|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28990 příspěvků, 4549 autorů a 303408 komentářů :: on-line: 11 ::
|
 |
|
:: Pavouk křižák ::
 čuk |
publikováno: 02.12.2007, 1:10
|
| Další z rychlovek |
| |
|
|
Teda vymyslel si pro mne obzvlášť nepříjemné ošacení, ten pan Vládce hmyzí říše. Tehdy bylo asi ve fóru: svislice přeťatá vodorovnou čárkou. Ale pak tuhle mou ozdobu lidi zprofanovali. Krví: nejprve jednoho a potom mnohých, s meči, za nimiž zůstávala válečná pole posetá mrtvými. Prý je to symbol víry, jaksi posvátné. Ale pro mne nic neznamená, ten jejich pán pro mne ničehož neudělal, musím se postarat o sebe sám.
Měl bych se nějak modernizovat, říkám si už několik dní. V souvislosti s údržbou mého kabátce? Ne, očištění či převlečení kabátu ještě neznamená nějaký pokrok nebo zmodernění. No co, s tímhle znamením nic nenadělám, musím ho nosit na břiše, jak mi bylo uloženo. A zajímavé je: když můj symbol vidí lidi na zdech kostela, tak se uklánějí, když ho zahlédnou na mně, dost se vystraší, především ženy. No co, nemůže se každý líbit každému. Zato jméno mám libě znějící, vzácné a vznešené: Araneus Diadematus. Jenže mi nikdo takhle neříká, jmenujou mě po těch fanatických ranařských rytířích a já jsem přece naopak velice mírumilovný. Cože? Ale prosím vás: nějak se živit musím, ale nezabíjím pro nějakou ideu nebo z potěšení. Z nutnosti, abych přežil.
A taky si neodpustím pochlubit se: jsem vynikající architekt, a nepotřebuju žádné stavebniny, všechen potřebný materiál si vyrábím sám. Mé stavby jsou tak vzdušné, tak pravidelné! Vzhledem k tomu, jaké tenké profily u stavebních výztuh používám, je jejich pevnost prostě úžasná, mnohem vyšší než té nejpevnější slitiny vykoumané lidmi.
Ale já tady povídám a povídám, vytahuju se jako kšandy a támhle, hele, máme návštěvu. A safra: není to žádná lehká váha, tady se musí velice opatrně, je vidět, že ovládá bojové umění. Zřejmě byla námořníkem nebo že by to pruhované tričko někde koupila ve frcu? Ale sluší jí.
„Dobrého dne přeji. Jmenuji se Araneus Diadematus, zkráceně Aran Dia.“
„Vespula vulgaris.“
„Neposlouchala jste za dveřmi? Tak trochu jsem přeháněl. Moment, prosím vás,
pohybujte se decentně, mohla byste se zamotat. Nebo je lepší výraz zakotvit? Smím
se zeptat, čemu vděčím za vaši návštěvu?“
„Tak si tak letím, a najednou bác. Měl byste mít barák nějak výrazně označený.
Barevně, nebo červenou stopkou. Nebo se snad vyžíváte radostí, když se vám
někdo nabourá do kvartýru?“
„Nevyžívám, prostě se pomocí mé stavby vyživuju. Mé povolání je jaksi nutné k
životu.“
„Ták, nosí vám ti chycenci žrádlo, co? Ti nebozí poutníci vzduchem, kteří potřebujou
speciální brejle, aby se vám vyhnuli.“
„Paní Vespulo!“
„Slečno, a říkejte mi Ve, pane Arane.“
„Fajn a prosím, bez toho pane, já nejsem taky zadán, milá Ve.“
„Výborně. To falešné slůvko milá si můžete nechat od cesty. Svoboden jste, říkáte.
Svoboda přináší své výhody. Alespoň nikdo nebude ovlivňovat vaši odpověď na můj
návrh.“
„Chcete mi hodit rukavici, jako že souboj a měření sil?“
„Špatně jste mi rozuměl. Nikoliv tříštění, ale spojení sil. Sofistikovaný silový pakt,
oboustranně prospěšný.“
„Přiznám se, že nic nechápu.“
„Vy máte zbraň, já mám zbraň. Vy dovedete klást léčky, já dovedu létat.“
„To je sice pravda, ale...“
„Kombinací jedu z vašich klepítek a jedu z mého žihadla vznikne multijed,
širokospektrový nástroj zabíjení. Jednoduché jak facka: spojíme své ničivé
schopnosti v jeden celek, budeme jedno tělo a jedna duše. Společně se budeme
věnovat zabíjení.“
„Jakého zabíjení?“
„Nedělejte se nechápavým, pane Arane. Dobře víte, o co kráčí. O nástroj moderního
zabíjení. Chcete-li: prostředek likvidace, pacifikace, nastolování pořádku či
prevence. Vlastnili bychom ještě účinnější zbraň, ještě snadněji zabíjející než si
nějaký tupý zelený mozek dovede vymyslet. Po takové věcičce, jakou bychom měli,
je na trhu se zbraněmi velká poptávka. Mohli bychom získat fůru peněz. Znám
zdroj, odkud by nám přitekly.“
„A také mi není jasné, co by bylo naším přínosem oproti současnému stavu vojenské
techniky.“
„Vy máte ale dlouhé vedení, pane Arane. Nebo mě zkoušíte nebo dokonce hodláte
vydráždit? Klídek, poslouchejte! Vytvořili bychom bombardér s dvěma palubními
zbraněmi. S letmým přistáním. Já bych tedy pilotovala, a vy byste po přistání
vybudoval bojové pozice, pro umístění našich zbraní, v místech takticky i strategicky
nejpříznivějších.“
„Myslíte: mnohem účinnější než použít parašutisty ověšené lany? Nebo že by v
kluzáku?“
„Ano, ale kluzák nemá žádnou operační schopnost. My bychom měli neomezenou. Já
jsem letec dříč, obsáhnu široký akční rádius.“
„Vše co říkáte, slečno Ve, je velice zajímavé. Ale my bychom byli útočná zbraň.“
„Ty jsou nejžádanější. A nemyslete na nějaké globální válčení. Nalezli bychom
uplatnění a lukrativní finanční ohodnocení především při lokálních bitvičkách. Tam to
víc a snadněji sype.“
„Já se nechci do ničeho zaplést!“
„Vy, Arane? Vy, výrobce a uživatel smrtících sítí? Vy pletec a pletichář? Neříkejte, že
jste snovač snů, vy liško ryšavá! Vy textiláku děravejch štofů! Že byste hodlal
vyvolat dojem mírotvorce? Směšné!“
„Mé sítě a jed slouží jenom k obranným účelům, k likvidaci polétavých agresorů.“
„Rozšíříte pole své působnosti. Agrese a okupace, to dnes letí, to je in a moderní.
Většinou se vyplatí být agresorem. Každý není takový fík a filuta podšívka
alibistická, jako vy, pane Arane.“
„S kým jste se to zapletla, vy nešťastná Slečno Ve? Vždyť mluvíte jako z cesty. Páchne
vám z pusy. Asi máte horečku.“
„Spíš, kde jsem se zapletla. S vámi. Vy pomlouvači, vy zabíječi nevinného hmyzu. Ve
vašem teritoriu jsem trochu uvízla. Pokud nebudete souhlasit s mým návrhem,
obviním vás ze sexuálního harašení a znásilnění a pěkně vám zavařím, to si pište
„Mám pro strach uděláno.“
„Rozmlátím vám vaši síť a pak přijdete na řadu vy!“
„Silný svaly v pruhovaným tričku po dědečkovi. A v hlavě duto. Pche!“
A tak se zprvu mírumilovný rozhovor zvrtl. Což se obvykle děje vždycky, když se za zády haraší zbraněmi ( a slečna Ve je opravdu měla za zády). Zvrtl se v bitku Aranea s Vespulou. Neštěstím pro hmyzí říši by bylo, kdyby se ti dva spolu pomilovali a zplodili potomky se zvýšenou zabíjecí schopností.
Zápas to byl lítý, a skončil smrtí obou. Bohudík, či bohužel?
Bohudík, řekla si moucha, která pavučinu pavouka křižáka ostražitě pozorovala, neboť se jí postavila do cesty a na ni unavenou čekala se smrtí za zády. Moucha věděla, že neunikne přitažlivosti křižákovy sítě a pak injekci ochrnujícího jedu. Načež bude za velkého mlaskání rozkousána a pozřena. Po smrti křižáka už se to nestane.
Kdyby se tento příběh odehrál v lidské říši (děje se však nespočet podobných) stály by kdesi vznešeně oba dva pomníčky padlých hrdinů, ve dvou znepřátelených zemích. Nosili by k nim květiny, staré babičky by se v kleče modlily. V den vítězství by na jejich úpatích hrála svižná muzika. Na jednom pomníčku by byl zlatým písmem vyveden jiný nápis než Araneus Diadematus, náš hrdina, a na druhém pak jiný nápis než hrdinka naše, Vespula Vulgaris.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 5 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 7 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 25 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
Dita Mocků
|
|
| (21.5.2012, 13:44) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
