|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28984 příspěvků, 4549 autorů a 303372 komentářů :: on-line: 3 ::
|
 |
|
:: Opus Pictus II ::
| Jsou to další útržky Opusu, které později zařadím podle karakteru začátku odstavců do celistvého textu, neboť "dílo" bude rozděleno do mnoha fází/kapitol. Zatím řeším text jako takový, později se budu zabývat komposicí, jejíž podobu už vidím... |
| |
|
|
Kinosál: Tehdy promítali slavného Vetřelce Ridleyho Scotta. Byli tam i mí rodiče - ale, abych byl důsledný, nebyli to ještě rodiče, neboť jsem se tehdy koupal jako astronaut ve vakuu. A hvězdný prach strachu přesypávaný z očí a mysli mé matky do plodu mého budoucího já. A malé krvavé zubaté drápaté cosi vyskakuje z hrudi z břicha do záře reflektorů, filmových do porodnických, za hlásných trub hermafroditních andělů a zpěvu Boha, rezonuje v hlavách, zasévá semeno strachu. Vyklíčilo. A od té chvíle, co jsem vykvetl jako růže květ, vyrytá runa na mé bdící duši vyděsila doktory asistenty asistentky sestřičky: rozutekli se po nemocnici a s pootevřenými ústy a bez jediného hlásku si křičeli dovnitř ódy na děs, jsem měl kolem sebe auru strachu, jakousi střeženou bublinu. Takový jest úděl můj, tak se nedivte, že když jsem jednoho mlžně alkoholického večera seděl, pil, vstával a odcházel se vymočit, vracel se, seděl, pil, atakdál, a zahlédl jsem z okna Hrdinu, a zachytil Jeho pohled lekavého zvířete, připadal jsem si jak pytlák na pytlovu, zrychlil krok a zmizel mi z úhlu. Ani jsem neměl chuť pronásledovat, mohl jsem si Ho představit, jak už indiánským během, tam nebo támhle se ohlížeje, uniká do bezpečí nějakého kutlochu vybaveného nábytkem, Rodiči, kuchyňskými roboty, doplňky na zdech, osvětlením, zásuvkami, ulepenou utajenou nafukovací pannou v kusu nábytku, toaletními potřebami, botníkem, ale nechtěl jsem. Věděl jsem (a to ztvrdím pivním "Si pište!", tak si čtěte, jestli chcete, ale nevylejte mi pivo), že Ho uvidím zase, že se třeba někde mihne, že se oba promihneme navzájem.
Jaká byla úroveň školství, když Mu bylo něco kolem dvanácti roků?
Ve školách je učili liberálnímu pohledu na svět - mám tu moc zde otisknout úryvek z učebnice dějepisu, drobnou poznámku pod čarou, s titulkem "zajímavosti": Václav (později prohlášen za světce) byl zamilovaný do svého bratra Boleslava a byla to zakázaná láska, protože incestní vztahy byly (a jsou) křesťanskou tradicí tabuizovány. Boleslav to věděl a svého bratra náležitě trýznil a provokoval. Je známo, že byl Václav Boleslavem zavražděn a že šlo o boj o politickou moc ve státě. Nemluví se však o lásce a nenávisti mezi nimi - toto téma se do životopisů svatých a kronik nevešlo. Pedagogický sen: synergie vyučovacích předmětů. Další hodinu měl klučina s afektovaným hláskem referát o homosexualitě - samozřejmě v kontextu dějinného vývoje. Následovala píseň puštěná z třídního počítače, s názvem "He´s so gay", přičemž žáčci si do rozdaných papírů vyplňovali mezery: He´s so gay / And he likes to be that ....... / With his ......... all on the right / He´s into .......... every night / He´s so gay / He´s okay / He´s just a .......... for a day / Maybe his .......... should be thanking him / For the way he makes it sprinkle / Into ......... of GOLDEN RAIN.
Po vyhnání Bratra Otce Našeho, za kterým šla krysí hejna, jeho děti, se dům naplnil podivným tichem: už se nerozlévaly vibrace rozezvučených strun po stěnách, podlahách, stropech místností. Ticho padalo do talířů s jídlem či bez, hrnků s kávou či čajem, sklenic s mlékem či rozpuštěným máslem, propasti záchodové mísy, údolí vany před vpuštěním vánočních kaprů, zaplétalo se do vlasů. Všechno břink žuch bing zap šoup bylo tlumené, jako když se potápíme bez špuntů do uší a máme pak po vynoření v bludišti malý rybník s rybami či bez. Byli pozváni a pohoštěni dělníci, aby zacelili díru, kterou před plamenným mečem hněvu mizely v tmách hlodavčí posluhovači a jejich pán. Sedli si a dostali pálenku a pak si povídali o politice, umění, chudých dětech, prostatě, počasí, zbraních hromadného ničení, amerických národních parcích, indiánských rezervacích, životě, alkoholu a domluvili se takto: mzda bude placena v lahvík světlého ležáku, na pět dělníků sto piv oblíbené značky. Museli se pořád ptát, cože, jak prosím, a občas bylo nutno napsat dotaz na papír, neboť ticho nahlodávalo věty jak myška plesnivý rohlík. "Ta jáma - jak je?" a "O prosím?" a "Jáma." a "Je to složitá věc takhle." a "Se na to můžete." a "Syn skočí pro má." a "Různě se." a "Abychom to." Ale nakonec se. Dohodli. A ze sklepa. Se ozývalo: Buch bu. Chy b. Uch. B. Uchy buc. H. Slíss. S. Lís. Sss. Fííí. Íííí. Ššššmm.
Jakým způsobem či technikou se dostaly krysy do sklepa?
Čirou vůlí prohlodat zdivo, trubky, traverzy. A předtím: libozvuk hráče na kytaru táhnoucí se celým podzemím, jak božské vlnění posedlé ďáblem oslovoval mozečky krys a ty volání odpovídaly pištěním a cupitáním za zdrojem zvuku. Že by všechno kolem nás bylo složené ze strun - rozezvučených, zpívajících hlasem Boha? Teď tomu tak skutečně je: pohleďte na to stádo oveček, promiňte, krysiček. Pohleďte na pracky a zuby, jejich koordinovanost. Masa s jedním centrálním mozkem: Bohem zvuku.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 5 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 19 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
Dita Mocků
|
|
| (21.5.2012, 13:44) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
