» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Všechno, co vidíme nebo v co věříme, je jen pouhým snem ve snu."

E. A. Poe

počet přístupů: 2140419

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28990 příspěvků, 4549 autorů a 303408 komentářů :: on-line: 11 ::

:: Proti vodě plouti 2. díl ::

OH	publikováno: 22.12.2007, 23:14

Podzimní love story, na jehož pozadí jsem se pokusil vykreslit, jak těžké je ke břehu doplout a jak lehké je od něho odrazit.
(Kdyby se to někdo odhodlal číst a viděl tam pravopis. chyby, ať mi je prosím přímo napíše.)


	Lehla si na postel a začala přemýšlet o Jirkovi, jako to poslední dobou dělala často. Všichni říkaj, že fetuje a že chodil se samejma flundrama...Ale blbej neni. Jak mně vypravoval o lidech v tý fabrice, co dělá a tak. A je vidět, že o mě opravdu stojí, ten přívěšek musel stát pěknejch pár stovek... A je tak nějak fajn, že mi nic nezapírá. Že už chce žít jinak... Taky bych už konečně ráda vypadla z domu a postavila se na vlastní nohy. Jó, ale k tomu potřebuju nějakýho pořádnýho chlapa, protože sama... Jirka se rozhodl zase jednou zajít domů podívat se na rodiče, a také dát řeč se svojí sestrou, se kterou se pořádně nebavil celé roky. A tak seděl u stolu, kde sedával celé dětství a snažil se neposlouchat výtky matky a nervní otázky svého otce. "Náhodou už do hospod nechodim, mám vááážnou známost, se kterou chodim jen na čajíky a když se chcem rozšoupnout, tak na kafe." Napůl vážně a napůl z legrace vypravoval o Aleně. "CHÁÁÁ, ty a vážná známost jo? To bych chtěla vidět, ty seš vážnej tak akorát, když si balíš trávu do cigára!" Je to stejná držka, jako vždycky byla, jen je o dva roky starší a začíná bejt nějaká rozkejdaná, řekl si Jirka o sestře a když viděl matčiny obavou rozšířené oči, rychle dodal: "Co kecáš, já žádnou trávu nekouřim, to tys byla furt navezená v Amstrdamu, dokavaď se na tebe ten tvuj INŽEnýrek zazobanej nevykašlal!" "No tak! Nehádejte se, dva roky jste se neviděli a hned na sebe vyjedete!" Matka nosila na stůl oběd a snažila se je okřiknout. "To všecko vona, já nic!" Kňouravě pronesl Jirka, který se doma vždycky rád vracel do dětských let, kdy vedl se setrou nekonečné boje. "Ách jo, a tohle že prej má vážnou známost..." Vzdychla komediantsky jeho sestra, s očima obrácenýma v sloup. "Ale no tak ho nechte a buďte rádi, že dostává rozum, dyť už je na čase. A kolik je tý Alence let?" Zeptala se matka. "Vo dva míň než mně." Otec, který si jejich škádlení nevšímal až do okamžiku, kdy jednomu, nebo častěji oboum, vlepil pohlavek, se zeptal Jirky: "A co to je to pro tebe jako vážná známost, to jako v sedmadvaceti budete chodit na kafe, nebo co?" Dál se díval na matku, která jim nalévala polévku a po chvíli dodal: "A potom si jako zase zalezeš do toho svýho kutlochu, jo?" V kuchyni nastalo ticho, Jirka položil lžíci. "Nevim, možná si spolu něco pronajmem, vona taky nic nemá a kolem maj všichni jen plnou hubu keců a nehelfnou..." Atmosféra u stolu hrozila výbuchem, ale vše zachránila matka. "No tak ji taky někdy přiveď ukázat, my ji neukousnem a na jedno kafíčko si snad čas najdete, ne? Já bych se s ní ráda seznámila!" Když Jirka vyšel z rodného domu na ulici do sychravého podzimu, říkal si: Jednou za měsíc a nejvíc tak na půl hodiny. Doma na něho padal celý svět a jakmile odešel, měl pokaždé pocit, že začal znovu po dlouhé době dýchat. "Máš to tady, no útulný..." Prohodila tiše, s pohledem na dlouhé cigaretové papírky, které měl Jirka na stolku u postele zastrčené do vázy místo květin. Já blbec, řekl si Jirka v duchu a nabídl Aleně: "Alenko, co si dáš? Můžu ti nabídnout... Kafe, kafe s cukrem, kafe bez cukru. Čaj, čaj s cuk..." Vstal nahý z postele, přikryl Alenu dekou a podrbal se ve vlasech. Má ho delšího, než Pavel a jak mu stojí a jak... Řekla si Alena, s pohledem na Jirkův penis. Pomilovat se chodili do Jirkova bytu, protože u rodičů se Alena s Jirkou ještě neukázala. "ÁÁnebo ti můžu udělat kapku natvrdlej rohlík s... No, asi radši zůstanem u toho kafe, co?" Ozvalo se z kuchyně. Alena si pod peřinou natáhla kalhotky a šla Jirkovi asistovat k lince. "Ták tohle je prostě strašný!" Vypustila ze sebe, při pohledu na Jirkovi zásoby ve skříni. Půlka chleba se jen tak povalovala na papíře a sklenice s marmeládou víčko ztratila asi už dávno. To byl veškerý obsah skříně. "Hele mami, strava prostá, ale chutná! Seš v staromládeneckým bytě, na to nezapomínej! To nejsou ty tvoje svačinky se vším možným a nemožným!" "Prej mami! Já bejt tvoje máma, tak bych tě furt řezala, máš tady bordel jak v tanku, ty staromládeneckej...Hele nech tohó!" Jirka se natáhl, vzal si do úst Aleninu bradavku a s mlaskáním ji začal cucat, až ho Alena odstrčila. "Seš mamička, tak si dáme kafe s mlíčkem. S mateřským..." Roztržitě dodal a zapnul rychlovarnou konvici. "Hele mlíčku mateřskej, dals tam vůbec vodu?" "Vodu? Jakou vodu, já žádnou vodu nemam. Fakt nevim prosim tě, co máš pořád s tou vodou..." Venku bylo asi poslední teplé počasí toho roku a protože byli oba, až na Alenino prádlo nazí, Jirka Alenu obejmul, olízl ji ucho a stáhl jí kalhotky do polou stehen. Zatímco se v konvici začínala vařit voda, Jirka do Aleny ve stoje vnikl. "Všecko prostě vyjít nemůže." Řekl, když konvice vypnula dříve, než dosáhl orgasmu. "Ty fakt nemyslíš na nic jinýho, to ti při tom jako mam dělat kafe, nebo có?" S úsměvem hudrovala Alena, zatímco se jednou rukou oblékala a druhou zalévala kávu. Pozorovala Jirku, jak na ní přes stůl dělá dlouhý nos. "Áchich, stejně je fajn, že máš něco svýho i když pronajatýho..." "Né hele, tobě se nejvíc líbí, že můžeš šoustat v kuchyni a chodit tu nahatá!" Řekl a s překvapením zpozoroval, že se nad sprostým slovem nepohoršila jako obvykle, ale vážně řekla: "Kolik to tady platíš?" Jirka zvážněl. "Tady platim šest, ale kdybysme chtěli bydlet spolu, tak by to chtělo aspoň dva plus jedna. Protože když tady roztáhnu ty tvoje krásný nožičky, tak sou vod jednoho konce kvartýru k druhýmu a když pa...." Alena se zamračila a dala si ruku přes prsa. "Ale já mluvim vážně, ty seš fakt jak puberťák!" "Tady v baráku asi nic volnýho nebude, ale já se zeptám. To bys mi ale musela trošku helfnout, protože já sem rád, když utáhnu tohle." "To je jasný, normálně napůl bysme..." Odpověděla Alena a rozhlížela se po bytu. Počasí se začínalo měnit v sychravý podzim a Alena se o sobotním odpoledni rozhodla představit Jirku svým rodičům. "Hele Jirko, néže začneš vypravovat mámě nějaký čuňačiny. To musí bejt slušná návštěva, jasný?" Stáli spolu u dveří domu, ve kterém Alena s rodiči bydlela. Dvoupatrový dům byl součástí zástavby, která se táhla podél celé ulice. Hledala klíče v batůžku, na tváři nervozní výraz. Von je schopnej mámě vypravovat, že mý roztažený noži... Ale Jirka, který měl pocit, že poslední cigaretu měl v puse někdy loňského roku, stejně neměl náladu na vtipy. Ještě jsem si měl vzít motýlka a na krk si pověsit cedulku s nápisem debil, říkal si pevně odhodlán vystupovat jako cílevědomý mladý muž. Alenina matka otevřela a zavolala na ně: "No dobrý den, tak pojďte dál!" Byla to menší žena s krátkými, jak si potom Jirka vybavil, jako do nějakého kaktusu vyčesanými vlasy a ostražitým pohledem. Uvedla je chodbou do přízemí, kde bydlela sestra Aleny, nyní mladá paní s novorozenětem. "Vona je Léňa mazaná, našla si takovýho... Ten jí udělal dítě a rodiče koukejte mi přestavět přízemí, nemám kde bydlet! A papínek fofrem uďál z přízemí dva plus jedna se vším. Nojo, to je prostě ségra..." Vzpoměl si Jirka na Alenino vyprávění o její sestře. Vystoupili po schodišti do patra, kde měla Alena svůj pokoj a zamířili do kuchyně a pak do obývacího pokoje. "No, tak se posaďte a já vám donesu kafe a něco k tomu." Alenina matka zase odběhla a Jirka se rozhlížel po pěkně zařízeném pokoji s širokou televizí, ve které zrovna dávali nějaký dokument o Japonsku. "NO DOBRÝ DEN,já jsem nějakej Pospíšil, otec Aleny a vy asi budete Jirka, že?" Do obýváku se vřítil hubený vysoký muž v brýlích a než si sedl, podal Jirkovi ruku. Ten se hned postavil, ruku pevně stiskl a představil se. Alena pomáhala matce v kuchyni s kávou a mezi muži se rozproudil rozhovor. "Alena říkala, že pracujete v Kovoně, je to pravda?" Zeptal se Alenin otec Jirky. "Nó, já tam dělám druhým rokem ve skladu. Příjem a výdej..." "Já tam znám nějakýho Vaška Navrátilovýho, neznáš ho? Takovej ukecanej vykrmenej strejc..." Přerušil Jirku a ten si vybavil mistra na lince. "Tak tady vám nesu tu kávu a nějaké sušenky!" Paní Pospíšilová s Alenou v závěsu nesla podnos s hrníčky a talíř sušenek. "Jó, to je mistr na dílně. To bude nějaká výroba, asi něco vodákum myslim, já s ním nepřijdu moc do styku..." Jirka odpovídal Alenině otci a snažil se kávu, kterou dostal do rukou v malém hrníčku, nevylít na koberec. "A váš otec dělá kde-é?" Zeptala se paní Pospíšilová a Alena obrátila na Jirku oči v sloup. "To asi budeš mít křížovej výslech, na to se připrav Jiříčku..." Vzpoměl si Jirka na Alenino varování před jejími rodiči. "Táta už je v důchodu, ale dělal na dispečinku městský." "Dopravy." Dodal a usmál se na paní matku, jak si ji pro sebe zkoušel oslovovat. "Já jsem znal nějaký Kvapilovi z Ostravy, ale ty s váma asi nebudou..." Alenin otec mluvil a současně sledoval televizi, kde zrovna něco vypravoval nějaký Japonec. "Hele tati, buďto se Jirky na něco ptáš, nebo koukáš na televizi. Ále né, já vám to zrovna vypnu a bude!" Zasáhla Alena, když viděla, že Japonec získává na vrch. "No, my máme nějaký příbuzný někde na Moravě, ale nějak se nevídáme a taky sou někde na jihu Moravy." Jirka tápal v paměti po zmínkách své matky o příbuzenstvu. "A maminka už je taky v důchodu?" Dál vyzvídala paní Pospíšilová. "Jéžišmarja mami! Dyť ste jak policajti!" Snažila se zasáhnout Alena, ale Jirka poslušně odpověděl: "No, ta ještě pracuje v kanclu v MSZ, ale moc jí to tam už taky nebaví, si myslim. Voni zas prodloužili ten vodchod do důchodu, a tak..." "Jó, to sou ty pravičáci, ty nás ještě vezmou u huby! To se nebudem stačit divit..." Pronesl rozhořčeně Alenin otec a Jirka jen pokýval hlavou. "Tak co na něj řikáš? Mně se zdá bejt trochu moc... Takovej lidovej moc, jak říkal, že ani neví, kde bydlej jeho příbuzný." Ptala se paní Pospíšilová svého muže, když Jirka s Alenou odešli. "Ále houby, aspoň to není žádnej maminčin trouba, co civí celý dny na počítač! Ale to se ukáže teprv časem, co je vlastně zač. Líbí se mi, že počítá jen s tím, co si sám zařídí..."


celkové hodnocení autora: 98.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 4		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 10		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	22.12.2007, 23:30:24

Hezké to bylo! ;-) Tak nějak najednou nevím, co bych měl napsat... Ukecaný šíma se zadrhl! Dialogy jsou dobré a každá postava příběhu mluví, jak jí "zobák narostl"! ;-) Mimo dialogy by bylo záhodno psáti spisovnou češtinou, jak napsal Pavel. :-D Ani nevím, jak a kde co máš napsané, protože jsem Tvým příběhem na pokračování (nebo spíše touto částí) doslova proletěl a trochu jsem se začetl! A to jsem jej raději četl celkem 2x... Tak se mi to podařilo hezky obkecat a napsat, co jsem měl na srdci! :-D Za Jedna!


ze dne 23.12.2007, 8:36:22
OH: Zdar a díky Šímo! "Jak jí zobák narostl," v přímé řeči se -neštítím- opravdu ničeho, snažím se, aby to bylo reálné. "Mimo dialogy spisovně," je tam ještě -mluva pro sebe- a tu házím do kateg. přímé řeči, no a jinak se psát spisovně snažím, ono to asi není poznat... Ale snad se to časem poddá. Ještě jednou díky.

Pavel D. F.	22.12.2007, 23:13:01

Předně se musím omluvit za zpožděnou publikaci. Kolega Redrum má patrně nějakou jinou práci a my všichni ostatní jsme čekali, až Ti tvoje dílo publikuje, když s tím začal. Já jsem ovšem netrpělivý, takže se toho pokusím ujmout. Opět pěkný příběh ze života napsaný přirozeným jazykem odpovídajícím stylu obyčejných lidí a dnešní uspěchané době. Možná bych trošku šetřil hovorovými obraty, ale pokud jsou uvedeny v přímé řeči nebo v zachycení myšlenek postav, není to na závadu. K tomu pravopisu – víceméně drobnosti: „při pohledu na Jirkovi zásoby“ – má být „Jirkovy“ – zásoby jsou ženského rodu „jak na ní přes stůl dělá dlouhý nos“ – má být „na ni“ – koho/co, čili 4. pád „vzpoměl“ se píše „vzpomněl“ - jako pomněnka/domněnka od domnívat se


ze dne 23.12.2007, 8:29:46
OH: Děkuji moc Pavle, rozhodně se není zač omlouvat. No, hovorových obratů tam opravdu neubyde... Neotesaný až syrový příběh z toho vznikl... Ni-ní, ji-jí, k tomu jsem se ještě neodvážil, páč jsem zjistil, že už si pády nepamatuji, vlítnu na pravopis na netu a -vzpomněl-, to je asi po desáté a přitom to vím. To je supr, takhle mi ten pravopis vyložit na stůl, ještě jednou děkuji!