» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Mnohem lepší je žít bez štěstí než bez lásky."

William Shakespeare

počet přístupů: 2140087

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28984 příspěvků, 4549 autorů a 303372 komentářů :: on-line: 2 ::

:: Cesta za pravdou ::

First Girl	publikováno: 04.11.2007, 22:46

Možná trošku klišovitá krátká povídka inspirovaná životem... Pokud nemáte rádi můj styl psaní, tak to radši nečtěte. :) A jeste dekuji dvema osubkam zde ze saspi - malý emo a Daniel Tax, oni vi proc :)


	Terka se procházela se svou skvělou kamarádkou Nikolkou kolem místního kulturního domu. Bylo krásné letní dopoledne a ony si ho bezstarostně užívaly. Atmosféru proťalo zvonění Terčiného mobilu. Na displeji blikalo jméno Kačenka. Terka znejistěla – proč ji najednou volá kámoška z druhého konce republiky, která se zná s jejím „net přítelem“? Měly spolu skvělý vztah, ale slyšely se pouze jednou. „Ahojky Kačenko, proč mi voláš?“ řekla s úsměvem a radostí. Z telefonu však slyšela pláč a už to ji vyděsilo. „Teri...Víš co se stalo?..“ Terce se pomalu podlamovala kolena a to ještě nic nevěděla. „Ono... Vítek skočil z okna...opil se se spolužákama a skočil.....“ Tereza málem přestala dýchat, opřela se o cihlovou zeď a ani se nesnažila zadržet slzy. „Cože? Že to nemyslíš vážně? A ....žije?“ vzlykala do mobilu. Niki se na ni starostlivě dívala a snažila se zjistit, co se stalo. „No teď ho odvezla sanitka...viděla jsem tu kaluž krve, buď ráda, že tu nejsi.... Já nevím, co mám dělat....“ na chvíli se odmlčela. Tereza taky nevěděla, jen se sesunula podél zdi. „Kdyby něco, dej vedět.“ řekla z posledních sil a radši ukončila hovor. Nedokázala Niki říct, co se stalo. Nechala ji v nejistotě a obavách stát v její blízkosti. Byla v úplném transu. Nechápala to, její svět se točil a zároveň zastavoval. Její srdce se svíralo při spojení Vítek – okno – pád... S Vítkem si intenzivně psala asi 2 roky. Byl z velké dálky, takže se ještě neviděli osobně. Nebyl to ani cíl jejich přátelství. Byli si „jen“ oporami a profesionálními vrbami. Znali se hodně a měli se rádi. Nezúčastněný člověk by zřejmě tohle přátelství nedokázal pochopit – tu intenzitu, krásu, city... Oni to chápali a to stačilo. Tereza se stále neuklidnila , ale někde v koutech své osobnosti našla síly vše říct Nikole. Ta ji zaskočeně objala a pomocí kapesníčků se ji snažila zkulturnit. „A neměla bys tam jet? Pojď, půjdeme domů, potřebuješ si i odpočinout“. Řekla a něžně ji nabídla rámě. Přijala a nechala se dovést domů. Sama by to asi nezvládla. S Niki se rozloučila, protože chtěla být sama. Ta to sice nesla těžce, ale na druhou stranu ji chápala. Terčiny kroky nevedly do postele, ale přímo na internet. Z detailů na icq získala číslo na Vítkova staršího bratra Honzu a čekala na načtení stránky idos.cz. Ten pro ni kupodivu měl dobrou zprávu – autobus směřující do Liberce jí jel za hodinu. Na uvažování o tom, jakou dělá kravinu a jaká je to náhoda, že jede něco na vzdálenost 400 kilometrů právě teď, nezbýval čas. V rychlosti načmárala dopis rodičům s nadějí, že to snad pochopí. Sbalila si několik věcí v čele s penězi, mp3 a pitím(cesta bude dlouhá) a vyletěla z domu. Dlouhá opravdu byla, ale ona ji ani moc nevnímala. Trávila ji dvěma protichůdnými činnostmi – pláčem a spánkem. Spolucestující ji zřejmě považovali za dnešní ztracenou generaci – za zkaženou mládež – nejlépe feťačku nebo přímo děvku. Jí to bylo jedno, její myšlenky létaly jinými světy. Po několika hodinách dorazila na nádraží. Byl už večer, kolem docela prázdno. Neměla odvahu ani sílu hledat sama nemocnici a proto vytočila uložené číslo. Honza ji sice neznal, ale věděl, o koho jde. Byl dost překvapen, že přijela. Cítil, že nemá smysl Terezu nechat samotnou bloudit neznámým městem a proto pro ni dojel a dovezl ji do nemocnice. Tam se ihned seznámila i s rodiči. „Ty jsi ta ze Zlína, že?“ řekl jí táta, když ji pevně tiskl pravici. Zdvořile se usmála a neskrývala slzy. V této společnosti se za ně ani nemusela stydět. Chtěla jít za Vítkem, ale nemohla. Nebyla totiž rodinná příslušnice. Tak tam jen stála a čekala na nové informace. Honza by si s ní povídal, ale ani jednomu to nešlo. Ticho najednou ožilo. Kolem se začali hemžit doktoři a rodina panikařila. Nikdo nevěděl, co se děje. Rozhřešením bylo dlouhé všeříkající pípnutí přístroje.


celkové hodnocení autora: 96.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 2.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 18		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 37		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Mehmed	21.08.2008, 1:54:39

Rozhodne zaujímavá poviedka. Začnem kritikou, ale neboj, hneď ju popriem. Akosi mi vadí, že v Tvojich príbehoch hrá internet tak významnú úlohu. Nehovorím, že vzťahy cez ICQ nemôžu byť dôležité, ale zaráža ma, že Tvoj citový život ( či už priamo alebo skrze fiktívne (?) postavy ) je s virtuálnym svetom tak úzko spätý. Ale keď Nohavica môže spievať "Jsem tvůj vir, i tvoje AVG-čko", je to asi v poriadku :) V úvode píšeš "Možná trošku klišovitá krátká povídka inspirovaná životem". Nič "klišéovité" na nej nevidím. Trápenie sa nad utrpením blízkej osoby je dosť silný námet. Avšak čakal by som nejakú hlbšiu psychologickú sondu. Vieš, je rozdiel písať "Terka udělala tohle a tohle" a preniesť na čitateľa Terkinu bolesť. Toto mi tam trošku chýba. Ale! Štýl, ktorým je poviedka písaná, v podstate veľmi verne odzrkadľuje zmýšľanie zúčastnených postáv. Veľmi sa mi páči poznámka, že spánok a plač sú protichodné činnosti. Je to samozrejmé, že človek nemôže plakať keď spí, ale predsa po dlhých hodinách plaču netúži po inom, než po spánku. Taktiež spontánny až živelný odchod do Liberce je zaujímavý. Veľmi presne opisuje situáciu, keď človek koná iracionálne, emotívne, ale pritom jeho pohnútky sú v podstate krásne. To, že spomínaš mnoho "nepodstatných" detailov (mp3, pitie), akosi umocňuje atmosféru. Keď ide o maličkosti, život je často milosrdný. Žiak napriek nevedomosti dostane dobrú známku, obchod je aj v nedeľu otvorený do desiatej, autobus mešká päť minút a preto ho nezmeškám... Ale to sú detaily, niekedy sú, niekedy nie. Keď ide o veĺké veci, realita je horšia. Ak je zranenie ťažké, človek zomrie, a nádeje a spínanie rúk málokedy pomôže. Preto je záver Tvojej poviedky drsný, očakávateľný, ale svojou pravdivosťou pôsobivý. Vytrhne čitateľa z naivnej reality, kde je dôležité ICQ číslo. Tvoja poviedka je veľmi zaujímavá, donúti človeka zamyslieť sa nad mnohýmo vecami. Pritom je podľa mňa veľmi dobre napísaná.


ze dne 21.08.2008, 11:19:45
First Girl: Dekuji za tak dlouhy a vycerpavajici komentar. Mne uz to taky vadi - viz vzkaz. Dekuji za vytku, pokusim se byt priste opravdovejsi. Tehdy milosrdny opravdu nebyl, i kdyz se priznam, ze zaver je fiktivni. Chtela jsem si totiz dokazat, ze umrel v mem srdci... No nic, opravdu moc dekuji.

OH	24.03.2008, 20:09:29

Ahojky, F. Povídka se mi zdá dosti drsná, ale plná citu. Není to trochu spíchlý -horkou jehlou-? Líbilo.


ze dne 24.03.2008, 20:34:23
First Girl: Drsna? No to ani ne, myslim, ze jsem to jako vzdy psala dlouho, ale spis jsem mela jasny ten konec no...

kulkul	27.02.2008, 20:24:13

Že to uplně obyčejné je kolikrát zajímavější. Když někdy třeba budeš tvořit postavu, tak "že se jí podlomila kolena... že brečela... že se sesunula..." takový věci tu postavu nevytvoří, ale jak tam bylo že co si brala do ranečku na cestu, že si brala mp3, tak najednou to zablesklo poznánim a bylo to zajímavý. A Próza=Postava. Komu vyjde živá postava s charakterem, tak je frajer spisovatel, má vyhráno a může psát o čem chce. Protože ho ty postavy už samy vedou. O to jde při psaní prózy. Tobě šlo jak řikáš o něco jinýho, zabít ho v svym srdci, jasně. Já občas navádim mladý prozaiky, aby tolik neblbli a psali o obyčejných věcech. Chválim Tě a zdravim.


ze dne 27.02.2008, 20:55:48
First Girl: Aha, dekuju moc. Ja se vzdycky snazim priradit te osobe nejaky charakter, ale ne vzdy to vyjde. Ja kdyz pisu povidku, tak pisu castecne o tom, co se stalo a castecne primyslim. Myslim, ze tak je to normalni a o neobycejnych vecech ani psat neumim :) Dekuju za pochvalu a urcite povzbuzeni.

kulkul	27.02.2008, 8:45:08

Nemusí se tolik stát - aby bylo o čem psát... Vy mladí spisovatelé honíte akci, zážitek, vyhrocení, mezní situaci, smrt. Ve skutečnosti se v tom odehrává málo, ta "pravda" za kterou stojí za to umělecky cestovat, žije v lidském srdci. Nejvíc mě to zaujala uplně 1.věta a potom, že si vzala na cestu mp3 - to jsem jako čtenář literatury ožil. Kdybys to někdy chtěla zkusit tak tudy vede cesta. Styl psaní je dobrý.


ze dne 27.02.2008, 13:21:30
First Girl: Dekuji za komentar. Ja vim, ze jsem mlada a naivni... Ucel teto povidky byl u me prave ten, abych toho cloveka zabila ve svem srdci, ale tak jednoduche to nebylo. Prvni veta? Ta je uplne obycejna. A jak jsi to myslel s tou mp3? Dekuji za pochvalu stylu.

Alhena	13.12.2007, 15:06:38

Ten konec. Je to trochu jako písnička s useknutým koncem místo doznění. A proč "rozhřešení"? To je asi překlep, ne?


ze dne 13.12.2007, 16:54:03
First Girl: Ja Ti Tvuj nazor neberu a jsem za nej vdecna. Ono je ten konec podobny realu...To je na dlouhe vypraveni. A to rozhreseni je opravdu chybka, ja rada hresim a pak to tak dopada :D Diky za koment.

Leeter	11.11.2007, 10:01:15

Odpověď na příspěvek od uživatele: Leeter* ze dne 10.11.2007, 13:39:14* To je jasný že prodiskutujem! Špatného na něm není nic, jenom sem ho přečet až po tom co sem napsal komment.

Leeter	10.11.2007, 13:42:28

Ehm ... a příště si radši přečtu dřív popis příspěvku, než se do toho dam... :(((

Leeter	10.11.2007, 13:39:14

Fuj... Nemam sice rád happyendy, ale tohle je až moc smutný... Ještě tak blízko :(. Icq vztahy s osobami z druhé části republiky zná asi většina dnešní mládeže... Je to hodně pocitově podbarvený a dobře se mi to četlo.


ze dne 10.11.2007, 23:23:48
First Girl: Děkuji Ti moc. jsem rada, ze se Ti to libilo a doufam, ze to jeste ve trech poradne prodiskutujeme ;) Btw, co je na tom popisu tak spatneho?

čuk	05.11.2007, 21:23:18

Pro nak citově založený příběh někdy používáš dost patetických obratů. Kde je vyjadřování prosté a zkratkovité je text účinný. Ta Niki, no nevím, jestli je tam přesně vložená. CHtělo by to tu krátit, ti rozvést.


ze dne 05.11.2007, 22:48:49
First Girl: Děkuji za komentář. Vezmu si Tvé rady příště k srdci.

Adrastea	04.11.2007, 22:45:48

Vzhledem k tomu, že jsem toho od Tebe ještě moc nečetla, jsem nevěděla, jestli mám, nebo nemám ráda Tvůj styl psaní - tak jsem se rozhodla udělat si názor. Povídka je sice spíš mělčího charakteru a jistě by si zasloužila, abys při jejím psaní zvolnila tempo a pronikla aspoň pár řádků pod povrch, ale rozhodně neodradí, takže až zase budu mít příležitost, ráda si od Tebe přečtu něco dalšího. :)


ze dne 04.11.2007, 23:07:07
First Girl: Děkuji moc za tak rychlou publikaci a pěkný komentář. Potěšila jsi mě.