obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je jako Opera. Člověk se tam nudí, ale vrací se tam."
Gustav Flaubert
obr
obr počet přístupů: 2915495 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39737 příspěvků, 5764 autorů a 391455 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Posouvání ::

Příspěvek je součásti workshopu: Kolo osudu se pootočilo
 autor harry_axe publikováno: 11.11.2007, 17:09  
Jen takový výlev.
 

Běžel jsem. Chodba ubíhala okolo mě; byla černobílá, kostkovaná a nekonečná. Věděl jsem, že je nekonečná. Běžel jsem a snažil se nezbláznit; někde vepředu byl slyšet její dech a pleskání bosých chodidel o hladký povrch chodby. Nikdy jsem ji však nezahlédl; jen jsem tušil její přítomnost za další zatáčkou klikatícího se tunelu.
Jsem rychlejší než ona. Mám víc sil. Jsem vytrvalejší.
Tak proč mi pořád uniká?
Tunel rozněcoval fantasii. Osvětlení bylo místy oslnivé k nevydržení a místy zase upadalo do matného šera. Latentní klaustrofobie hrozila rozdrtit moje vědomí; absence opěrného bodu bušila na spánky a řvala, řvala silou blížícího se šílenství.
Náhle se přede mnou objevila tmavá skvrna; rychle se přibližovala.
Bylo to zvíře. Leželo na podlaze, mělo rozervaný chlupatý hrudník a v očích bez duhovek památku na prožitou hrůzu.
Nemohlo pro ni být žádným soupeřem. Měla ostřejší drápy.
V běhu jsem ho přeskočil a pokusil se zrychlit. Nešlo to.
A vepředu stále tentýž dech.
Po chvíli jsem minul další zvíře. Tohle vypadalo, že neútočilo, ale pokoušelo se naopak před nebezpečím prchnout.
Nemohlo pro ni být žádným soupeřem. Měla rychlejší nohy.
Míjel jsem ty mršiny jednu po druhé. Nikdy ji ani nepřinutily zpomalit. Stále běžela, běžela dopředu a vepředu bylo co? Já to nevím. Nikdo to neví. Co když to ale ona ví? Kdyby to nevěděla, co by ji ksakru nutilo tak usilovně běžet? Běžet rychleji než já, přestože mám víc sil, jsem rychlejší a vytrvalejší? Co za úsilí za tím stojí?
Ničemu nerozumím. Běžím dál; běžím za ní.
Další mršina. Zastavuji se a skláním se k ní.
Má na sobě bílou noční košili, rozpáranou. S cákanci krve vypadá jak krev na sněhu, lístky růže na bílém prostěradle a další kýčovité nesmysly. Jeden velký kýč: na kostkované podlaze s blond vlasy rozhozenými okolo hlavy, v bílé košilce, oči strnule upřené do stropu; v hluboké ráně mezi krásnými ňadry prosvítají žebra.
A vepředu pořád tentýž dech.
Čí je ten dech, za kterým celou dobu běžím?
Kdo ji zabil?
Mám na rukou její krev. Byl jsem to já?
Ničemu už nerozumím. Vím jen jedno – musím běžet.
-------------------------------- ---------------------------------------- -------------------

Otevírám oči. Je tma, na stropě čas od času zasvitne reflektor okolojednoucího auta.
Zase ten trapně symbolickej sen.
Vstávám a ze stolu beru váček s tabákem. Nad Prahou svítí aureola žárovkového světla, smogu a cigaretového dýmu. Balím si taky jednu.
U otevřeného okna je zima; beru si svetr.
Bydlet v jedenáctém patře je nápor na nervy; i tomu duševně nejvyrovnanějšímu člověku čas od času projede hlavou, jaké by to asi bylo. Jen letět okolo oken, cestou dolů si zapálit, aby se člověk nenudil, možná prohodit slůvko s nižšo-paterními nájemníky, sledujícími v obývacích pokojích televizi s výrazy kamenné nezainteresovanosti. Třeba bych je přinutil aspoň zvednout obočí.
Vyfukuju obláček dýmu a pozoruju poblikávající světýlka. Snažím se nemyslet.
„Měla bys večer čas?“
„Ne.“
Absurdní trefnost tohohle dialogu mě pořád znova nutí ironicky se ušklíbat.
Fakt, že všichni prožívají nepovedené lásky, mě zrovna moc neuklidňuje. V pedagogicko-sociologické poradně mi sdělili, že mám velmi nezvyklé povahové rysy a že intenzita mých emocí je pravděpodobně vyšší, než je běžné.
Tahle informace teda fakt stála za ten čas. Kdo by tohle měl hergot vědět líp než já?
Jdu se projít. Noční procházky Prahou; Venca Hrabě by měl radost. To musela být doba.
Vystupuju na Národní třídě. Sněží; Martin přijel na bílém koni. Nejradši bych ho s kopancem poslal pěkně tam odkud přišel, ale on je abstraktní, šmejd. Takže si pomalu kráčím a při tom na mě padá mokrá, okamžitě tající břečka. Lampy pouštějí tekuté zlato nebo moč na ulici, vyberte si.
Když procházím kolem Laterny Magiky, nahlas zanadávám, jako vždycky.
Vím, že situace je neřešitelná; prostě se k sobě nehodíme. Musím taky sám sobě připustit, že o vztah ani nijak zvlášť nestojím. Jenže.
Mám na rukou její krev. A ona moji.
Ty mršiny neznamenají nic. Vždycky sežere jenom to nejlepší a zbytek zahodí. Je to její způsob; udělala by totéž se mnou?
Netuším. Vina leží z větší části na ní, samozřejmě. Jenomže kdybych ji začal dávat za vinu to, jaká je, ospravedlnil bych tím to, že dělá totéž mně. A já se měnit nebudu. Rozhodně ne pod nátlakem zvenčí. To stejně vede jenom ke křečovité přetvářce a lži.
Navíc se mám rád takový, jaký jsem. Ultimátum je to poslední, čemu bych se vědomě přizpůsobil. Jak může předstírat, že mě zná, když se pokuší dostat přes tak základní a hluboce zakořeněný blok? Jak já můžu poznat, jestli jí na mě opravdu záleží, nebo jenom usiluje o to mě zlomit a posílit si ego?
Dívám se na hodinky – je půl třetí. Jsem na Andělu, najít nějaký nonstop by neměl být problém.
Když si dám kafe a pivo, moje rozjitřená mysl se trochu stabilizuje.
Pak je tu ta nová, jistě. Ale rozečítat novou knihu před tím, než dočtu tu starou, je nezdravé.
Ne, špatná paralela. Tohle vůbec nejde.
Vyndávám z kapsy váček s tabákem a balím si cigaretu. Dávám si záležet; první není přesně podle mých představ, takže ji roztrhnu, vysypu a začnu znova. Nakonec si plod svého úsilí, tenoučký váleček nadoraz napěchovaný tabákem, strčím do úst a zapálím. Kouřím jen občas, ale s o to větším požitkem. Když dokouřím, zaplatím a zvednu se. Jsem unavený.
Vycházím z nonstopu a jdu směrem k Vltavě. Na Palackého mostě se zastavím a pozoruju panoráma. Je to neuvěřitelné, jak mě tenhle pohled pořád ještě zasahuje, přestože v Praze bydlím celý život. Tahle scenérie pro mě představuje ten nejpádnější argument, proč tu zůstat.
Dojdu na Vyšehrad, dám si další cigaretu a jdu na autobus
Cesta domů je nudná, strašlivě nudná. Hnutí mysli, které mě přinutilo vyrazit z bytu, už vyprchalo a zůstala jen neskutečná touha lehnout si. Když dorazím domů, je pět ráno a zbývají mi dvě hodinky spánku. Padnu na postel a okamžitě spím.

Konsenzus

Už nebudu nic řešit. Svět je nepochopitelné místo, ale není tak špatný. Beru si tepláky, mikinu a tenisky.
Když vyrážím z bytu, vím jen jedno – ničemu nerozumím, ale musím běžet.


 celkové hodnocení autora: 96.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 24 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 OH 30.12.2007, 11:21:31 Odpovědět 
   Zdar Harry, to je fakt super... To je super...
 Te Bi 15.11.2007, 15:34:37 Odpovědět 
   Zdánlivý morousovství hlavního nešťastníka mi připadá velmi sympatický... :)
Celý se mi to moc líbí, beze zbytku...
 martha.l.una 11.11.2007, 21:22:11 Odpovědět 
   Utíkáš před láskou? Dej si pozor, nikdo nemá tak ostré rápy jako ONA. Držím pěsti.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
endlessness
(3.4.2020, 01:58)
Elis66
(1.4.2020, 21:52)
kapsymedu
(30.3.2020, 15:36)
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
obr
obr obr obr
obr
Spolčení žárove...
Lollo
Vzpomínky poušt...
Naovy
Ako sa cíti Gen...
Fraxiparin
obr
obr obr obr
obr

Společenstvo Elementálů:Posled...
MC_Kejml
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr