obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Múzy přejí těm, kteří je prohánějí po lesích, lukách a kopcích. Ne těm, co na ně čekají se založenýma rukama."
Gandalf
obr
obr počet přístupů: 2915730 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39647 příspěvků, 5806 autorů a 392665 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Náhody ::

 autor Radim Trázník publikováno: 14.11.2007, 12:31  
Snažil jsem se o detektivní příběh, který by měl čtenáři naznačit, že i ten nejlepší se může v něčem přehlédnout a že i ten nejlepší občas potřebuje pomoc prostřednictvím náhody.
 

U stolu zazvonil telefon. Major Tichý ho zvedl a po pár vteřinách věděl, o co jde. Dalo se to očekávat. Originál Turínského plátna, zapůjčený do Čech se v této středoevropské zemi ztratí při převozu z Českého Krumlova do Prahy! A za takových okolností! Pachatelé nikde, policie bezradná! Katastrofa!
Záhy mu bylo jasné, co je v pozadí jeho telefonátu. Nejvyšší muž na policejním prezídiu se podle něj prostě bál o svou židli. Tak dlouho se přeci do ní dral. Přátelil se v každé situaci s těmi správnými lidmi, vždycky v teplíčku a závětří se dokázal přihrát na úspěchu ostatních. Málokdy asi přičichl ke skutečné práci policajta. To proto nejspíš nemohl nebo nechtěl pochopit, že jsou chvíle, kdy člověk s určitým stavem věci prostě není schopen hnout, i kdyby se rozkrájel.
„Už jste viděl titulky?!!“ řval, „Totální neschopnost české policie!! Skandál v Praze!! Co dělá česká policie?! Píšou o tom i po celém světě! Ministr mi kvůli tomu volá každou chvíli! Velitelem vyšetřovacího týmu Turín jste se stal proto, abyste to všichni objasnili a ne se vozili v policejních autech sem a tam! Dostal jste na to ty nejlepší lidi, tu nejlepší techniku a nic!“ Hněte s tím sakra, nebo se postarám abyste jezdil kontrolovat bezdomovce!
„Analýza DNA není všemocná. Máme vzorky DNA, ale nevíme komu patří. Těm mrtvejm strážcům ne. Srovnávali jsme zjištěné údaje s naším registrem a přes Interpol. Negativní! Rozhodili jsme sítě i mezi informátory, překupníky, galerie, antikvariáty a podobně. Od nich ale nepřišel ani náznak nějakých cenných informací! Celní správa, BIS a ostatní policejní útvary dostaly vědět, hned jak se na tu krádež přišlo. Kdo ví, jak to, že ten převoz nesvěřili policii ale nějakým troubům. Strážci najednou zastavili na odlehlém místě uprostřed noci v lesním úseku.
Oba strážci byli zastřeleni stejnou zbraní, tomu nasvědčují stopy na kulkách. Zbraň nebyla nalezena. Z místa činu odjížděli s obyčejnou feldou, kombíkem. Jistotu v jejím určení nám daly otisky pneumatik, taky některá nalezená vlákna a stopy DNA jsou shodné s těmi nalezenými v tom bezpečáckém Transitu a na mrtvolách. Felda byla někde kradená, s jinou spz a přestříkaná do podoby policejního vozu i s majákem. Trasologicky jsme o osobách pachatelů zjistili přibližnou váhu, okolo devadesáti kilogramů u všech třech, policejní boty, které seženete na každém rohu. Dva houbaři náhodou bloudili lesem poblíž místa činu, a tam viděli stát vedle sebe ten transit s felicií. Mysleli si, že to patří k tomu dopraváckému Kryštofu X nebo k pátrání po tom uprchlém vrahovi Zelenkovi. Ale do obličejů osobám neviděli, jenom si všimli dvou strážců a dalších tří chlapů vysokých okolo 180-ti, v těch uniformách. Zločinci podle mě chtěli felicii zlikvidovat ihned po akci. Ale požár v noci by připoutal pozornost, proto se ji rozhodli potopit v lomu, jenže si ve tmě vybrali špatné místo. Střecha byla slabých půl metru pod hladinou ale ve tmě si toho nevšimli. Dopoledne ji zahlédl náhodný turista a zavolal policii a hasiče. Díky tomu jsme ji mohli prozkoumat. Uvnitř jsme nalezli dvě nahé mrtvoly s prostřelenými hlavami. Postupným šetřením jsme přišli na to, že to jsou ti dva zabití strážci. A když jsme u ní otevřeli zadní kufr, našli jsme další mrtvolu muže. Taky nahého. Nakrátko ostříhaný, tmavovlasý, devadesát kilo a stopětaosmdesát na výšku. Na prsou měl tetování v azbuce, mohl to tedy být někdo z ruskojazyčné oblasti. Někdo ho otrávil. V jeho těle jsme našli stopy po jedu mamby černé. Zřejmě ho zamíchali do skleničky s fernetem, kterou našli potápěči při vyzvedávání auta z vody. Z počátku jsme si mysleli, že patřil k ostraze. Až do momentu, kdy jsme nalezli stopy střelného prachu na jeho rukou. Byly stejné s prachem, který byl nalezen na vlasech obětí. Tam jsme si uvědomili, že asi patřil k pachatelům. Zezadu z dost velké blízkosti odpravil ostrahu, a pak byl sám odpraven. Měli ho jenom na černou práci. Ale nic víc o něm nevíme. Nechali jsme jeho popis a tvář vysílat v televizi a na internetu. Stopy zločinců u lomu končily u stop pneumatik dalšího vozu. Podle otisku vzorku měl letní pneumatiky. Nějací kluci, potom co se dozvěděli o té loupeži, nahlásili na linku 158, že je kus od toho lomu málem přejelo nějaké černé auto, ale spz si nevšimli, jenom toho, že to byl pětidveřák velikosti Golfu, hatchback. Ale to nám pořád nedává odpověď na otázky spojené s identitou a místem pobytu skutečných pachatelů. Řešení si prostě nemůžeme vycucat z prstu. Probrali jsme všechny možnosti, vyptávali se a pátrali v muzeu, v okolí místa činu, v bezpečnostní agentuře, prostě kde nás to jenom napadlo. Zatím jsme to dali k ledu, nemělo smysl jenom sedět a čekat, jestli se náhodou někde něco nevynoří. Přitom v tuhle chvíli nám pomůže jenom ta náhoda. Proto děláme i jiný věci, každodenní policejní rutinu atd.“
„Hněte sebou, nebo to byl váš poslední případ v téhle branži! O to bych se osobně postaral!“ ukončil hovor policejní prezident.

Tichý si po tomto rozhovoru potřeboval vyčistit hlavu, proto se mu hodilo pozvání od starého známého. Večer se sešel na přátelské posezení s kolegou, kamarádem, podplukovníkem Polákem, z dopravní policie. Dlouho se neviděli a tak se v baru u piva bavili o spoustě věcí. V únoru, zhruba o měsíc později vzbudil Tichého telefon jedné sobotní noci, asi ve dvě hodiny ráno. Volal Polák. Nehoda na 55. kilometru hlavní silnice směrem z Prahy. Černý Opel Astra se v protisměru srazil s tmavěmodrým tirákem Volvo FH-12. Prý, že je sice kriminalista, nikoli dopravní policista, jenže s tou Astrou je spojeno několik podivuhodností, které by ho mohly zajímat v souvislosti s vyšetřováním, o kterém se mu zmínil tenkrát v baru.
Tichý o hodinu později již přijížděl se svým Renaultem k místu havárie. Už z dálky, přes čelní sklo neustále atakované směsí deště a sněhu, viděl tu scénu. V protisměru jeho jízdy stál poškozený tahač s připojeným návěsem s námořními kontejnery. V okruhu zhruba padesáti metrů od tahače se povalovaly kusy osobního vozu. Jinak se ty zbytky pojmenovat nedaly. Svítící a blikající sanitky, hasičské a policejní vozy s posádkami dotvářely noční scenérii na tomto rovném úseku jinak prázdné silnice obklopené hustými lesy. Odstavil vůz vpravo ke krajnici za policejní Octavii.
Ještě skoro ani nevystoupil z auta a dopravní policista s hodností poručíka předpisově zdravil a začal popisovat situaci. „Ten s tím osobákem jel jak šílenej. Nadupanej dvoulitr, námraza na silnici, gumy letní a ještě k tomu sjetý …. Nejspíš mu tam vběhlo divoký prase. Našli jsme ho po kusech odhozený mimo silnici. Chtěl se mu vyhnout ale manévr nezvlád a vletěl do protijedoucího Volva. To je prakticky na odpis, takže si asi dokážete udělat odhad o rychlosti. V zadní části vozu jsme našli ten přepravní box, co se postrádá od doby té slavné loupeže. Trucker měl štěstí, je jenom v šoku ale ti dva z toho fára jsou na tom hůř. Řidič Astry přežil. Zůstal zaklíněn ve voze, a vystřihovali ho hasiči. A ten nepřipoutanej spolujezdec neměl šanci. Toho nálezu jsme si všimli, když jsme celou nastalou situaci fotografovali. Nejdřív jsme mysleli, jestli v tom není zabalená droga nebo něco. Bylo nám tak nějak divný, že by něco takového čouhalo z rozbité sedačky zabalené ve fólii. Tak jsme to opatrně vytáhli, rozbalili a jak jsme zjistili o co jde, hned jsme podali zprávu nadřízeným a zpátky zabalili.“
„Víte něco o té Astře, jako čí je to espézetka a tak?“
„Je evidovaná na jméno jistého Tomáše Pokorného. To je ten řidič. O tom mrtvém nevíme nic.“
„Rád bych se na ten vrak podíval blíž, už se s těmi zbytky nějak hýbalo?“
„Jestli myslíte auto, tak ne. Včetně těch pistolí. Akorát hasiči prováděli zásah kvůli zamezení znečištění okolí olejem a benzínem. A jestli myslíte těla, tak s těma taky ne. “
„Jakých pistolí?“
„ČZ 75. Jednu zřejmě měl mrtvej v podpáždním pouzdru a asi jak došlo k havárii, vyletěla na podlahu. Druhá byla ve dveřích u řidiče. Držená jím legálně. Nafotili jsme je a dali jsme je do pytlíků, kvůli stopám.“
„Paráda, v laborce se na ně mrknou.“
Tichý koutkem oka zahlédl kus zadní části Opla, trčící z příkopu kufrem vzhůru. Zázrak, že to ten Pokorný přežil. Tohle by docela dobře mohl být vůz, kterým pachatelé ujížděli od lomu! Černé auto velikosti a tvaru Golfu by mohl být tenhle Opel. Otisky vzorku pneumatik a další zkoušky by mohly pomoct v identifikaci.
Pak se ještě jednou vrátil k tomu, co z auta zbylo a velmi, velmi pozorně a pečlivě se všechny ty kousky a kusy snažil prohlédnout. Se silnou baterkou je okukoval ze shora i sdola, obcházel je ze všech směrů, ale nenašel nic, co by stálo za povšimnutí. Kdepak, tady už nic důležitého nenajdu, řekl si. Pak se odebral k opodál stojícímu poručíkovi.
„Volali jste havrany?“ ptal se, a v tom momentě už zahlédl černý vůz se zlatými nápisy a ornamenty.
„Havrani jsou tu. Jejich klienta hasiči zrovna vystřihávají z vraku.“
„Fajn, my se mu podíváme na zoubek, pohřebáci ho převezou na patolku, a tam se mu podívají na celý tělo! Myslím, že já už jsem tady skončil. To umělecké dílo beru sebou.“
Odešel zpět k havarovanému vozu a vytáhl z něj ten historický artefakt nesmírné hodnoty. I s ním se vrátil ke svému autu, vložil ho do kufru, otevřel si, usedl za volant a ještě než nastartoval, sundaval si rukavice a začal přemýšlet, co dál. Čeká ho pracovní víkend. Zavolá kolegy a musí do toho pořádně šlápnout. Začnou u toho Pokorného, zkusí na něj uvalit vazbu. Musí zjistit co nejvíc o jeho životě, majetku, kontaktech, požádat státního zástupce o povolení prohlídek, vyhledávat v policejních databázích cokoli spojené s jeho jménem, zjistit všechno dostupné ohledně jeho komunikace, hlavně telefonní hovory, zprávy, maily. Nález toho plátna se zatím musí co nejvíce utajit! Ještě za jízdy, s pomocí handsfree sady, začal obvolávat všechny kolegy z vyšetřovacího týmu. Sraz na služebně, co nejdříve, jde o každou minutu! A požádal je, aby zorganizovali návštěvu expertů přes umění, kteří by ověřili pravost toho předmětu. I kdyby to byla kopie, mohlo by mít něco společného s originálem!
O hodinu později již vystupoval z vozu před služebnou. Celá skupina Turín již na něj čekala uvnitř, před jeho kanceláří. V běhu ukázal na vrátnici hlídkujícímu policistovi průkaz a pádil do druhého patra i se sáčky s pistolemi v ruce. Nahoře se se všemi pozdravil, otevřel dveře a pozval je do kanceláře ke krátké instruktáži.
„Pánové, není čas na dlouhé proslovy.“ řekl, a jal se vysvětlovat nově nastalou situaci. Pak začal rozdělovat úkoly. „ Motyčka pojede na patolku, za tím mrtvým. Zjisti o něm všechno možný. Michale,“ obrátil se na kapitána Slavíka, „ ty toho Pokorného proklepneš ve všech možných našich i zahraničních databázích. Jestli je čistej, tak máme smůlu, ale jestli ne, tak vyšťourej všechno možný. Nadporučík Tůma vyrazí do pražského Odboru Kriminalistické Techniky a Expertizy kvůli dalšímu prozkoumání zbytků té Astry. Třeba v ní objevíme ještě něco zajímavého. Já se spolu s kapitánem Sedláčkem budu snažit vyjednat přes státního zástupce domovní prohlídku u toho Pokorného, přístup k nemovitýmu i movitýmu majetku a jeho komunikaci. Samozřejmostí bude snaha o co nedřívější výslech Pokorného a jeho manželky. Mezi tím se taky budeme snažit získat něco víc o těch dvou dalších ptáčcích. A rovněž vás všechny budu koordinovat. Tak jedeme, všichni na svá místa! A ještě něco: plátno je dál nezvěstné, jasné?!“
„S dodávkou sem dorazili experti z Kriminalistického ústavu a z Národní Galerie. Mají sebou nějaké chytré mašinky a informace z Turína, které jim pomůžou s posouzením pravosti. Usídlili se v té prázdné kanceláři pod námi. Hodim jim to tam.“ hlásil Sedláček, popadl plátno vystřelil z kanceláře jako blesk. Za chvíli byl zpátky.
Motyčka s Tůmou ihned vyrazili ven za svými úkoly, zatímco Tichý, Sedláček a Slavík se rozešli do svých kanceláří k počítačům a zahájili pátrání po informacích. Tichý zároveň zavolal státního zástupce, který mu slíbil, že dojedná vše, co potřebují. Znal ho a věděl, že co ten slíbí, splní.
O hodinu později, zatímco dvojice Tichý – Sedláček marně pátrala v análech, neboť zdravotní stav Pokorného neumožňoval výslech, a Slavík zjistil adresu trvalého pobytu Pokorného, se ozval Tůma: „Nejspíš jsem si všiml něčeho, čeho jste si vy nevšiml na místě nehody. V troskách vozu zůstal zaklíněn mobilní telefon, je dost pomlácen, přesto se nám tu podařilo zjistit telefonní číslo, je to 607551097, z toho přístroje se pokusíme vytáhnout co nejvíc dalších informací. Ohledně toho auta to už na nic světoborného nevypadá.“
Slavík volal, že z různých kanálů zjistil telefonní čísla a mailovou adresu pana Pokorného.
„Aspoň něco,“ řekl Sedláček Tichému a oba se opět zahloubali do virtuálního labyrintu informačních zdrojů.“
O půl hodiny později již lezly z faxů všechny potřebné povolení ze státního zastupitelství.
„Zdá se, že klíčem k tomu, jak se dovědět něco podstatného o těch zbývajících dvou, je Pokorný. My dva tady ztrácíme čas, ty jeď s tímhle lejstrem k mobilnímu operátorovi a já zavolám na okresní ředitelství pro výjezdovku a vyrazíme k domovní prohlídce do toho jeho baráku, vezmu sebou ještě Rouska a Pirného, protože budeme potřebovat sbírat informace od sousedů“ řekl Sedláčkovi a sám se vydal pryč z budovy do vozu na cestu.“
Dorazili tam za slabou půlhodinku.Vyjeli do čtvrtého patra, přivolali si souseda coby svědka, univerzálními klíči otevřeli dveře. V předsíni nebylo nic, co by jim mohlo nějak pomoci. Odtud vešli do kuchyně propojené s obývacím pokojem a ložnicí. Kromě nábytku a zjevně drahé elektroniky je zaujal notebook na konferenčním stolku. Posuvné dveře tento prostor oddělovaly od místnosti, která by se podle zařízení dala pojmenovat jako pracovna se šatními skříněmi. Těsně u velkého pracovního stolu trůnila bedna počítače i s připojeným externím harddiskem. Na desce stolu byl, kromě plochého monitoru, umístěn kombinovaný telefon a fax s vestavěným digitálním záznamníkem, propojený s počítačem. V zásuvkách pracovního stolu se kromě spousty sešitů se stránkami hustě popsanými textem a účetními knihami nacházel i digitální záznamník a papírový diář. To byly ty nejzajímavější předměty, které zde byly k nalezení. Pokorný byl zřejmě pořádný, všude čisto, v šatech ve skříni a v předsíni nebyla nalezen ani kousek papíru, kapesník, prostě nic. Tichý.
Jeden z techniků začal zkoumat telefon. Za chvíli se ozval se zjištěním: „Měl tu nastavený přesměrování hovoru na to číslo, co nám hlásil Tůma“ Ihned nato volal Sedláček. Zjistil, že číslo patřilo Pokornému. Za pár minut bude mít přepisy hovorů a sms z tohohle čísla. Zatímco chlapci z výjezdovky pročesávali byt, Tichý vyšel ven, aby tam narazil na Rouska s Pirným.
„Tak kluci, povídejte co jste zjistili“ vyzval je Tichý.
„Žádné přehnané sousedské styky s nima asi nepěstovali. Popisují ho jako slušného ale rezervovaného člověka. Do hospody nechodili, žádné návštěvy. Mimo žlutohnědý Chrysler Simca CG 180 s černou střechou a pražskou značkou. Prý je to přesné typové označení, protože ten jeho soused Purkrábek stejný ale tmavomodrý model má, dokonce mi ho ukazoval. Proto si ho všiml, dneska už je to na silnici vzácnost. Asi pětkrát ho tady zaregistroval. Vždycky z něho vystoupil nějaký zaprcatělý hnědovlasý chlápek. Purkrábek se s ním chtěl dát do hovoru kvůli autu, ale vždycky byl nějak ve spěchu odbyt. To je asi tak všechno, co jsem se dověděl.“ hlásil Rousek.
„Včera ho paní Nováková od vedle náhodou v noci zahlédla, když nakládal do černého auta lopatu s krumpáčem. Vracela se z nějakého posezení a bylo ji to trochu podivný, zavolala na něj a ze zvědavosti se ho na to nářadí ptala. On ji řekl, že brzo ráno pojede kamarádovi pomoci na stavbu a zrovna si vzpomněl, že prý tam je nedostatek nářadí, tak si ho nakládá do auta, než na to zapomene. Rozloučila se s ním a šla spát. Jinak o něm ostatní řikali to, co zjistil kolega. Slušný člověk, ale většinou s nimi pronesl jen o málo víc než pozdrav a jednu nebo dvě zdvořilostní fráze.“
„Nejspíš to měli někde zahrabané a potřebovali to dostat ven, tak ji tohle nakecal, aby měl krycí historku, protože lopaty a krumpáče jsem se všiml na místě nehody.“ přemýšlel nahlas Tichý. „Něco dalšího?“
Oba podporučíci zakroutili hlavou, jako že ne.
„Fajn, toho Purkrábka vemte na sestavení identikitu a ten pak dejte i těm ostatním, třeba si vzpomenou na něco dalšího.Zavolám kapitánu Slavíkovi aby zjistil počty žlutohnědých chryslerů toho typu.“
V tom Tichému zazvonil telefon. Volali z laboratoře, kam před odjezdem odevzdal pistole. Stopy DNA na pistolích jsou shodné se stopami nalezenými na místě loupeže a popravy ostrahy. Ale balistická expertíza vyloučila jejich použití při vraždě dozorců.
O několik hodin později volali od techniků. Zjistili z Pokorného počítačů mailové adresy, se kterými komunikoval. Dost často to byly maily ze seznam.cz . Vzhledem ke špatnému zdravotnímu stavu Pokorného a vydání zatykače na něj, se Tichý rozhodl zákonným způsobem u majitele serveru odhalit uživatele některých těchto adres. Cesta do sídla serveru netrvala dlouho. A netrvalo to ani pár hodin a byl zpátky na služebně s velmi, velmi zajímavými daty. Ty co ho zajímaly nejvíce se týkaly majitele schránky mirage06@seznam.cz.
Vešel do kanceláře, kde už byli Tůma a Slavík. „Tak pánové,“ prohlásil, „Pokorný často psal dost podezřele znějící maily na adresu mirage06@seznam.cz. Jejím zřizovatelem je Jakub Richter, narozen 4.5.1970. Asi se na něj trochu mrknem. Komunikují spolu o něčem co nazývají To. Řekl bych, že je nám jasné, co je to To, stačí se mrknout na ty výpisy. Neznámý musel být v téhle věci velmi dobře informován. V jednom z těch mailů, které Pokornému posílá, se uvádí že povezou To, za dva dny, cesta a čas zůstávají. Ten mail byl psán dva dni před zmizením plátna.“
„Neznámý se na tuto mailovou adresu přihlašoval vždy z jiného místa, hlavně to byly internetové kavárny. Všechno podniky s velkou návštěvností, kam denně chodí desítky lidí.
Datum převozu by měl znát ředitel muzea, ředitel Krumlovského zámku, ředitel ochranky a strážci. Jen poslední tři jmenovaní znali trasu.“ přemítal nahlas Tichý a pokračoval: „Tihle všichni prošli i detektorem lži. Ten se ale dá určitým způsobem obelhat, ačkoli málokdo zná ten přesný postup.“
Pak na stole zazvonil služební telefon. Malý ho zvedl, a ani ne po minutě už bylo možno na jeho tváři pozorovat zářící usměv. Plátno je nepoškozené, a hlavně: pravé!

Pár dní poté se Pokorného stav podstatně zlepšil, to už na něj byla díky výsledkům pokračujícího vyšetřování uvalena vazba. Tichý se vypravil do nemocnice k výslechu Pokorného. V průběhu těchto pár dní policisté nelenili, zejména se zaměřili na pana Richtera. Zjistili o něm spoustu zajímavých věcí. Třeba to, že je vlastníkem Chrysleru CG 180 žlutohnědé barvy. Také zaměstnání bylo zajímavé. Ředitel odboru pro mezinárodní spolupráci na Ministerstvu Kultury České Republiky. A mimo jiné to, že už nežije, neboť on byl tím záhadným mrtvým spolujezdcem pana Pokorného. Výpisy z jejich telefoních čísel a mailových adres a data získaná z počítačů obou pánů daly policistům, potažmo státnímu zástupci, do rukou slušný materiál pro obžalobu.
Tichý zaklepal na dveře pokoje.
„Dál!“ ozvalo se. Vešel dovnitř a ihned spustil.
„Dobrý den, jmenuji se major Tichý. Nebudeme chodit okolo horké kaše. Jak už asi víte, byla na vás uvalena vyšetřovací vazba. Jste zadržen pro podezření ze spáchání loupeže a z podílu na trojnásobné vraždě. Vše se to týká toho proslaveného případu Turínského plátna. Máte chemické vzdělání, proto vám nemusím vysvětlovat, co to je DNA. Tu vaši nacházíme všude. Na plátně, na zbraních, na obětech, v bezpečáckém voze, v té vámi použité škodovce, na lahvičce od jedu. Byli jste pečliví, přesto jsme našli i otisky. Místo výskytu signálu vašeho mobilního telefonu se náhodou shoduje s místem zločinu, stopy na nábojích z pistole se náhodou shodují s vašimi otisky a náboji nalezenými na místě činu. Ve voze, se kterým jste havaroval, byl nalezen i ukradený předmět. Dost náhod na to, aby to byly jenom náhody. Mám pokračovat?“
„Nepokračujte. Všechno to jsou kardinální nesmysly. Prostě nejste schopni najít pachatele, tak si bůh ví proč, vyberete mne. Já jsem ale absolutně nevinný! Seberte se a padejte. Jsem zraněný po autonehodě. Bolí mne hlava …“
„Ve vězení člověka někdy bolí víc, než jen hlava! To víte jak to bývá, když není po ruce ženská ….“ ostře zareagoval Tichý.
„Chcete vyhrožovat?“
„Nevyhrožuji, pouze jsem vám naznačil vaši situaci. A ta není vůbec dobrá. Pro soudce nebude problém odsoudit vás na doživotí, vzhledem k tomu, že tu ostrahu jste vlastně popravili. Byli to tátové od dětí, v takových případech jsou soudy tvrdé. Přesto existuje možnost, jak si své utrpení v kriminále zkrátit. Spolupráce s námi.“
Jsem nevinný, to vám přece potvrdí moje žena i rodiče! Mrtvého vůbec neznám, zastavil jsem mu, když stopoval s tím kufrem na silnici, to se snad smí, ne?!“
„Houby !! Není to pravda a vy to víte! Pochopte, že sen o krásné budoucnosti plné radovánek a kopy peněz skončil! Tak přestaňte dělat divadlo, a začněte konečně přemýšlet nad svou opravdovou budoucností! A co ty vaše telefonické hovory, esemesky, maily ...“
„Celý ten víkend jsem byl sám se svoji ženou a svýma rodičema a se svými sousedy na chatě, jestli chcete, zeptejte se jich. Klidně vám to dosvědčí.“
„Kromě nich tam za váma nikdo nepřijel?“
„Ne! Sousedi chodili k nám, mi k nim.“
„Kdy jste tam jel?“
„V pátek po sedmé večer.“
„Jak?“
„Autem.“
„Svým?“
„Jakým asi jiným!“
„Měl jste jenom Astru, ne?“
„Jasně.“
„Byl jste opravdu jenom tam? Ani na chvíli jste se z chaty nehnul? Třeba pro chleba, pro návštěvu, na ryby…“
„Neměl jsem důvod, byl jsem tam, rekreoval s rodinou, přáteli a dělal na zahrádce. Měli jsme zásoby na celý víkend.“
„Ptali jsme se! A nejen vaší ženy a rodičů! Vaše chata se nachází v okruhu 15-ti kilometrů od všech míst činu, v dosahu během pár minut. Za prvé svědectví vaší ženy a vašich rodičů je irelevantní protože se jedná o osoby blízké. A i kdyby nebylo, vaše žena v inkriminovanou dobu mezi desátou večerní a osmou ranní byla na návštěvě u kamarádky ve vedlejší vesnici. Rodiče byli u vás na chatě, ale podle svého tvrzení v dotyčnou dobu tvrdě spali a vstávali až po sedmé ráno. To vy už jste mohl být dávno zpátky. Ani vaši sousedi vám moc nepomohli. Přes den jste je sice čile navštěvoval, ale od desáté večer vám nikdo z nich alibi nepotvrdil, spíše naopak. Celá vaše chata včetně garáže se nachází na mírném svahu, na samém vrcholu slepé uličky, takže cesta končí u vašich vrat. Po jedenácté večer z garáže někdo vytlačoval auto, pak nasedl a sjížděl dolů na silnici, tiše, bez motoru, bez světel. Až asi po tří stech metrech nahodil motor a rozsvítil. Viděli to jedni z vašich sousedů, s dobrým výhledem na tu garáž, nemohli spát a tak si vyšli na terasu zakouřit. U vás nikdo přes víkend kromě vás, ženy a rodičů nebyl, to jste sám řekl. Vaše žena byla pryč, kromě toho nemá ani neumí řídit auto, stejně jako vaše v tu dobu spící matka. Otec, navíc rovněž spící, měl tehdy dost komplikovanou zlomeninu levé nohy, ještě dnes ji má v sádře a nemůže skoro ani chodit, natož aby jí roztlačoval auto s levostranným řízením. Garáž má jedno stání a vy jiné auto nemáte. Z toho vyplývá, že jste to mohl být jenom vy, protože vaše chata je na tom konci slepé uličky.“
„Tak fajn, jel jsem na ryby no! Na to jsem si nevzpomněl.“
„Stopy vašeho Opelu byly zaznamenány na hrázi lomu, kde byla vylovena škodovka s mrtvolama a s vašima stopama na nich i ve voze. Chcete mi tvrdit, že jste si taky nevzpomněl, že jste tam úplně náhodou spadnul s autem plným lidskýho masa?!,“ pravil jedovatě Tichý.
Pokorný náhle vztal z lůžka, šel k oknu a přemýšlel. Tichému se najednou zdálo, jako by to trvalo hodiny. Pak se najednou Pokorný se slzami v očích otočil a řekl: „Proč?!!! Celej můj zkurvenej život je pryč! A přitom jsem toho mohl tolik dokázat! Já mohl bejt někdo! Já na to měl! Jenom kdyby nebylo tý zatracený smůly! Jedno mizerný divoký prase mi zmrví všechny vyhlídky do budoucnosti! Tolik práce nám to dalo naplánovat a vykonat, a zhroutilo se to jak domeček z karet! Celej život jsem byl smolař! Všichni se mi vysmívali, považovali mně za neschopnýho blbce! Neřikali to nahlas, ale já věděl, že to tak je! Já jim to viděl na očích! Byl jsem pro ně nýmand! Míň než negr! Prašivej pes!“ procedil zkrz zuby „Všem jsem jim to viděl na očích. I tý mojí starý! To proto jsem je všechny začal nenávidět! Já to nedělal pro prachy, chtěl jsem jim konečně ukázat, kdo jsem!! Proč je život taková mrcha!! Proč?!!!
„A proto jste neváhal jít i přes mrtvoly?“
„Oni všichni tři byli taky takoví! Tak dostali, co si zasloužili!! Kromě toho, živí by dělali jenom problémy. Ten Ukrajinec taky. Mouřenín posloužil, mouřenín může jít! Stalin údajně říkal, že problémy jsou jenom v lidech. Není člověk - není problém. Dávám mu za pravdu.“
„Přiznáváte se?“
„Mám jinou možnost?“
„Asi ne. Pár podrobností by mne ale zajímalo.“
„Ptejte se. Teď už nemám proč co tajit.“
„Byli tam s váma dva lidi. Informace z míst činu nám napovídají, že by to měl být Richter a ten Ukrajinec, je to tak? Jak jste se vůbec dali dohromady s Richterem?“
„Je to tak. S Richterem jsme se potkali na jedný kulturní akci asi před šesti lety. Ani už nevím na jaké. Od té doby jsme se dost kamarádili. Myslím, že hlavním důvodem pro něj byly peníze. Byl dost společenskej, dokázal si získat lidi na svou stranu. Nevypadal na to, ale uměl spoustu peněz roztočit v hazardu a v sázkách. Velký prachy! Něco mu nevyšlo a dostal se do dluhů a chtěl se jich zbavit. Znal se s ředitelem té bezpečnostní agentury, věděl o něm že pro chlast nejde nikdy daleko. Navíc měl kontakty na kupce.“
„A jak jste se dověděli o tom přesunu? Proklepávali jsme všechny lidi. Richter?“
„Tak na půl. Na ministerstvu kultury bylo známo, kdy si Italové mají to plátno převzít. Krumlov bylo poslední místo, kde se plátno vystavovalo. Tam výstava končila v osm večer, den před tím předáním na italském velvyslanectví. Zakázka na převoz byla s pomocí Richtera a mne udělena mému známému. On byl majitelem té bezpečnostní agentury. Byl to kamarád, párkrát nás pozval k sobě na skleničku do kanceláře, kde měl i server firemní počítačové sítě. Dost pařil hry a při jedné takové návštěvě jsem mu tam na něj instaloval několik her. Jenže před tím jsem do nich úmyslně schoval několik vysoce kvalitních šikovných prográmků, díky kterým jsme pak mohli nepozorovaně nabourat, a vlastně i ovládat počítačový systém ve firmě. Z toho jsme se dozvěděli to hlavní. Kdy pojedou, kudy, kolik jich bude, jakým vozem, s jakým zabezpečením.“
„Kde jste to Turínské plátno skryli, jak jste ho dostali ze zakódovaného kontejneru?“
„Byl zakopán pod jedním stromem nedaleko toho lomu. V tom kontejneru, jen jsme to samozřejmě otevřeli, aby jsme se přesvědčili o pravosti. Italové před převozem k nám udělali na plátně značky viditelné jen pod infralampou. Tu jsme měli na místě. A kód jsme věděli z dat, které jsme získali z počítačové sítě té agentury.“
„A pod tím stromem byl až do toho dne, kdy jste ho vyzvedli a pak havarovali?“
„Ano.“
„Proč jste ho vyzvedli zrovna v ten den?“
„Protože příští den už jsme ho měli předávat kupci.“
„Kdo měl být tím kupcem? Kdy mělo dojít k předání, a kde? Kolik jste za to měli dostat?“
„Bohužel, odpovědi na valnou většinu z těchto otázek si Richter odnesl do hrobu. On měl na starost kontakt s ním. Vím jen z jeho vyprávění, že se znali dost dlouho. Je to nějaký fanda do umění. Američan, asi pětapadesát let, multimilionář a sběratel umění, obrovsky zbohatnul při obchodech s realitami a machinacemi na burzách. Přebýval nebo přebývá v některém z pražských hotelů. To je všechno co o něm vím. Já ho vůbec nikdy neviděl. Předávat jsme si to měli někde na dálnici D1, ale místo nevím. To jsme se měli dozvědět večer. A podle toho, co říkal Richter, to mělo být za padesát milionů dolarů, část v hotovosti a část v diamantech a ve zlatě.“
„A ten třetí? Ten Ukrajinec?“
„Byl to kretén, ale se zbraní to uměl, proto jsme ho potřebovali. Taky pro něj bylo snadný sehnat policejní výstroj. Měl na starost likvidaci ostrahy. Jmenoval se Oleg Bělov. Dělal kdysi u zásahových jednotek ukrajinské policie, takže měl dost zkušeností. Já jsem ho do toho našeho podniku zapojil. Poznal jsem ho asi před dvěma rokama.“
„Jak? Za jakých okolností?“
„Potřeboval jsem od někoho vytlouct prachy. Jeden známý mi na něj dal kontakt. Od té doby jsme se vídali dost často. Od začátku jsme počítali i s jeho likvidací. Sklenička, ze které si s námi připíjel u lomu byla potřena jedem mamby černé. Ten sehnal Richter a já jsem ho namíchal do skleničky. Zkoušeli jsme ho u nás na chatě injekcí na kočce. Fernet jsme zvolili pro jeho výraznou vůni a chuť, která měla zakrýt přítomnost jedu. A taky ho měl Bělov rád, nalejval se jím skoro denně. Byl ihned hotovej.“
„Jak to, že vám strážci zastavili? Ostraha byla zastřelena jeho zbraní nebo čí? Vaše pistole nebyly těmi vražednými zbraněmi.“
„Asi jsme byli dost přesvědčiví, proto nám zastavili. A kdyby nám neuvěřili, vyletěli by do luftu. Pancéřovka by se o to postarala. Ruská RPG-75, měli jsme ji v zákrytu za škodovkou připravenou. I samopaly jsme měli. Napřed vylezl ten jeden. Pak i druhej. Řekli jsme jim, že jsme tam jednak kvůli tomu Kryštofu X, a taky kvůli útěku nebezpečného trestance z vězení. Že potřebujem ukázat nákladní prostor. Oni, že vezou důležitou zásilku, že se nemůžou zdržovat, a podobné věci. Jak otvírali zadní dveře, Ukrajinec tomu prvnímu propálil zezadu hlavu, ten druhej se otočil, ale už bylo pozdě, dostal ji do spánku. Bělov je zastřelil svou vlastní zbraní. Měl nějakou ruskou, ráže devět milimetrů. Když se otrávil, vzali jsme ji. Já jsem koupil, asi dva dni potom, sud s kyselinou a v něm jsme ji rozpustili.“
„Proč jste to tak tehdy neudělali i s těly?“
“Dozvěděli jsme se, že ten převoz se odehraje zrovna v době, kdy dopravní policie bude bláznit se svou dopravně-bezpečnostní akcí, jak oni tomu říkají, s tím Kryštofem X. Vozit sebou tolik kyseliny by bylo dost obtížné. Mrtvoly bychom museli někde do té kyseliny naložit. To se dalo podle našeho názoru udělat jen někde čistě v soukromí. V době, kdy je tolik policajtů venku, jsme nechtěli riskovat, že nás zastaví s autem plným mrtvol. Navíc ta škodovka byla jenom maskovaná jako policejní, skutečný polda by nejspíš při bližším pohledu věděl, že tam něco nehraje. Už takhle jsme se dost nervovali, když jsme jeli k té vodní nádrži. Strčili jsme je do auta, auto do vody, a věřili, že je nikdo nenajde.”
„Našel. Tak co, doznáváte se tedy?“
„Ano, doznávám.“

Tady náš příběh končí. Tajemný kupec zůstal neodhalen a svého vytouženého zboží se nedočkal. Finálem celého tohoto případu byl soudní proces. Pouhá formalita, protože Pokorný rezignoval a nekladl v průběhu vyšetřování i tohoto procesu žádný odpor. Po jeho skončení nastoupil na svůj nedobrovolný pobyt do vězení, protože dostal doživotí. Policisté z vyšetřovacího týmu Turín pro změnu týden po procesu nastoupili na ministerstvo vnitra, kde dostali o stupeň vyšší hodnost, a pak nastoupili na italské velvyslanectví, kde dostali z rukou velvyslance státní vyznamenání Italské republiky. No prostě, každý dostal, co si zasloužil.


 celkové hodnocení autora: 80.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 67 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 duddits 14.11.2007, 12:31:17 Odpovědět 
   Povídka v podstatě připomíná protokol – psána s maximální stručností, většina informací je čtenáři podávána prostřednictvím dialogů… Což nemusí být vyloženě zápor, pokud jsou v textu uvedené postupy reálné. Což při svých zkušenostech můžu těžko posoudit, je ale fakt, že text na mne povětšinou působil dost přesvědčivě :) I když některé momenty – především ona nehoda na dálnici – jsou dost těžko uvěřitelné (Pokorný přeci jen nepůsobil jako ten typ člověka, který by si počínal zbytečně neopatrně, natož aby jezdil na sjetých letních gumách po namrzlé silnici; ještě neuvěřitelněji pak působí fakt, že by takovou nehodu opravdu přežil…).
Ve výsledku to bylo zajímavé počtení ;)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
jessyjason0321
(1.12.2020, 07:37)
ab0nd
(28.11.2020, 20:04)
p8aefwimsg
(28.11.2020, 18:36)
jameswick11
(28.11.2020, 18:30)
obr
obr obr obr
obr
Amber
Wrigley
Padlý Anděl
Dark Angel
Petrohrad - Ran...
Rebekka
obr
obr obr obr
obr

[nevybr?no]
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr