» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Kdo žije z naděje, zemře hlady."

Walter Benjamin

počet přístupů: 2140090

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28984 příspěvků, 4549 autorů a 303372 komentářů :: on-line: 2 ::

:: Sny na jevišti. ::

čuk	publikováno: 05.11.2007, 21:58

Během několika dní jsem napsal poetickou i drsnou divadelní tragikomedii "Tajemství divadla Altheo" ještě za čerstva předkládám monolog slepého spisovatele, který umírá sám uprostřed světla. Čtenáři uniknou určité souvislosti dané předchozím dějem. Oba portréty jsou skutečné a prožité, jen zromantizované. Postava slepce je reálná (ale ještě jsem živ a vidím) a současně metaforizovaná, ostatně celá hra je metafora, vlastně o světle a stínu (což se dá na jevišti krásně zobrazit).


	"Měl jsem sen. Probudil jsem se v pokoji v měkkém a teplém lůžku. Závěsy byly zataženy a pokoj tonul v nahnědlém dychtivém tónu svítání. Věděl jsem, že vedle mne někdo leží. Dívka. Neotočil jsem k ní hlavu, zdálo se mi to být neslušné. Ale přesto jsem viděl. Ted se posadila na posteli, pozvedla ruce k vlasům, její malá prsa - dva vztyčené hrotité kopečky. Chvěly se. Nedíval jsem se, ale věděl jsem, kdo ta dívka je, i když měla poněkud jiný, čistší a prostší obličej. Nahmatal jsem její ruku, byla teplá a malá v mé dlaní. Nepostřehl jsem, že by odporovala. Bezvládně se nechala odnést k mým ústům. Lehce jsem její prsty políbil, jemně posunul rty k předloktí a opět políbil. Možná že dotek byl tak lehký, že ho nevnímala. A přesto jsem cítil, jak její dlaň v mé dlani hřeje, jak do mne cosi krásného proudí, cítil jsem se šťastným a jakýmsi uznaným, přijatým, povzneseným. Pak najednou Kalendář začal odpočítávat čas, má tvář se měnila. Uvědomil jsem si že je mi jedenasedmdesát a jak vypadám. Ze zoufalství jsem se rychle probudil, ať ten obraz okamžitě zmizí. Nezmizel. Kolem byla tichá noc, stejná pro vidoucího i slepce. Pocit nádherné blízkosti té živé ruky, pocit, že jsem ztratil svou osamocenost, ten krásný pocit přetrvával. Pak se rozpustil v ranním svítání, ale zanechal ve mně cosi s úžasnou příchutí. A najednou vidím. Vidím! Pod víčky vidím loutky na jevišti, já jsem jednou z nich. Ne, odcházím cestou, vede vedle hospody. Někdo ve dveřích vykřikuje vtip. Jaroušek nám zemřel u hospody! Při cestě k hospodě nebo od ní? Při cestě k ní. Chudák Jaroušek! Šel jsem dál, minul jsem tu hospodu, nebyla pro mne. Náhle je mi líto, kolik hospod jsem cestou minul. Kolik piv jsem nevypil. Nevím, proč jsem si vzpomněl zrovna ještě na tohle. Před lety, to jsem ještě viděl, má divadelní herecká partnerka, mladá bezstarostná dívka, po zkoušce dlouhého dialogu, si lehla na nízký stolek, za kterým jsem seděl, jakoby se chtěla dívat do nebe. Snad únavou.Tvář jí najednou zmizela tam, kam jsem nedohlédl a mně, tak náhle a opravdově, byl blízký ten proužek teplé pokožky, když se tričko na hubeném těle vyhrnulo. Bylo tak bezbranné a důvěřivé. Nevím, co se to se mnou stalo, a já, najednou...jsem měl v sobě tolik něhy. Chtěl jsem ji obejmout, svou tváří nalézt její tvář. Polekal bych ji, urazil, vzbudil odpor. Ten obraz, tu tvář nezapomenu, zní mi hudbou, mám ji pod víčky a někdy se s ní těším. S nimi. A teď: obě tváře splývají v jednu, tu vysněnou. Není nejkrásnější, je nejdojemnější. Pro mne. A její tělo je tak křehké. Taky jsem viděl jeden film. Uprostřed prázdného prostranství ležel opuštěný neznámý voják. Na blůze na prsou měl velkou šířící se rudou skvrnu. Někdo přichází. Ten zvuk. Jako jemný šelest křídel. Dívám se a vidím jasnou zář, svítí všechny ty reflektory, které jsem rozsvítil, když odcházela. Ta jedna tvář, nejen ta, jaká škoda... tváře, všechny ty tváře, které jsem kdy viděl, všechny se rozplývají..." /Tma. Stínové divadlo. Za slepcovým křeslem se zdvihá stín a stoupá do výše./


celkové hodnocení autora: 98.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 9		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 24		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 40		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Tess.n	18.02.2011, 11:56:41

Odpověď na příspěvek od uživatele: Tess.n* ze dne 17.02.2011, 21:37:26* Napsala jsem to zle. Ne, že by ten výraz pro prsa byl nějakým způsobem urážlivý, nebo tak něco, spíš, že spojení slov ,,vztyčené hrotité kopečky" je mi pro prsa krapet nepříjemný. Použila bych jiná slova:) Ale víte co, jsem holka, já si navymýšlím...:o))

Tess.n	17.02.2011, 21:37:26

Moc se mi to líbí:) Další pěkné čtení do mého čtvrtečního, deštivého večera..:) Snad jen jednu věc bych jako dívka vytkla - ,,dva vztyčené hrotité kopečky". Říkat prsům vztyčené hrotité kopečky mi přijde úsměvné a jako dívce, ne příliš lichotivé:) Samozřejmě to nemyslím ve zlém! :-)) Je to jen můj osobní dívčí názor:)


ze dne 18.02.2011, 7:57:56
čuk: Děkuji a za ty prsy se omlouvám. To že by má fantazie u velmi mladé a štíhlé dívky, co si nedokázala představit sen, při vztyčených rukou dívky ? Bohužel už nemám možnost si to ověřit.)) Proč to není lichotivé?

valcar	11.11.2007, 20:14:16

Tak jsem se konečně dostal k tomu, abych si od tebe zase něco přečetl (a nejenom od tebe...:) )... Zase jsem se přesvědčil, že jsi mistr v zacházení se slovy, díky nimž dokážeš do vět, do textu vpravit spoustu pocitů...


ze dne 18.02.2011, 7:51:11
čuk: Jsem poctěn. Kdeže ty léta jsou. A tenhle můj text je dost osobní a autentický Ta hra se bohužel nehrála,

Tomáš P.	08.11.2007, 22:02:24

Z věcí, které jsem od tebe četl, je tohle zdaleka to nejlepší. A žádné z tvých dílek není špatné. Naopak. Nejspíš to bude tou osobnopstí, která z tohohle přímo prýští. Sirrael napsala, že nemá českých slov, napíšu to tedy Latinsky, protože to zní jaksi hlouběji... ; ) "Hoc carmen pulcherrimum est" : )


ze dne 09.11.2007, 8:30:04
čuk: Tvé hodnocené mě těší, líbí se ti snad proto, že je trochu romanticky upřímné, ostatní věci mají osobní pocit skryt anebo jsou to hříčky jaksi mimo mne. Děkuji.

Dědek	07.11.2007, 15:10:47

Výborně napsaný, čuku. Mrzí mě, že nejsem takový přeborník v komentářích jako jsi ty. Proto posílám jedničku a zbytek Ti doplní jiný kritici.


ze dne 07.11.2007, 19:05:16
čuk: Děkuji za komentář a známku. Já nevím, co k textu dodat, neboť některé významy jsou skryté v kontextu divadelní hry (zde bude text poněkud jiný)

amazonit	07.11.2007, 6:36:08

těžko komentovat tohle velmi intimní, osobní dílko, které svým vnitřním nábojem dokáže čtenáře zasáhnout


ze dne 07.11.2007, 8:13:21
čuk: Díky za přečtení i to, že tě to oslovilo. Připravuji si text jako monolog na nějaké soutěži a zjišťuji, jak slovní projev musí být odlišný od napsaného.Až ho budu mít a budu ho říkat "ze sebe", otisknu ho tady, jaký bude rozdíl v účinku: aneb jak souvisí snaha pro psaný "hezký "text se snahou po autentickém jistě méně dokonalém stylu.

Šíma	06.11.2007, 21:08:57

Těžko se hledají vhodná slova... Je v tom hodně smutku, lidskosti, života, který někam odplynul a možná je lidská duše vážně nesmrtelná, přežívá, když tělo zemře, kdoví, co se pak s ní stane! Možná jeden život nestačí, aby jej člověk pochopil, aby pochopil radost, bolest a lásku i zklamání... Za Jedna!


ze dne 07.11.2007, 8:09:56
čuk: děkuji moc, těší mě, nevím co bych dodal.Ale vystihl přesně mně, tedy chci říci: tu postavu slepce na jevišti

sirraell	06.11.2007, 16:09:36

Nemam Ceskych slov... .... Dojemne, lidske a hladici...


ze dne 06.11.2007, 20:25:47
čuk: Díky moc, potěšilo mne, v mém věku už člověk propadá dost depresi a proto někdy je trochu naměkko, když se vymaní.

Weichtier	06.11.2007, 11:21:00

Odpověď na příspěvek od uživatele: Weichtier* ze dne 06.11.2007, 10:03:23* Chápu, čuku. Chtěl bych mít tvou víru. Třeba k ní dojdu věkem. W.


ze dne 06.11.2007, 20:24:15
čuk: Díky za přečtení a pochopení. Někdy se člověk stává obzvlášť citlivým, někdy se čeká dlouho.

Weichtier	06.11.2007, 10:03:23

Výborně, čuku. Chápu sice Kulkulův postoj, neb jevištní prkna jsou opravdu bohatě zbrocena krví umírajících umělců, ale mně osobně to užitek a prožitek (z) Tvého díla nijak nekazí. Napsáno Tvým typickým stylem, mně většinou velmi příjemným. W.


ze dne 06.11.2007, 10:30:30
čuk: Díky za hodnocení. Vysvětlení viz dole. A je to vlastně můj nekrolog neb píšu o sobě. Tyhle pocity nejsou vymyšleny.

kulkul	06.11.2007, 9:47:58

Já si nemůžu pomoct, ten motiv umírajícího herce je tuze známý a obehraný. Jinak je to napsané výborně s citem a uměřeností.


ze dne 06.11.2007, 10:28:08
čuk: Já to vím, že na jevišti se pro dramatičnost umírá, sám jsem hrál v divadle jednoho herce umírajícího pod tíhou viny( své hry) či jako odplatu (Vyběrčí od Uhdeho). Tady umírá slepec- spisovatel a v kontextu je vedlejší postavou v pozadí, sám mezi ostatními herci, vlastně věkem, a v kontextu se světlem a s někým třetím, od kterého dobré nečekal. Díky za hodnocení

Maura	05.11.2007, 21:58:01

Úžasné. Jsem dojatá a udivená svými pocity, protože je tvá práce svým způsobem hluboce lidská, milostná a něžná. Krásné, děkuji.


ze dne 06.11.2007, 16:15:50
Maura: Ano, je.


ze dne 06.11.2007, 10:21:41
čuk: Děkuji za hodnocení a ocenění, které mi dodává síly překonávat zdravotní problémy. Začínám věřit, že je něco víc než lidská bytost.