obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Charakter člověka je jeho osudem."
Hérakleitos
obr
obr počet přístupů: 2915495 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39737 příspěvků, 5764 autorů a 391455 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Enyalië or ohta. - 3 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Dračí krev - Yár fenumë
 autor Annún publikováno: 21.11.2007, 5:37  
Tak tu máme třetí a zároveň poslední díl příběhu - Vzpomínka na válku.
Jak asi boj o přežití elfů skončí?
Přijde jin někdo na pomoc?
Nebo padnou a budou rozpřášeni skřetí armádou temného veleknížete Tanrona?
No to se všechno uvidí.
 

V.- Žádost o pomoc.


Esteledhel - královské přístavní město, ve kterém žije královna matka Narimëa. První a nejstarší elfský přístav zbudovaný na pevnině Ador poté, co Linorští elfi byli donuceni opustit svůj rodný ostrov, kvůli blížící se přírodní pohromně. Domy byly krásně zdobené ornamenty a reliéfy. Působily velmi vzdušně díky velkým oknům, kterými do nich vnikal čerstvý vánek vanoucí od moře a nesoucí s sebou chuť soli. Široké dlážděné ulice se vinuly mezi budovami i kolem celého nábřeží. Okrasná sloupořadí dotvářely dlouhé promenády lemující přístaviště, ve kterém se na vlnách jemně pohupovaly a kolébaly krásné lodě i malé bárky. Zatím bylo město tiché a jen sem tam se mihla nějaká osamělá postava elfa či elfky. Rozednívalo se a nastával nový den, o kterém nikdo nevěděl, co nového přinese. Zda to budou věci dobré a nebo zlé.

*

Plavovlasá žena stála na balkónu královského paláce v Esteledhel a hleděla na vzdouvající se moře pod útesem, na němž palác stál. Den se probouzel, ale obloha byla zbarvena do purpurové barvy na severu a ne na východě, jak bylo obvyklé. To bylo zlé znamení.
"Áya. Dobré jitro, paní." Pozdravila s úsměvem elfka, která přišla na balkón za svou paní.
"I tobě, Efiri. Však obávám se, že to nebude dobrý den pro jiné. Podívej se na sever."
Upozornila ji vznešená dáma.
Elfka se zadívala tím směrem, kterým poukázala její paní.
"Ai. Rudé nebe značí velké problémy."
"Ano, v tom s tebou musím souhlasit." Pak se žena zachvěla nečekanou bolestí. "Och…"
"Co je ti, má paní," zeptala se starostlivě Efiri královny Dalian, když zahlédla, jak se nečekaně chytila za své velké bříško.
Za pár dní, a možná jen hodin, by se měl narodit dědic trůnu Dračích elfů.
"Nic, to jen ten malý nezbeda zase kope."
"Kdybych tě neznala, královno, tak bych ti nejspíš uvěřila. Já však vím, že tě něco trápí."
"Ó Efiri, nám strach o manžela. Už celý měsíc jsme od nich nedostali žádnou zprávu."
Královna vypadala velmi nešťastně. Tak k ní přistoupila ještě blíž a položila jí ruku na rameno.
"Nesmíš se teď rozrušovat, má paní, nedělá to dobře tobě ani tvému dítěti."
"Budu klidná jedině tehdy, až se Darnel vrátí domů. Och." Povzdechla si opět a pohladila plod jejich lásky, jenž v ní roste.
"Paní? Co se děje?"
"Jsem s Darnelem díky dítěti spojená. Cítím teď každou bolest, jíž on prožije, i kdyby to bylo jen škrábnutí. Bojím se o něj, Efiri. Hrozí jim všem nebezpečí. Nesmírně velké nebezpečí. Skřeti je zabijí. Dřív nebo později."
Neplakala, ale její hlas zněl zoufale a roztřeseně.
"Copak jim nikdo nemůže pomoci?"
"Samozřejmě že může. Žádala jsem manžela, aby napsal mému bratrovi a požádal ho o pomoc. Jenže on to odmítnul. Prý pouze v případě nejvyšší nouze. Ta jeho zatracená elfská hrdost."
Elfka opatrně vzala královnu za ruku, odvedla ji do pokoje a pomohla jí posadit se do pohodného křesílka.
"Tak mu napiš sama, paní Dalian. Jde-li o jejich životy, pak neváhej a udělej to."
"Ano, máš pravdu, ať se Darnel potom klidně rozčiluje jak chce. Prosím, podej mi papír a pero."
"Hned to bude, má paní."
Efiri rychle došla k psacímu stolu své paní a přinesla jí čistý pergamen, kalamář s perem a pečetící vosk s pečetidlem. Položila to na malý stolek, z ebenového dřeva, u královnina křesla.
"Děkuji, Efiri. Mohla by jsi zavolat Simeona?"
Elfská dívka souhlasně přikývnula a odebrala se pryč z královniny vzdušně ložnice, aby vyhledala dračího strážce své paní.
Dalian se nahnula ke stolku u křesla, rozprostřela pergamen a začala psát dopis pro krále Dračího lidu - Gilldara.


"Vznešený Gilldare. Nejdražší bratře."
"Určitě si již slyšel zvěsti o tom, že elfové válčí se skřety na pláních Svobodné země. Mé srdce má o ně velký strach a bojí se, že nepřežijí nadcházející týden. Skřeti jsou v přesile a pomalu je udolávají, i když se naši lidé drží zuby nehty. Jejich situace je více než zoufalá.
Já, tvá sestra, tě poníženě žádám, ne, naléhavě prosím, ve jménu bratrské lásky, jíž ke mně cítíš, a ve jménu dítě, jež nyní nosím pod svým srdcem, a jeho otce: pomoz mému muži a jeho bratrům ve válce se skřety. Učiň pro mě tuto laskavost, Gilldare. Zachraň je, prosím. Pomoz jim zvítězit a zahnat skřety do jejich temné země. Prosím!"
"S láskou a úctou tvá sestra Dalian."


Když dopsala těch několik řádků, setřela si zbloudilou slzu zoufalství, jež jí bezděčně skanula po tváři. Pak přeložila dopis, nad svící nahřála vosk, nakapala ho na okraj přeloženého listu a označila ho dračí pečetí. Ve stejnou chvíli se ozvalo klepání na dveře. Dalian držela v rukou dopis a pronesla.
"Vstupte."
Vyřezávané dveře se otevřely a dovnitř vešel tmavovlasý muž s trojúhelníkovým tvarem tváře a s neuvěřitelně zářivýma zelenýma očima. Oděn byl do černých nohavic a rudého kabátce. Hluboce se uklonil.
"Volala si mě, má paní?"
"Ano, Simeone, mám pro tebe důležitý úkol."
Muž se narovnal a přistoupil ke své královně.
"Čím mě hodláš pověřit, výsosti?"
"Víš, že ve svém stavu nejsem schopna navázat telepatické spojení s mým bratrem Gilldarem." Muž, tedy rudý drak ve své lidské podobě, přikývnul na srozuměnou. "Tak potřebuji, aby si mi pomohl. Tady," a podala mu zapečetěný dopis, "tento list musíš neprodleně a hlavně velmi rychle doručit králi Gilldarovi. Záleží na tom životy našich přátel."
Simeon si zval dopis od Dalian a uložil si ho do vnitřní kapsy svého šatu.
"Rozumím, má paní. Ihned se vydám na cestu, abych tvé psaní doručil ještě dnes."
"Děkuji ti, Simeone."
"Nemáte zač, výsosti."
"Šťastný let, můj příteli. Budu čekat na odpověď."
Muž přikývnul, otočil se na podpatku a vyšel z královnina pokoje.
Spěšně proběhnul dlouhými chodbami paláce, až se dostal na rozlehlé zdobně vykládaného nádvoří Esteledhelského paláce. Postavil se do středu vydlážděného prostranství a rozpřáhnul své štíhlé ruce. Postava ztepilého muže se začala v mžiku oka proměňovat. Pomalu narůstal do mohutných rozměrů, jeho oděv mizel a světlá kůže Simeonova těla se přeměňovala v rudo oranžové šupiny. Z rukou a nohou se stávaly zvířecí tlapy s ostrými pařáty. Trojúhelníkovitý tvar jeho obličeje se protáhnul do špičatého čumáku s velkou tlamou a místo vlasů mu z hlavy a šíje vyrůstaly růžky a ze zad mu vyrašila obrovská blanitá křídla. Během několika málo minut se Simeon převtělil z člověka do své dračí podoby. Rudý drak roztáhnul složená křídla, párkrát s nimi cvičně mávnul, aby si je protáhnul, pak zabral víc a vznesl se do vzduchu. Zakroužil nad královským palácem, aby se dostal do potřebné výšky, potom nabral na rychlosti a dal se v let směrem do Dragoladu, kde měl předat královnin dopis jejímu bratru králi Gilldarovi.


* * * * * *

Dalian čekala na odpověď od bratra. Neustále vyhlížela, zda na obzoru nezahlédne siluetu letícího draka, ale zatím nic. Dva dny a zpráva od Gilldara, jestli vyslyší její úpěnlivou prosbu, ještě nedorazila. Začínala mít obavy, že se Sineonovi muselo po cestě něco stát. Postávala na terase a hladila si něžně velké bříško.
"Příliš se trápíš, Dalian." Ozval se jemný ženský hlas.
Protože do místnosti vešla krásná elfka v modrých šatech a s lesklými, plavými, skoro až bílými, vlasy. Její oči měly barvu rozbouřeného moře a hlas libě zpěvavý.
"Jak bych se mohla netrápit, Alassë, když stále nemám o svém muži žádnou zvěst."
Ještě chvíli sledovala vzdálený horizont a pak se odebrala do vzdušného společenského pokoje.
Elfka přistoupila k Dalian a chlácholivě ji pohladila po rameni.
"Vím, jak se cítíš, vždyť i můj muž Aermar je v té válce a též o něm nemám už delší dobu žádnou zprávu. Ale musíme věřit. Jedině víra nám dodá sílu všechno vydržet."
"Ano, máš pravdu, ale kdybych dostala, alespoň dopis od Gilldara, že vyplní mou žádost, byla bych mnohem klidnější."
"Pojď si na chvíli udělat pohodlí," a poukázala na polstrovanou pohovku potaženou květovanou látkou. "Musíš se šetřit, když se budeš příliš přepínat, mohlo by to uškodit tomu malému, a to určitě nechceš."
"Samozřejmě, že nechci, vždyť kdyby se Darnelovi něco stalo, ono je to jediné, co mi, krom vzpomínek, po něm zůstane."
"Nermuť se, Dalian. Zatím žijí, cítím to." Ujišťovala ji Alassë. "Už aby ta válka skončila a my mohly zas obejmout své muže."
Najednou se do místnosti vřítila hnědovlasá elfka.
"Má paní, má paní!"
"Copak je, Efiri?" otázala se Dalian starostlivě.
"Na nádvoří přistál drak, paní."
"Simeon?" v jejím hlase byla slyšet naděje.
Elfka zavrtěla hlavou "Ne, je to zelený drak, tedy proměnil se v ženu. Chce s vámi mluvit."
"Dobře, přiveď ji."
Efiri přikývla a vyběhla z pokoje.
Za chvíli se vrátila a vedla s sebou vysokou, štíhlou ženu se zrzavými vlasy, trojúhelníkovitým obličejem, z něhož na ně hleděly zelenožluté oči se svisle zúženými zorničkami. Byla oděná v zelenožlutých šatech a nesla se jako hrdá královna.
"Zde je ta dračí žena." Pronesla Efiri a pak se vzdálila.
Dračice se poklonila oběma královnám a promluvila.
"Má paní, Dalian."
Královna se zahleděla na ženu před sebou a pak jí v očích svitlo poznání.
"Ijšo? Jsi to ty? Co tu děláš?"
"Ano, má paní, jsem to já. Posílá mě král Gilldar. Mám ti předat zprávu." A podala jí dopis, který vytáhla ze skryté kapsy svých šatů.
Dalian ho od Ijši převzala, nedočkavě rozlomila pečeť, a otevřela jej.
"Co ti píše?" zeptala se zvědavě Alassë.
A tak Dalian začala číst.


"Drahá sestřičko Dalian."
"O válce jsem slyšel. Nemusíš mě o nic prosit, vždyť víš, že pro tebe udělám cokoliv a pro elfy taktéž. Jsou to mí přátelé, a díky tvému manželskému svazku i rodina. Když jsme byli v nouzi, pomohli nám a nyní zase na oplátku pomohu já jim. Velice rád jim poskytnu ochranu. Neměj o ně strach, budou v pořádku. Opatruj sebe i to malé. Už se těším, až ze mě bude strýc."
"S láskou a úctou tvůj Gilldar."


"To je vše, co píše?" otázala se Alassë.
"Ano, ale důležité je, že jim pomůže. Už se nemusím bát," Odvětila Dalian s úlevou a pak se obrátila na dračí ženu. "Děkuji ti za tvou ochotu, Ijšo. Však zajímalo by mě, kde je Simeon? To on mi měl přinést odpověď. Stalo se mu něco?"
"Ó ne, má paní, Simeon je v pořádku, ale požádal krále, aby mu dovolil zúčastnit se tažení na skřety a mohl tak svou pomocí přispět k jejich porážce. Král mu to dovolil a mě požádal, abych vám předala dopis a zastala zde jeho místo vašeho ochránce."
Dalian přistoupila k Ijše.
"Děkuji ti, Ijšo, za tvou věrnou službu mé rodině. Jsi velmi... Au." Dalian se chytila za břicho a bolestivě zasténala.
"Co je ti, paní?" Ustaraně se otázala Ijša a hbitě podepřela svou paní, aby neupadla.
"O bože, mé dítě. Au!" zanaříkala a zalapala po dechu.
"Myslím, že už to začalo. Dítě chce na svět." Zkonstatovala Alassë.
"Ještě ne, to nejde. Au.., je brzo." Namítla s bolestivou grimasou Dalian.
"Naopak, je pozdě, dítě se mělo narodit už před pár dny, ale nechtělo se mu. Ono již dál na otce čekat nehodlá."
"Alassë! Au... musím počkat. Au.."
"Ty teď musíš přivést to dítko mezi nás." Odpověděla jí Aermarova žena. "Efiri!!" zavolala na elfku.
Ta hned přišla. "Ano, paní?" pak si všimla své královny a jejího bolestí zkřiveného obličeje. "Co se stalo?"
"Paní Dalian začíná rodit." Oznámila jí klidně. "Já s Ijšou dovedeme tvou paní do její ložnice a ty dojdi ihned pro léčitele."
"Rozumím." Obrátila se a spěšnými kroky, či spíš během, se vydala vyhledat a přivést léčitele.
Královna Alassë podepřela ženu bratra svého muže z jedné strany a Ijša z druhé. Opatrně pomalými krůčky ji vedly do její komnaty. Vždy se zastavily, když na ni přišly bolesti, jakmile polevily pokračovaly, když došly až ke dveřím Dalianina pokoje, znovu se chytila za břicho při další bolesti, a pak ucítila vlhko a jak jí něco teplého stéká po nohách.
"Ach ne," zavzdychala.
Alassë se podívala na podlahu pod její nohy a všimla si vznikající loužičky.
"Praskla jí voda, dítě se brzy narodí."
Ijša otevřela dveře a rychle s Alassë dovedly Dalian k posteli. Pomohly jí odstrojit se a pouze ve spodničce ji uložily na postel.
Sotva ji položily do lože objevil se v pokoji léčitel s Efiri a za nimi šly ještě dvě elfky, které nesly teplou vodu, ručníky a čistá prostěradla. Léčitel si přinesl svůj kufřík a odložil si ho na stolek vedle postele.
"Tak se na vás podíváme, maminko."
Ijša podpírala svou paní na posteli a Alassë ji držela za ruku.
Efiri opustila ložnici své paní a zavřela dveře na chodbu, aby rodička nebyla rušena a měla na všechno patřičný klid.


* * * * * *


VI. - Vítězný návrat.


Krutý boj o přežití elfů, a elfského národa jako takového, pokračoval. Elfská vojska byla velmi oslabena a jejich zbroje už dávno nezářily ve slunečním svitu tak jako z počátku. Ačkoli elfové bývají v boji zdatní a neúnavní, tak přece jen měsíce dlouhého válčení bez pořádného vydatného jídla a občasného delšího spánku, si vybíraly svou daň i na nich. Docházeli jim síly i naděje na výhru. Králové se bili bok po boku mezi svými muži. Elfské i skřetí šípy létaly kolem, meče řinčely a všude kolem zněly výkřiky, jak bojové tak bolestné. Jeden člen Elgalenova vojska vzhlédnul vzhůru k nebi s bílými načechranými oblaky a zahlédl něco, co na jeho unavené tváři vyvolalo úsměv a vykřiknul.
"Přilétají!! PŘILÉTAJÍ!!" ozvalo se mezi unavenými elfskými vojáky.
"Kdo?" zeptal se nechápavě plavovlasý král.
"Draci, můj pane, draci!" zvolal nadšeně jeden elf v rudozlaté zbroji a ukázal před sebe na oblohu.
Všichni vzhlédli a opravdu, na nebi byly vidět blížící se siluety třech desítek letících draků v čele se zlatým drakem.
"Tys poslal pro Gilldara?" otázal se Aermar a pohlédnul tázavě na své nejstarší trojče.
"Ne, neměl jsem čas mu napsat o podporu v boji." Namítnul Darnel.
"Tak kdo potom?" zeptal se Elgalen.
"Dalian." Špitnul král Dračích elfů, když mu došlo, že jedině jeho žena by dokázala i přes jeho protesty požádat svého bratra o pomoc.
"Tvá žena je poklad." Pochválil mu jeho manželku Aermar.
"Dalian budiž požehnána." Pronesl Elgalen.


*

Velká skupina draků se hbitě, téměř střemhlav, snesla z nebeských výšin a zaútočila na skřetí armádu. Když si Tanronovi služebníci všimli, kdo přiletěl podpořit elfy v boji, byli zděšeni a vypuknula mezi nimi bezhlavá panika.
"Draci!" pištěli jedni.
"Dragor!" kvíleli druzí.
"Draci! Dragor přilétají!" ozývalo se ze všech stran vyděšené skuhravé a skřípavé hulákání.
Skřeti i stínový lidé začali utíkat do všech stran a neposlouchali své velitele, kteří jim přikazovali vytrvat na svých místech.


*

Dračí král společně se svou družinou rudých a šedých draků přiletěl přátelům na pomoc, když už se zdálo vše být ztracené, a na ty odporné skřety i stínové lidi dopadla jejich zloba a moc. Ohněm i ledem draci zpražili zlé stvůry, síru a hrůzu na ně pouštěli shůry. Ohniví rudí draci šlehali plameny a spalovali všechny ty ohavné příšery a šedí horští draci chrlili ledové šípy, jenž zmrazily vše, co jim přišlo do cesty.
Skřeti brali nohy na ramena a upalovali do bezpečí své černé země a Černostínových hor. Na pláni zůstali jen ti, kteří již byli mrtví. Po zdárném zásahu draků byl boj konečně po několika měsících úspěšně ukončen.
Král Gilldar se společně s jedním rudým a jedním šedým drakem snesl a přistál na planinu před třemi elfskými králi. Zbytek jeho družiny pronásledoval skřety a hnal je svinským krokem do Blackgeru. Zlatý, rudý a šedý drak se po dosednutí na zem začali přeměňovat v lidské bytosti a během okamžiku tu stáli tři muži. Gilldar se tyčil v plné své kráse ve zlaté zářící zbroji a plavé, téměř zlatavé, vlasy mu povívaly v jemném vánku, který se proháněl po pláni nad mrtvými těly. Za ním stál jeden muž v rudém brnění a druhý ve stříbrošedém. Darnel krom Gilldara poznal i draka v rudém.
"Gilldare, Simeone!" Oslovil je s údivem Darnel. "Kde se tu berete?"
Zlatý drak se usmál. "To Dalian nás zavolala a po Simeonovi poslala zprávu s prosbou o pomoc pro vás."
"Jsem šťastný, že mám ženu, která mě neposlouchá, a děkuji za to bohům. Však za tuto pomoc vděčím tobě a velice ti děkuji, Gilldare."
"Děkuji, dračí králi." Pronesl Elgalen.
"Já ti též děkuji, Gilldare." Přidal se Aermar a všichni tři se mu uklonili.
"Nemáte zač, přátelé. Vy jste kdysi pomohli nám, když jsme byli v nouzi, a já vám to s radostí kdykoliv znovu oplatím." Odvětil na to zlatý drak.
Přistoupil k elfům a jednoho po druhém vřele obejmul.


*

Teď bylo nebezpečí na mnoho set let zažehnáno a válka skončila.
Všichni přeživší se i s vládci a draky vrátili do základního tábora, aby si konečně odpočinuli a odložili zakrvavenou a poničenou zbroj, jež je po náročných bitvám tížila. Posadili se na pokrývky roztažené u ohňů pod polosuchými listnatými stromy a pořádně se napili čisté vody, aby uhasili žízeň. Zlatý drak krom své bojové letky s sebou vzal i dva modré draky, kteří ve svých drápech přinesli pro elfy čerstvé vydatné jídlo a víno na posilněnou.
Tak Darnel, Aermar, Elgalen, Gilldar, Simeon a šedý drak jménem Grey, seděli popíjeli a jedli. Když tu mezi ně přišel poručík Mirimon. Elf se uctivě poklonil a prosil za odpuštění, že mužům v padnul do konverzace.
"Omluvte mě, velectění pánové, že vyrušuji při vašem rozhovoru, ale právě přiletěl spěšný posel z paláce v Esteledhel a přinesl zprávu od královny Alassë."
Aermar se už natahoval pro dopis od své drahé choti, jenž svíral Mirimon v ruce.
"Ne, pane, ten list není pro vás, ale tady pro krále Darnela."
"Cože, pro Darnela?" Podivil se Aermar nechápavě a hodil po bratrovi nedůvěřivý pohled.
"Pro mě?" ukázal na sebe nevěřícně hnědovlasý elf.
"Ano, pro tebe, můj pane." A podal mu zapečetěný pergamen.
"Můžeš mi říci, co máš s mojí ženou?" zeptal se Aermar a v jeho hlase byla slyšet jistá žárlivost.
"Nic, přísahám. Nemám zdání, proč mi Alassë píše."
"Tak to otevři a zjistíš to." Poradil mu Elgalen.
Tak tedy Darnel rozlomil pečeť a začetl se do úhledných řádek napsaných černým inkoustem.


"Drahý příteli, Darneli."
"Prosím vyřiď mé nejupřímnější pozdravy mému milovanému choti, a že na něho já i náš syn s láskou vzpomínáme a těšíme se na jeho návrat. A též mám od královny Narimëi pozdravovat i tvého druhého bratra Elgalena."


Přečetl nahlas těch prvních několik slov a dál, aniž by si to uvědomil, pokračoval už pouze očima.

[b["Nyní k tomu, proč ti vlastně píši. Dalian by jistě sama ráda tento dopis napsala, ale bohužel se jí právě nedostává sil. Však nemusíš mít o ni žádné obavy. Odpočívá, neboť je jen unavená z velmi vysilujícího porodu, ale ona i dítě jsou v pořádku. Takže ti slavnostně oznamuji, že jsi se stal hrdým otcem překrásného chlapce a dovol mi, abych ti tímto dopisem zároveň srdečně poblahopřála k jeho narození."
"S úctou tvá přítelkyně Alassë."


Jakmile Darnel dočetl tyto řádky, dopis mu vypadl z ruky, a on jen nevěřícně hleděl před sebe. Elgalen i Aermar si toho všimli. Elgalen do něho lehce strčil a zeptal se.
"Darneli, co je s tebou?"
"Stalo se něco zlého?" otázal se Aermar.
Darnel jen otvíral na prázdno pusu a pak tiše nevěřícně špitnul.
"Já jsem táta." Náhle vyskočil na nohy jako by ho bodla vosa a na tváři se mu roztáhnul široký šťastný úsměv. "Mám syna!" zvolal radostně. "Já.. mám.. syna!!" Neslo se celým tábořištěm, že to slyšel i ten nejposlednější elf u nejvzdálenějšího ohně..
Poté se otočil na Aermara a ten si všiml, že Darnelovi z očí tečou slzy dojetí.
"Je ze mne otec, já tomu ani nemohu uvěřit."
Aermar se postavil a vřele ho objal. "Vítej mezi rodiče, ty novopečený tatínku."
Po nejmladším trojčeti Darnela obejmul i Elgalen. "Tak to ti srdečně blahopřeji, bratře."
Gilldar, Simeon a Grey též vstali, a jeden po druhém mu gratulovali k narození syna. Byla to velmi šťastné událost na konci takového hrůzného krveprolití.


* * * * * *

Tanronovi po porážce na Svobodných pláních nezbylo nakonec nic jiného než, jak se říká, stáhnout ocas mezi nohy a ustoupit zpět do Blackgeru. Zbytky jeho obrovského černého vojska byly napadeny draky a rozprášeny při útěku k hranicím, za nimiž ležely Černostínové hory. Tanron sám s ostudou prchnul a do svého skalního hradu v temném království se vrátil pokořený a ponížený. Měl vztek na sebe, na své poddané, na draky a především na elfy. Přísahal si, že se za tohle těm prašivým, mizerným a nenáviděným elfům jednoho dne pomstí.

* * * * * *

Takže díky velké, a především včasné, pomoci krále Gilldara a jeho Dračího lidu, nastala v elfských zemích opět doba míru a klidu. Hned jakmile nabrali trochu sil, složili stany a připravili se na zpáteční cestu. Posbírali těla padlých přátel a draci se nabídli, že je dopraví do jejich zemí, aby se s nimi nemuseli dřít. Elfové za tuto pomoc byli nesmírně vděční, protože by zde neradi nechali všechny své pobité kamarády. Ano pár jich tu bohužel museli pohřbít, protože nebylo možné jejich zohavená a roztrhaná těla, tak dlouho udržet ve stavu vhodném pro přepravu a nebo se stalo, že těla několika elfských mužů ani nebyla nalezena. Jedním z nich byl i pobočník krále Elgalena pán Eruner. Byl viděn, že padl při hájení řeky Lin, ale jeho ostatky se bohužel nikde nenašly. Takže buď to ho odvlekli skřeti a nebo jeho tělo vzal rychlý proud řeky a zanesl ho možná až do moře, ale to se nejspíš nikdy nikdo nedoví.
Nicméně hned, jak to šlo, elfové i s draky opustili pláň Svobodné země a zamířili do svých zemí, ale královští bratři společně s Gilldarem odjeli do Esteledhel, neboť Darnel si moc přál setkat se se svou milovanou Dalian, jež tam nyní pobývala u jeho matky. Srdce ho k ní táhlo a samozřejmě i k jejich narozenému synovi. Gilldar se též těšil, až uvidí svou sestru a malého synovce. Aermar se už nemohl dočkat, až se přivítá s Alassë a synem Aernilem. Elgalen, protože byl prozatím svoboden a neměl vlastní ženu ani děti, tak chtěl ve své náruči sevřít, alespoň svou drahou matku královnu Narimëu, aby ji ujistil, že se v pořádku a ve zdraví vrátil.
Statečný mladý elf - poručík Mirimon - byl po válce povýšen na kapitána a jmenován jedním velitelem královské stráže v Ilcatirionu.
Po vypuzení Tanrona ze Svobodné země a záchraně hranic elfských království nastal zas čas štěstí, i když elfové ve své obezřetnosti nepolevili a stále díky ptačím spojencům hlídali dění za hranicemi Blackgeru.


* * * * * *

Darnel přestal vzpomínat na všechny ty útrapy, jež je tenkrát potkaly.
'Ó, ano, byl to tehdy krutý rok, ale zároveň pro mě i šťastný, vždyť se mi narodil syn, jehož mi dala má milovaná Dalian.' Pomyslel si v duchu Darnel.
Zahleděl se opět na svého syna Rínona, který bedlivě naslouchal slovům další písně, kterou svým kouzelným hlasem pěl mistr Mercas. Měla název Apaira entulessë - tedy - Vítězný návrat.

"Vzhůru na hradby, ať vlajky zavlají.
Vítězství nyní patří nám.
Vojáci se domů z války vracejí.
Svobodo krásná, vítej nám.

Ženy své muže s láskou vítají.
Příhodný oděv, ať každý má.
Na svého krále lidé čekají.
Květiny v rukou každý má.

Trubač tváře vzduchem nadouvá,
fanfára už zní v širou dál.
Městskou branou král teď projíždí.
Tambur na bubny píseň hrál.

Zbrojnoše ani krále neleká
bujaré lidu jásání.
Panovník všem rukou zamává.
Sláva! Volají poddaní.

Náš zámek kouzelný, před ním se vynořil,
ze zahrad snů našich, hojný kraj.
Věž z mramoru, úsvit odhalil.
Háj stromů, obrysy šedých skal.

Písní si krátí svůj dlouhý čas.
Srdce se rozbuší v jeden ráz.
Jen město projede, setře slzu z řas.
Královnu v náruči sevře zas."

Píseň dozněla a ztichlým sálem hodovní síně se ozval hlasitý potlesk. Pěvec se uklonil a děkoval svému obecenstvu. Král Darnel se zahleděl na svou ženu a viděl, že pláče dojetím a nebo nad ošklivými vzpomínkami. Naklonil se k ní, položil jí svou dlaň na hebkou tvář a setřel vlahou slzu, jež po ní skanula dolů.
"Neplač, má lásko, už je to dávno za námi. Zůstane nám už jen smutná vzpomínka na válku na pláních Svobodné země. Teď se musíme radovat z toho, že žijeme a že zlo je tam, kde má být. Skryté ve své zemi daleko od nás."
"Ai. Já vím, drahý."
Darnel se naklonil ještě o něco blíž a ukradl svém ženě něžný polibek.
"Miluji tě, Dalian, za všechno, cos kdy pro mě učinila."
"Já tebe také, Darneli."
"A co já, máte mě taky rádi?" otázal se chlapecký hlásek.
Král s královnou se podívali na svého syna, pak ho k sobě přitáhnuli a objali ho.
"Ai. To víš, že tě též milujeme, synku." Ujistil ho Darnel.
"Ai. Nade všechno na světě." Dodala s ujištěním Dalian.
Chlapec se zářivě usmál a přitisknul se do náruče milovaných rodičů a to bylo nejkrásnější vyznání lásky, co může být.


* * * * * *

Překlad a vysvětlivky:
Enyalië or ohta. - Vzpomínka na válku.
Ilcatirion – Třpytné město
Esteledhel – Naděje elfů – je to přístav a sídlo královny matky Narimëi
Ai – ach, jo – je to takové trochu neurčité citoslovce
Áya – ahoj či zdravím – pozdravení
Apaira entulessë. - Vítězný návrat.


 celkové hodnocení autora: 94.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 4 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.3 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 15 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 41 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Kondrakar 08.12.2007, 12:28:33 Odpovědět 
   Tak a je tu konec. Promiň, že píšu až teď, ale nějak se mi nedostávalo času. Je to zdařilé a pěkné.

měl bych jedinou výhradu a to k tomu dopisu, který píše Dalian svému bratru. Máš tam ...a ve jménu dítě... (tady bych dal spíš dítěte) ale to je jen můj názor, ty a ostatní to můžete vidět jinak
 ze dne 08.12.2007, 16:11:16  
   Annún: Díky za upozornění Kondrakare, to te u dítěte mi nějak uteklo.
 Imperial Angel 25.11.2007, 17:32:15 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Imperial Angel ze dne 24.11.2007, 17:34:26

   To se mi taky často stává - něco napíšu a až později si uvědomím své chyby - třeba jednou jsem napsala, že slunečnice kvetou téměř v zimě apod. :) a to nepočítám pravopisné chyby, překlepy a nemožná slovní spojení ;)....

Ráda si přečtu tvé další příběhy :)...Sama o elfech píšu - sice o těch temných - a tak se s chutí podívám i na pohled někoho jiného na tuhle rasu :)
 ze dne 25.11.2007, 18:00:21  
   Annún: Nu temní elfové mohou najít i mezi těmi světlými, neb jak se říká vyjímka potvrzuje pravidlo.
 Imperial Angel 24.11.2007, 17:34:26 Odpovědět 
   Takže pohádkový příběh se dobral k očekávanému konci :)
Některé části mi přišli trochu přeslazené, některé až trochu moc snové...Celkově se mi ale tahle část docela líbila...teda až na přílet draků - protože to, jak rychle začali skřeti doslova "zdrhat" mě trochu rozesmálo a trochu i mrzelo...Neber to nějak špatně, ale asi jsem čekala nějaký pořádný boj. V duchu jsem říkala, tak a teď to teprve pořádně začne - no a ono to pořádně a velmi rychle skončilo :) A v hlavě se mi z obrazu strašlivé, temné, armády vytvořil tak trochu komický obraz spíše zbabělců...Chápu, že je draci nejspíše překvapili, ale že by se strašlivá armáda takhle rychle vzdala ;)
 ze dne 25.11.2007, 17:13:22  
   Annún: Děkuji Angel za komentář.
Čím víc se na ten to příběh dívám tím víc vidím, že máte pravdu, ale když jsem ho předtím napsala, tak se mi zdál být dobrý, no ale teď sama vidím, že by se tam dalo ještě pár věcí vylepšit a připsat.

I když na druhou stranu tento příběh měl svým způsobem představit mé elfy a jejich rodové linie, protože o nich budu psát ve svých dalších trochu romantických, možná trochu usměvných a trochu dramatických příbězích. Tak snad ty už budou zase o něco lépe propracované a budou se víc líbit. Zavedu vás v nich do zemí i míst z mé fantazie a ukážu, že i elfové, i když to jsou vznešené a nesmrtelné bytosti, mají svá trápení, své lásky, svá zklamání, a někteří i své necnosti.
 Aenica 23.11.2007, 8:43:45 Odpovědět 
   Myslím, že sis měla po napsání Černého jezdce dát chvilku pauzu. Člověk potřebuje odpočinek a když pracuješ v jednom kuse, začneš otupovat a už jen cvakáš písmenka jako stroj - alespoň v mém případě se to tak stává.

Doufala jsem, že aspoň nějak rozvineš zápletku, napíšeš proč vlastně útočil temný pán na elfy - nevěřím, že to bylo jen kvůli půdě a pokud ano, byla by to hodně fádní zápletka. Zdá se mi také, že do svého knižního projevu pleteš výjevy z romantických filmů, které jako by z oka vypadly Daniel Steelové. Výjev kdy elfský král upustil dopis a vydechl: "Jsem táta!" mi opravdu přišel v kontextu příběhu poněkud směšný.

Marně jsem se pokoušela najít alespoň nějakou myšlenku, ale když jsem se hodně snažila, mohla jsem si najít jediný závěr: "Dobro opět zvítězila nad zlem a nebudeme to už dále rozvádět pro nedostatek důkazů." Stejně by se dal shnout i příběh: prostý, bez zápletky, romantický.

Chápu ale, že každý můžeme sem tam škobrtnout a beru u tebe v úvahu i další faktory, které ovlivňují můj závěr: hlavně to, jak se dokážeš prát sama se sebou a se svým "handicapem". Když se podívám do počítače a najdu tam složku jménem Alexa (ano, pořád mám to dílko o Alexe, Jennifer a Markovi uložené v počítači), hned mi vytane na mysli až neuvěřitelný pokrok, který jsi musela ujít cestou od Alexy k této povídce a k mnoha jiným před ní. Tvůj styl se vytříbil hlavně co se týče popisů, krásně podtrhuješ lyričnost, jemně dokážeš vyjádřit osu příběhu, ale při delším čtení člověk zjistí, že u tebe nenachází nic nového, nic ohromujícího (nečetla jsem Černého jezdce a tím si myslím, že je to zase můj velký handicap, protože se mi teď hůř posuzuješ, osůbko). Možná bys mohla svá díla okořenit něčím netradičním, co nemusí vycházet úplně z tebe. Nechci, aby se to stalo hlavním symbolem tvých děl, protože pak už bys je nemohla považovat za svá alespoň co se týká srdce, ale představovala bych si nějakou změnu.

I přes všechno, co jsem ti dnes vytkla, si stále myslím, že píšeš na dobré úrovni a jistě si najdeš i čtenáře, kteří se s tebou pod tu hladinu romantiky rádi ponoří. Dávám ti za dva jako minule a s očekáváním vyhlížím další Annúniny příběhy.
 ze dne 23.11.2007, 18:28:59  
   Annún: P.S. já píšu především romantické příhody, i když jsou tak trochu fantazi.
 ze dne 23.11.2007, 18:27:07  
   Annún: Děkuji Aenico.
Ono se zdá, že si nedávám oddech a pauzu, ale to zdání klame. Černého jezdce jsem psala už loni na jaře, ten to příběh letos na jaře a teď pomalu dopisuju další příběhy.
Píšu dost pomalu a většinou na dvakrát. Nejdřív na papír a pak to přepisuju do počítače a přité příležitosti to ještě upravuji a doplňuji. Takže to co na píšu ručně je většinoupolovina toho, co je napsáno v počítači. Já svým způsobem odpočávám i teď, protože přes týden se k normálnímu psaní nedostanu, tak dělám spíš úpravy a kontroly. K psaní se většinou dostanu až o víkendu.
Víš, ono je to semnou těžké já prostě musím psát, protože se mi v hlavě nahromadí mnoho myšlenek a ty mi nedají pokoj dokud nejsou na papíru a nebo v počítači. Já si tím dobíjím baterky po úmorném pracovním dnu.

Asi máš pravdu, že zápletka kvůli půdě je fádní, ale bohužel to tak je.

Daniel Steelová . jo tu znám, ale jen zfilmovanou knížky od ní jsem nikdy nečetla byly na mě moc tlusté. Bohužel jsem romantik, takže nejspíš v každém mém příběhu se tato romantická duše odrazí. Možná je to tím, že sama si moc romantiky neužiju tak ji prožívám alespoň ve svých příbězích.

Já škobrtám pořád a jen v skrytu duše doufám, že jednou nadejde čas kdy půjdu v tonto oboru vzpřímeně a bez kulhání.

Nu kdybys měla čas a chuť si Černého jezdce ještě přečíst. Ráda bych znala tvůj názor.

Okořenit něčím netrdičním? Hm? No zkusím se nad tím zamyslet, ale nejsem si jistá, že tu zvláštnost dokážu najít. Nu uvidím časem.

Bude se těšit na další komentář.
 ZITULE 21.11.2007, 23:01:28 Odpovědět 
   Dalsi triumf... napsala jsi vse opet velmi krasne... coz jsem ocekavala a take se moc tesila... nadherne pestre a fantasticke.... Zitule.
 ze dne 21.11.2007, 23:31:31  
   Annún: Děkuji Zitule za milí komentář a jsem ráda, že se ti tento díl líbil.
 Šíma 21.11.2007, 11:31:10 Odpovědět 
   Tak Elfové zvítězili... ;-) Zdálo se, že je jejich osud zpečetěn, avšak pomoc dračích lidí přišla v poslední chvíli. Mluva postav se mi zdala trochu "strojena", ale nakonec jde přeci o fantasy!

Trochu mě pobavilo přirovnání: "zbloudilá slza" a věta: "Já jsem táta..." No, určitě byl jeden z králů pěkně překvapený, ale mohl si zachovat svou hrdost (přes ono překvapení) a říci: "Jsem otcem..." A klidně to zopakovat o větu níže... ;-)

Dal jsem za Jedna. (plus, mínus) :-D
 ze dne 21.11.2007, 23:30:32  
   Annún: Díky Šímo za komentář.
Já jsem táta ... no proč ne. Rozrušení, únava překvapení a trocha dobrého vína v hlavě udělá své. Když má člověk či elf nesmírnou radost, tak v tu chvíli jde i hrdost stranou. A ktomu tu to větu neřekl nahlas, nýbrž ji neslyšně špitnul spíš sám pro sebe. Teprve pak se vyjádřil na hlas.
 amazonit 21.11.2007, 5:37:41 Odpovědět 
   díl plný zvratů, hrdinství, korunovaný, jak jinak, dobrým koncem - a to ve všech ohledech, jak ve výsledku bojů, tak i v osobním životě krále:o))
opět jsi do toho vložila jak pěkné popisy míst, situací, tak dynamiku a potřebný spád
 ze dne 21.11.2007, 8:16:10  
   Annún: Děkuji Amazonit.
Ano tento příběh skončil šťastným koncem. Vítězstvím dobra nad zlem, ale přesto zlo stále existuje a kuje své plány na pomstu elfům. Elfové jsou švak silní a jen tak se zničit nenechají.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
endlessness
(3.4.2020, 01:58)
Elis66
(1.4.2020, 21:52)
kapsymedu
(30.3.2020, 15:36)
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
obr
obr obr obr
obr
CESTA DO YORKU
Danny Jé
Newtonovi
Klára Anna
Deník obyčejné ...
Kočičí duše
obr
obr obr obr
obr

Společenstvo Elementálů:Posled...
MC_Kejml
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr