» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Ženy jsou jako sny - nikdy nejsou takové, jaké bys je chtěl mít."

Luigi Pirandello

počet přístupů: 2140087

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28984 příspěvků, 4549 autorů a 303372 komentářů :: on-line: 3 ::

:: Opus Pictus III ::

kilgoretraut	publikováno: 04.11.2007, 11:47

Letem textem


	Dovoluji si trošinku zabilancovat: Čeho se lidé bojí? Neznáma. Není pravdou, že dospělí lidé se už nebojí tmy. Naopak: jejich obava ze tmy stále roste, protože temnota znamená nejistotu posmrtného života. Ano, můžeme věřit. Rozsvítit si. Silně věřit, že se vrátíme, že budeme žít jinak a jinde, ale: mám za to, že i nejlepší kněz může u oltáře zapochybovat nad nesmrtelností duše. Pokud si představím sám sebe a všechny, kteří se na mě dívají se skrývaným (ale mnou cítěným, neb se svým obřím nosem jsem jak pes, ucítím strach kdekoliv kdykoliv, o svém nosu se ještě zmíním, aby bylo vše jasné) strachem, či dokonce s odporem, neubráním se myšlence: Je všechno, co nechápeme, či nechceme pochopit, zdrojem nejistoty, která se později přerodí v obavy a ty zase ve strach? Je všechno, co je jiné, zvláštní, odlišné, samorostlé, něco, čeho se musíme zákonitě bát? A jestli je odpověď "ano", tak co nebo kdo může za to, že existuje konformita a její odstrkovaná "negativní" sestra? Většinová společnost má implantovanou představu o ideálním jedinci - občanovi zapojeném do divoké vody společnosti a tato představa dál pracuje s tím, že jedinec se MÁ chovat v souladu s většinou, splývat s ní, být její součástí, stát se masou, svými postoji, názory, vkusem se stát znakem většiny. Když si vzpomenu na Allenův film Zelig, vzácně se i pousměji, ale zvnitřku tváře přeci jenom zamáčknu slzu mimickým svalem. Proč se prvky masy, oni zařazení, ideální občané chovají jak chameleón? Je snad lhaní a pokrytectví znakem té "zdravé" společnosti? Podle všeho, čeho se stávám dnes a denně svědkem, ano. Nenene, nechci tady moralizovat, sem jsem se nechtěl dostat, omlouvám se, chci jen zkritizovat onu konformitu, ze které právě plyne ona neupřímnost mezi lidmi, naprosté společenské odcizení, protože konformní lidé se zkrátka musejí chovat a jednat tak, jak si žádá úzus většiny, ovšem na úkor svých osobních vzorců chování. Konformita uniformuje - je snad záhodno nosit uniformu? Je to jaksi odporné, protože pod onou uniformou jsou zakrnělé osobnosti, atrofovaná já. Bojím se konformity, neboť je mi cizí: je to tma ve sklepě. Ale musím se vrátit k našemu polopříběhu, nějak jsem se rozvášnil: Pokud si představím sám sebe a Hrdinu, jaký je mezi námi vztah? Otec-Syn? Ne, vzhledem k tomu, že jsem Ho napínal na skřipec, je to spíše relace Inkvizitor-Odsouzenec. Nedivím se Mu tedy, ale nemohu si pomoci od přemýšlení: Nemiluje snad obžalovaný nakonec svého soudce? Nemiluje unesený své únosce? Nepociťuje snad oběť vraha při pohledu do jeho očí jakousi sounáležitost procesu zabití, chápavost porážené laně? Ano, svým způsobem mě Hrdina miluje, ať je to paradoxní jak chce. Dvouměsíční hospitalizace Kostry na oddělení pro poruchy příjmu potravy probíhala podle všech jejích ošetřovatelů zcela bez potíží, navykla si na zdravý jídelní režim, v rukou odborníků zapomněla na nespokojenost se svým tělem, vyšla ven, kde objala maminku, objala Hrdinu, značně zarostlého a zpustlého, poněvadž mezitím rázně pil se svým prokletým kamarádem, obtíže však nastaly opět, když zase chodila do školy, do kosmetických salónů, s Naším do kina, k zubaři, kde se muselo vymyslet, jak to udělat s jejími zuby, které jsou dosud částečně rozežrané starou známou HCl, s Naším na rande, ale začínala mít pochybnosti, podezřívala Hrdinu, že jí zahýbá, že se jí zdá, že je k ní nějak chladnější, že jejich vztah se počíná hroutit do sebe jak stará budova po zásahu pyrotechniků, tak, za podpory zimních podzimních letních jarních katalogů, tedy fotografií modelek, navázala, vzpomněla si, vrátila se k smrtícím dietám, až ji Náš opustil, nechal ji stát se slzami na tvářích, se slzami, které ubíraly další miligramy gramy kilogramy z jejího těla, až se v davu rozpustila. Proč byl Hrdinův Dědeček v ghetu s nezávislými novináři, spisovateli, filosofy, matematiky, fyziky, vynálezci, výtvarníky, experimentátory s drogami? Protože věděl příliš, jak to tak bývá. Navíc se po jeho deportaci zjistilo, že vlastnil knihovnu s nekonečnou řadou položek - byly tam i státem zakázané tituly, dokonce s věnováním, s podpisy z mezinárodních konferencí, s polibky rtěnek. Budu upřímný, když napíšu, že tam samozřejmě publikace dosud jsou: agenti tajné služby už dvacet let chodí do Dědova bytu, kde už ani pavouci nechtějí žít, jen se kupí horstva a celá pohoří prachu na zatím nezabavených knihách, a odnášejí literaturu uměleckou vědeckou filosofickou, a přitom stárnou, už druhá generace nosičů knih chodí po schodech nahoru, kde v postelích bezdomovců spolu obcují pouliční kočky aristokratky, se vznešenými ocásky vztyčenými nahoru jak prapory a chůzí šelem, které jsou všude doma, a dolů, kde si v krabicích hrají koťata s mumifikovanými lebkami umrzlých majitelů postelí, a budou chodit nahoru zpátky do konce času. Co přesně znamená, že věděl příliš? Věděl o tomto: O koncentračních táborech mnoha typů a zaměření, o zkorumpované vládě m prezidentovi justici, o policii spolupracující s mafií menšími gangy agilními podvodníčky klasického střihu. Věděl pravdu o genetických pokusech na lidech králících kravách domácích mazlíčcích, o meteorické hrozbě ze souhvězdí Lyry, o mediální demagogii, o podprahových televizních reklamách. Věděl o lžích vědců, kteří svými prokazatelnými teoriemi podporují energetické mamutí společnosti, banky, o lžích nadnárodních charitativních korporací, které dodávají Kalašnikovy kulomety, radioaktivní střely do kanónů zabudovaných v helikoptérách, jež v období dešťů zachraňovaly tonoucí, špinavé bomby, tříštivé granáty, nášlapné i protitankové miny, obvazy pro raněné a umírající. Den před tím, než Fyzik sestrojil klíč, ho zabila holubice a cihla míru.


celkové hodnocení autora: 98.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 2		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 5		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	04.11.2007, 14:34:35

Možná by mělo v anotaci stát: Letem bláznivým světem! ;-) Ano, toto dílko se zdá být jakýmsi konceptem, hromadou myšlenek poskládaných do jednotlivých částí! Také se bojím smrti, protože (jako všichni) nevím, co bude pak! Nebe, Peklo, nebo snad NIC? Tma je hodně matoucí, člověk se bojí nejen toho, že na něj z ní něco vybafne, ale že také někam spadne, nebo do něčeho vrazí! ;-) (Když už jsme u toho strachu, chtělo by tento odstavec trochu rozdělit do menších částí, ale možná by se pak narušil tvůj úmysl, rozdělit jednotlivé myšlenky do odstavců). Proto raději mlčím... Pojem kostry a zdravotnictví se mi líbil. Jednou jsem četl vtip, kdy přišla kostra k obvodnímu lékaři a ten jí říká: "Ale, nezdá se vám, že jste přišel trochu pozdě?" Nechápu, jak z kostry poznal pohlaví... :-D Někdy mi naše Zdravotnictví připadá jako nějaký nadháněč jistým ústavům, které se zabývají věčným spánkem (viz. odstavec o strachu)! ;-) O modelkách raději pomlčím, kostnaté modelky, nejsou modelky, natož ženy! Za to by jeden "modeling" zrušil, co provádí s modelkami a oním pochybným ideálem krásy! :-( Opuštěný byt zanesený prachem a pavučinami vyznívá až přízračně a děsivě. Bezdomovci a kočky jen doplňují atmosféru! Zaprášené knihy zavánějí spolu s tajmnými agenty ideologií a vrtulníky spolu s uvedenými zbraněmi a municí válečnou mašinérií spolu s paradoxem, kdy vojenské vrtulníky zachraňují tonoucí osoby při povodni (což je určitě myšleno obrazně a účelově). Peníze vládnou světem a jsou ve všech oborech lidské činnosti, včetně prodeje drog a zbraní! Svět je šílený a zkažený, ale my s tím nic nenaděláme! :-( Toto dílko není nezajímavé, a nabízí se k zamyšlení, ale jak jsem již uvedl, zdá se býti spíše náčrtkem, nežli skutečným zamyšlením! Uvidím, co se z toho vyklube... ;-)

amazonit	04.11.2007, 11:46:52

už už jsem chtěla poznamenat, že jsi odběhl od příběhu a ,,rozvášnil se", což jsi v o malou chvíli později konstatoval sám:o)) líbí se mi kterak se zamýšlíš nad vztahem sebe a hrdiny, líbí se mi poznámky ke strachu, obavám, konformitě, líbí se mi....zkrátka je toho tu opět velmi mnoho, nezabalené do růžového papíru, kousavé a vtírající se do mysli..., vím, že se v komentech opakuju, ale nic jiného ze mě po dočtení nevypadne