|
| |
|
|
Čas se zase vleče
vítr čvachtá na zdech jak kačena v blátě
vlak má zpoždění
Lavičky jsou plné babiček s vnoučaty
a unavených tváří z odpolední šichty
Jen na té mé sedím sama
Nevyhraný hudebník v ulici za nádražím
cvičí na saxofon Hlášení odjezdů a příjezdů
ruší smutným kvílením
Lampa mi pod nohy kreslí oranžový podstavec
nad hlavu falešnou svatozář A Měsíc
někde se zapomněl
nebo se zdráhá v podvečer vystavovat bledou tvář
posměchu uštěpačných halogenů
a teplých světel rozsvícených oken
Budoucí nový Charlie Parker schoval svůj nástroj
odešel opít melodie laciným červeným vínem
krabicovým z Teska
Pak strojvůdce konečně odpískal odjezd
naposled jsem se zahleděla do rozžehnutých očí města
a usnula v monotónním rytmu kolejí
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 7 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 7 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 35 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
