» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Všechno, co vidíme nebo v co věříme, je jen pouhým snem ve snu."

E. A. Poe

počet přístupů: 2140087

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28984 příspěvků, 4549 autorů a 303372 komentářů :: on-line: 2 ::

:: Ten se safírem I. část ::

OH	publikováno: 05.11.2007, 17:33

Mezilidské vztahy


	Paní Bergrová na okamžik podívala z okna. Venku svítilo slunce a určitě tam teď bylo strašné vedro. Byla polovina června a jeden krásný den střídal druhý. Jak držela v ruce obálku, tak jí založila rozečtenou knihu, kterou na to zavřela a povzdechla si. "Já proboha nevim, proč mi furt tydle pitomý obálky posílaj.Dyť to stejně k ničemu neni." Seděla dál na židli u stolu a jen si přisunula popelník a krabičku cigaret se zapalovačem. Zapálila si jednu a pomyslela si: Nebudu to ani rozlepovat.Stejně to sou nesmysly, Zaručeně-Výhodně-Velké výhody-Bonusy, kecy to fšecko sou... Podívala se po svém vdovském krcálku, jak říkala dvojpokojovému bytu ve třetím patře panelového domu v jedné z okrajových panelákových čtvrtí krajského města. Po smrti manžela už nebylo v jejích silách udržovat dům se zahradou, zvláště když na vše byla sama. Dcera po pohřbu brzy odjela s radou ať se přestěhuje do něčeho menšího a tak skončila v paneláku plném ukřičených dětí, drzých výrostků a sousedů, kteří se ji ani po roce neráčily představit a nadále ji ignorovali. Pohlédla na knihu, kterou ji půjčila její kamarádka Věrka a polohlasem přečetla její titul. "V zajetí rodu." Uhasila nedokouřenou cigaretu a šla umýt šálek po kávě a pár drobností, což byla činnost při které si pro sebe vždy hodnotila den. Ty haranti vřískaj od rána a zas budou ječet až do noci, dokavaď nepříde nalitej Třeštík od vedle a s tou svou zas div nerozmlátí ložnici. Umyla a otřela nádobí a narovnala jej do skříněk mimo na šálku na kávu, který měla stále na stole. Přistoupila ke kalendáři, který ji visel nad lednicí a opět si povzdechla, jak ten čas letí. Jirka se už dlouho neukázal, pomyslela si a opět ji překvapilo, jak si na něho a na jeho občasné vpády zvykla. "To člověk za něho jednou zaplatí a pak se ho už nezbaví..." Řekla polohlasně a vzpoměla si, jak tenkrát stál rozčilený před prodavačkou, celý zrudlý. Nakupovala tenkrát v Jednotě a před ní stál mladík, kterého prodavačka obviňovala, že jí dal málo peněz a on se s ní o ty tři koruny začal hádat, až to Hana nevydržela a ty drobné za něho zaplatila. Jirka Dolejší, jak se ten mladík představil, ji pomohl tenkrát s nákupem až domů a tak vše začalo. Usmála se při té představě a pomyslela si: On sem zase přilítne a bude...Haninko. Tak mi neřikal ani nebožtík Václav. Kdyby ji za nějaký čas nezačal zbrkle líbat a kdyby tenkrát neskončily v její posteli, mohla by si představovat, že je to její syn, kterého si vždy přála. Ale už přestala s uvažováním kam to vede, nebo co si o ní lidé pomyslí a začala vše brát jak to přicházelo. Jirka seděl na barové stoličce a ucucával pivo. Dobře věděl, že když si dá ještě dvě, tak nebude mít na zítřejší cigarety, ale všechno mu už začínalo být nějak jedno. Říkal si, že je to snad poslední šance ji získat a tak odsunul vše stranou. Barman se na něho ani nepodíval a Jirka měl pocit nějakého cucáka, co je k smíchu. Když přišla, měla s sebou dvě kamarádky a k baru si sedly, aniž by ho vzaly na vědomí. "Ahojky Naďo..." Pozdravil ji, ale pozdrav dozněl někde v cigaretovém kouři nad barem, aniž by na něho Naďa jakkoliv zareagovala. Barman mu vzal prázdnou sklenici a Jirku nenapadlo, než si objednat velkou Vodku, protože všeho začínal mít právě tak akorát dost. Vědomí, že nebude mít na příští týden peníze, přebil vzpomínkou na svůj zbytek marihuany, na které se právě rozhodl příští dny nějak překlepat. Po očku viděl, že Naďa je opět v těch síťovaných punčochách a břicho se mu sevřelo žádostí. Proboha! Vona snad nemá nohy, doprdele to je prostě pánbůh, já bych kvůli ní... Říkal si pro sebe, když si objednával třetí vodku a začal pociťovat, jak ho alkohol začíná objímat. "Hééj ty si dáváš! Tobys nám moch taky něco poslat né?" Zavolala na něho se smíchem její kamarádka a Naďa se na něho podívala pohledem, který Jirkovi vzal dech. "Dejte dámám, co si budou přát, simvás!" Řekl barmanovi a pro sebe si dodal: Jak se ty harpyje těma svejma prdýlkama na těch židlich vrtěj... Ale ani míchané drinky, které Jirkův rozpočet zcela rozmetali, slečny nepřiměli, aby si ho začaly všímat a dále se bavily jen mezi sebou. Když se Jirka té noci vypotácel z baru, aniž by s Naďou promluvil, něco se v něm počalo lámat. Jakmile za sebou zavřel dveře své garsonky, postavil se opřen o dveře na špičky a svěsil hlavu. Potom se začal pomalu celým trupem otáčet, jako když se oběšenec na oprátce houpe ve větru. S úsměvem se pak svezl na zem, jako když oběšeného odříznou a spadne. "Děvkáá, co ji měl každééj..." Broukal si pro sebe, když pomalu usínal v botách na koberci,očima zastavujíc roztočenou místnost. Věra Vagnerová zanechala svého muže jeho novinám a vydala se do zasklené verandy zkontrolovat své Dionysie. Vyhnala od tamtud jejich kokršpaněla Blika, který se tam vyhříval a přistoupila k objemnému květináči. Rukou pohladila krátké útlé stonky, na kterých byly záplavy sytě růžových kvítků. Starostlivě položila ruku do misky pod květináčem a jakmile se ujistila, že její zbožňované nemají žízeň, pohlédla širokým oknem na svoji skalku. "Zítra mi přijde Hanka pomoct s těma protěžema..." Zamumlala a zamyslela se, jestli by neměla koupit ty třešňové sušenky, které má Hanka tak ráda. Jejich společné zahradnické víkendy končili většinou na verandě u kávy, kde Hana kouřila a kouř, aniž by si to uvědomovala, foukala přímo na tu růžovou krásu u okna. Potom si řekla, že se jí už nechce do města a šla se podívat, jak její střevičníky přečkaly včerejší vedra. Pan Vágner s Blikem nechápali, proč se paní domu s těmi kvítky tolik navyvádí, když jí stejně na podzim všechny chcípnou. Pán domu otočil sportovní rubriku novin a podíval se na hodiny. I když věděl, že je dopoledne, stejně se každou chvilku zadíval směrem k nástěnným hodinám, jestli už není podvečer, aby si mohl konečně dát pivo. Zítra má přijít Hana, pomyslel si a ta představa ho trochu potěšila i když věděl, že s ní do kontaktu nepřijde. Vagnerovi ještě stále bydleli ve starší dvoupatrové vilce na okraji města ve čtvrti, kde v sousedství bydleli i Bergerovi, než Hanin manžel zemřel. Rodiny se často stýkaly a obě ženy byly dlouholetými přítelkyněmi. Věra si u své skalky znovu uvědomila, jak bolestný okamžik to musel pro Hanu být, opustit vilku se zahradou a přejít do paneláku plného cizích lidí. Potom se zamyslela, jak a kde skončí ona, protože byla přesvědčena, že svého muže přežije. Asi budem dvě babky mezi těma panelákovejma sígrama, co se spolu belhaj okolo trávníků plnejch odpadků a vzpomínaj na skalničky. Pomyslela si a na okamžik se snažila dopředu s tou představou smířit, ale brzy toho zanechala s myšlenkou na přítomnost. Ona Hanka stejně ke květinkám nemá žádnej opravdovej vztah, ona asi jen chce vypadnout z toho paneláku. Řekla si pro sebe a opět si umínila, ji tu nelehkou situaci co nejvíce ulehčit. "Dojdu pro ty sušenky, co má ráda..." Vešla do domu a uslyšela svého muže s někým mluvit po telefonu. Na okamžik se zastavila, ale potom otevřela dveře obývacího pokoje, kde její muž zrovna pokládal telefon a obracel se k ní s výrazem přistiženého školáka. "Věro, volala Eliška, jestli přijedem zejtra na Luboškovi narozeniny! Prej chystaj voslavu..." Věra se chytila za ústa a vytřeštila oči. "Proboha! Já na to úplně..." Na to si sedla a zírala na desku stolu. Pan Vágner už to nevydržel a šel si do lednice pro pivo, protože si byl jistý, že mu teď Věra nemůže říct ani slovo. Pro jistotu dodal: "Ty seš taky furt zahrabaná v těch svejch kytkách a je ti všecko jed..." Blik, který tušil, že se jeho paní chystá k jednomu z jejích občasných histerických záchvatů, opustil obývací pokoj a šel se vyhřívat na verandu. Paní Vagnerová najednou energicky vyskočila. "To nevadí, koupíme mu dárek zejtra, až k nim pojedem!" Její manžel se notně napil a sledoval, jak pochoduje po pokoji tam a zpátky. Potom se opět chytila za hlavu: "Jéžišmarjá, no ale dyť já už to mam na zejtřek dohodlý s Hankou!" "No, tak ji asi zavoláš, že nemůžeš, že jedeš k mladejm né?" Panu Vágnerovi už docházela trpělivost při pohledu, jak jeho žena pobíhá po obývacím pokoji tam a zpátky. "Nojo, ale když vona tam Hanka pořád ještě ten telefon...TY MĚ K NÍ DOVEZEŠ JEŠTĚ TEĎ!" Obrátila se s rozšířenýma očima na svého muže, který ji jenom pokynul lahví piva na znamení, že pil a nemůže řídit. Věře se vydral z úst jen zlostný vzdech a pospíchala se převléct, že k Haně dojde pěšky. V celém městě panovaly vedra, okna bytů i kanceláří byly dokořán a jindy přeplněná náměstí zely prázdnotou. Jakmile Jirka přišel z práce do pronajatého bytu,svlékl se do naha, lehl si na postel a zkoušel si ujasnit své pocity. Ještě nikdy v životě podobný vztah k ženě neměl a nevěděl, jak situaci řešit. Myšlenek na Naďu se nemohl zbavit pocelý den a ani v práci nenalezl chvilku klidu. Žádost po Nadě začínal pociťoval jako fyzickou bolest. Od Naďiny přítelkyně získal číslo jejího mobilu a i když mu na zprávy neodpovídala, nebyl schopen jí je neposílat. Zkoušel už svůj telefon schovat. Jakmile ji zprávu napsal, telefon schoval do skříně pod oblečení a šel se dívat na televizi. Sotva však dosedl do křesla, už z něho vstal a šel telefon ze skříně vyndat a psát ji další zprávu. "Vyser se na ni, vona má pověst, nó...kurvy,žejo." Řekl mu kamarád ve fabrice, ale do Jirky jako když střelí. "Do prdele a myslíš, že to nevim? Já ji spíš nenávidim, no já ji ani nikdy neto...Nemilov...A nejhorší na tom je, že si připadám jako úplnej blbec! Dobře vim, jak vyvádim! Jako už tolikrát, když nevěděl jak dál, rozhodl se zajít za Hanou. Z kazety od vitamínů vyklepal zbytek marihuany a ubalil si joint, který na posteli vykouřil. Na chvilku se nechal přemoci únavou a sledoval jak mu marihuana ovlivňuje představy při usínání. Myšlenek na Naďu se nezbavil, ale začaly se mu měnit v podivné obličeje, lidi a místa, které většinou ani neznal. Avšak žádná z těchto představ neztratila sílu, která ho k Naďe poutala. Nakonec se přemohl, vstal a odešel za Hanou.


celkové hodnocení autora: 98.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 4		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 25		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	22.12.2007, 19:56:06

Jo, jo, je to příběh ze života! Nějaká ta chybka by se našla, také Ti sem tam chybí mezera mezi slovy odletěla kdoví kam, ale to nevadí! Mám štěstí, že pokračování je již na světě! ;-)


ze dne 22.12.2007, 21:30:35
OH: Zdar, je neuvěřitelné, že něco jako mezeru mezi slovy nakonec přehlédnu... Já to po sobě čtu třeba sedm krát, pak už ani nevim, jestli jsou velká písmena na začátku, nebo na konci věty a nakonec to tam "hvízdnu" úplně zmagořenej...

seńorita chiquita	05.11.2007, 17:33:17

Druhý odstavec - před a tak se čárka píše. Míchané drinky rozmetalY, slečny přimělY! Na pár chybek je to pěkný začátek, jsem zvědavá na pokračování. Vyprávění třech příběhů hezky přeskakuje a souvislosti jsou patrné. Situace autentické, myslím, že čtenáře navnadí na další díl.


ze dne 05.11.2007, 19:19:14
OH: Díky Chiq, míchané drinky jsem viděl jako mužský rod, a tak jsem všude hvízdnul měkké i. Nabývám přesvědčení, že pravopis je nějaká, no nic. Ještě jednou děkuju!