obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."
Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais
obr
obr počet přístupů: 2915454 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39673 příspěvků, 5755 autorů a 391166 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: 11.11.2007 v 11:00 ::

Příspěvek je součásti workshopu: Kolo osudu se pootočilo
 autor L.A.Lottyová publikováno: 11.11.2007, 17:10  
Podle pravdivé události. Možná to bude blábol, ale stejně jsem ještě vyklepaná teď, když píšu tenhle příspěvek. Sice je to skoro už čtyři hodiny, ale ....
Ať si o tomhle udělá obrázek každý sám. Jinak krásný zbytek dne a bez nehod.
 

Byla neděle. Ráno, když jsme vstali, tak první, co jsme viděli, byl sníh. Padal a padal a z oblohy se stále sypal bílý listopadový sníh.
Ráno, když jsem vylezla rozespalá ze svého pokoje, jsem se vydala bílou chodbou a zamířila do kuchyně. Přešla jsem ke kuchyňské lince a vzala jsem si hrnek, do kterého jsem si připravila svou oblíbenou kávu.
S šálkem kávy jsem usedla na pohovku, která se nacházela vedle topení, na němž ležel černý kocour a zvědavě se na mě díval svýma velkýma zelenýma očima. Kolem nohou se mi začla lísat černá kočka, která by určitě ráda zjišťovala, co to z toho hrnku vlastně piji. Sedla si a nevinným pohledem se na mě podívala tak, jako by říkala, ať ji dám taky hrnek kávy. Jenže kočka a káva?
Dopila jsem svůj šálek a vstala z pohovky. Přešla jsem opět k lince a vypitý hrnek jsem položila na pracovní desku (přece ho nebudu umývat, když se může umýt sám, ne?).
U sestry v pokoji jsem slyšela další dva hlasy. Řekla jsem si, že se půjdu podívat, co se tam děje. V ten moment mě napadlo, že mi sestra říkala něco málo o tom, že se jí má dneska přivézt nový nábytek. Jenže, žádný nový nábytek se nestěhoval.
Domlouvalo se, kdy pojedeme nakupovat. Popravdě řečeno se mi do toho škaredého počasí a do těch padajících vloček ani nechtělo. Když si představím, že padá teď v listopadu takový sníh jak padá, totálně si nedovedu představit, co budu dělat do 24.prosince, když budu muset dojíždět ze školy v tomhle počasí.
Bylo zhruba okolo deváté hodiny ranní a domluvili jsme se, že pojedeme nakupovat za hodinu, tedy v deset hodin. Už jsme byli převlečení, jenom mě trochu trvalo, než si vemu baťůžek s peněženkou a mobilem.
Hodila jsem na sebe bundu s béžovým kožíškem a pelášila po schodech do přízemí. Sešla jsem schody, zamířila mezi lítací dveře a prošla další chodbou. Tam byly dveře a tak jsem je otevřela. Sedla jsem si na pohovku a přezula se do černých bot s dvoucentimetrovým podpadkem.
Přešla jsem k vchodovým dveřím a otevřela. Do místnosti vešel chlad a já ucítila zimu až na kost. Rychle jsem přeběhla k autu, kde už na mě čekala sestra s máti. Otevřela jsem dveře zelené Felicie a vlezla dovnitř. Zapnula jsem si pás. Auto couvlo a narovnalo se se silnicí. Vyjelo. Jenže, to nejhorší nás teprve čekalo. Jakmile jsme vyjeli z Ořechova, cestou když jsme sjížděli hajanský kopec jsme potkali auto, které tak tak viselo na kraji silnice a čumákem padalo do příkopu. Viselo asi metr daleko od stromu.
Bezbečně jsme projeli kolem něj a zamířili jsme k oblouku, který byl před Hajanským zámkem a parkem. Jenže tam se to stalo. Mamka začala brzdit, že jede moc rychle. Auto dostalo smyk a zadek se otočil do protisměru. Zase brzdila, ale tentokrát se auto otočilo čumákem k jakési popelnici.
Hlavou mi proletělo, co všechno by se změnilo, kdyby se nám stala nějaká těžká nehoda. Asi by to moc dobře pro nás nedopadlo, ale to teď neřešme. Přesně v tuhle chvíli jsem se podívala na displej svého mobilu, abych viděla, kolik je hodin. Udýchaná jsem mrkla na hodiny. Jedenáct.
Nikoho by asi nenapadlo, že auto jedoucí krokem by mohlo dostat v takovém místě smyk. Krokem jsme dojeli do Olympie, kam jsme si šli nakoupit a pak jsme se občerstvily u McDonaldu.
Když jsme se vraceli domů, tak auto, které spadlo do toho příkopu tam ještě viselo. Hlavní je, že chlapíkovi, který řídil zapadlé vozidlo se nic nestalo, ale stejně se kolo osudu pootočilo, jenomže nad tím chlapíkem zrovna v té chvíli drželi asi andělé ochrannou ruku.


 celkové hodnocení autora: 78.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 4 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 2.5 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 7 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 34 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Hooky 22.07.2008, 11:09:49 Odpovědět 
   zážitek to asi byl šílenej a budeš si ho pamatovat navždy, nýbrž čtenář ze tvého příspěvku nic navěky rozhodně mít nebude, leda tak nehezký šok, co kdo může provést s češtinou. Myslím, ale stejně, že kdyby sis v hlavě urovnala myšlenky a napsala o tom třeba až za 2 týdny, bylo by to lepší a dala bys do toho vše patřičné, co tomu teď chybí!Textu chybí kouzlo, které by literární věci měli mít, spád, citoslovce, .... prostě je toho moc a moc, nemůžu dát nic jiného než 4 a říct ti:,,¨Zkus to napsat ještě jednou po delšé době, schválně!":-)
 Tomáš P. 27.12.2007, 12:18:36 Odpovědět 
   Ale sakra! :D Tak sem se netrefil! Dal jsem omylem jedničku, ale to je vedlejší. Prostě si pamatuj, jak jsem to myslel... : /
 Tomáš P. 27.12.2007, 12:16:17 Odpovědět 
   Tedy zážitek to musel být opravdu příšerný, ale zkus čtenáře vtáhnout do příběhu. Takhle mi to přišlo naprosto nezajímavé, neosobní a nezáživné. Neber si to nijak zle, ale když to řeknu natvrdo, tak to byla celkem nuda... Takovýhle zážitek musíš šponovat, snad až trochu přehánět a narvat tam všechny myšlenky a pocity, které ti proběhly hlavou ve chvíli, kdy jste se s tím autem začali otáčet. To tam prostě chybí...
Dávám trojku a přiznávám, že jsem vážně uvažoval i o čtyřce. Škoda, protože takováhle příhoda-nehoda má velký potenciál...
 Selket 13.11.2007, 10:14:11 Odpovědět 
   Nebudu opakovat, co už bylo řečeno a jen dodám, že osud je někdy šílená věc!
 Te Bi 12.11.2007, 14:56:01 Odpovědět 
   Chyběla mi gradace, vypjatější emoce. Je to škoda, protože nervy nám mohly týct znatelně víc - dokážu si totiž představit, že to muselo bejt mírně řečeno 'nepříjemný' (mám (ne)štěstí na zvířata, která omrzel život a páchají sebevraždy pod koly automobilů, nejlíp v noci)... :)
Pokud bych měla mluvit za sebe, vadilo mi opakovaní stejnejch slov na malým úseku (např. ...oblíbenou kávu/S šálkem kávy, ...auto jedoucí krokem/Krokem jsme...) a příliš zevrubný popisy, nepříliš podstatnejch věcí. Ale to se dá snadno napravit stejně jako občasná gramatická chybka.
Přestávám rejpat a radši jdu házet sníh. :)
 Šíma 12.11.2007, 11:22:22 Odpovědět 
   Možná má čuk pravdu! Tvůj příběh není špatný, ale možná ses do něj měla více "položit"! ;-) Sám tento výraz (položit se do příběhu) přímo nesnáším... :-DDD Protentokrát se nepootočilo kolo dějin, ale automobil. No, každopádně to musel být nervák, když si vozítko dělá co chce a jeden to nemůže ovlivnit a brzdí i ušima...

Ale mohlo to být lepší (myslím zpracování). Já vím, tady jsou samí nároční čtenáři, kteří všechno děsně "okecají" a myslí si, jak nejsou důležití (píšu za sebe ;-)). Hm, ano, přestože jsem Tvůj text proletěl bez větších "zádrhelů", zdá se mi, že jde o více (méně) prostý popis událostí.

"A cos chtěl, šímo, bondovku?"

Ehm, no, ani ne! Drž se! :-DDD
 čuk 11.11.2007, 18:20:42 Odpovědět 
   Vyprávění je to plynulé, vše dobře představitelné, chápu tvé emoce a pocity. Ale jaksi je to jen osobní výpověď bez přesahu nebo pointy. jest otázka čím být: bezprostřední vypravěčku, nebo hledatelkou souvislostí pokoušející se překvapit i ovlivnit i ty, kteří podobné příběhy považují za běžné. Mně to nic neřeklo, i když se to dobře četlo, v očekávání... které se nestalo.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Victor Lancel
(24.2.2020, 14:11)
karin.kimberly
(13.2.2020, 19:55)
Wade Milbot
(8.2.2020, 22:42)
wavawe6611@bizcomail
(8.2.2020, 06:04)
obr
obr obr obr
obr
Svět za duhou 2
micromys
Ráno
petulin
Osud prostých o...
D. V. S.
obr
obr obr obr
obr

Povídka
florinka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr