obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Slova jdoucí ze srdce, hřejí tři zimy."
K. Čapek
obr
obr počet přístupů: 2915777 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39711 příspěvků, 5825 autorů a 392904 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Začátek II. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Siliquent: Začátek
 autor c.s.m.nowak publikováno: 10.12.2007, 20:49  
...tak pokračuju :). Doufám, že se bude líbit i tohle a díky moc za komentáře :) ... a za případné chyby se opět omlouvám. P.S.: Každý děj se musí nějak rozvíjet, aby mohl mít nějakou pořádnou zápletku :)
 

1.2
Cynthie vypadala stejně překvapeně jako já. No, možná trochu méně, protože ona je vlastně pouze jeden člověk s jednou myslí.
No, asi máš problém. Zamumlala mi Janet v hlavě. Jestli tahle drbna neprovalí tvé fiasko v tanečních, tak už nikdo.
Možná kdybys mě pořád nechtěla ovládnout, tak by se to nikdy nestalo! Zavrčela jsem v duchu a očividně jsem Janet umlčela alespoň na několik okamžiků.
„Cate?“ vyhrkla Cynthie trochu opožděně. „Jsi to ty?“
Nasadila jsem co nejupřímnější úsměv a trochu skrze zuby jsem procedila: „Cynthie? Jsem tak ráda, že tě vidím!“
Sjela mě hodnotícím pohledem a podle spokojeného záblesku v jejích hnědých očích jsem poznala, že jsem považována stále za … vlastně ani nevím jak to nazvat slušně. Řekněme, že mě od prvního okamžiku považovala za otrhance nejtěžšího kalibru.
Na několik okamžiků ulpěla pohledem na mých zablácených kozačkách a pak se mi s zářivým úsměvem podívala do tváře. „Myslela jsem, že máš domácí učitele?!“
Chvíli jsem uvažovala, zda to bylo myšleno jako urážlivé konstatování nebo jako otázka. Rozhodla jsem se odpovědět. „No, chci se potom dostat na výšku a chci vědět, jaké by to tam mohlo být,“ usmála jsem se nepřesvědčivě. „To víš, když jsi pořád zavřená doma, moc lidí nepotkáš.“
Chápavě přikývla. „Jasně, já tě naprosto chápu,“ na okamžik se odmlčela. „Ale myslela jsem – když máš rozdvojenou osobnost – sama jsi říkala, že se občas nedokážeš ovládnout.“
To má na mysli asi tu závěrečnou. Zachichotala se Janet škodolibě a promítla mi znovu situaci, kdy Cynthii vylila na modré šaty červené víno.
Ignorovala jsem špitání kolemjdoucích studentů, kteří Cynthii slyšeli a místo toho jsem přikývla. „Jo, někdy je to problém,“ připustila jsem.
Na okamžik zmrzl Cynthii škodolibý úsměv na rtech, ale pak se jenom lehce otřepala. „Jdeš za ředitelkou?“ zeptala se mě.
„Jo, myslím si, že jo,“ usmála jsem se zářivě.
„Zavedu tě tam, jestli chceš,“ nabídla se Cynthie, nejspíš v obavách, že bych se mohla naštvat, kdyby mi to nenabídla.
Bylo to poprvé, kdy jsem byla Janet vděčná.
Já ti to říkala. Poznamenala Janet samolibě, sotva postřehla tuto mou myšlenku.
Jenom jsem si povzdechla.

Ředitelka vypadala jako kdyby vypadla z nějakého filmu. Romantického filmu, ve kterém si střihla první roli.
Hříva blond vlasů, velké modré oči a zářivě bílé zuby.
Janet si byla jistá, že je odbarvená, má kontaktní čočky a zastávala názor, že ředitelčiny zuby jsou velké jako syslí. Poprvé ve svém životě (už posmrtném) potkala ženu, která by jí mohla v kráse konkurovat.
Kdyby se mě v tu chvíli nesnažila ovládnout, asi bych ji litovala.
Ovšem takhle jsem sebou jenom škubala v křesle s neurčitým šklebem ve tváři před zraky šokované ředitelky Cooperové a vyděšené Cynthie.
Po dvou či třech minutách jsem se konečně znovu ovládla.
„Jste v pořádku, slečno Riversová?“ zeptala se mě ředitelka příjemně hlubokým hlasem.
Janet v duchu zavřískla a kdyby měla mysl nějaké dveře, pravděpodobně by jimi pořádně třískla.
Trochu rozechvěle jsem se usmála. „Jistě, omlouvám se,“ zamumlala jsem.
„Rozdvojená osobnost,“ sykla na paní Cooperovou Cynthie.
„Ach!“ vydechla ředitelka tiše a mlčky mi podala jakousi složku.
Trochu rozpačitě jsem ji otevřela. Vypadla z ní fotka nějakého mladého tmavovlasého kluka.
Mrkla jsem na ředitelku, lehce zmatená, ale vypadala trochu otřeseně.
Znovu jsem sklopila zrak k deskám.
Jmenoval se Joseph Chadziandoniu. Jeho rodiče byli zámožní Řekové. Byl premiantem třídy od svého nástupu před pěti lety a od té doby byl také kapitánem fotbalového družstva a dvakrát se umístil na první příčce v plaveckých závodech.
Otočila jsem stránku a na okamžik jsem ztuhla. Byl tam totiž novinový výstřižek starý pouze několik dní a na něm byl s celou svou rodinou.
Bylo jich deset a nikdo z nich si nebyl podobný.
Otočila jsem další stránku a vyhledala jsem kolonku s nemocemi. Byl tam jediný údaj. Epilepsie.
To přece není možné! Nemůže mít epilepsii a zároveň tak moc sportovat. A najednou mi to došlo.
Siliquent.
Desky mi vyklouzly z rukou a s tichým žuchnutím dopadly na podlahu.
Paní Cooperová se na mě tázavě podívala. „Děje se něco?“
Musela jsem si odkašlat. „Tohle – tohle nejsou moje údaje,“ špitla jsem tiše.
Několikrát zamrkala a pak se podívala na svůj stůl. „Pardon! Omlouvám se!“ vyhrkla omluvně a vecpala mi do rukou prázdné formuláře a potom propisku.
Mlčky jsem vyplnila kolonky, ale hlavou mí vířila pouze jedna jediná myšlenka.
V Rosewoodu je další rodina Siliquentů. A to je zlé. Moc zlé.

2.1
Procházela jsem ztichlou školou.
Díky tomu, že jsem zde byla první den a díky mému výstupu u paní Cooperové jsem dneska nemusela navštívit ani jednu hodinu. Takže jsem jenom bezcílně bloumala po škole a snažila si utřídit myšlenky.
Janet se vedle mě procházela ve své večerní rudé róbě na jehlových podpatcích, které nevydávaly žádný zvuk a byla zamlklá.
Před pěti lety byla totiž také Siliquentem a právě to, že se v jejím městě objevila další rodina zapříčinilo její smrt. Nikdy mi neprozradila jak zemřela, jediné, čím jsem si mohla být jistá, že to byla násilná a bolestivá smrt.
Několikrát jsem hledala v Kronikách, ale jediné, co tam bylo napsáno znělo: Dvě rodiny Siliquentů vyvražděny. Zemřelo devatenáct nevinných. Pravděpodobný vrah nebyl nalezen. 21. června 2002.
Janet se zastavila. „Měli jsme jít ten večer na slavnostní večeři.“ Řekla tiše.
Pomalu jsem se k ní otočila čelem a mlčky vyčkávala. Doufala jsem, že mi prozradí více.
Několik vteřin vládlo naprosté ticho. „Víš, nemyslím, že další rodina musí nutně znamenat pohromu,“ řekla trochu překvapeně. „Samozřejmě, je nutné omezit kontakt na minimum, ale každé setkání nemusí nutně vést k masové vraždě.“ Popošla o kousek dál a posadila se na čerstvě natřenou lavičku.
Tázavě jsem pozvedla obočí. Co tím myslíš? Zeptala jsem se jí v duchu. Nechtělo se mi riskovat. Kdyby mě někdo viděl, musel by si myslet, že ta bláznivá holka s rozdvojenou osobností trpí navíc samomluvou.
„Všichni se hromadně setkáváme v Domově o velkých svátcích,“ pokrčila rameny. „A nikdy k žádné vraždě nedošlo.“
Protože jsou jasně daná pravidla! Oponovala jsem.
Janet potřásla hlavou a zmizela.
Měla jsem neodbytný pocit, že mi chtěla říct něco důležitého, ale nakonec si to rozmyslela.
Opřela jsem se o zeď.
Měla bych toho Josepha najít? Měla bych mu říct, že tohle město není pro další rodinu vhodné?
Jenže – každá rodina Siliquentů většinou zůstává na jednom jediném místě. A k přestěhování je většinou nedonutí nic.
Tiše jsem si povzdechla. „Takže tu je další otázka,“ řekla jsem do ticha. Jaký důvod měla rodina Josepha Chadziandonia?


 celkové hodnocení autora: 95.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 5 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 16 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Jambo 11.12.2007, 8:36:58 Odpovědět 
   Dobrý námět, zaujalo mě to. Myslím, že je dobře, že jsi hned neodhalil, co přesně obnáší být Siliquentem, je v tom vidět, že máš příběh alespoň trochu rozmyšlený a že víš, co nám, nedočkavím čtenářům, kdy sdělíš. Těším se na další díl.

Máš trochu problémy s přímou řečí. Hlavně u těch mrtvých. V prvním díle byla chemikova řeč zvýrazněna kurzivou, v tomhle díle nejdřív nebyla nijak označena a pak v podstatě uvozována uvozovkami jako normální řeč. Chtělo by to trochu řád.
 ze dne 12.12.2007, 13:35:38  
   c.s.m.nowak: P.S.: Pokud to chcete mít pohromadě tak jak to mám já tzn. i s tou kurzívou, napište mi na mail c.s.m.nowak@gmail.com a já vám to pošlu :) (možná i s bonusem :D )
 ze dne 12.12.2007, 13:32:12  
   c.s.m.nowak: Asi je dobře, že jsem hned neodhalila ,co přesně obnáší být Siliquentem :) Ale jinak díky :)

No ... a ta přímá řeč ... za to se omlouvám (píšu to ve Wordu i přes mail kamarádům), ten prolog jsem měla napsaný už dávno na mailu, takže jsem to jenom zkopírovala - a z gmailu to kurzívu bere normálně, kdežto z Wordu nee :(
 seńorita chiquita 10.12.2007, 20:47:59 Odpovědět 
   Tak, pěkně nás napínáš. Pořád máme jen matnou představu, kdo to vlastně je Siliquent, a co to všechno obnáší. Zamotaly se tam další postavy a taky další otázky.
Jinak se mi velice líbí postava Janet se svými poznámkami - vytváří potom docela úsměvné dialogy.
Myslím, že svým jednoduchým a přesto poměrně napínavým podáním si dílko postupně bude získávat další čtenáře. Nezabíháš moc do detailních popisů ani do nekonečných úvah, takže je to příjemné oddechové čtení, které nestagnuje na místě, ale stále se drží posunování příběhu. Možná by tedy neškodilo přihodit do anotace vždycky stručné shrnutí, co se dosud stalo.
Občas Ti ujede nějaká drobná chybka, čárka - ale to se po opětovných čteních určitě vychytá.
 ze dne 12.12.2007, 13:34:25  
   c.s.m.nowak: Opravdu, OPRAVDU se za chyby omlouvám :) asi by to chtělo nějakého korektora, který by to po mně opravoval :) a já to radši moc zpětně nečtu - protože pak mě napadají další a další možnosti, jak by se příběh mohl vyvíjet dál :)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Mr Solaiman
(15.1.2021, 11:53)
VNVNVNM
(8.1.2021, 09:15)
albert lisy
(8.1.2021, 06:41)
andrerushell
(7.1.2021, 12:46)
obr
obr obr obr
obr
Tak trochu pro ...
Euridika
Za oknem
Sonic
Pta
walac
obr
obr obr obr
obr

[nevybr?no]
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr