obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je odvaha, která se nebojí ničeho na světě."
Buddha
obr
obr počet přístupů: 2916012 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39822 příspěvků, 5843 autorů a 393393 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Vševesmír -6- Protinožcova víska (1/2) ::

 autor The Mous publikováno: 17.11.2007, 1:06  
Po delší odmlce jeden trochu víc hardcore díl =) ...
 

Jak už to tak v tuto dopolední dobu bývá dobrým zvykem (pozn. Mistra Překladatele - že ano...) pospolitně organizovaná tlupa trosek a jedné vamírky ze Zeměkostky si jen tak špacírovala dál, jen tak na volnoběh (poz. Mistra Překladatele – spíš teda na setrvačník) (pozn. Překladatele – ale hovno... utíkalo jim to na strach, neboť banda supermutantních horníků zdrhla z města Průmyslu a Prosperity a hledá viníky Průmysloprosperitního kolapsu a katastrofy...) … co? …. ticho? … Mistr Překladatel nevrátí úder? … Cejtim se nějak nesvůj... Ok... Takže teda zdrhali z dosahu třímetrovejch horníků a přitom nadávali o celej hřebík.
Trusty zase pomlouval svoje železobetonový tornádo, který vířilo prach. (pozn. Mistra Překladatele – WOLE!!! Co si to nasáwal? Rusty! Žádnej Trusty... debile...) (pozn. Překladatele – héj sorry... od tý doby, co nemáme boha se cejtim nějak jako šoufl...) Rusty pak ještě dštil nadávky na třesky blesky a ty další, co měl ve svým kožichu. Třesky, blesky a ty třetí mu to stejnou měrou opláceli – Prej, že oni si ho nevybrali, že by okamžitě naskočili na jinýho yetiho, kterej by jim poskytl příbytek, jenže nikdo dalšího yetiho neviděl (pozn. Překladatele – a vemte savo na to, že to pár cvoků zkoušelo.... myslim jako, že dalšího yetiho hledali...) (pozn. Mistra Překladatele – přestaň chlastat tu okenu, nebo tě vypnu! Topo žije snad ještě žije...)
Kurvínek zase skřehotal něco o tom, že ve svých čtyřiceti třech a šestnácti třináctinách roku ještě není připraven stát se otcem, natož být otcem dítěte, které by porodila žena. (pozn. Překladatele – Nechci bejt u toho, až bude zakládat rodinu...) Grace naopak mluvila o biologických hodinách, které prý před časem zapoměla natáhnout, čímž se stala nesmrtelnou. Bompo trochu pochyboval o biologických hodinách slečny vampírky, protože ty vlastní kdesi ztratil a od té doby... tečka... (pozn. Překladatele – miluju takovýhle zmršeně vykonstruovaný pointy...)
Yo byla tentokrát v klidu. Kurvínek byl totiž dostatečně zabaven odbíhání od Grace, že nějak neměl vůbec náladu na nějaký další čmárání rtěnkou na Yoinu palici. I přes tento nesporně sporný důvod ke štěstí nadávala jak dlaždič a řidič fekálního vozu dohromady... Proč? To nikdo neví... (pozn. Mistra Překladatele – odpusťte ten mizerný překlad mého zblblého druha... Samozřejmě, že to víme! Yo nadávala jako dlaždič a ten další jen proto, aby nevyšla z formy!)
Oliver ze vzteku začal držet hladovku... teda spíš celibát... mám na mysli útrpný celibát... Dal si jako předsevzetí, že po celejch následujících šest hodin nebude nikoho vraždit, mučit, ani mlátit... no... i když... přišlápnutí nožičky jednomu roztomiloučkému morčátku by si mohl dopřát...
Grace byla zase trochu na nervy z toho, že jí její první námluvy tak nevycházej. Po třech staletích se konečně rozhodla nevraždit lidi a dokonce se do jednoho z nich zakoukala... Ale nějak už nechápala, co se to tady propánbíčka děje...
Všichni teda upalovali neznámo kam skrz neznámou krajinu kolem neznámého kamenolomu, (pozn. Překladatele – kamonolom, čili hluboká ďoura v zemi) uprostřed kterého dřímala neznámá hora. (pozn. Mistra Překladatele – ještě tu bude něco neznámýho a už se neznám! Koukej to předkládat pořádně! Přídavný ména se nevynechávaj!) (pozn. Překladatele – tak si tam něco domysli ty chytrá kebule... nebudu přece kvůli každýmu exotickýmu přirovnání lovit něco ze slovníku...)

Takhle to možná vypadá, jako skutečná idilka. Všechno je opět v rovnováze. Všichni maj špatnou náladu... Jenže tentokrát už není boha, kterej by se těšil z rozmrzelosti svých tragicky servilních hrdinů. Topo tentokrát nevysedával na svém oblíbeném gaučovníku, nýbrž chodil bezradně po Zeměkostce a to ještě v pantoflích a županu. Ó jak katastrofický osud. Vzhledem k tomu, že Topo téměř neuměl mluvit (pozn. Překladatele – když je někdo bůh, tak si nemá po celá tisíciletí s kým povídat a mezibožská komunikace se omezuje pouze na několik základních posunků a gest vytvořených pomocí pěti prstů a jedné ruky) nemohl ani pořádně formulovat svůj problém – tedy alespoň ne tak, aby ho někdo ze smrtelníků pochopil. (pozn. Překladatele – nemohl ale ani zformulovat větu – já jsem váš bůh – vzhledem k tomu, že bůh se tak vypočítavě svým uctivatelům neukazuje a nedává příliš najevo svou přítomnost, tak ho ani nikdo nepoznal, čímž se Topo dostal do kategorie potulných žebráků a bláznů, kterých je všehovšudy na Zeměkostce dost)
Topo byl prostě zoufalej. Nebejt kakaové formule, kterou pronesl při konfiguraci jeho světa, byl by Marvin nikdy nevzniknul... (pozn. Mistra Překladatele – rád bych tu viděl taky někoho, kdo není závislej na čokoládě, nebo jiné navykové látce). Bůh na Zeměkostce sice trpěl. Především tedy nedostatkem vodky a semtexu a také napůl utrženým páskem od pantoflíčku, ale to by prozatím nebylo tak akutní, jako spíš dění, které následovalo v Topově příbytku po odchodu Topa...
Toho dne totiž bylo krásné úterý... A v úterý konečně přišel novej pan vysavač. Bohužel to byl starší model, již trochu používanej. A měl astma... A alergii na prach. A nesnášel prašné a špinavé prostředí... jakým ten Topův kutloch nepochybně byl. Sporáková trouba teda žádný problémy neměla... To ta bejvalá, která nyní leží také na povrchu Zeměkostky... (pozn. Mistra Překladatele - dej jí pánbůh věčnou slávu) Ta byla pěkná čuba... Furt se rozpalovala do běla a přitom zvracela saze ve tvaru gumových tapírů... (pozn. Překladatele – proč zrovna gumových?) (pozn. Mistra Překladatele – radši zůstaneme u toho podstatnýho, ok?) Nuže... Místo boha bylo prázdné... Vysavač měl furt nějaký šoky z tý jeho prachový alergie a přitom vykašlával malinký tornádka (pozn. Překladatel – no bodejť! Úplně malilouličký tornádečka... nejmíň dvanáct jich cupitalo po obejváku a alespoň tři dělali společnost paní troubě v kuchyni.... A do špajzu se prej dostalo jen jedno maličkánký tornádíčko.... ale i jedna tahle svině dokázala rozbordelit všechnu moly prolezlou mouky, roztočem napadený cukr a ještě to zvládlo smíchat vodku a instantní betón... Nevim co z toho vzniklo, ale i trpajzlíci, jakožto betonární odborníci by z toho byli úplně paf...)
Jenže my se opět vrátíme k našemu klasicisnímu čistě makroskopičinskému pohledu na situaci... tedy na ten Topův chlív. Tedy ve stručnosti (pozn. Mistra Překladatel – No konečně... už sem tu nudou usínal v extázi a vzrušením nirvány z těch ohromujcích detailů...) ukázalo se, že nová kuchyňská trouba trpí trochu plynatostí (pozn. Mistra Překladatele – ses posral, ne?! Jak by netrpěla? Když je to plynovej sporák?!) ale zato měla IQ 153, velice úžasné znalosti v oblasti filosofie, korupce, sociologie, ekonomie, zeměkostné fyziky a také řečnictví (pozn. Překladatele – tedy pokud opomeneme to kurevsky hlasitý klapání dveří od trouby při každým slově) (pozn. Mistra Překladatele – Kurva, píča... Proč musíš bejt za každou cenu tak vostrej, hrubej a kontroverzní?!). Měla jasnou vizi a věděla už dost o podstatě světa... Chtěla prostě vést Zeměkostku k lepším zítřkům. (pozn. Překladatele – fuj to sem se lek...)
Jenže nejblíž k Topově kouzelné placce a zároveň k dálkovému ovladači, který si Topo sestrojil ze dvou násad na hrábě a uzmul ho. (pozn. Mista Překladatele – doufám, že ste si všichni povšimli toho, že otoman nemá ruce) (pozn. Překladatele – škyt…) Gaučovník už byl jako docela fest dlouho na práškách proti depresi a otlačeninám… (pozn. Překladatel – oooooh…. Tím se vše vysvětluje!)(pozn. Mistra Překladatle – myslím, že teď už to tu můžem opustit… beztak to už nikdo nečte… kdo by taky zkousnul takovýhle ichtilní vysvětlení?!)

Náhle se nebem blejsknul blesk... Zrovna uprostřed cesty náhle (poz. Překladatele – náhle... nikdy jsem se nezamýšlel nad tím krásným slovem...) (pozn. Mistra Překladatele – jestli tu teď hledáte nějakej třeskutej komentář, tak hledejte dál... já sem s tim trotlem skončil) Takže zase zpátky na cestu, viď... Na cestě se objevili tři humanoidi ve tvaru kočky. (pozn. Překladatele – sry, ale stručnějc to nešlo) Hlavu to mělo vypůjčenou od kocoura, boty od ševce Bárty, kamizolu z tržnice a jinak jako měli rudý, jakoby dragounský kaťata. Prostě to vypadalo, jako tři kočkodlaci... Jeden tmavě fialovej, druhej taky tmavě fialovej a třetí byl světle fialovej. (pozn. Mistra Překladatele – Wow, no kurva, to je charakteristika... kdybych měl ruce, tak bych ti zatleskal... to byl jen joke, ok?)
„Wow... šit... Co to je?“ vydechl udiveně Bart a zapoměl přitom zmínit svou oblíbenou zubní pastu. „To je konec světa... Já tohle psychický tejrání nevydržím!“ zaskřehotal zase Kurvín. „Vidíte to co já, nebo sem se zas... zas... zas... zas... zas přechlastal?!“ vyskákalo po kouskách z Bompova hrtanu a přitom okázale zíral kupředu. „Myslíš ty tři oblečený kočky?!“ zeptala se Yo svým trapně pisklawým hláskem. „Ne! Já myslim toho obrovskýho černýho kamenožrouta, co stojí za nima a párátkém se šťourá ve voku...“ doplnil se Bart. To už zaslechl tu zmatenou konzervaci i Oliver a tak Barta uklidnil se slovy „Hovno! Zase si se moc nalil rumem! Nic takovýho tam neni!“ (pozn. Překladatele – kdyby někdo tušil, že Bompo je ve skutečnosti břídkozrakej.... teda …. bystrozrakej a tentokrát i střízlivej, asi by nebylo tolik důvodů k radosti)
Jakožto banda hrdinů, které si bejvalej pán bůh vyvolil ve volbách komunálních (pozn. Překladatele – semantologici si hledejte význam slova komunální nejdříve u komunálního dopadu – to není překlep), museli bejt zákonitoustníce – tohle taky není překlep, jen se mi fernet vylil do klávesnice (pozn. Mistra Překladatele – ne, tohle se fakt řítí do záhuby…) ok, beru na vědomít… takže jakože to byli hrdinové, tak zákonitě měli pod palubou… za palubou… za čepicí… ne… za lubem!!! Za lubem měli naděláno… Pro strach uděláno měli za lubem… (pozn. Mistra Překladatele – milá děcka, tady vidíte, jak to vypadá, když je člověk demotivovanej! Dělá hovno a ještě při práci nasává! Snižuje kvalitostní quocient a jestli to takhle půjde dál, tak nám seberou ocenění KlassA… A já se z toho zcvoknu! Ten kripl! Ten dement! Přečti si to po sobě ty budižkničemu i budižodničeho! Trdloprdlo na baterky vybitý!)…
Skupina hrdinů se ponejprv začala přibližovati ke kočkodlakům. Někde tak na půl cesty je sice málem přejel traktor, ale to by nevadilo… (pozn. Mistra Překladatele…….. *“?!‘‘‘!!-/---…) pak je teda skoro přejel plejtvák obrovský, kterej utek z rádia v Tuzemské republice. (pozn. Mistra Překla... -error- ) Jenže čím blíž se blížili, tím víc uviděli trojici kanónů a děl. Konkrétně to byl jeden hmoždíř před kokčičákem se světle fialovým kožichem, pak tu byla houfnice před prvním tmavě fialovým kočkem a před poslední mačkou stála dalekonosná artilérie. (pozn. Překladatele – sem to ale šikovnej…)
Yo se pro dnešek už relativně dosyta a do polopita vynadávala a tak to ponejprv vypadalo na příjemnou a kultivátorem kultivovanou konverzaci (pozn. Překladatele – kultivátor je zemědělský stroj, který dělá přibližně to samé co ruchadlo, ale nedělá brázdy – a to si nedělám prdel).
„Přeju dobrý jitro.“ Začala zdvořile Yo a palici radši nechala ležet na zemi. Kočičáci si je chvilku prohlíželi a pak ten světle fialovej začal pucovat kanón. Zbylí dva nic neříkali. „Dovolte abych se představila, já jsem Yo a prosím vás – nenazývejte mě trpajzlíkem, jsem člověk… Jen hodně malej, protože jsme jako malá… jako mladá nežrala mrkvičku ani kedlubničku, celerek, celeron, athlon… teda… nežrala jsem ostružinky, jablíčka a nežrala jsem sádlo.“ Yo si nechala dramatickou pauzu na odmlčení (pozn. Překladatele – nechala si dramatickou pauzu ve svý pravý kapse a ani se o ni nepodělila) a pak vznesla svůj okázalý požadavek „Tak mohli byste mě kurva říct, co ste zač a na co jsou tydlencty kanóny?!“ Oliver už už viděl, jak se tu bude střílet a tak se to pokusil na poslední chvíli zachránit taktickým proslovem. Kouzlem ucpal Yo tlamu a přisral se před ní, aby to měl jako za účelem strategického pokecu blíže k potenciálnímu agresorovi a v případě neúspěchu, blíže k potenciálním obětem.
„Hele, sorry, omlouvám se za ni, vona to fakt nemá v hlavě v pořádku. Dneska se blbě vyspala a leze jí to na mozek... Jen sme jako chtěli vědět, co tady děláte. Tentodonc... jak se vlastně nazýváte?“ Tři vyfešákovaný a taky docela festovně vyzbrojený kočky spustili z plnejch plic.
„Co to má krucix bejt? Takhle to přiběhne bůhví odkud a hned votazníky?!“ začal ten první tmavě fialovej. Druhej tmavě fialovej jen tak nebetyčně zařval „Dnes máme ty vaše mírumilovný úterky, který ste si tak vehementně prosazovali, tak teď neládujte kanóny!“ (pozn. Mistra Překladatele: Nebetyčně zařval?! Ty snad ani nevíš, co to slovo znamená! Co?! Přečti si slovník, ty vygumo jeden!) (pozn. Překladatele – kdo si myslí, že by ten učenej mistr idiotů a vrchní nemakačenko měl držet hubu, tak ať zvedne ruku!) (pozn. Mistra Překladatele – HA! Nikde ani noha! Myslim, že bys měl jít na detox…) (dovolali jste se do poznámky Překladatele, momentálně není doma, po pípnutí prosím zanechte vzkaz…) ehm… na co já tady vlastně sem?
„Mírumilovný úterky?!“ zopakoval natvrdle Bompo, jak už to takhle významné osobnosti v dramatologických případcích bývá. „Mírumilovné úterky?!“ zopakoval Oliver, kterému prozatím šlo pouze o image tvrďase, tentokrát spojil drsné s užitečným a položenou otázkou mohl zjistit něco skutečně nového. (pozn. Mistra Překladatele – nyní si každý z vás může procvičit znalosti z hodin Užitého Intelektu a břidké Dedukce a zkusit si tipnout, k jakému závěru situace vede… ano, uhodli jste! Rusty si chce koupit sandále na zimu a kočičaci nabízejí pouze pronájem bramborového sklepa na druhé straně Zeměkostky) (pozn. Překladatele – a teď si ještě domyslete, kterej wůl to tady víc zdržuje plácáním nepotřebnejch sraček…) „Mírumilovné úterky?!“ zopakoval znovu Bompo. „Mírumilovné úterky?!“ zopakovala Yo a nezávislý pozorovatel by někdy touhle dobou mohl mít dojem, že se jedná o společenskou hru, popřípadě unikátní pozdrav praktikovaný při mezidruhových a transmezonálních kontaktech některých vyspělejších organismů třetí kategorie Bumbrlíkovy stupnice schopnosti a para-naturálnosti organických forem pobývajících na Vševesmírných kosmických tělesech ismachachianiálních struktur, jenž putují housenkovým způsobem zkrz celkové jsoucno současného abstraktního ontologického bytí, že ano… Jenže tak se nestalo.
„Kurva jó! Mírumilovný úterky!“ zakřičel tmavě fialovej kočičák. „To jako znamená, že na vás nesmíme střílet!“ Oliver se jen ušklíbnul a odseknul „Hm... fajn... tak jdeme...“ a vysral se na ně, protože si sám naplánoval útrpný půst. (pozn. Mistra Překladatele – nějak mi tu chybí násilí...) (_ozn. _řekladatele: Kunik, nevíte někdo kterej _ablb mně schoval to tady schoval _ísmenko _ ?) (­_ozn. Mistra _řekladatele – Kurva von mi už dokonce s_rasil i titul !!! Howado! Kam si to _ísmeno zašantročil?!) (dozn. Dřekladatele - Sakra des… to asi nebude to dísmenko, co?) (dozn. Mistra Dřekladatele - howado jedno vylitý, koukej si to dát do dořádku, nebo za sebe neručim a snad i něco nadýšu osobně!) (pozn. Překladatele - ha mám to! P a P a P !!!) Banda teda prošla dál bez sebemenšího konfliktu i když na obou stranách by vůle byla.

Gaučovník mezitím v sídle božím uzmul vládu nad Zeměkostkou! Zabarikádoval dveře do kuchyně, aby na něj nemohla přeplynovatělá trouba a vysavčovi chrstnul do xichtu tři žejdlíky prachu, které už několik desítek let zapomínal Topo pod gaučovníkovou pravou zadní nožičkou. Výsledkem byl velice obrovský a kurevsky intenzivní astmatický záchvat, kterej vysavačka nutil kýchat, hýkat, kašlat, kuckat, ŠESTNÁCT, mlaskat, chuchlat, prskat a tak dál. po celou následující pětihoidnovku. (pozn. Překladatele – kurnik, ten gaučovník je ale hajzl... teda.... pane gaučovník.... pokud nezapomenete na zaměstnance svejch podniků....) (pozn. Mistra Překladatele – takže tobě jde jen vo to, aby tě někdo platil? To si říkáš vlastenec?!)
Gučovník ve svých pomyslných rukách pevně třímal násadu na koště a s ní i celou božskou moc a hodlal nastolit na Zeměkotce zcela nový režim! (!!!) Jakožto doposud utlačovaný kus nábytku, který nedostal pod Topovým diktátem sebemenší prostor pro seberealizaci okamžitě přenastavil politiku. Násadou třikrát prudce praštil do obrovský plazmový placky na zdi a v menu upravil nastavení vlády z položky “je mi u prdele, jak si žijete“ na “utahování opasků a tkaniček až do němoty“. Vládní strany tvořené úplatnými zločinci se rázem museli reformovat! (pozn. Mistra Překladatele -a kurva! Kdo mě to zrušil členství v klubu Los Darmožroutos?! … kdo mi to zrušil Stranu Odpočívajícího Dělnictva?! Gaučovníku! Ty socialisto!)(pozn. Překladatele – služebníček pane Otoman... Samozřejmě, že toho tlučhubu umlčím...)
Pak ale gaučovník přešel i k daleko drastičtějším změnám! Opět nalistoval menu (pozn. Překladatele – nalistoval si položku Předkrmy) a začal upravovat tak zásadní věci jako jsou třeba -Věci hodné uctívání- a rezolutně smazal Topův xicht a nahradil ho klipartem židle a křesla v jedné osobě. Rázem se všechny sedací soupravy, židličky, štokrlata, gauče, stoličky, otomany, barové židle, takový ty plastový židle na zahradu, záchodové mísy a taky všecky trůny staly relikviemi, které je nutno poctít modlitbou a uctít nějakým darem, či obětí. Topovy sochy a všechny monumenty zasvěcené Topovi byly strženy, zničeny a znesvěceny (pozn. Překladatele – znesvěcení obvykle probíhalo tak, že na Topovu hlavu narazili nějakou rozbitou záchodovu mísu, anebo kýbl) (pozn. Mistra Překladatele – kýbl proto, že v ten okamžik začaly být všechny kýble považovány za zrádce – sice se na nich dalo sedět, ale jinak byly určeny k pracovním úkonům a to by ten tlustej vypasenej, kurva, gaučovník přece neskous!)

Debilové z New Moscewy špacírovali dál. Už skoro celejch deset minut uplynulou od doby, co si všimli nějakejch kočků a teď se blížili k nějaký podivně vypadající vesnici. Domky tu byly tak jako divně postavěny. Neměly střechy a vypadaly tak dost hranatě. Ale ještě než vstoupili do vesnice, tak potkali úvodní ceduli. Jenže nějak divně vyrobenou. Kůl s cedulí byl nějak zvláštně zařízen. Někdo ho totiž otočil a zatlouk do země cedulkou napřed. Ze země tedy trčel dlouhý kůl s otlučenou špicí a v úrovni Yoiných podrážek ze země napůl čouhal transparent s nápsem vzhůru nohama. Bylo tam napsaný -Vesnice u protinožce- jenže nikdo z přítomných nedokázal přečíst písmo psané vzhůru nohama. Jediného Rustyho napadlo vyrvat celou značku ze země, aby lépe viděl na ty povědomé písmenka, ale sotva se dotknul tlapou kůlku, tak několik procentíček hromů a blesků projelo do značky a celou ji dočista zapálilo.
(pozn. Mistra Překladatele – no fakticky! Dočista byla zapálená! Kurva, já snad dočista stluču gaučovníka židlej!) (pozn. Překladatele – tak a dost! Jestli jste si nevšim, podřadnej občane, byla obnovena cenzůra a takový jako ty tady nemaj místo! Ještě jednou a jdeš do božský káznice! A nadoživotí!) (pozn. Mistra Překladatele – haůůůů... to mě tak ještě scházelo! Za chvilku určitě zavede pravidlo – kdo nemá za rodiče židli, nebo křeslo, tak bude deportován do konce...) (pozn. Překladatele – Nein!!! To je božské tajemství!) (pozn. Mistra Překladatele – DO KONCERTNÍ SÍNĚ EWI A FLAŠKA!!! EWA A FLAŠEK FOREVER AND NEVER!) (pozn. Překladatele – víš že z božího přikázání odteď velím jednotkám WSS interstacionál – WindSsurfmanS meziměsto?! Myslim, že tohle si někdo šeredně vodpíská)
Nuže. Nebudeme se hádat o mocenské podmínky našeho národněhospodářského uspořádání a zase zabrejlíme na elitářské hrdiny Zeměkostky. Grace byla zoufalá, aniž se pořádně rozhlédla oklo. Kurvínek začal skoro brečet a Bompo v záchvatu sebekajícnosti začal nadávat sám na sebe, že se zase přechlastal a teď vidí všecko vzhůru nohama. Jenže tady to něbylo tak úplně na místě. Vono, abyste si to dovedli představit, je zde zapotřebí trochu imaginace. (pozn. Mistra Překladatele - no to mi doprdele řekni, kde si vyhrabal tak odbornej termín ty WéeSeSáku?!)(pozn. Překladatele - hele, tohle bude už tak na boží trest, kapiš to?)
Dočista (pozn. Mistra Překladatele - ale né… už zase?)… Dočista všecky domečky a baráčky v dočista celém a širém okolí totiziž nebyly pouze divný, oni byly úplně totálně zdegenrovaný! Všechny domečky a baráčky stály jakoby vzhůru nohama - zaražený svými komínky a střechami direkt do hlíny, a komíny taky narvaný směrem dolů. (pozn. Překladatele - No měli byste si představit ten místní pivovar s obrovkym pivovarnickým komínem, kterak se na celé mohutné výšce vlastního komínu vznáší ve vzduchu jak několikaset tunovej prapor) Naopak veškeré věci, co normálně bejvaj pod zemí tady byly vysoko nad horizontem ulic a silniček, kteréžto asi jako jedinné stály pevně přilepeny k zemi. Veškerý vodovody a kanalizace se směle tyčily v asi šestimetrový vejšce nad zemí a jen díky hustému lesu podstavců a podepření zůstávali na svém místě (pozn. Mistra Překladatele - a jen díky masivní záplavě izolepy a lepící pásky byly alespoň trochu vodotěsné… teda až na obří, ve vzduchu se vznášející žumpy a septiky místní chatové kolonie).
„No ty krávo, tohle sem teda… perličká… eště neviděl.“ Utrousil hádejtekdo… (pozn. Mistra Překladatele - asi Topo, protože ten si už víc jak den nečistil zuby) ehm… řekl Rusty. „Tady jsou i ty lidi nějaký divný, nezdá se vám?“ nadhodil svým čirým hlasem Bart. „Jakoby… PERLIČKÁ! … byly špinavý.“ Na Olivera už pomalu šli mrákoty. Tolik blbejch lidí a kočkodlaků, kteří se mu čistě personálně zdáli debilní a on by je tak rád umlčel… jenže to by znamenalo násilí. A půst trvá ještě celé tři hodiny.
Rusty si to všecko dobře prohlíd a pak moudře poznamenal „Špinavý? A nezdá se vám, že tady je všecko tak jakoby vzůhru nohama?“ Vskutku. První občan, kterého Bart nazval špinavcem drhnul hlavou o zem, nožičkama rychle kmital ve vzduchu a v závislosti na rychlosti kmitání se jeho postava položená na hlavě posouvala kupředu. Poněkud nepraktický způsob pohybu. Jenže pak přišli i další obyvatelé Protinožcova a všichni stáli na hlavě, kteoru měli uměle ochráněnou kusem staré pneumatiky a jejich nožičky visíce ve vzduchu právě teď obalovaly vkusné a krásně naleštěné dřeváky.
„No ty krávo, tohle sem teda ještě nežral.“ vytrousil z tlamy Bompo. Nějakej lehce nemytej pán, co si to šoural po hlavě směrem k nim, měl v ruce hůlku, kterou stařecky klepal o pomyslnou podlahu někde v úrovni jeho dřeváků. „Co se vám stalo pane?“ vyjekl Bompo a hlavu otočil vzhůru nohama, aby alespoň trochu viděl na pánovi do tváře.
„Co to říkáš synku?“ zaskřehotal velice podivným hlasem pán odpověď. Oliver, Rusty, Grace, Bart a Kurvínek si navzájem vyměnili překvapené pohledy (pozn. Překladatele – překvapený pohled z dovolené loni v létě, abyste to chápali). „Jste v pořádku?“ otázal se Oliver, ne že by mu chtěl pomoci, ale v životě neslyšel něco tak divnýho.
„Nechcete se náhodou zas vysmívat starýmu člověku, že ne mladíku?“ Oliver překvapeně zamrkal a dřepnul si před starce. „Co se vám to stalo s hlasem? A proč chodíte takhle po hlavě?“ Dědeček se zamračil a rozpovídal se „Vy jste asi hodně zdaleka, co?! Jinak byste věděli, že tudlnec todle je vesnice protinožců! Náš dobrotivý bůh Gaučovník nás sem přestěhoval z protější strany zeměkosty, ale Lady z Gravitace si nás zapoměla přetočit a tak tu žijem tak, jak jsme se sem dostali. Průser je v tom, že všechno ostatní zůstalo jakoby při staru, takže máme třeba strašnej problém se dostat přes louži. Skákat takhlenc po palici je strašně těžký a projít kaluž skrz je zase o utopení!“
„Tak proto tak strašně smr- smr- PERLIČKÁ...“ Ale Rusty Bartovi zacpal pusu dřív, než to dořekl. Stařec už ale asi vytušil, co přišlo na pranýř „Myslíš jako, že se málo meju?! A divíš se snad?! Když mi všechna voda teče směrem k hlavě! Bejt váma, vyseru se na takovýhle diskriminační kecy o národu, kterej vidíte poprvý v životě!“ Oliver uvažoval o takový menší genocidě, ale nakonec si to snad rozmyslel, anebo si vzpomenul na půst a tak nakonec jsen uznale pokýval hlavou a optal se znovu. „Dobře, chápu vás. Nemáte to tady lehký. Musíte furt někde shánět nějaký voježděný pneumatiky na palici a nemůžete se ani umejt... To bych bych pochopil, ale to tam na protější Zeměplacce máte všichni takhle divnej hlásek?!“
Stařík znovu zatrylkoval „Ne! Ale já jsem se před lety dal na kouření. A nějak sem z toho chytil raka hlasivek... Tak přišla amputace... A se slavíkem se na mě už nedostalo... (pozn. Mistra Překladatele – slavíci tehdy při pravidelném migrování zabloudili v důsledku špatné orientace, jelikož se severský magnetický křížník někam přemístil) Tak jsem dostal místo hlasivek flašinet.“ Grace se trochu zakuckala, když zaslechla ten hrdinský příběh a až teď si společně se všemi ostatními uvědomila, proč má pan kuřák tak velký a hranatý krk.
Oliver skouknul reakce zblitku družiny a ospale řekl „No tak to je moc zajímavý, ale my jsme teď na cestě do prdele, takže vás nebudeme moc zdržovat ani obtěžovat a vyrazíme zase kousek dál.“ Jenže stařík ho snad ani neposlouchal a už zběsile hrál „Moment! Momen! Jestli vy jste na ceste do prdele, tak to se tady jako spravný turisti musíte zastavit a prozkoumat náš velice odlišný životní styl! Tak to přece turisti dělaj, ne? Všude vlezou, všechno znesvětěj, všechno prošťouraj, všechno poserou, udělaj pár fotek a tak dál, no ne?! My chceme, abyste...“ Oliver se sarkastonicky ušklíbnul a směrem k staříkovým nohám řekl „Jenže my nejsme turisti! My jsme vyvolení hrdinové Zeměkostky!“ Stařec se úplně dočista (pozn. Mistra Překladatele – DOČISTA DOČISTA k posrání) strachy rozklepal až mu dřevák spadnul na hlavu a on strávil další půlminutu v bezvědomí.
„Jestliže vy jste vyvolení hrdinové Zeměkostky, tak to určitě nemůžete jít jen tak dál! Vy jste ti vyvolení a vy musíte vyřešit problém hodný hrdinů a zachránit vesnici před bratry Hemeroidy!“ Kurvínek se otřásl strachy a strávil dalších pět minut v bezvědomí. Oliver znechuceně připoodskočil, Bombo začal uvažovat, kde asi tak můžou bydlet Hemreoidi a Bart začal v batohu hledat nějakou prošlou ale zaručeně funkční mastičku, ale ještě dřív, než kdokoliv cokoliv našel, nebo pozvracel, oznámil stařík s úsměvem na tváři „Abyste dobře rozuměli, bratři Hemeroidi jsou šmejdský pašeráci co pašujou z Tuzemska dřeváky a dovážej je sem k nám...“
„Kde je Tuzemsko?“ zeptal se poděšeně Bompo a očima těkal po ostatních (pozn. Překladatele - každým okem těkal po někom jiném). „Drž mlč a poslouchej.“ zazdil jeho průpravu do Tuzuemska Bart.
Stařík mluvil dál „My jim jen tak mezi sebou jim říkáme Hemeroidi, voni to sou tři bratři – jeden se menuje Herman, další Hermes a třetí Hermelejn... Voni to jsou kočkodlaci! A sou strašně kruťácký! A strašně nás tady šikanujou! A jestli vy jste vyvolený, tak to je musíte zarazit natotata!“ Grace se na okamžik probrala ze svého maniodepresivního stavu a snad poprvé promluvila při radě grupy „Hele... Jestli jste všichni alespoň takový hrdinové, jako tady Vévoda z Olejova, tak určitě pomůžete zachránit tyto nebohé lidi před útlakem!“ Oliver se špičkou nože poškrábal na zádech a na chvilmku zauvažoval, co všecko jí to ten Marv navěštil, nakonec ale zapřemejšlel ještě dál...
„No jistě! Jestli jsme hrdinové, tak jim musíme pomoci!“ zahulákal jak Soudruh na sjezdu a přitom nezapoměl významně mrknout na Grace. (poz. Mistra Překladatele – Aha... ale myslim, že tohle je trochu hovno v porovnání s věštbou boží magie) „Si se trochu posral, ne?! My a budeme pomáhat někomu jinýmu? A kdo pomůže nám?“ zahuhlákoval Bompo a kartáčkem na zuby si pucoval svoje voko (pozn. Překladatele – ne to skleněný, ale to normální) Oliver byl ale již rozhodnut, Rusty víceméně souhlasil, Yo prskala něco o tom, že měla zůstat doma, ale nakonec všichni souhlasili.
„Výborně, výborně!“ zaskotačil stařík a rozhazoval nohama i rukama a hůlkou a hlava mu lehce poskakovala nad zemí, přičemž se až teprve nyní ukázalo, že má ten ušmiknutej kus pneumatiky přilepenej na hlavu kusem žvejkačky. „Paráda! Takže nejdřív musíte poznat svého nepřítele!“ Zahrál znovu staříkův flašinet a něco si vzrušeně pobrukoval. „PERLIČ... teda... ale my sme ty tři kočky už viděli!“ Protinožec opět zamrkal očima a hned nato vzrušeně zapískal „Takže to ste si dost ušetřili práci! Teď ještě musíte vidět, co všecko nám způsobili! Právě dnes se koná pohřeb jednoho našeho přednosty ze zemědělskýho družstva, kterej zahynul při posledním ostřelování našeho města! Určitě musíte bejt na tom funuse, abyste se jako veřejně přihlásili k řešení naší věci, chápete?!“
Bart z toho byl trochu vyděšenej. Chlapíkův zájem mu byl dost podezřelej a nezdálo se mu moc moudrý tak moc důvěřovat těm cizejm lidem. Jenže dřív než bys řekl švec a dřív, než stihl Bart něco namýtnout, tak už všichni byli na cestě do města. Stařík, který se až nyní představil jako Peposlav stále drhnul hlavou o zem a dřeváky kmital ve vzduchu. Každou chvíli vytrousil nějakou tu poznámku na město protinožců, které drží pohromadě jen silou dobré vůle a právě dobrá vůle se pomalu vytrácí v důsledku působení bratrů Hemeroidů, a tudíž „… se todle všecičko pomalu sype a všude nám padá vomítka, nějakej kousek sklepa, nebo třeba hromosvod se DOČISTA rozpadne na prachpadrť.“ (pozn. Překladatele – Nutno dodat, že ministerstvo počasí, které už tak dlouho prosilo Gaučovníka o vodu, uznávalo rituály a zvyky protinožců a tak každýho pan Bleska i paní Blejskovou poslali striktně přes hromosvod tak, že nejprve museli proběhnout barákem, aby již zmíněný bleskosvod vůbec našly...)(pozn. Mistra Překladatele – …což způsobilo víc škody, než užitku)
„A jak chcete řešit svou svízelnou situaci?“ zeptal se při výročí chvíle ticha Markus Kurvínek. Peposlav se poškrábal pod uchem a odsouvětil „Inu chlapče… Máme to tak. Jsme tu již celý týden a máme toho plné zuby, co myslíš, že bychom měli dělat?“ Kurvínek zřejmě nepochopil onu řečnickou dotázku a odvětil „Měli byste požádat o dotaci ve fondech pro rozvoj okrajových oblastí Zeměkostky, pak poslat odvolání na ministerstvo gravitace a otevřít továrnu na unikátní multitranzistorové mikročipy, jejchž plán má momentálně pan obsluha ze zástavárny, pak vytvořit obrovskou společnost, zaplatit si otočení a ovládnout…“
„Kurva, kde se to v tom klukovi jenom bere?!“ vyslovil Oliver jen tak na dvě třetiny pro sebe a na jednu třetinu to zavolal do světa. Peposlav ale mlel stále svou, neposlouchaje bývalého chráněnce pánaboha. „Takže to tady nějak vydržíme a budeme všechny své marné naděje upínat k vám. Mimochodem… Podle naší věštby jsou všichni vyvolení střízliví a při smyslech. A z tebe to táhne jak z chlupatý deky, takže bych prosil, abyste ty, ty, ty, ty a ty už nic nepoživali. Nebylo by vhodné, aby se někdo z našich věřících domníval, že Písmo posvačené psal nějakej vám podobnej…“
„Hele, ty hlavochode, já jsem náhodou úplně čistá!“ zavřískla Yo, když spatřila nesmlouvavý pohled Peposlava. (pozn. Překladatele – bude bitka!!!)(pozn. Mistra Překladatele – řek bych, že na tom funuse nebude jedinej nebožtík) Bart se snažil vlídným pohledem zhypnotizovat Yo, by odvrátil střet. Rusty se k tomu postavil jako iety a zatarasil Yo cestu k Peposlavovi poletujícímí kousky železobetonu, které se pomalu už začali domestikovat a Rustyho občas i poslouchali. „Tak pozor ty malá pišišvořice! Pořád se tady do někoho snažíš navážet…“ Yo okamžitě vyprskla „Tím jako chceš říct, že tihle vostatní jsou jako bez problému?! Ti trochu kape na karbid, ne? Radši zapoj mozek a nech se mě ho na pospas! Takže teď buďto uhneš a já si vyřešim svoje záležitosti, anebo vás tady všecky do jednoho zbubnuju palicí! Kapiš to?!“ Napětí by se dalo skoro i krájet, ale Oliverův henklbach nebyl v pohotovosti, takže neboudou žádné napěťové řezy se šlehačkou. (pozn. Překladatlele – HA! Vidíte! Takhle to dopadá, když ste nestraníci, já si pro napěťový řezy chodím k souduhovi náměstkovi celníků!)(pozn. Mistra Překladatele - jo a recidivisti se tím přežíraj za hranicema v Tuzemsku a za pakatel!)

Gaučovním se mezitím šťoural se svým božským ovladačem v nastavitelných hodnotách Zeměkostky. Zuřivě klepal násadou k hrábím po plazmový placce, div ji nerozbil. Zkoumal všecky možný nastaveni světa a už zauvažoval i o expanzi do celého širého Vševesmíru, popřípadě nějakejch zapadlejch oblastí, jako je Kryptovesmír, nebo Šizunkvesmír, či snad dokonce do špinavého celku jménem Vesmír! (pozn. Mistra Překladatele – ha ha ha to by si dal). Nakonec ale radši nechal mocnářských úmyslů a radši znovu natočil své božské oko směrem k domácí Zeměkostce. Ale ještě dřív, než pořádně zaostřil, tak mu přes celou velkou plazmovou placku vyskočilo obrovský chybový hlášení od operačního systému, či snad něčeho takovýcho … Dveře© – centurium© server© provedl nějakou divnou operaci, která se mi nezdá a proto to radši ukončim a vůbec nejlepší bude, když si koupíte novou verzi … pravila ona modrá hláška od operačního systému. Gaučovník na to pochopitelně koukal, jak apoštol z orloje na japonskýho turistu, ale naštěstí si v pravej čas uvědomil, co to znamená býti bůh. Třikrát do toho fláknul násadou na hrábě a nechal svou božskou mocí vytvořit nějakej novej, bezplatnej a funkční systém, kterej bude běhat třikrát rychlejc…
Zrodili se KURNIX… Čas jakoby upustil metrákový závaží a Zeměkostka se roztočila jako káča na plotně. (pozn. Mistra Překladatele – Kurnix? Káča na plotně? Sakra, tohle už má nebezpečně blízko k Malomocnému uchu střapatého šestnáctinožce se sedmi rohama, nebo tak nějak… Teda… nezdá se ti, že s těma novopatvrama už trochu přeháníš?) (pozn. Překladatele – druhořadoj zjazyka-okecávač sbalil cajky do kisny a zmlkul – povídá takhle první zjazyk-okecávač – jasňačka?!) … Už se mi to tu přestává líbit, jako by se tu něco kazilo… (pozn. Překladatele – první Písař taky nebude podkopávat autoritu WSS kapitána a bude mlčet!)
Gaučovník rychle vyřešil jedničkonulowarovou krizi a už proštrachával nový options od novýho systémku. Náhle se před jeho zraky (pozn. Překladatele – nyní mi ukažte, kde má takovej typickej gaučovník zraky, čili oči …) obzjevila nová úžasná položka, které chyběla praktická zkouška… -Deus-ex-mashena- … co to asi tak může bejt? Zamyslel se gaučovník (pozn. Překaldatele – z anatomie gaučovníků – gaučovník nepřemejšlí kolenem, ale k přemýšlení má uzpůsoben speciálně vyrobený orgán jménem prává “zadní nožička dubová“) (pozn. Mistra Překladatel – myslel sem, že aktuálnější bude to s těma očima). Netrpělivě do onoho tlačítka praštil násadou a čekal co se bude dít dál. Vedle velký plazmový placky se objevly přesejpací hodiny neznámého původu a začali ukazovat stav hotovosti neznámého procesu jménem –Deus-ex-mashena- (poz. Mistra Překladatele – kurnik to sem zvědavej, co se posere tentokrát… doufám, že nespadnu na Zeměkrychli jako ten minulej pánbíček. To by tak ještě scházelo)

Yo náhle pocítila auru neznámého procesu jménem… ale vy už víte. (pozn. Mistra Překladatele – žádný takový, tohle není učebnice Pfiziky, ale cestopis, tady se žádný “viz“ nebere! Takže to koukej pořádně napsat!). Ze strany vrchního WSSmana se ozvala hlasitá ignorace… Tedy… chci říct, že Yo se sklidnila, Peposlav zapoměl za co se to na ni chtěl utrhnout, Rusty si už nevzpoměl za co chtěl seřvat Yo a vše se náhle vrátilo do starých dobrých kolejí. (pozn. Mistra Překladatele – cože? To je všecko?) (pozn. Překladatele – písek v hodinách se ještě nedosypal, tak radši nechtěj vědět, co se ještě stane)
Peposlav z Protinožcova i celá naše zvláštní pomocná školka se šinula k hřbitovu. Rusy začal pociťovat něco, čemu lidé a lidem podobní humanoidi říkají mrazení v zádech. Jelikož Rusty ještě nikdy nezemřel a ani žádný jeho příbuzný neměl pohřeb (pozn. Překladatele – Rusty je totiž jedináček a nemá rodiče, Rusty prostě byl… Rusty byl stvořen bohem a kdo řekne, že ne, ten je kacíř a zaslouží si mučednickou Smrtku). Oliver pomalu čekal, že si při pohledu na náhrobky zavzpomíná na lidi jímž cestou po Zeměkostce zkrátil trápení, ale taky trochu doufal, že tu bude ještě dost živých, kteří by poskytli jeho drsnýmu vohozu další šťávu… (pozn. Mistra Překladatele – myslim, že by se už pomalu měli začít vyrábět drsný hustovohozy na akumulátory, řek bych, že tenhle genocidní model není moc ekologickej… pravda, život je obnovitelnej zdroj, ale tohle pomalu připomína stádo kobylek na poli).
Bompo se zas těšil, že po pohřbu se bude zapíjet žal a třebaže zesnulého nebožtíka neznal třeba by se vetřel na party. Bart si snažil navodit smuteční náladu, aby alespoň jeden člen z expedice do prdele vypadal trochu reprezentatývně. Markus Kurvínek a Grace se konečně chytli za ruku tak, aby se Kurvínek po pár vteřinách vysmeknul (pozn. Překladatele – Grace tomu dopomohl fakt, že Kurvínek si na hřbitově tiskl pravici k srdci a tak nemohl pomáhat levačce před polapením). Zároveň Grace mlela něco o tom, že když už jsou na hřbitově, tak by si s Kurvínkem mohli v márnici vybrat nějakou pěknou, pohodlnou, manželskou rakev do jejich budoucího společného domku. Oliver si jen přidupával při pochodu a mlsně pozoroval přitažlivou vampírku.
Kostel byl taktéž střechou a hlavně věžičkou zaražen do země a tak divně se na výšce té vlastní vížky komíhal. V důsledku božské reformace bylo na hřbitově několik málo náhrobků, které tvořily křesla a židle zabodnuté opěradlem do země s vytesaným jménem na polstrování sedacích předmětů. Už z dálky vidět menší skupinu lidí v zelenejch oblecích, kterak na hlavě postávají okolo otevřené hrobky s připravenou rakví. V popředí stál pan farář ve značně nepohodlné pozici, protože se mu na zlatém náhrdelníku houpala těžká buková židle v životní velikosti. (pozn. Mistra Překaldatele – některý symboly se holt nevyplatí uctívat…) (pozn. Překaldatele – gauče, otomany, židle a seslice jsou naše spása a jestli ještě cekneš něco proti, tak budeš upálen za živa!) (pozn. Mistra Překladatele – možná že vám to ještě nedošlo, ale pan farář byl taky protinožec a židle nevisela směrem k zemi, ale houpala se někde u farářových dřeváků!) Všichni přítomní protinožci se na sebe podívali, když spatřili příchozího Peposlava s podivnou skupinou. Nevím, jak to je možný, ale okamžitě jim došlo, že vyvolení je přišli osvobodit od útrap a strastí.
Peposlav i celá grupa se přidala k protinožcům (pozn. Překladatele – pouze elitní hrdinové Zeměkostky stáli nohama pevně na zemi, což ostatní na hlavách přístojící poněkud rozrušilo, ale nikdo radši nic neřekl) Pouze pan farář si zhluboka odkašlal, upustil náhrdelník s židlí, který spadl k jeho dřevákům, kde se napevno zastavil, jakoby snad pod dřeváky existovala skutečná neviditelná podlaha… Nicméně ať se pan farář pohnul po hlavě kamkoliv, jeho židle stále ležela vedle dřeváků vzhůru nohama asi tak metr osmdesát nad zemí… (pozn. Mistra Překladatele – jasný… a jeho rodina chodí chytat ryby na břehy nedostavěnýho moře bez možnosti úniku… myslim, že potřebuju doučování z imaginace…) Farář přešel dvakrát tam a zpět podél rakve (pozn. Překladatele – která ale ležela stále pevně na zemi) aby ulevil svému bolavému krku , náhrdelník s židlí ho následoval. Pak se zastavil před rakví, znovu si nasadil zlatý řetěz, přičemž musel hlavou nadskočit, aby si mohl nasadit potěh na krk a jeho kus gumy z pneumatiky stále držel přilepen medem na farářovu pleš.
„Sešli jsme se zde, abychom dali zbohem našemo zesnulému Krtečkovi, Papulovi Krtečkovi. Papula Krteček... Říká se to těžko tedy… Náš milý soused, trojnásobný schizofrenik, prolhaný obchodník, příležitostný vyděrač a lichvář, známý kurevník a šmelinář pověsil řemeslo na hřebík a natáhnul bačkory... ehm... natáhnul dřeváky na hřebík... no to je fuk, seru na to... Prostě teď je na nás, abychom se postarali o jeho odchod na onen svět.“ Farář si lehce odkašlal a řekl „Sice nevím, co si od toho slibujete, ale dostal jsem za úkol říct pár slov o tom, jak se ta smutná událost údala. Nuže, vše započalo, když bratři Hemeroidi začali ostřelování... Třicet koček, dvanáct koťat a ten přežranej tlustokocour, vystřeleni z děl, dopadly na naše domy, poškrábali a chlupama poblili padesát procent našeho obyvatelstva... A jedna z těch koček dopadla i Papulovi na nohy, čímž ho převrátila na nohy. Papula byl známý svým mizerným krevním oběhem, který neuběhne stovku pod tři minuty, takže nikoho z vás nepřekvapí, že poté, co se Papula napřímil, jeho mozkovna se odkrvila. Hlava se zatočila a Papula letěl hlavou zpátky k zemi a dopadnul přímo na levné vidle jeho vlastní výroby, které se mi snažil prodat! … Ale nebyl by to Papula, kdyby ty vidle byli v cajku, takže to něco málo polystyrenu a dřívek od nanuků, které Papula natřel kovovou barvičkou se pouze rozlámaly o kus pneumatiky na Papulově hlavě. Možná se teď ptáte, proč to připomínám, ale v okamžiku, kdy jsem si všiml, jaký šmejd se mi to ten šmejd snažil prodat, tak jsem vzal zde přítomnou židlicu…“ (pozn. Překladatele – tu co měl na krku) „...a praštil sem ho přes dřeváky!“ (pozn. Mistra Překladatele – Teď to začíná bejt zajímavý! Farář si připravuje vlastního nebožtíka!) Farář se vskutku rozohnil o něco víc, než bylo třeba a teď ho z toho málem trefil šlak.
Po několikaminutové pauze, kterou si nikdo vpodstatě neuvědomil, protože čas je relativní a na Zeměkostce ještě zkorumpovaný, tudíž plyne každému podle jeho úplatkářské činosti. Farář tedy uklidněně pokračoval „Takže jsem ho praštil židlej přes dřevák a on se skázel k zemi znovu! Jenže v tu chvíli na něj dopadl ten tlustej kocour a několikrát na něj dupnul. Papula se odvalil bokem a kocour začal blejt, jak už to tak mívá ve zvyku. Chuchvalce chlupů a blitek z tý jejich šlichty se začali rozvalovat všude kolem a všichni si dobře pamatujete, jaký to způsobilo pozdvižení. Papula se s úsměvem na tváři kutálel dál, aniž by bral ohled na svůj kocourem podrápaný, poblitý a pobitý stav, přičemž si ještě prozpěvoval naši městskou hymnu... A pak zčista jasna umřel!“ (pozn. Mistra Překladatele – zdá se mi, že to tady někdo začíná flákat) (pozn. Překladatele – vyhlašuji interdikt nad tim Mistrem kibiců! Vyhlašuji klatbu nad tovu hlavou! A vyhlašuji mobilizaci jednotek WSS za účelem potlačení kacířských rejdů! Řekl jsem to snad jasně, ne?!)
Farář se ještě jednou zakuckal a pak vytáhl svoji placatici ve tvaru židle, by se napil mešního vína. (pozn. Překladatele – jaký to asi tak může bejt chlastat hlavou vzhůru?) (pozn. Mistra Překladatele – asi dost vostrý, protože ti všechno de okamžitě do hlavy…) (pozn. Překladatele – cože ty tu ještě seš? Tebe sem se neptal! WéeSeSáci! Na něj! … jinak je samozřejmé, že pachatel se nikdy dobrovolně nepřiznává, že ano. Takhle to vypadá, když jsou církevní hodnostáři zmateni přechodem z boha na boha a nevěděj, který to písmo je jako svatější…)
Nakonec to pan farář nějak rozdejchal a na závěr obřadu se uklonil a oznámil „Nyní už všichni víte, jak se to událo a můžeme uložit Papulu k věčnému spánku.“ Farář si ještě tak polohlasně brumlal pod vousy „Doufám, že příští vetešník bude alespoň trochu co k čemu… Ty papírový vidle ti nezapomenu.„ Pak všichni několik přítomných spustilo rakev do hrobky a kněz nakonec zahalekal „A nyní můžeme přistoupit k vyprovázejícímu obřadu! Prosím, všichni si odložte.“
Rusty sice už něco četl o obřadech na pohřbech a jeho hromy, blesky, třesky, plesky taky viděli ten dokument na plazmový placce, ale tenhle obřad tak nějak ještě neznali. Grace se pomalu začínala nudit a taky na ní už pomalu šla žízeň, která jí znatelně ubírala síly a únava každou vteřinou sílila, jenže jako slušné děvče, čili dobře vychovaná vampírka si (pozn. Překladatele – na rozdíl třeba od takovýho Bompa) dobře uvědomovala, že na veřejnosti se to nesluší. Peposlav a všichni přítomní, včetně pana faráře přistoupili k otevřené hrobce a odhodili si svrchník. New Mocewská grupa zůstala radši stranou, koneckonců to nebyl jejich nebožtík a co kdyby se dopustili nějakýho faux-pas, že jo.
Všichni si polohlasně odříkali nějakou svatou modlitbu a pak… (pozn. Překladatele – je to možný? … Autor píše trochu nečitelně, blbě se to pak překládá…) (pozn. Mistra Překladatele – cože? Pujč to sem… wow, to je ale národ… myslim, že ses nepřekouk… garskalkasksampaklup má jenom jeden význam) (pozn. Překladatele – Jo ták… Tak to sem už doma… já myslel, že to je farssalkasksamdaklup…) (pozn. Mistra Překladatele – ha ha ha… farssalkasksamdaklup?! … ha ha… umírám smíchy… všemohoucí… to snad není možný…. Fakt sis myslel, že by na pohřbu rybařili?) (pozn. Překladatele – no dyť říkám, že to je divný… teda ještě by to mohlo znamenat něco jako “investovat do vodní dopravy“ … nebo snad “ulovit žralokouna“ … ale když to je takhle, tak to je ok.)
Dobře… zkusím to znova, když už máme slovní zásobu. Všichni si polohlasně odříkali svoji svatou modlitbu, která určitě oslavovala gaučovníka, pak si sundali kalhoty i spodní prádlo a začali onanovat, masturbovat a ukájet své přírodni pudy přímo nad rakví nebožtíka. Bompo rázem pochopil, o co tady jde a aby neurazil místní kulturu, tak se okamžitě přidal. Koneckonců není to jejich nebožtík, ale přece maj tenhle národ zachránit a tak musí nejdřív poznat jejich kulturu. On by Bompo nejspíš nebyl sám, kdyby Grace nedržela Kurvínka za ruku. Yo se tvářila, jakoby nikdy v životě nic podobného neviděla, ostatně její zvídavý pohled s napůl otevřenou pusou dával najevo, že skutečně netuší vo co go. (pozn. Překladatele – myslim, že by ses taky měl něčemu přiučit, osle!) (pozn. Mistra Překladatele – to jako bylo na mě?! Hele, já nevim, kdo se na Vševesmírném Sněmu Překladatelů ztrapnil jedním takovým incidentem podobného ražení tak, že na Sněm samou hanbou už šest let nejezdí!) (pozn. Překladatele – Eh… no… To bylo něco trochu jinýho. Nemohl jsem si po… teda! Co to melu?! Chtěl jsem říct: Co to má kurva bejt?! Už mě zas chceš neprávem očerňovat?!) Ostatní ze skupiny hrdinů svorně vytřeštili oči a překvapeně zírali na ten divnej obřad. Ne, že by byli taky tak nevzdělaný ale… Pravda, Oliver čekal hodně různej skopičin, ale tohle na pohřbu ještě jaktěživ neviděl. Rusty uvažoval, kdo asi tak vymyslil ten zvláštní lidský akt pocty zesnulému, ale ať napínal svůj přerostlý mozek jak chtěl, na nic kloudnýho nemohl přijít. Když si Bart uvědomil, že i všichny ženy v průběhu toho všeho odhalili celé své tělo v duchu zabědoval, že se Grace drží tak při zdi (pozn. Překladatele – držela se při hřbitovní zdi, aby jako bylo všem jasno…) Naopak, Grace myslela na to, že až bude obřad končit,bude pro pány protinožce jejich protinožecká poloha poněkud na obtíž, ale čert to vem, už je to jednou pohřeb, tak ať to je se vší parádou. Obřad trval něco okolo patnácti minut, ale znáte to… Čas na Zeměkostce nejezdí podle jízdního řádu a tak bůhví, kolik a pro koho to ve skutečnosti bylo. Všichni za sborového hekání a áchání dokonali co jim jejich zvyk kázal. Pak se všichni opět oblékli, vzdali zesnulému poslední hold a uzavřeli lehce upatlanou hrobku.
Pak z hloučku přítomných protinožců vystoupil nějakej zvláštně oblečenej protinožec. Byl celej omotanej takovou divně kroucenou šálou a to od hlavy až k patě... tedy.... Od paty až k hlavě! A tenhle pán začal mávat rukama, jakoby snad něco vevnitř v hrobce zapoměl. Ale sitace byla mnohem komplikovanější! Ten pán byl vykonavatelem poslední vůle nebožtíka a tudíž měl i na strarosti veškeré dědičné procesy, ke kterým dochází u protinožců stejně jako ve většině ostatních lidských kultur. Netrvalo dlouho a z davu se oddělili další dva protinožci, muž a žena, kterým pravděpodobně náleželo nějáké to děditsví. Pán v skroucené šále roztahl ruce podruhé a tentokrát ještě víc a zvolal „Pozůstalí Papuli krtečka přistupte blíže! Jakožto genetik mám tu čest vám zprostředkovat dědění pozůstalosti vašeho zesnulého otce!“ jeden z potomků jen tak polohlasně doplnila „Jakejpak otec? Vždyť jsme ho neviděli od tý doby, co mu matka řekla, že je těhotná...“ A ten druhej tak potichu řekl směrem k sestře „S těmahle řečma bys měla počkat až po dědění... abysme vůbec něco dostali...“
Genetik si jejich řečí skoro nevšímal a ještě před finálním proslovem si upravil svojí dlouhou šálu z DNA. „Takže tedy! Milá Drusilo Krtečková! Otec vám odkázal veškerý svůj hmotný majetek, čímž tedy myslím čtrnáct tun rubanu, tři domy na této Zeměplacce, jeden dům na Zeměplacce protější – tedy ten, kterej tam nechalo přesunutí vesnic – dále čtvrt tuny rodinných šperků a starožitností, sbírku třistapadesáti obrazů samotného Topa, které jsou v dnešních dnech díky kacířskému významu velice hodnotné... Pak tu máme osmnáct miliónů peněz neznámé měny, tři kočáry plus šestici ušlechtilých ohnivých koní a těžebního kamenožrouta z nedalekého lomu společně se samotným kamenolomem... A pro vás, Urgggarrre Krtečku otecn nechal tento moly prožraný rubáš, kterým si váš otec utíral papulu, když naposledy spořádal svou mastnou večeři... a dále vám také odkázal svou srdeční chorobu středně pokročilého stádia, cirhózu jater a dvě ze svých tří schizofrenických identit. Prosím! Vše co jsem řekl se stalo a přesun majetku byl dokončen, přeji hodně štěstí....“ (pozn. Překladatele – doufám, že nemusím dodávat, jak strašně byl Urgggarrr Krteček i jeho dvě nové identity a podlomené zdraví zhrzeno, když mu jeho otec, poté co mu vybral tak ošklivé jméno, odkázal jen svý blbý vlastnosti... Tak mě napadá, že kdybych taky zdědil nějakou schizofrenickou osobnost, tak bych tady na to překládání nebyl sám... musim zkontrolovat příbuzný....)
Po tom všem se Peposlav celý udýchaný vrátil k hrdinům Zeměkostky a takhle jim povídá „Tak to by bylo… A proč jste se vy nezúčastnili pohřbu? No nic, uznávám, že jsme možná až příliš konzervativní a že s tím mohou mít cizinci poněkud problémy. Teď bysme se ale měli poradit o záchraně města před kočičáky…“


 celkové hodnocení autora: 86.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 9 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 10 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Paras 17.11.2007, 19:20:55 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: duddits ze dne 17.11.2007, 1:04:40

   Jen jsem se chtěl zeptat - četl si to až do konce? Řekl bych, že to co zmiňuješ - gaučovník a protinožci - byly jen slaboučkej odvar oproti tomu pohřebnímu obřadu.
 ze dne 17.11.2007, 19:45:40  
   duddits: Četl, pochopitelně.
Zrovna pohřební obřad mi ale z větší části připadá docela uhozený ;)
 Šíma 17.11.2007, 16:29:21 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma ze dne 17.11.2007, 16:27:18

   Nemám nic proti dudditsovi! Tímto jej také zdravím, když jsem se o něm již zmínil v předešlém komentáři! ;-)
 ze dne 17.11.2007, 18:02:36  
   duddits: :-D
Budiž pozdraven i velký Šíma :) Poznámky překladatlů mě baví taky, ale když se moc nahustí, je to spíš na škodu, řekl bych ;)
 Šíma 17.11.2007, 16:27:18 Odpovědět 
   Uf! A je to! Musím říci, že číst dlouhá dílka je vážně dřína (sám je také tvořím)! :-D Místy jsem se dost chechtal, navzdory dudse se mi poznámky překladatelů líbily, možná mám trochu jiný smysl pro humor! ;-) (Ten dudsův neznám!)

Ale zpět k dílku. Opět je zde přehršel absurdity, až se z toho jednomu zatočí hlava! Nemohlo by to být trochu kratší? Kratší a více napěchované humorem a ironií? Takhle čtenář svádí boj nejen sám se sebou (Kdy už bude konečně ten konec?), protože musí přijít na to, jak tento díl vlastně skončí!

Kvalita dílka (co do obsahu) mi připadá taková střídaná, jednou děj jede a táhne, jindy trochu drhne. Jako celek se mi tato povídka líbí (Zas to šímo, nepřeháněj!), přestože mám k ní jisté výhrady... (To by nebyl šíma...)

Ale jo, dostal jsi mě! Dám Ti za Jedna! (Beztak jsem z toho docela dost zpitomnělý a grogy a už ani nevím, co píšu...)

:-DDD Zeměkostce, či snad Zeměplacce, zdar!
 ze dne 17.11.2007, 17:16:52  
   The Mous: Děkuji za trpělivost,co se týče té délky tak mohu jen dodat, že toto je poze půlka kapitoly =) ... ono mi to totiž nedovolilo vložit celou devatenáctistránkovou kapitolu na jednou, tak jsem musel dělit. Doufám, že i druhá polovina si zachová podobnou kvalitu i čtenáře.

Ta kvalita je holt závislá na momentálním osvícení při psaní a těžko se mi to dolaďuje.
 duddits 17.11.2007, 1:04:40 Odpovědět 
   Hlavně na začátku poznámky překladatelů hodně unavují, postupně naštěstí prořídnou a díky trefnosti se jim většinou daří text slušně oživovat. Bůh gaučovník i Protinožci slušně pobaví :)
I když mi připadá, že ke konci už docházel dech, zařadil bych si tuhle část na svém osobním žebříčku k těm nejpovedenějším ;)
 ze dne 17.11.2007, 18:06:28  
   duddits: Vždycky mě tak při čtení napadají myšlenky o případné druhé verzi... Kde by špagety nejprve prošly několikadenní zatěžkávací zkouškou :-)
 ze dne 17.11.2007, 17:14:08  
   The Mous: Děkuji pěkně, kvalita Vševesmíru je holt proměnná a nejspíš i přímo závisla na tom, co momentálně můza donese =). Poznámky překladatelů jsou narozdíl od globálních absurdit vymýšleny kompletně spontáně a nijak nevím, jak je nějak dobře filtrovat, tak je tam obvykle nechávám všechny... je to jako se špagetama - hodim to na zeď a uvidim, co se chytí :) konec poznámky Předkladatele
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Ammes
(10.5.2022, 19:50)
Míra Zdanovec
(26.4.2022, 15:45)
Novalie
(12.12.2021, 23:06)
stromeček
(7.12.2021, 21:05)
obr
obr obr obr
obr
Konec začátkem
Sophie Dawson
Sofijské nebe
wojczech
Marnivá
Domčuška@liasPoppy
obr
obr obr obr
obr

Intoxication
MrsSelfDestruct
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr