» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Manželství je památka na lásku."

H. Rowland

počet přístupů: 2140102

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28984 příspěvků, 4549 autorů a 303372 komentářů :: on-line: 1 ::

:: Sharome 5. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Sharome

Amemmaita	publikováno: 25.11.2007, 5:35

VI. pokračování.


	„Sabi! Vstávej Sabi!“ Tahám Sabinu z postele se spoustou elánu do nového dne. „Co tak vesele?“ Podivuje se nad mou veselostí na rozdávání. „Včera jsi na to nevypadala. Nebo si to během spánku přehodnocovala, až si to přehodnotila?“ Rozzáří se. „No to taky.“ Přisvědčím. „A co ještě. Jaký je další důvod?“ Zvědavě se vyptává. „Neřeknu.“ „Proč ne? Řekni.“ „Ne, ne. Neřeknu.“ „Kris. Řekni mi to. Prosím.“ Žadoní. „Ne, ne.“ Nenechám se přemluvit. „Proč ne?“ „To by potom nebylo překvapení.“ „Ach jo. Z čeho teď budu mít radost?“ Vzdychne. „Hm, nevím. Třeba z toho, že se budeš těšit na odpoledne.“ Navrhnu. „Co přijde?“ Chytne se mých slov. „Nech se překvapit.“ Nechám Sabinu ležet v posteli, rychle se obléknu a vydám se hledat krále. Odchytím první služebnou, co se mi připlete do cesty a vytáhnu z ní, že je na nádvoří. Přiběhnu tam. Nikde ho nevidím. „Králi?!“ Zavolám. „Kris.“ Ozve se za mnou. Otočím se, abych mu viděla do tváře. „Ty už nespíš?“ Jen zakroutím hlavou. „Říkal jsi už někomu kromě mě, že povýšíš i Sab s jejími rodiči?“ „Ne. Neříkal.“ „Tak prosím neříkej.“ „Dobře. Nebudu, ale proč?“ Zeptá se nechápavě. „Chtěla bych, aby to pro ně bylo překvapení.“ Vysvětluji. „Tak dobře, budu mlčet.“ „Díky.“ Obejmu ho. Rozeběhnu se zpět do hradu. „Ještě něco.“ Zastaví mě. „Neříkej mi králi, ale Michale. Ano?“ „Budu se snažit.“ Otočím se k odchodu do hradu, když mě ještě na chvíli zastaví. „A poslal jsem pro Sabininy rodiče.“ „Vyřídím to Sabině.“ Slíbím a vytratím se do chodeb hradu. * „Sabi?!“ Vrazím do dveří. Sabinu, která chtěla z pokoje odejít, mále srazím na zem. Sama se o dveře taky pořádně uhodím. „To je skvělý, kamarádka, a málem mě tu zabije. Teď budu mít od tebe bouli snad na celý život.“ Pronese Sabina a předstírá, že je na mě naštvaná. „Alespoň na mě budeš mít pěknou vzpomínku.“ Odvětím. „To teda jo.“ Zasmějeme se. „Ty teď vlastně u nás nebudeš, nebudeme spolu pracovat na statku co?“ Posmutní. „Co blázníš. Zažila jsem tam kus svého života, ta práce mě baví.“ Odbydu ji. „Napadlo mě, co takhle podívat se zase domů. Říci kde jsme, jak dlouho tu ještě budeme a o tom tvém povýšení?“ S tím se rozeběhne ke stájím. „Počkej, to není třeba.“ Zarazím ji. „Proč ne? Měli by vědět, kde jsme.“ „Já vím.“ „No tak vidíš.“ Jdeme. Otočí se k odchodu ke stájím. „Král Michal pro ně poslal.“ „Fakt?“ Otočí se zase zpátky na mě. „No jasně.“ Potvrdím. „Takže uvidí celou tu slávu?“ „Jo, jo. Uvidí.“ „A co teď budeme dělat?“ Zeptá se po chvilce beznadějného sestavování náhradního dopoledního programu. „Tak vezmeme ven ty koně.“ „Tak jdeme.“ * „Kam jdete?“ Všimne si nás Jakub. „Vždyť odpoledne je ta oslava.“ „Ano odpoledne. Do té doby tu budeme.“ Ujistím ho. „Jdeme se jen projet.“ „A mohl bych jet s vámi? Třeba vám trochu ukázat okolí?“ Nabídne se. „Proč ne. Tak si osedlej koně.“ Zajásám. „To je skvělý nápad.“ Přidá se Sabina. Jakub nám ukáže hodně i méně používané cesty. Uprostřed louky, na kterou dojedeme, nám ukáže osamocený strom s krásnou korunou, jejíž některé spodní větve visí až téměř na zem. „Ten strom tu roste již pětset let.“ Prozradí nám stáří lípy. „Tolik? Tak dlouho bych taky chtěla žít.“ Utrousí Sabina. „Na tolik let vypadá přímo báječně.“ Prohodím. „Co takhle tady chvíli zůstat, nechat koně napást té krásné trávy, co?“ Navrhne Sabina. „A mohli bysme se podívat po nějakém potoku nebo studánce, ze které by se koně mohli napít.“ Doplním ji. „Rád bych tu s vámi pobyl, ale měli bysme se vrátit. Mohli by nás hledat.“ Obává se Jakub. „Jenom chvilku. Prosím, prosím.“ Žadoníme. Váhá. „No tak dobře.“ Nechá se tedy přemluvit. „Díky. „ Vrhne se na něj Sabina a chce mu dát pusu. Až tak moc děkovat zas nemusíš.“ Brzdí ji. Navedu Tichonožku blíže k lípě a seskočím z něj. Rozběhnu se podívat na kraj lesa, zda tam neteče potok nebo někde náhodou najdu studánku. Sabina mě následuje, ovšem běží na opačnou stranu než já. Chudák Jakub musí z nás být na větvi. Neví, za kým běžet dříve, aby ani jednu z nás neztratil. „Tady!“ Zahuláká Sabina. „Tady je potok.“ Já chytím uzdu Tichonožkovi, Jakub Bleskovi a tomu svému hřebci. Namíříme si to k Sabině, aby se mohli oni i my napít krásně průzračné vody lesního potoku. „Až se všichni napijeme, vrátíme se na hrad.“ Zavelí Jakub. Nic nenamítáme. Také bychom se rády se již vrátily. Než se otočíme nazpět, nasbíráme si luční kvítky.


celkové hodnocení autora: 80.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 2.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 4		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 42		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Amemmaita	04.07.2010, 14:43:51

díky za zastavení a za koment, budu se snažit ;-)

lotty	03.07.2010, 21:08:17

Souhlasím s Carol, že dílko je zajímavé. Co bych ti vytkla po dějové stránce je to, že děj je při tak malém rozsahu příliš rychlý. Vím, některým čtenářům nevyhovují dlouhé úseky, ale přeci jen je tu té akce nějak moc. Vyjedou si na koních, koně nechají napást, ani se nenapasou a hned je táhnou k vodě, nasbírají kytky a jedou zpátky na hrad. Je to vážně moc uspěchané. Po gramatické stránce se dá v tomhle textíku najít několik chyb, především běžné opakování bysme, což je špatně, používá se bychom, změna osoby - téměř celý text je psaný ich-formou a na konci přecházíš do 1. osoby množného čísla, třeba: "Namíříme si to k Sabině.", přičemž tam by to šlo tak jednoduše převést do té ich-formy na něco jako: Namířím si to k Sabině, Jakub mě následuje. Nebo třeba jinak, dle tvého gusta. Vidím to na hezkou dvojku.

Carol	04.10.2009, 12:12:34

Zajímavý. Zajímá mě ta oslava. Jestli se něco přihodí.

amazonit	25.11.2007, 5:34:58

další díl nás příliš neposunul, ale to není nutné, stačí jít krůček po krůčku, tento díl je oživen mnoha dialogy, což je příjemné... je dost složité hodnotit díl po dílu, ale uvidíme, co přinese ten další, co vše na hlavní hrdinky ještě čeká, zatím se snad zdá, že tahle idyla asi nebude trvat věčně nebo ano?:o)