obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Naděje je paměť, která touží."
Honoré de Balzac
obr
obr počet přístupů: 2916112 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39836 příspěvků, 5847 autorů a 393429 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Smutný podzim ::

 autor Dahaka publikováno: 08.11.2007, 16:53  
Jen jedno studené podzimní ráno v parku a mé sny a myšlenky.
 

Je podzim, studený a smutný podzim. Proč smutný? Nebo je snad veselý? Jak pro koho.
Procházím se tímto parkem už skoro hodinu. Sama.
Je tu nádherně. I když mi studený vítr zalézá pod kabát já jsem spokojená. Proč se vracet domu, kde na mně padají stěny. Nechci se vracet tam kde mně pohlcuje deprese a ještě větší samota.
Ne, tady venku jsem svobodná. Brouzdám se listím, které krásně šustí. Kolik barev dokáže podzim vytvořit? Mnoho, stovky, nebo snad tisíce? Kdo ví.
Vidím lavičku. Stojí tu a jako by mně volala. Jen jedna oprýskaná lavička kolem dokola.
Dobře tedy. Usedám na ni a choulím se hlouběji do kabátu. Začíná být vážně zima. Ale alespoň cítím že žiju, ano ještě žiju.
Dívám se do korun stromů a sleduji jak poletují listy k zemi. Snáší se tak pozvolna. Vítr je uchopí a tančí s nimi v tomhle podzimním ránu. Nakonec je však stejně odhodí na mrazivou zem. A znovu se vrací pro nové lístečky. Ano celý tento park mi připadá jako by vyskočil z plátna nějakého velkého malíře. Tolik krásy na jednom místě. Ale něco tu přece jen vadí. Něco kazí ten obraz. Ano jsem to já. Nehodím se sem. Nehodím se nikam a přesto tu zůstávám a kazím malíři kompozici.
Zavřu oči a jen poslouchám jak stromy šumí ve větru. Je to nádhera. Nechce se mi otvírat oči. Už nikdy. Kéž bych zkameněla, či vrostla do té lavičky.
To šumění mně uklidňuje, stromy jako by šeptaly. Ale co šeptají? Nerozumím jim, neznám jejich jazyk, ale při tom mi je tak blízký.
Něco však přehlušuje tuhle magickou chvíli. Co je to? Slyším smích. Ano smích, někdo se v dáli směje. Blíží se to. Nechce se mi otvírat oči. Nechce se mi znovu vidět realitu. Teď sním tak nerušte přece.
Ale smích stále sílí. Zní jako tisíce zvonečků. Zní tak šťastně až je mi z toho zle.
Ne nechci to vidět, nechci otvírat oči. Snažím se si namlouvat. Ale je pozdě. Moje zvědavost mě předběhla.
Vidím je. Jsou kousek ode mne. Mladá krásná dívka, která se tak šťastně směje a s ní nějaký mladík. Ano tihle se do malířovi kompozice hodí. Jsou tak dokonalí. Chlapec drží dívku za ruku a něco jí šeptá do ucha. A ona se směje. Pozoruju je a je mi najednou tak úzko. Jako kdyby mi na hrudi ležel balvan. Špatně se mi dýchá.
Ale oni dva jsou tak…nevím jak to říct. Asi zamilovaní. Láska, co je vlastně láska? Na to sama sobě nedovedu odpovědět. Neznám ji. Nevím jak vypadá ani jak chutná, ale řekla bych že sladce.
Těm dvěma asi zima a studený vítr nevadí. Tisknou se k sobě jako kdyby se chtěli rozmačkat. Mladík dívku políbí. Nevědomky zatajím dech a jen sleduju. Co mi je vlastně do nich? Nevím. Ale zajímalo by mě jak chutná polibek. Je také sladký jako láska? Jak to mám k sakru vědět, okřiknu se v duchu. Neznám ho, nikdy jsem ho nepoznala.
Neznám ani tohle pohlazení a nic mi do toho přece není.
Listí se zvedá s cestičky a ti dva zamilovaní odchází. Míjejí mne a dívka se usměje. Proč? To opravdu vypadám tak zoufale? Asi ano.
Odcházejí ruku v ruce a s nimi jako by odešel poslední kousek tepla a radosti z mého srdce. Dlouho se za nimi dívám. Jak moc té dívce závidím. Jak moc bych si přála být na okamžik ona. Jen malý okamžik. Abych i já poznala co je to láska pak už bych mohla také konečně jít. Jen ten okamžik a zastavit svět. Já vím chci toho až příliš. Ale copak nemůže dívka snít? Snít o lásce kterou nikdy nepozná?
Ta dívka měla pravdu. Jsem směšná sama sobě.
Slzy mi tečou po tvářích. Nechce se mi je zadržovat ani je utírat. K čemu? Nechám je kanout nic přece neznamenají. To jen má duše pláče. Nedivím se jí. Měla bych vstát a jít. Jít, ale kam?
Nikde na mně nikdo nečeká. Proto dál sedím na té lavičce a doufám v milosrdenství zimy. Možná budu mít štěstí a umrznu tu. Prostě usnu a už se nevzpudím. Tváře mně začínají štípat jak jsou mokré od slz.
A já se sama sebe ptám proč? Proč nemohu mít to co má ta dívka,jen trochu štěstí a nic víc.
Proč tu sedím takhle sama a už se mi nechce žít?
Proč alespoň trochu štěstí nemůžu mít?
Jen tu sedím sama a opuštěná. Tak jako včera, dnes i zítra. Sedávám tu každý den. A sním ten přehloupý to sen.


 celkové hodnocení autora: 75.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 2.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 3.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 19 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Nikopol 09.11.2007, 14:41:00 Odpovědět 
   V paměti mi vytanul Beckettův Molloy.
 duddits 08.11.2007, 17:26:59 Odpovědět 
   Ještě bych doplnil…
Dobré je, že zkoušíš využívat různých postupů, které by čtenáře měly vtáhnout do děje. Ty ale můžou fungovat jen při úsporném zacházení – zatímco v téhle povídce se s nimi vyloženě roztrhl pytel. Tedy jako ve všem: opatrně a s rozmyslem ;)
 Pepetinka 08.11.2007, 17:26:23 Odpovědět 
   Tvůj příběh se mi líbí. Snad proto, že se dotýká podzimu, který mám velmi ráda, nebo jednoduše proto, že podobnými pocity a myšlenkami se zaobíráme občas všichni...Těžko říci. Jen musím dát trošku za pravdu seňoritě chiquitě, že těch chybiček se tam vloudilo trošku víc a daří se jim odpoutávat pozornost od příběhu směrem k sobě. Což je maličko škoda.
 seńorita chiquita 08.11.2007, 16:52:05 Odpovědět 
   amazonit: další z mnoha s mnoha chybami, těch je škoda, při nevýraznosti dílka se čtenář soustředí více na ně než na obsah a sdělení samotné

duddits: Popravdě v tom moc smyslu nevidím… Zato chyb a nejrůznějšího opakování autorka nabízí opravdu hodně. 2.5, možná i 3.0?

seńorita chiquita: Stokrát si přečíst text, než ho publikuju - to by měla být zásada. Snad by alespoň nějaké chyby zmizely. Obsah je víc než průměrný.

Známka zprůměrovaná.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
YellowSkye
(29.7.2022, 08:38)
IndigovaRuze
(24.7.2022, 09:11)
Bath
(14.7.2022, 15:52)
Personal Mastery
(8.7.2022, 13:20)
obr
obr obr obr
obr
Planá třešeň
Anna Weberová
Ty a já
Prince
6. Darl
kadla
obr
obr obr obr
obr

Třída Speciál
Dědek
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr