obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Všechno, co vidíme nebo v co věříme, je jen pouhým snem ve snu."
E. A. Poe
obr
obr počet přístupů: 2915295 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389845 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: PRAŽAČKA V INDII - ukázka ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Pražačka v Indii
 autor Alhena publikováno: 24.11.2007, 15:45  
Indie netradičně - ne jako země plná duchovna a filosofie, ale každodenní Indie očima mladé Pražačky... Převážně nevážně.
 

Ač je to zjevně postup vcelku nestandardní, píšu úvod až poté, co už jsem dokončila několik stránek svého veledíla. Když jsem si je tak pročítala, nemohl mi uniknout fakt, že většina toho, co jsem napsala, je veskrze negativní: Indie je špinavá, smrdí, Indové jsou líní (pardon, drazí Tamilové, Keralané, Goané atd., vím, že takoví nejste zdaleka všichni),… Ale aby nedošlo k omylu – není pravda, že nenávidím Indii…Naopak.


Po návratu do Čech se mi párkrát stalo, že jsem za horkého dne vystoupila z autobusu a na okamžik zachytila zvláštní pach, připomínající směsici výfukových splodin a tlejících odpadků (což to zřejmě vlastně bylo). A víte co? Líbilo se mi to! Ne že bych trpěla nějakou úchylkou typu koprofilie, ale…Všimli jste si někdy toho, jak vůně (obvykle příjemné, ale může to platit i pro pachy, víte? ;-)) dokáží vyvolat emocionální vzpomínky, záchvěv atmosféry z doby, kdy jste tuhle (anebo podobnou) vůni cítili dříve? Mě například pánský parfém Polo Sport spolehlivě na chvíli odnese zpět do doby, kdy jsme s mým současným přítelem prožívali krásné začátky (jeden můj profesor psychologie to nazývá Obdobím roztomilých andílků).

No a podobně mi ten výfukovo-odpadkový smrad připomíná Indii (že by proto, že jsem ho tam cítila prakticky po celou dobu??). A vždycky je to příjemný pocit. Trochu nostalgický, ale převážně pozitivní.
Je mi jasné, že tenhle popis mých vzpomínek na Indii není zrovna romantický, ale prostě jsem si nemohla pomoct, abych to nezmínila. Protože – svým způsobem – Indii miluju!
Miluju ji tak, jako pubertální dítě miluje své rodiče – neustále si na ně stěžuje, ale má je hluboko ve svém srdci. Navždy.
Ok, stačí – teď začínám být přeslazená…
Takže tady je můj příběh, vůbec ne sladký a romantický:


Je to už nějaký ten pátek, ale vše mám stále živě v paměti. První šok, strach, všechno to papírování, návrat na pár dní k rodičům, let, první vdech vlhkého chennaiského vzduchu…



“Dobrý den, přišla jsem si pro to lékařské potvrzení k výjezdu,“ řekla jsem doktorce, která se na mě zvláštně zadívala zpoza svých silných brýlí. Poprvé jsme se viděly před pár dny, kdy jsem přišla podstoupit všechny ty směšné testy, které měly prokázat, že jsem ze zdravotního hlediska schopná odletět pracovat do Indie. EEG, krevní tlak, vzorky moči… Všechny tyhle blbůstky. Jen proto, aby se Společnost jistila proti případné žalobě o odškodnění z mé strany, kdybych třeba chytla horečku dengue nebo tak něco.
„Hned se podívám,“ odpověděla doktorka a začala se přehrabovat v haldách papíru, které kompletně zakrývaly její stůl. „Tady vás mám!“ vykřikla vítězně po několika minutách. (Samozřejmě se neobtěžovala nabídnout mi, ať se zatím posadím.) Začala studovat složku. Proč mi prostě nedá razítko, nebo co mi to má dát, a nenechá mě jít?! Na co si to tady hraj? Chce dokázat, že to s tou péčí o zdraví myslí fakt vážně, nebo co?
„Hmmm,“ zabručela.
Co má tohle „hmmmm“ znamenat?! Haló, jsem pořád tady!
„Našli jsme něco ve vašem vzorku moči.“
Jó? Co? Že by… moč?
„Co to znamená?“ odvážila jsem se zeptat a doktorka na mě překvapeně pohlédla.
„Musíme udělat další testy.“
„Fajn. Tak je udělejte.“
„Musíme týden počkat, dokud vám neskončí perioda.“
„No jo, ale letadlo odlétá za tři dny!“
„Tak to tedy odletí bez vás.“
„Prosím?! Chcete říct, že mi nedáte to výstupní potvrzení?“
„To nemůžu! Vaše výsledky nejsou v pořádku!“
„Je to jen nějaká banalita! Vy to víte a já to vím! Prostě mi dejte to zatracené razítko!“ Ano, opravdu jsem řekla ´zatracené razítko´ nahlas.
„To nemohu udělat.“
„Aha. Tak co mám udělat. Podepsat nějaký revers?“ pořád jsem to nechápala. Nemohla jsem uvěřit tomu, že bych to mohla opravdu myslet vážně.
“Vyplním vám žádanku a za týden přijdete na další test,” trvala na svém.
“A co kdybych…. “ Začala jsem být zoufalá při představě jak Martin, můj přítel, nastupuje do letadla beze mě. “…Mohly bychom…. se nějak dohodnout….,” začala jsem koktat. Ještě jsem nikdy nikomu nenabízela úplatek.
Dlouze se na mě podívala a ten pohled říkal: Budu dělat, že jsem nerozuměla…!
„Dohodneme se tak, že za týden přijdete se svým vzorkem moči na další test.“
U toho jsme mohly klidně skončit, ale zřejmě měla dojem, že musí do své poražené oběti ještě trochu kopnout…
„Víte, s tou vaší rodinou anamnézou musíme vyloučit možná rizika.“
Co tím myslí?
„Co tím myslíte?“
„Glomerulonefritis vaší sestry.“
Aha. No jasně. Mám v anamnéze chronickou chorobu ledvin. Představa letadla mizícího v oblacích beze mě na palubě náhle nebyla tím nejhorším obrazem v mých představách…





A je to tady. Právě jsem doprovodila Martina na letiště. Posledních pár dní opravdu nebylo lehkých. Před tou „dobrou“ zprávou od doktorky jsme už vypověděli nájemní smlouvu, takže jsme se museli sbalit a odstěhovat. Všechny svoje věci jsme rozmístili po přátelích a různých částech našich rodin. Ledničku sem, pohovku támhle… Balili jsme na třikrát – věci, které nejméně rok neuvidíme, věci, které odlétají s Martinem do Indie a moje věci – místo určení zatím neznámé. V každém případě jsem je prozatím musela vzít sebou k rodičům, ke kterým jsem se vrátila na… Na jak vlastně dlouho? To nikdo nevěděl. No, přinejmenším do příštích výsledků testů.

Nechápejte mě špatně, miluju svoje rodiče, jsou skvělí a výborně spolu vycházíme…Ale náš vztah se výrazně zlepšil potom, co jsem se v devatenácti odstěhovala. A za tu dobu, co jsem byla pryč, už jsem odvykla tomu, aby mě někdo hlídal a ptal se mě na každý detail z mého života. Myslela jsem, že už jsem dospělá (haha, určitě znáte spoustu těchhle dvacetiletých „dospělých“ ) a bylo mi jasné, že se chystají ze mě zase udělat dítě.

Ještě k té dospělosti… Musím přiznat, že když jsem viděla Martina mizet za přepážkou pasové kontroly, ukápla mi slzička. Tenkrát jsme spolu byli něco přes rok, během kterého jsme se od sebe odloučili maximálně na tři dny. A teď odlétal a já nevěděla, kdy ho zase uvidím! Mohlo se stát, že těmi pitomými lékařskými testy neprojdu vůbec!! Pak by mě Společnost vyhodila, jelikož mě najali, abych jela do Indie, ne abych hrála Free Cell na firemním počítači. Martin by ale byl pořád v Indii s podepsanou roční smlouvou. Nevidět ho rok…!!
Při téhle myšlence se zmíněná slza proměnila přímo ve vodopád a já se musela odvrátit a opustit odletovou halu dřív, než se mi lidi kolem začnou smát.
.




Super! Určitě jsou neskonale šťastní, že mě zaměstnali. Sedím v kanceláři a nemám co dělat (tedy kromě uspořádávání vizitek vedoucímu oddělení). Nikdo to neřekne nahlas, ale všichni víme, na co čekáme: Čekáme, až Helena přestane menstruovat. Prostě bezvadné!

Málem bych zapomněla. Měla jsem ještě jednu věc na práci – kopírování a faxování. Člověk by řekl, že to je opravdu jednoduchá (až primitivní) práce, ale když se snažíte spolupracovat s úplným trotlem, může se odeslání pitomého faxu stát noční můrou…

Dostala jsem povel, abych poslala fax do nejmenované společnosti. Z nějakého důvodu jim ale prostě nepřicházel. To jsem fakt tak pitomá, že nejsem schopná vložit papír do mašinky, zadat číslo a zmáčknout tlačítko?!! Strávila jsem asi půl hodiny na telefonu se sekretářkou oné firmy a snažila jsem se zjistit, v čem je problém.
„Jste si jistá, že máte ten fax zapnutý?“ ptala jsem se už zoufale. A v zásuvce – dodala jsem v duchu – malá vzpomínka na IT Crowd. 
„Nejsem si jistá,“ odpověděla sekretářka „moc dobře na něj nevidím.“
„Jak to myslíte, že na něj nevidíte??“
„Je tu trochu tma.“
„….Tak si rozsviťte….“
„To nemůžu. Nejde proud.“
„…………..!!!!!!!!!!!“
„Jéééé! Hihi.“ Ano, došlo jí to – fax NEBUDE fungovat bez elektřiny. Byla to opravdu inteligentní mladá dáma. Dokonce ještě chytřejší, než byste si mysleli, protože nalezla řešení…
„Víte co?“ řekla „Pošlete mi to e-mailem.“


 celkové hodnocení autora: 96.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 6 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.5 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 9 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 47 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Lotrinka 25.05.2008, 19:43:50 Odpovědět 
   Tak jsem se pustila i do tohoto příspěvku a tentokrát jsem začala i komentovat, což jsem dříve nedělala. Jako nezkušená autorka bych správně neměla přčíliš kritizovat, ale v tom bude nejspíš malý problém. Osobně miluju čtení a mám ráda tvorbu, která mě něčím strhne, zaujme a hlavně když mě to baví. Tohle bylo sice napsáno docela dost dobře, ale ani mě to příliš nezaujalo... Zatím mi to prostě přijde jako takové všední vyprávění. Až se za sebe občas stydím - prostě jsem asi moc náročný čtenář.
 Petr.6.Suchy 18.01.2008, 16:26:13 Odpovědět 
   Celkem zajímavý úvod, řekl bych, přeci jen bych ale právě ten úvod ještě nějak víc ošťavil. Nějak mě to totiž nenutí část dál...
 BaD 15.01.2008, 21:54:12 Odpovědět 
   (možná to není z komentáře zřejmé, ale líbilo se mi to)
 ze dne 16.01.2008, 7:18:20  
   Alhena: Děkuju moc! I Helena dodrží svůj slib a pustí se do tvého jistě výtečného díla... :)
 BaD 15.01.2008, 21:53:04 Odpovědět 
   Tak fajn. BaD řekl, že si přečte Pražačku a co BaD nedělá? Čte si Pražačku! No je to vážně hodný chlapec ten náš BaD...

Heh? Co to žvaním? Tak pozor! Začnu:


Je to dobrý:)) *horlivě přikyvující smajl* Sem tam nějaká chybička (no dobře, našel sem jednu), ale na ty kálí psisko, že.. No teda BaDe fuj, takové ošklivé výrazy! Jo líbí se mi to, má to zápletku a je to komické... Asi mi praskne hlava...
Palce k nebi zdvižené:-D
Jo a dneska už končím, jdu dadat, už je zatra moc hodin
 Šimon 25.11.2007, 12:57:10 Odpovědět 
   Co to je horečka dengue?
 Svetla 24.11.2007, 18:51:49 Odpovědět 
   Fakt dobrý.

Jen škoda, že už víme, že se nakonec hl. hrdinka do Indie nakonec dostane. Tudíž ty testy dopadnou u lékaře dobře. Kdyby to nebylo řečeno na začátku, byl by čtenář víc napnut. Je to jen detailek. Dávám za jedna. Líbilo moc.
 Šíma 24.11.2007, 16:40:16 Odpovědět 
   Bylo to zajímavé... Osobně bych tu doktorku zabil! ;-)

Snad v koutku své duše doufám, že bude vážně nějaké pokračování, protože tohle je opravdu jen taková (dobrá) ochutnávka! Malý reklamní zákusek na (možná) vydařený dort, na který se mi začínají sbíhat sliny (viz. pavlovův reflex jistého pana Pavlova, který studoval podmíněné chování psů)...

Indie je pro mne velice exotická země, přestože jsem byl nejdále v tehdejším SSSR na půl cestě mezi Moskvou a Kaspickým mořem na ruském táboře nedaleko Volgogradu, ale i tak jsme tam jeli dva až tři dny... :-D

P.S. Smajlíci v literárním dílku? Hm, proč ne? A ty tečky v přímé řečí? Taky jich několik "udělám"........................... ;-)
 Kev 24.11.2007, 15:45:06 Odpovědět 
   Dobře napsáno, snad jen příliš krátké na rozjezd, počkám si na další části.

PS: Bohužel, s takovými lidmi, kteří si myslí, že elektrické zařízení může v pořádku fungovat bez napájení/zapnutí nebo i při výpadku proudu, se setkávám poměrně často, a občas je velmi těžké jim po tom, co vám pět minut nepříjemně nadávají, slušně říct, že to bez šťávy nepůjde..
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Zločin a trest ...
aegitalos
Večerní rozjímá...
Bel Riose
Lukášův život
AnnaSova
obr
obr obr obr
obr

Jedna z věcí
Francis Black
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr