obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Slunce tak neupřímně tvoří klam dokonalého světa."
NelaS
obr
obr počet přístupů: 2915541 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39805 příspěvků, 5772 autorů a 391736 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Kapesníkovi na dovolené ::

 autor Šimon publikováno: 05.11.2007, 2:35  
Cestopis, který se odehrává v budoucnosti, v horkém létě 2030, o zajímavé dovolené rodiny Kapesníkových v Nizozemsku.
 

Na začátek letních prázdnin v roce 2030 si rodina Kapesníkových naplánovala společnou letní dovolenou. Vzhledem k tomu, že Kapesníkovi si už před lety uvědomili, že je těžké vozit domácí zvířata na dovolenou, propůjčili je na osm dní „strýčkovi Gorilovi“, který si pro ně přijel už v pátek 14. června 2030, hned poté, co devítiletý Matěj Kapesník a sedmiletá Eliška Kapesníková přinesli domů vysvědčení. Matěj byl již ve třetí třídě a měl jednu dvojku, jinak samé jedničky. Eliška měla za sebou teprve první rok školní docházky a na vysvědčení přinesla samé jedničky.
Už v sobotu 15. června 2030 dovolená rodiny Kapesníkových naplno začala. Od rána všichni připravovali všechny nezbytné věci. Ve čtrnáct hodin odpoledne se všech pět členů rodiny vypotácelo z jejich bytu v Karmelitské ulici na Malé Straně. Šestatřicetiletý otec Martin Kapesník, o rok mladší matka Tereza Kapesníková a všechny tři děti, devítiletý Matěj Kapesník, sedmiletá Eliška Kapesníková a pětiletý Michal Kapesník, který měl před sebou teprve poslední ročník mateřské školky.
Na tramvajové zastávce zrovna zastavila tramvaj. I když Kapesníkovi s velkými zavazadly na zádech běželi, jak mohli, dveře tramvaje se beznadějně zavřely. Martin Kapesník ji tedy aspoň poklepal po nárazníku.
Zanedlouho ale přijela tramvaj další, kterou Kapesníkovi jeli dvě zastávky. Pak přestoupili na metro, kterým se s jedním přestupem dostali až na nádraží. Tam se vydali rychle na nástupiště číslo sedm. Chvíli čekali na lavičce a pak už se z amplionů ozvalo:
„Prosím pozor. Vlak SuperCity číslo 712 Ohnivá kočinka ze směru Jindřichův Hradec, Tábor, Olbramovice a Benešov, pravidelný příjezd čtrnáct hodin, padesát dvě minuty, přijíždí k nástupišti číslo sedm, kolej dvacátá třetí. Vlak dále pokračuje ve směru Kladno-Hlavní nádraží, Podbořany, Žatec, Chomutov, Annaberg-Buccholz, Chemnitz-Hlavní nádraží, Jena-Hlavní nádraží, Výmar-Hlavní nádraží, Erfurt-Hlavní nádraží, Gotha-Hlavní nádraží, Kassel-Hlavní nádraží, Dortmund-Hlavní nádraží, Bochum-Hlavní nádraží, Essen-Hlavní nádraží, Düsseldorf-Hlavní nádraží, Maastricht-Hlavní nádraží a Brusel-Hlavní nádraží, pravidelný odjezd čtrnáct hodin, padesát tři minuty.“
Pak už se k nástupišti přiřítil dlouhý žlutomodrý vlak. Za předním sklem seděl strojvedoucí, nad nímž svítil na černém podkladu nápis Bruxelles-Centralstation. Kapesníkovi do něj nastoupili a posadili se. Martin Kapesník třímal v ruce platnou skupinovou jízdenku. Za krátkou chvíli se dveře vlaku zavřely, ozvalo se zatroubení a vlak se rozjel. V prostřední části vagonu byl stoleček, u kterého několik cestujících hrálo karetní hru Bang!
Kapesníkovi ve vlaku neseděli celé odpoledne a celý večer na jednom místě. Šli se například vykoupat do vlakového bazénu, který byl díky hezkému počasí odkrytý. Na videu také shlédli šestý a sedmý díl Harryho Pottera.

Po dlouhé cestě Kapesníkovi vystoupili na nádraží v Essenu, kde přestoupili do jiného vlaku, tentokrát s typickým holandským vzhledem. Měli totiž namířeno právě do Holandska. Holandský vlak InterCity už nebyl tak luxusní a náhodou zde byla ucpaná jedna z toalet. Kapesníkovi ale tímto vlakem nejeli tak dlouho. Vystoupili už v Utrechtu.
Tam do rána počkali v nádražní hale, kde spali na lavičkách. Pak se ubytovali v hotelu, kde měli rezervovaný pětilůžkový pokoj.
Hned v průběhu neděle se Kapesníkovi projeli na šlapadlech po „grachtech“, což je holandský výraz pro kanály, procházející celým centrem města Utrechtu. Vzhledem k tomu, že pět lidí se do jednoho šlapadla nevešlo, Kapesníkovi se rozdělili na dvě roztříštěné skupinky: Martin Kapesník jel s Eliškou Kapesníkovou a Michalem Kapesníkem v jednom šlapadle, v tom druhém jela Tereza Kapesníková se svým nejstarším potomkem, Matějem Kapesníkem.
Zatímco skupinka vedená Martinem Kapesníkem objela v klidu Velký i Malý gracht, šlapadlo Terezy Kapesníkové a Matěje Kapesníka se převrhlo. Tereza Kapesníková i její nejstarší syn tedy spadli do vody a namočili si veškeré oblečení. Na svém šlapadle naštěstí neměli rodinný fotoaparát, který by byl namočením znehodnocen.
Tereza Kapesníková i Matěj Kapesník tedy vylezli na převrácené šlapadlo a jen čekali, až potkají zbytek své rodiny jedoucí opačným směrem, proti směru tekoucí vody.
Když je konečně uviděl Martin Kapesník, tak se svlékl, skočil do vody a šlapadlo převrátil zpět na správnou stranu, ovšem celá rodina už pak pokračovala rychle zpět k půjčovně šlapadel, ke které se Kapesníkovi dostali včas, takže nemuseli platit penále.
Na souši pak Martin Kapesník poklepal Terezu Kapesníkovou po rameni a Kapesníkovi šli rychle zpět do hotelu, kde se mohla Tereza Kapesníková konečně převléknout.
Po obědě a poledním klidu šli Kapesníkovi na blízkou tramvajovou zastávku, protože dobře věděli, že žádný cizinec si v Utrechtu nemůže dovolit vynechat projížďku tramvají.

Utrechtské tramvaje nemají čísla, je zde vlastně jen jedna linka, která se ale dělí na dvě větve. V místech, kde se tramvajové koleje kříží s vozovkou, jsou závory, které se spustí vždy, když projíždí tramvajová souprava. Tak jak to známe z českých železničních přejezdů.
Během jízdy tramvají zažili Kapesníkovi také kobercový nálet revizorů. Do tramvaje na jedné zastávce náhle vtrhlo komando čtyř uniformovaných revizorů, kteří rozdávali pokuty, jen to svištělo. Kapesníkovi naštěstí měli u sebe platné jízdenky, takže pokutu neplatili.
A pak si Kapesníkovi konečně zašli do železničního muzea. Bylo tam vystaveno mnoho vlaků včetně těch nejstarších. Nechyběla ani expozice „Vesnička s vláčkem“, která ukazovala zcela reálně vesnici v devatenáctém století se zaprášenými uličkami, hospodou i veřejným záchůdkem. Uprostřed vesnice stála historická vlaková souprava.

Byl zde i trenažér, kde si mohli všichni vyzkoušet, jestli by zvládli řídit vlak. Pak zde byl mimo jiné i malý vláček, který vozil děti po malém okruhu, přičemž na trati byl i tunel a železniční přejezd. Byla zde také veřejně přístupná drezína.
Pak si Kapesníkovi v Utrechtu prohlédli ještě mnoho historických památek. Poté se vrátili do hotelu, kde přenocovali a další den ráno jeli vlakem do holandského hlavního města, do Amsterdamu.

Zvláštní je, že zatímco v utrechtských tramvajích se to revizory hemží, ve vlaku z Utrechtu do Amsterdamu nekontroloval platné jízdenky jediný průvodčí.
Když přijeli vlakem na zdejší hlavní nádraží, vystoupili a uviděli mnoho tramvají. Zde má totiž konečnou mnoho tramvajových linek. Tramvaje vypadají jinak než v Utrechtu a je v nich také průvodčí, který přímo v tramvaji prodává jízdenky.
Jednou tramvají jeli Kapesníkovi až k hotelu, kde měli na dva dny rezervovaný pokoj. Když se ubytovali a naobědvali se, šli na výlet prohlédnout si zajímavosti Amsterdamu.
Zamířili nejprve na fotbalový stadion Ajaxu Amsterdam, pak zamířili zpět k Hlavnímu nádraží, kde se nachází muzeum NEMO-muzeum nových technozázraků a hračiček. Je to nápadná okrouhlá budova s šikmou placatou střechou. Hned vedle se nachází taktéž námořní muzeum.
Poté jeli Kapesníkovi tramvají zpět ke svému hotelu.
V úterý ráno se Kapesníkovi vypravili do posledního muzea, jehož návštěvu měli v plánu: do van Goghova muzea.
Pak se dobře projeli amsterdamským metrem. Jejich cesta začala samozřejmě na Hlavním nádraží. Když Kapesníkovi vstoupili do stanice metra, přijela jako první souprava linky 53. Kapesníkovi do ní tedy nastoupili a jeli až na konečnou. Při jízdě metrem zaregistrovali to, že po této trase cestuje mnoho černochů a na všech panelácích zdejšího sídliště je umístěn satelit.
Ve stanici metra Amstelstation zastavují vlaky metra přímo na nádraží, v jedné stanici mohou klidně zastavovat i dvě nebo tři linky metra a liší se zde i počet vagonů v soupravách.
Pak se Kapesníkovi vrátili do hotelu, kde přenocovali a pak odjeli vlakem do Paříže.


 celkové hodnocení autora: 71.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 3.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 6 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 63 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Gilbert Cunninghamm 23.12.2009, 17:04:12 Odpovědět 
   Chybí mi tam už jen nadpřirozené bytosti... mohla by to být dost dobře pohádka, ale jinak netuším, co je za celým textem zajímavého...
 ze dne 14.02.2010, 12:59:18  
   Šimon: Nadpřirozené bytosti jsem tam necpal, protože to stejně jako celý Zhulený svět neměla být pohádka, spíš sci-fi z budoucnosti, ale bylo to psáno s humorem a myšleno hlavně jako recese.. Každopádně před čtyřmi lety jsem touto slohovkou mile překvapil ve škole, po mých předchozích pracích, které byly mnohem horší.
 Vanessa Kuzníková 17.06.2008, 10:19:48 Odpovědět 
   Mám nezvratný pocit, že sis z nás udělal takovou malou legraci, co? A neboooo jsi agentem nějaké cestovní kanceláře a podal jsi nám návod, kterak si to na dovolené užít a jet se namočit do Utrechtu do grachtu a nechat si utopit foťák. Možná jsi nám chtěl říci něco uuuuplně jiného, ale já neumím číst mezi řádky. Přečti si knihu Lovci orchidejí, to je cestopis. Pochvala jen za hezkou češtinu.
 kulkul 07.11.2007, 12:46:49 Odpovědět 
   Když se nadevše cení pointa, tak vyjmenovat 1000 detailů a spolehlivě neříct vlastně nic - tak to je pozitivní provokace. Ostatně ta dovolená byla asi přesně taková, jak o ní čteme: úmorná a prázdná.
 m2m 06.11.2007, 17:46:12 Odpovědět 
   Celý text na mě působí dojmem sekaného tureckého medu, kdy prostě odsekáváš jednotlivé věty za sebou a za sebou a za sebou a za sebou a za ...
Detailní rozpis činností opravdu působí jako seznam telefonních numer, ale nedělá to z něj cestoPIS. Bohužel.
 duddits 05.11.2007, 2:35:44 Odpovědět 
   Hu, to nebylo vyprávění, spíš telefonní seznam…
Potřebuje čtenář opravdu vědět, jaké známky dostaly děti na vysvědčení a v jakých stanicích zastavoval vlak? Je na kanálech v Utrechtu opravdu tak zajímavé, že si člověk namočí šaty, když do nich spadne? :)
A otázky pokračují dál. Především, proč tenhle výlet situovat do roku 2030, když jediný trochu futuristický detail je bazén ve vlaku? Neprotiřečí si ten letopočet s celým textem… a s cestopisem jako takovým vůbec?
Psát cestopis znamená podávat čtenáři zajímavé informace, fakta. Dobrý cestopis dovede zároveň i pobavit. Ale se mi bohužel obojího dostává příliš málo…
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
FABIEL - Anděl ...
Danny Jé
Odi et amo 5
Mon
Preludium
Vermillion
obr
obr obr obr
obr

Nekropotence38
kilgoretraut
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr