dita Mocků
|
|
| (21.5.2012, 13:44) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
