» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Charakter člověka je jeho osudem."

Hérakleitos

počet přístupů: 2140093

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28984 příspěvků, 4549 autorů a 303372 komentářů :: on-line: 1 ::

:: Jak mandibula potkala maxilu ::

Marťanka	publikováno: 29.06.2008, 11:37

Krátký textík, který jsem napsala asi před rokem na poměrně fádní zadání: Napiště příběh, ve kterém použijete všechny odchylky od pravidelné větné stavby:-D. A můžete hádat, kdo vlastně jsou ty dvě hlavní postavy.


	Jednoho krásného letního odpoledne se šla mandibula trošku provětrat a při návratu se, jako ostatně každý den, se srazila s maxilou. Tentokrát ji však čekalo hrozné překvapení, v místečku, kde se obvykle rozvalovala ona sama, měla teďko maxila něco divného, něco hodně divného. „Jé, maxilo, co to má znamenat? Tohle je přeci moje místo, ted se mi sem vetře nějaká odpornost, které se ještě ke všemu kýve sem tam,“ divila se maxila a zcela nevědomky nám tím ukázala příklad elipsy. „Ale, mandibulo, nešil, to je náš nový kamarád, bude tu s námi ted chvíli pobývat, dokud se nenaučíme, jak si správně rozdělit náš společný prostor. Ale bude to v pořádku, neboj, je to jenom na nějaký čas, potom…“ maxila již nestihla ukončit větu, čímž nám ukázala příklad apoziopeze, nedokončené výpovědi. Svou výpověď opravdu nestihla dokončit, jelikož ji mandibula právě silně šťouchla do citlivého nervu. Maxila se celá otřásla. „Ty jedna zlá mandibulo, tohle se přeci nedělá. Člověk, než stihne dokončit větu, už mu jedna přilítne,“ rozčilovala se. „Dobře, dobře, omlouvám se za tu nečekanou ránu, ale nevidím důvod, proč tu na mě používáš nějaké anakoluty, které jsou, jak všichni víme, gramaticky špatně. Musíš říct: člověku, než stihne dokončit větu, hned jedna přilítne, jasné?“ začala poučovat mandibula, čímž přiváděla maxilu k šílenství. „Nepřej si mě, nebudu se ani trochu uskrovňovat. Budu se snažit, aby tu ten drát strašil co nejdéle a nedal ti pokoj, ty jedna….“ „Dobře, dobře, uklidni se,“ začala mandibula medovým hlasem, „v první řadě již od tebe nechci slyšet ani jednu apoziopezi, je to sice gramaticky správně, ale to neznamená, že to budeš používat v každé větě. Musíme přeci cenit našeho krásného jazyka českého, ne?“ „Tak abys věděla, ty jedna hloupá mandibulo,“ začala pro změnu poučovat maxila, „právě ted ses dopustila kontaminace jako trám. Nemůžeš říct cenit něčeho, to si asi pleteš se slovesem vážit si, které se pojí s druhým pádem. Ke slovesu cenit totiž patří zásadně pád čtvrtý, tvoje věta by tedy měla znít: Musíme si cenit náš krásný jazyk český.“ Mandibule sklaplo. Neměla co dodat, tuhle slovní přestřelku prohrála. Po pár sekundách ticha se však znovu ozvala a řeč se opět stočila na onen cizí drátek, který jim zabíral valnou část již tak stísněného prostoru. „Mandibulo, pochop,“začala maxila tak mile, jak jen dovedla, „ten drátek nám pomůže. Víš, že vztahy mezi námi nejsou zrovna dvakrát dobré. A to je právě úloha toho drátku, naučí nás, abychom se dokázaly podělit o svůj společný prostor k životu.“ „Mně je všechno jedno, chovala jsem se k tobě takhle před a budu se tak chovat i po přítomnosti drátku, jasný?“ mandibula si zjevně nevšimla návrhu na smíření naznačeného maxilou. „Dobře, jak myslíš, můžeme spolu být na kordy i dále. V tom případě bych tě však chtěla upozornit, že ses právě dopustila dalšího prohřešku proti pravidlům češtiny. Před i po drátku je zeugma jak vyšité, správně by bylo jedině před přítomností drátku i po jeho přítomnosti. Tak si alespoň hlídej správnou mluvu, jo?“ začala opět maxila. Už to vypadalo, že drátek budou potřebovat donekonečna, když v tom si mandibula konečně uvědomila, že bude pro obě lepší, když ukončí tohle několik let trvající nepřátelství. Co ji k tomu doopravdy vedlo, to s nikdy nikdo nedozvěděl a asi ani nedozví, ale obecně vzato, na tom přeci nesejde. „Dobře, promiň, dám si na to příště pozor. Jsem pro, budeme spolu vycházet ode dneška hezky. A když už jsme u toho, jak se sem dostal ten drátek? A kdy nám ho vyndají?“ obrátila list mandibula. „Vezmi kde vezmi, hlavně že tu je. Svou úlohu splnil, takže ted nám ho vyndají již velmi brzy,“ odpověděla mile maxila. „Hehe, právě jsou použila atrakci, ale máš štěstí, že to není považováno za chybu.“ Poznamenala s úsměvem mandibula a plácla si s maxilou na usmíření. Od té doby byly maxila i mandibula nerozlučné přítelkyně vycházely spolu šťastně až do smrti.


celkové hodnocení autora: 100.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 2		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 21		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Tracy Harper	04.11.2008, 13:31:09

Už jenom ten název mě pobavil :)

čuk	29.06.2008, 11:37:12

Jo, dobře ses snažila nám naši stylistiku znechutit dobře mířenými výstřely. Původně jsem myslel jednostranný umělý chrup, ale pak mi došlo, že jde spíš o rovnátka na předkus. Ještě že drátky nevedou k sluchovému nervu. A tenhle trochu rozvláčný dialog není slyšet, to by potom bylo jídlo utrpením, ale možná, že i řeč. Bylo to vtipné, pobavil jsem se. Tolik je věcí a částí lidského těla, které by mohly promluvit!