» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Chceš realizovat své sny? Probuď se!"

Joseph Rudyard Kipling

počet přístupů: 2140087

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28984 příspěvků, 4549 autorů a 303372 komentářů :: on-line: 3 ::

:: Ticho je dobro, ticho je zlo... ::

Dawnie	publikováno: 04.11.2007, 23:02

Povídka.. no ovšem... Mám to v hlavě, že to není moc originální, ale je psaná na téma do literární soutěže, takže se mi to zdálo vhodné... Koneckonců to posoudíte sami.
Přeji pěkné počtení...


	I když mlčím, přemýšlím. Nepleťte si mě se zdí, jen protože nic neříkám. (Šigedži Cuboi) Ticho je dobro, ticho je zlo Stojím u zrcadla a dívám se na sebe. Nikdo tu se mnou není. Vidím svoji duši i svoje tělo. Prohlížím si záplavu černých hustých vlasů. Splývají volně s kulatými hebkými rameny. Tmavě modré oči v sobě skrývají touhu a nenávist. Rudé rty se mi chvějí a já je nedokážu ovládnout. Po čem touží moje oči, stejně tak jako moje tělo? Touží přestat poslouchat to ničivé, hrobové ticho. Žádné zvuky, pláč ani smích. Dokonce i tlukot vlastního srdce mi zní tak hlasitě, až mne to nejen bodá do uší, ale také nutí přemýšlet. Nemám ráda myšlenky, hlavně ty, kvůli kterým musím zpytovat duši, jelikož svědomí nemám. To "nic", které je tady všude kolem mne. Odvrátím se od zrcadla, abych si nalila sklenici červeného vína. Mmm, není špatné, ale znám lepší nápoj. Ten jediný, který dokáže uhasit moji žízeň. Sednu si do křesla a zavřu oči. Zkouším představit si tu slast, které se mi co nevidět dostane... Ale nedokážu to. V tom tichu nemohu přemýšlet. Začínají mne pálit oči. Odložím sklenku vína na dřevěný, krásně zdobený stolek a zvednu se. Už zase k tomu zrcadlu... Je pro mne těžké dívat se na svůj obraz, protože nevidím jen krásu a dokonalost mého těla. Vždycky když do něj pohlédnu, spatřím... Ne, nechci na to myslet! Teď potřebuju vědět, co mám s očima. Málem se leknu... Bělostné okolí panenek, vždy tak dokonalé, mám najednou celé rudé. Ne! To je utrpení! Zvednu zrak k hodinám visícím na protější straně. Už by se mělo začít stmívat. Nechtěla bych to propásnout. Ten první okamžik. Ale to pálení v očích je nesnesitelné... „Dobrá,“ přesvědčím sama sebe. Půjdu si jen na chvíli lehnout... * Původně jsem si chtěla jen odpočinout, zavřít oči a v duchu bloumat po hvězdách, ale usnula jsem. Stejně jsem moc dlouho nespala. Vstanu, a z pohodlného domácího šatu, který tvoří jednoduché přiléhavé šaty, se převléknu do dlouhé černé sukně a rudého slušivého korzetu. Na nohy nazuji vysoké černé boty, dokonale obepínající mé svůdné štíhlé nohy, a na ruce natáhnu kožené dlouhé rukávy. Jen letmý pohled do zrcadla... Ano, oči už dostávají správný odstín, zorničky mám rozšířené napětím a očekáváním. Jak by ne, když mne tu celý den trýznilo to ohlušující ticho a samota. Hodiny ukazují správný čas a proto... "Konečně!" jásám v duchu... * Venku je tma. Jen pár šedých šmouh ještě zdobí oblohu. Můj malý příbytek stojí na kraji lesa, takže to mám všude jen kousek. Ještěže tak, protože jinak bych asi zešílela touhou. Mám chuť si zakřičet, ale mlčení je nyní něco jako moje povinnost... Myšlenky mohu nechat proudit samovolně. Kráčím tiše cestičkou, ani jeden z mých kroků nejde slyšet. A tak je to správně. Konečně se přede mnou otevře prostranství tvořené rodinnými domy, penzionem a samozřejmě hospodou. Hmm... Výběr je tu dnes pěkný. Dobrá... Tep se mi začíná zrychlovat a zaznamenávám, že i moje nohy zrychlují. Stop! Pomaleji! Nesmím nic uspěchat. To nejlepší je přede mnou. Dojdu až ke druhému konci náměstíčka, kde se opírá o sloup jakýsi muž. Nevidím mu do tváře, ale usuzuji, že bude hezký. Už kvůli delším vlasům, hezkému oblečení a pevné postavě. Obejdu ho, postavím se před něj a zhluboka se mu podívám do očí... Ani nemuknu, stále jen mlčím, tiše oddechuji a hypnotizuji ho pohledem. Tuším, co si asi říká. Pohrdám jím! I přes všechnu jeho sympatii, pche... Udělám krůček k němu a přiblížím svou hlavu k té jeho. Mmm, vůně. Sladká, vábivá vůně... Své rty mu přiložím k ústům. Rozehraju hru... Jako kočka s myší. On je ta malá, bezbranná myš a já ta černá kočka, která má nad ním moc. Líbám ho a nasávám vůni. Je to jako magnet, stále blíž, ale já na to jdu pomalu. Opatrně sjedu k jeho krku a přitom ho zasypávám jemnými polibky... Ááá, to je slast. Zajíždím svými zuby hlouběji a hlouběji do jeho kůže na krku, kde je krev sladší a hustší. Cítím, jak muž najednou ztuhl. Jak zaťal svaly. Ale nebrání se, nemá na to sílu. Je to jen člověk, který si myslí, že on je všechno a ostatní nic. Přesně podle mého očekávání... Jsem lepší, jako vždy. Odtáhnu se, slastně se olíznu a podívám se na svou obět. Z očí mu čiší strach a zároveň bezmoc, tělo ho přestává poslouchat. Svaly pomalu začínají ochabovat, na tváři se mu objeví bolestný škleb a nohy se mu podlomí. Spadne. Jakoby soucitně se na něj zadívám, věnuji tělu bez duše potěšený úsměv a v duchu si řeknu: "Udělal jsi chybu, chlapče. Myslel sis, že jsem tichá jako jezerní hladina, ale omyl, mé mlčení tě mělo varovat..."


celkové hodnocení autora: 96.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 13		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 57		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Apolenka	24.08.2009, 13:49:33

Zprvu jsem si myslela, že půjde jen o pocitovku... a ty zatím takhle. Bylo to dobré počteníčko, Kristýnko, dokonce moc dobré.


ze dne 24.08.2009, 14:04:08
Dawnie: Já se nestačím divit, že se ti mé staré povídky toliko líbí:)... Děkuji moc:)

Dawnie	14.07.2009, 19:32:34

To mne mrzí, že jsi nedostal svůj dáreček, příště ti ho tam někam schovám;-)... Vidíš, popis podle zrcadla, ani jsem si nevšimla, že se to nějak často používá:)... Myslím, že už jsem ho nikdy jindy nepoužila:) Chvění rtů? Dobrý postřeh... Chvění rtů, to je tak když tě něco hodně rozruší, začneš zrychleně oddechovat a to se pak hezky projevuje to chvění... Zkus se někdy dívat na člověka, který je uplně mimo... Díky za vyčerpávající komentář a potěšující známku:)

DaNdÝ	14.07.2009, 15:20:47

ale ne, mně se to líbilo, a to i proto, že jáá právě na začátku neodhalil, že jde o upírku, snad jsem naivka, snad raděj u příběhů nedumám tolik dopředu. Takže právě jak je pracováno s tímhle prvkem, toho skrytýho tajemství, toho budování k vrcholný pointě, to mi přijde šechno dobrý. Nevím na kolik to bylo dělaný takhle zámrn - popravdě spočátku jsem si řkal - osamělá holka, pak si oblékla korzet n utak si říkám štětka, pak vyjde z chaloupky u lesa a jsem zmatenej, čarodějka žeby? Nu a pak upír.. nono.. jako člověk si řekne - jasně není to originál, ale není to ani pointa která vyloženě zklame - prostě s tímhle tajemstvím je tam dle mě pracováno skvěle. Ten samotnej závěr mohl být podle mě delší a jaksi snad detailnější? Postě taková jahůdka, odměna pro čtenáře, že čekal jak to dopadne. Tak má vypadat pointa - nejen překvapení,ale i dáreček. Třebas nějaký kouzlo, dyž v celým dílku ač fantasy, tak jsou fanatsy prvky upozadny. Prostě něco trošku lepšího než ten závěrečnej proslov. Takže překvápko tam pro mě je, dáreček není. Pěkná ta úvodní básnička, i zvolit si motto je výsadou dobrého autora. V tom dívání se do zrcadla, jasně taky je to taková berlička často používaná - ale každého autora hodnotím jako samostatného ne v kontextu ostatních. Je dobr dyž si každý všehno vyzkouší i dyž to není originální, jen doporučuju v tom popisku skrze zrcadlo prostě ho nepoužívat pokaždé.A jen jedna věc mi tam snad trochu ne vadila ale zapřemýšlel jsem - chvění rtů. To taky lidi píšou i já píšu, ale jak skutečně to chvění rtů vypadá? Já sám si ani nepamatuju, že by se m iněkdy - chvěly rty. Je dobré se nad prvky občas zamyslet, ne je používat jen jako slov co se tak v takovejch situacích používaj. Ale to už jsem se vykecal a dám klidně za jedna.


ze dne 14.07.2009, 19:33:32
Dawnie: To mne mrzí, že jsi nedostal svůj dáreček, příště ti ho tam někam schovám;-)... Vidíš, popis podle zrcadla, ani jsem si nevšimla, že se to nějak často používá:)... Myslím, že už jsem ho nikdy jindy nepoužila:) Chvění rtů? Dobrý postřeh... Chvění rtů, to je tak když tě něco hodně rozruší, začneš zrychleně oddechovat a to se pak hezky projevuje to chvění... Zkus se někdy dívat na člověka, který je uplně mimo...:) Díky za vyčerpávající komentář a potěšující známku:)

Sarah Tennor	18.07.2008, 19:04:48

Áha, to poznávám. Soutěž Píšu povídky, píšu básně, že? jojo, už v tom malém almanachu mě to hodně zaujalo.


ze dne 20.07.2008, 9:42:28
Dawnie: Zdravím tě, Sarah...:), překvapila jsi mne, to se musí nechat:)... Ano s touhle povídkou jsem soutěžila v Píšu povídky, píšu básně... Byla jsi v té soutěži taky?:) A jinak děkuju:), to že tě to zaujalo mne rozhodně těší:).

ministri	10.12.2007, 4:03:00

Upíry a upírky mám rád. Tvůj příběh má atmosféru, což je velké plus. Škoda, že hned na začátku jsem poznal, že je upírka a ochudil se tak o konec. Chtělo by to trošku zastřít závojem tajemna a čtenáře přeci jen trošku překvapit.


ze dne 11.12.2007, 15:18:28
Dawnie: Díky...Já jsem věděla, že to půjde poznat, ale jaksi jsem s tím už nepohla. Díky za tvou upřímnou radu a naviděnou někdy tady na Saspi:)

kulkul	06.11.2007, 11:17:47

Myšlenka je dobrá, ale nyní se tam bohužel opravdu plete Tvoje nezkušenost, takže ty prvky vlastního očekávání a odporu překryly vypravování a sebraly mu autentičnost. Jo, děvče, bojíš se správně, ale takhle snadné to nebude... Říkám jako prorocky drsně (my muži taky umíme kousnout). Atmosféra, napětí, intenzita, ostré tahy, chytrost, oživení, přesná slova, Tys myslim talentovaná autorka. hodně zdaru v soutěži.


ze dne 06.11.2007, 15:34:11
Dawnie: Děkuji ti za zastavení a zenechání svého názoru, zde u mého dílka:)

Dawnie	05.11.2007, 16:07:40

Já vím, že upíři nejsou nic extra, ale jak už jsem říkala... k tomu tématu se mi to prostě líbilo.:) * zajímavě se zakřenila* Děkuji za komentář i když jsem se nedozvěděla, žádnou novinku... Tedy až na to že píšu pěkně, tomu pořád ještě nějak nevěřím:D Ale i tak děkuji...

Adrastea	04.11.2007, 23:02:34

Tichá voda opět podemlela břeh... I když musím přiznat, že ona pointa s tichem mi ke zbytku příběhu nějak neladí. Ale to je možná jen tím, že v poslední době se to podobnými upírskými příběhy jen hemží (zrovna dnes jsem četla jeden skoro navlas stejný, jako je tento) a tak se u mě začínají projevovat první příznaky alergie. Píšeš pěkně na svůj věk, ale chtělo by to aspoň náznak něčeho nového; čerstvý vzduch do zatuchlé kobky...