| I navzdory této básni si myslím, že to s nimi jde ;) |
| |
|
|
V knotech ohňů,
za sklem třepotavé,
mrazí vzpomínka –
mrtvé obrysy utržených kopretin
těkají okvětími zarudlých víček
všude tam, kde nejsem já.
Vločky časů,
jednotky posvátné,
rozmačkávají strach –
skořápky z plátků jezero utopí
ve změti stínů němých svíček
a naší smrti omluvně zavrká.
Noci probděných snů,
bez boje odevzdané,
kdyby a proč a… –
pochybně předaná slova uletí
s paprsky střepů vlaštovčích sklíček
a odpověď je v košili setřená.
Vůně doteků,
po věčnost neuvadne,
bláznovská představa –
souznění duší zaniká v křečích,
pohádkám věřil naivní snílek,
jeho dlaň nedýchá,
…bezvládná.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 2.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
3.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 3 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 30 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
