obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je svátost, kterou je potřeba přijímat na kolenou."
Oscar Wilde
obr
obr počet přístupů: 2915293 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389842 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Tři dívky ::

 redaktor čuk publikováno: 11.11.2007, 19:13  
Úprava textu Sny na jevišti a pronesení jako monolog: vždy znamená zjednodušení, pauzy na dohrávání a gestikulaci, nerozvětvování. Oproti Snům se mi zdá být text konzistentnější. Ukazuje se nutnost pilovat a promýšlet text, platí snad pro všechny
Autorská poněkud romantická a tajemná tragikomedie Tajemství divadla Amtheo, je typem divadla na divadle, jsou tam duchové, hraje se o světle a stínu, rozsvěcování a zhasínání reflektorů. Na zkoušku souboru přichází dívka Josa. Po jejím konfliktech a jejím odchodu odchází soubor do hospody. Než se soubor vrátí, zůstává na scéně slepý starý autor hry a pronáší následující monolog, při kterém tiše umírá
 

Já teda nevím, proč bych měl tady něco vyprávět před prázdným divadlem.
Já si povídám vlastně k sobě. Proč? Před chvíli, při odchodu Josy, jsem pocítil podivuhodnou rozjítřenost a citlivost. Jakoby se cosi završilo, co už nemá žádné pokračování.
Třetí dívka - Josa. Nerozliším, zda je to divadelní postava, kterou jsem napsal, a která ožila na jevišti v těle herečky, anebo zda opravdu existuje. Existovala.
Ale to, co teď řeknu, to jsem nenapsal, to se opravdu stalo.
Před několika dny jsem měl sen. V něm jsem viděl, naprosto jasně.
Probudil jsem se v měkkém a teplém lůžku, do pokoje pronikalo skrz zatažené závěsy dychtivé svítání.
Vedle mne někdo ležel. Dívka. Měl jsem odvrácenou tvář, nedíval jsem se na ni, neotočil jsem hlavu, považoval jsem to za neslušné. A přesto jsem rozeznal její obličej. Poznal jsem ji, i když vypadala poněkud jinak než dříve. Podobala se obrazu renesančních dívek... od Džiordžina. Znal jsem ji.
Posadila se, pozvedla ruce k vlasům, její prsy - dva hrotité vztyčené kopečky - se chvěly.
Nahmatal jsem její ruku. Byla úzká a hřála v mé dlani. Nechala se odnést k mým rtům. Lehce jsem ji políbil, pak jsem posunul rty k dívčímu předloktí a opět je políbil. Možná, že mé doteky byly tak lehké, že je nevnímala.
A ze mne ustupovala samota a do mne cosi zvláštního vstupovalo, cítil jsem se přijatým, povzneseným, šťastným. Takové neskutečné blaho.
Potom kalendář začal odpočítávat čas nazpátek, uvědomil jsem si, kolik mi je let a jak vypadám.
Jako pod studenou sprchou jsem se ze snu probudil. Kolem byla tichá tmavá noc, stejná pro vidoucího i pro slepce. Obrazy krásy i pocity lásky přetrvávaly několik minut a pak se nesmazatelně kdesi ve mně uložily.
Druhou dívku jsem poznal před několika léty, to jsem měl ještě oči jako rys.
Mladá, bezstarostná, jako zvoneček. Sami dva v divadle jsme zkoušeli u nízkého stolku, dlouhý dialog, frašku bez citu a vztahu. Já jsem seděl na židli u kratší strany, ona na stolku. Pak se položila na tu černou desku, snad z únavy, a její hlava s dlouhými havraními vlasy mi zmizela z dohledu. Jakoby se dívala do nebe. Tričko na hubeném těle se vyhrnulo až k vystouplému žebru a já jsem zahlédl pruh napnuté zlatavé pokožky. Byla tak jemná, bezbranná, tak důvěřivá. Tak křehká. Neviditelně dojemná.
Ve mně se zvedla vlna touhy a něhy. Chtěl jsem dívku obejmout, svou tváří nalézt její tvář. Neudělal jsem to. Polekala by se, urazila se, vzbudil bych odpor.
Když se její drobný obličej vrátil do mého zorného úhlu, spatřil jsem obrovské nevstřebatelné světlo.
S touto dívkou jsme zkoušeli ještě několikrát, byla mi zcela lhostejná. Nebo musela být?
Pak jsem onemocněl. Říkali, že jsem ztratil zrak z toho, jak se často dívám na jevišti do reflektorů.
Teď už mi zbývají jenom obrazy vyvolávané zevnitř. Zpod víček. Ta tvář, kterou jsem viděl před několika léty, ta tvář ze snu před několika dny a tvář loučící se Josy... nevím jak vypadala. Jak vypadala?
Kdykoliv si ty první dvě dívky vybavím, zní ve mně hudba. Básník by řekl: takhle zpívají růže v zahradě, kam je nám dovoleno pouze nahlédnout a to ještě jen ve vyjímečných okamžicích.

Ale teď! Divné. Vidím sebe. Pozoruji se jako loutku na jevišti. Sestupuji z něho. Jdu pryč, cestou, která vede vedle hospody. Kdosi ve dveřích vykřikuje vtip: Jarouš nám zemřel u hospody! Při cestě do hospody nebo při cestě z hospody? Při cestě k ní. Chudák Jarouš!
Neumírám, ještě ne, jdu dál, míjím hospodu, nebyla určena pro mne. Náhle je mi líto: kolik hospod jsem jako poutník minul, z kolika studánek jsem se nenapil. Nevrátím se.
Přicházím na prázdnou pláň, uprostřed leží osamělý opuštěný voják. Na blůze na prsou má velkou rudou skvrnu, která se rychle rozšiřuje. Film se přetrhl. Tma.
Někdo se blíží, jemný šelest křídel.
Ve světle reflektorů, které jsem rozsvítil, když Josa odcházela, vidím všechny ty tváře. Splývají v jednu trojjedinou. Reflektory zhasínají, kouzelná tvář se rozplývá, všechny tváře, které jsem kdy viděl, se rozplývají. Nakonec a naposledy velké světlo. Pak už je jen temnota a ticho. A potom už ani to ne.


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 10 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 25 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 62 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Ludmil Elis Quo 29.03.2009, 0:41:20 Odpovědět 
   No, sice jsem to přesně nepochopil, protože jsem zaznamenal jen dvě dívky, ale to se dá přičíst na vrub mé roztržitosti a neschopnosti koncentrace. Jinak je to ovšem velmi pěkné, velmi citlivé, velmi jazykové a na fantazii hrající. Co více říci?
 ze dne 29.03.2009, 17:41:18  
   čuk: Třetí dívka je Josa, jen se tam mihne ( ta vlastně jenom odcházela)- ve hře je jediná reálná, v současnosti a tudít ji nevidím. Díky za komentář
 Tomáš P. 14.11.2007, 18:26:16 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Tomáš P. ze dne 14.11.2007, 15:18:20

   Všichni ti budem fandit! ; )
 Tomáš P. 14.11.2007, 15:18:20 Odpovědět 
   Nejsem schopen to přímo porovnat s původní verzí, přestože jsem ji také četl. Ta první na mě zapůsobila velmi silně, a tahle za ní určitě nezaostává... Nedokážu si představit člověka, ve kterém by tohle nezanechalo žádnou stopu... Prostě to je krásné...
 ze dne 14.11.2007, 18:16:52  
   čuk: Díky moc. Dodáváte mi sebevědomí přednést ten monolog na jevišti v černých brýlích- jakási soutěž v monolozích
 sirraell 14.11.2007, 12:15:07 Odpovědět 
   d'javu? Nevim proc, ale mam pocit, ze jsem to uz cetla. Kazdopadne se mi to libi stejne jako poprve. mam rada tenhle styl tve tvorby.
 ze dne 14.11.2007, 12:55:06  
   čuk: To víš, že už jsi to četla. Asi před pěti dny pod názvem Sny na jevišti. Toto je verze upravená do mluvného monologu, obsah mírně upraven, věty zjednodušeny, s vynechávkami, neboť leccos se dohrává a v divadle hrají i pauzy. Děkuji za přečtení i postřeh
 čuk 13.11.2007, 18:33:47 Odpovědět 
   Valenis: původně byl částí divadelní hry napsané v jednom kuse, a tady se snahou, aby to bylo neotřelé. Pak jsem si text začal přeříkávat a učit na zpaměť a přišel na to, že jsou tam nelogické návaznosti pro vypravěče, a některé složitosti: tak vznikl tento text, který už se dá věrohodně zahrát na jevišti.
 Valenis 13.11.2007, 18:20:00 Odpovědět 
   Opravdu pěkné, jen jsem se trochu zamotala v úvodní anotaci. Nebylo mi úplně jasné jestli to je nějaký přepracovaný text nebo něco jiného.
 ze dne 13.11.2007, 18:34:14  
   čuk: viz výše komentář. jinak díky
 Svetla 13.11.2007, 15:28:46 Odpovědět 
   Na me to take zapusobilo. Takove impresionisiticke a expresionisticke zaroven.
Hezke.
 ze dne 13.11.2007, 17:09:55  
   čuk: Díky za přečtení a hodnocení. Mělo to být vyprávění člověka v mezní situaci, kdy končí vzpomínky. Ovšem smysl to dostává až v kontextu hry. kde je leccos vysvětleno. Je to monolog, který bych chtěl přednést na soutěži.
 Te Bi 13.11.2007, 13:09:52 Odpovědět 
   Pro mě přesně typ díla, po jehož přečtení člověk zůstává dlouho sedět, zhluboka si povzdychne, koukne z okna a je mu tak nějak zvláštně na duši.
- Jsem ráda, že jsem si mohla právě dneska něco takovýho přečíst a že je mi teď zvláštně na duši. :)
 ze dne 13.11.2007, 13:50:23  
   čuk: Velmi mě těší, že to na btebe zapůsobilo
 Gaxtra 12.11.2007, 9:18:54 Odpovědět 
   Nádherný. Po dlouhý době jsem tady něco přečetla a stálo to za to.. :-)
 ze dne 13.11.2007, 14:02:57  
   čuk: Moc děkuju. Když člověk píše, je mu smutno, když sní, tak ještě víc.
 Adrastea 12.11.2007, 0:31:12 Odpovědět 
   Kouzlení...
 ze dne 13.11.2007, 14:02:09  
   čuk: na divadle se musí kouzlit. tady je to o světle a stínu. Díky za pozastavení
 Nella 11.11.2007, 23:37:22 Odpovědět 
   Tři dívky, co prošli životem... a už se asi nevrátí. Je to teskné,ale krásné
 ze dne 13.11.2007, 14:01:13  
   čuk: Díky za přečtení. text je z divadelní hry: jedna dívka je zcela záporná a dvě jen v myšlenkách nereálné (zde vzpomínám na dívky, které jsem potkal v pozdním věku)
 Imperial Angel 11.11.2007, 19:51:41 Odpovědět 
   Krásné večerní zastavení. Jemné, ale smutné...je z toho cítit vnitřní lítost, možná zklamání člověka, který něco promeškal a uvědomil si to až ve chvíli poslední...Ale možná se také mýlím :)...Každopádně se asi budu opakovat, ale opravdu - je to krásné...
 ze dne 13.11.2007, 13:59:13  
   čuk: člověk vždycky mnoho promešká a nemůže rozdat všechny své city, kromě jednohu bývají skryty. Anebo mohou být dobásněny
 Šíma 11.11.2007, 19:23:19 Odpovědět 
   Je to smutné a melancholické, když se člověk "v nejlepších letech" otáčí za svým uběhnutým životem vidí, co zažil a v každém mladém člověku, v každém závanu oné touhy, cítí své "ztracené mládí", které se již nikdy nevrátí. Tvůj hrdina má mé sympatie, ačkoliv je nemocný, stále kráčí hrdě vpřed a snaží se nadále "škádlit své múzy" na prknech, které znamenají svět! Za Jedna... ;-)
 ze dne 13.11.2007, 13:57:28  
   čuk: moc ti děkuju, vzpomínám i na nedávné stáří
 Maura 11.11.2007, 19:12:56 Odpovědět 
   Křehkost citů a vnitří síla, to je poselství tvého díla, kterého si nesmírně vážím. Tato povídka se dotýká člověka ve všech jeho rozměrech a já doufám, že najdeš chápající čtenáře.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
34. kapitola - ...
Miky
Ten, který přin...
Xianghua
Odi et amo 9
Mon
obr
obr obr obr
obr

Co se to tu, sakra, děje? III.
Cora
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr