|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28990 příspěvků, 4549 autorů a 303408 komentářů :: on-line: 12 ::
|
 |
|
:: Yár Fenumë - 3 ::
 Annún |
publikováno: 08.12.2007, 5:17
|
Tak tu máme další část příběhu.
Jak to snaší elfkou vypadá?
Přijde si pro ni smrt a nebo ještě v osudu nemá dáno odebrat se za věčným světlem?
A kdo vlastně je naše tajemná ztýraná elfka?
To se možná dovíte a možná to zůstane i nadále tajemstvím. Však se nechte překvapit, co dalšího se tentokráte dovíte.
Kurzívou jsou psána slova z elfského jazyka a též to, co říká elfka ve svém rodném jazyce, aby se elfština odlišila od lidské řeči. Vysvětlivky a překlad elfských slov najdete na konci téhoto dílu. |
| |
|
|
III. Procitnutí.
Hnedle celé tři dny u ní Dorien vysedával a čekal, zda se probere z bezvědomí, ale zatím tomu nic nenasvědčovalo. Vypadala stejně hrozně jako předtím. Bledá, chladná na dotek a na pokraji smrti. Začínal mít obavy, že elfka přežije nadcházející noc. Zamyšleně seděl v křesle stojícím kousek od jejího lože, buď si četl a nebo ji jen bedlivě pozoroval. Stále ležela tak, jak ji doktor se svou pomocnicí uložil po převazu ran. Zdálo se mu, jako by celou dobu hleděl na sochu a ne na živou bytost. Odvrátil zrak od nemocné elfky a dál se věnoval rozečtené knize.
Večer se blížil pomalými kroky a za oknem se začínalo smrákat, když Dorien zvedl hlavu od knihy, protože měl pocit, že zaslechl tichounké zašustění. Upřel pozornost na postel a pak si všimnul, že se pohnul jeden prst na ženině pravé ruce. Vzápětí na to druhý, i třetí a čtvrtý, pak lehce pootevřela ústa a zhluboka se nadechla, přičemž jí uniklo tiché zasténání. Elfka se začala probírat, zachvěla se jí víčka a pootevřela oči jen na úzkou škvírku. Dorien odložil knihu a hbitě vstal z křesla.
*
Bylo jí příšerně. Zdálo se jí, že necítí jedinou končetinu svého pochroumaného, zbitého těla a přitom jí všechno bolelo. Svaly ji pálily ohnivým žárem, v končetinách měla brnění, jako by jí pod kůží putovaly zástupy mravenčích vojsk a v hlavě jí pulzoval nepříjemný tik. Pokusila se polknout, ale šlo to ztuha. Krk měla sevřený a ústa vyschlá jako pouštní písek. Pootevřela slepená ústa, a alespoň se pořádně nadechla, však v hrudi elfce při tomto naprosto přirozené pohybu zapíchalo, jako by do ní někdo nabodal jehlice a zasténala. Zkusila otevřít oči, ale měla je tak těžké, že se jí to podařilo až na třetí pokus. Nadzvedla unavená víčka, ale zrak měla rozmazaný, jako kdyby se octla v husté mlze a rozeznávala jen světlo a stín. Náhle si uvědomila, že je někde, kde je denní světlo, na které si snad už ani nevzpomínala, jak vypadá. Pak se ve světle objevil stín, jenž se blížil k ní. Rychlý pohyb šedé postavy ji vyděsil. Zavřela oči a snažila se přikrčit, ale ztuhlé svaly se nechtěly pohybovat, takže se nemohla stočit do klubíčka, aby se tak mohla chránit před případným bitím.
*
Dorien udělal několik chvatných kroků k posteli a zastavil se, protože si všimnul, že žena oči opět zavřela a zároveň se snažila, co nejvíc se schoulit, jako by očekávala, že ji někdo uhodí.
"Aníron," špitla ve svém jazyce. "Milost, nebijte mě," dodala lidskou řečí.
Tak přece jen se bála, že ji uhodí. Přisednul si opatrně na okraj postele, zval do ruky její drobnou dlaň ležící na bílém povlečení a něžně ji pohladil.
"Neboj se, vzácná paní. Tady jsi mezi přáteli. Nikdo ti už neublíží." Ujišťoval ji.
Po chvíli žena znovu otevřela oči. Měla je zlaté jako ten nejčistší jantar. Což u elfů bylo dost neobvyklé.
*
Strach jí svíral útroby ocelovým stiskem, měla obavy, že ji ten stín uhodí. Ucítila, že se matrace vedle ní prohnula a místo rány zaslechla promluvit přívětivý mužský hlas.
'Proč si se mnou ten čaroděj, tak krutě zahrává.' Ptala se sama sebe v duchu. 'Místo bití na mě zkouší soucit? Ale co když to nejsou čáry? Co když je to pravda?‘
Necítila žádný zápach hnijící slámy ani chlad temné kobky. Neslyšela řinčení okovů a kvílení jiných zajatců. Naopak, bylo tu mírumilovné ticho a vzduchem se linula vůně květin a ještě něčeho, co dosud neznala.
'Mám tomu hlasu uvěřit? A nebo je to jen šalba a klam vytvořená mou ztýranou myslí?' tázala se sama sebe.
Nezbývalo jí nic jiného než se přesvědčit na vlastní oči. Zvedla víčka a zahleděla se před sebe. Vše bylo stále v mlze, a tak se pokusila zaostřit, ale nedařilo se jí to. Obrysy zůstávaly nečitelné a mlhavé.
*
"Vítej zpět mezi živé." Pronesl Dorien a maličko se pousmál.
Žena na sucho polkla."Suc." Požádala ho elfsky.
Dorien se natáhnul pro sklenici stojící na nočním stolku, pak jí trochu opatrně nadzvedl hlavu a dal jí napít několik malých doušků.
"Pomalu, nechvátej, ať ti nezaskočí."
Žena si ucucla lok vody. Cítila jak jí osvěžující nápoj klouže vyschlým hrdlem a hasí žízeň. Když se zdálo, že je prozatím dost napitá, položil její hlavu zpět na polštář a sklenici odložil na stolek.
"Hanta"
"Nemáš zač. Musíš být velmi unavená. Teď bys měla dál spát. Odpočívej."
Nic mu na to neodpověděla, zavřela oči a pohroužila se do léčivého spánku.
*
Byla vyčerpaná a vlídný mužský hlas ji uspával svým melodickým tónem. Víčka jí klesla a ona usnula. Spala a ve snu viděla ženu - krásnou ženu rusých vlasů a oděnou v zeleném hávu, jak k ní mluví.
"Neboj se dítě. Jsi Yár Fenumë - dračí krev a ta tě ochrání. Yár Fenumë se nikdy nevzdává. Yár Fenumë bojuje až do konce. Yár Fenumë neztrácí naději i v těch nejhorších časech. Já, Ladérian tě budu strážit a bdít nad tebou, dokud nenadejde tvůj čas. Teď spi, jen spi."
Dořekla žena, její obraz zmizel a elfka dál spala již bezesným spánkem.
* * * * * *
Od toho okamžiku se elfka probírala pravidelně po několika hodinách, vždy jen na pár minut. Nic neříkala, dostala napít a snědla dvě-tři lžičky kaše a zas upadla do spánku. Zdálo se, že se její stav pomaličku zlepšuje, ale přesto to nebyla žádná sláva.
Dorien u ní trávil hodně svého času, ale přece jen někdy musel odejít, aby si trochu odpočinu a též se věnoval svým vladařským povinnostem. Když u ní nebyl, seděla u elfky na stráži doktorova pomocnice a někdy dokonce i Dorienova matka královna Isabela. Jakmile si Dorien vše zařídil vrátil se zpět a opět se ujal svého hlídání. Usadil se do křesla a po hodině stráže u lože nemocné se mu zavřely oči a on usnul.
Nastala hluboká, bezhvězdná a bezměsíčná noc. Temný samet noci vše zahalil svým neproniknutelným stínem a každý kout se pohroužil do noční temnoty. Zámek byl ztichlí a vše spalo. Svíce na ozdobném stojánku u postele dohořela a pokoj se zraněnou elfkou se ponořil do černočerné tmy.
*
Elfka uprostřed noci procitla ze snu, otevřela oči, její zrak se přizpůsobil tmě, přesto nic neviděla. Temnota kolem ji k smrti děsila. Vše se v ní sevřelo a polil ji studený pot strachu.
'Kde je světlo? Proč je tu taková tma? Ne.., já už nechci zpět.' Mluvila k sobě v duchu.
"Ne, nechci," tentokrát to vyslovila na hlas v lidské řeči. "Silmë, silmë!!" opakovala nahlas ta elfská slova jako spásnou modlitbu.
Zaslechla vrznutí dřeva, několik lehkých, ale rázných kroků po podlaze, a pak se u postele rozžehnul malý plamínek na svíčce. Zamžourala a znovu zaostřila. Pokoj teď osvětlovala mihotavá zář svíce a ona poznala, že není v kobce, ale v krásném pokoji, přesto na ni všechno padalo. Ty stěny jí byly nepříjemné. Chtěla vidět hvězdy, měsíc a cítit vítr na své tváři. Zahleděla se mužskou postavu, jež se teď nad ní skláněla.
"Jsi v pořádku?" zeptal se starostlivě Dorien, který ještě před okamžikem seděl a podřimoval v křesle. "Není ti nic?"
"Aníron, nezhasínej," požádala ho roztřeseným hlasem. "Já se bojím." Přiznala tiše. "Potřebuju silmë, mornië mě děsí."
Muž rozsvítil ještě dvě další svíčky a pokoj byl zas o něco světlejší.
"Už je to lepší?" otázal se.
Přikývnula.
"Máš ještě nějaké přání?"
"Chybí mi čerstvý vista. Mohl bys na chvíli otevřít henno?"
Dobře rozuměl každému elfskému slovu, které ve svých větách použila, protože se elfsky učil, už když byl malý chlapec, neboť mezi jejich přátele patřili i všechny rody elfů.
"Samozřejmě." Usmál se.
Došel k vysokému oknu, roztáhnul těžké závěsy, otočil tepanou kličkou a otevřel ho dokořán. Dovnitř zavanul svěží vánek. Dorien se vrátil k lůžku nemocné a posadil se na jeho okraj. Elfka měla přivřené oči, že se zdálo, jako by opět usnula. Přesto byla vzhůru, protože zaslechl, jak špitla.
"Děkuji."
"Není zač." Odvětil.
Opět měl pocit, že usla. Chtěl se zvednout a jít si sednout zpátky do svého křesla, když promluvila tichým zastřeným hlasem.
"Ú-hótul. Nechci být sama." Otevřela oči a upřela na něho zlatý pohled.
"Nikam neodcházím, jen jsem si chtěl přesednou do křesla, neboť jsem si myslel, že spíš."
"Já teď nemůžu spát. Olórë. Zlé olórë mi ukrádají spánek a nahánějí mi caurë. Buď u mě, prosím." Požádala ho s úpěnlivou prosbou v hlase.
"Chápu tvou obavu. Dobře, zůstanu tady a jestli chceš, můžeme si chvíli povídat." Navrhnul jí.
Elfka přikývnula hlavou položenou na načechraném polštáři.
"Ještě jsem se ti ani nestačil představit. Jsem Dorien - princ Vysočiny. Jak se jmenuješ ty?"
"Já jsem....," odmlčela se, zamyslela se a snažila si uvědomit a vybavit své jméno, "...kdo vlastně jsem? Já si nevzpomínám."
"Ty si nepamatuješ své jméno?"
"Lau.“
„Cosi tedy pamatuješ?“
„Kromě posledních několika astae si nevzpomínám na únata, co bylo yá, než jsem se ocitla v pevnosti Krul."
"Ty jsi byla v zemi skřetů? Drželi tě v zajetí?"
"Sei." Přikývnula. "Věznili mě…, bili…, týrali…, mučili… a vyslýchali. Jejich krutost byla nehorázná a Černý kníže Hagor nebyl o nic lepší."
"Takže tam si utržila všechna ta zranění." Neptal se, jen konstatoval. "Ale jak si se odtud dostala?"
"Ú-ista. Poslední, na co si vzpomínám, bylo nesnesitelné mučení, mórë saura mando, hrozná bolest a pak už nic." Celá se při té nepříjemné vzpomínce otřásla odporem. "Další vzpomínka je až to, že jsem se probrala tady u vás." Povzdechla si, přivřela oči a když je zas otevřela v koutku oka se jí zaleskla slza a sklouzla po bledé líci dolů.
Dorien vyndal z kapsy kapesník, natáhnul se a něžně jí vlhkou cestičku otřel.
"Neplač, prosím. Zde ti žádná nepravost nehrozí. Nikdo ti už neublíží, to ti slibuji na svou královskou čest."
"Vím to a velmi za to děkuji."
"Jak ti mám tedy říkat, když neznáš své jméno?"
"Ú-ista."
"Musíš mít přece nějaké jméno, i když není tvé. Nechci tě oslovovat hej elfko, či hej ty." Podotkl Dorien s úsměvem, aby odlehčil nastalou situaci.
"Nic mě nenapadá. Tak mi nějaké vymysli." Požádala ho.
"To není špatný nápad." Pronesl a na okamžik se zamyslel, pak se vítězně usmál. "Něco bych měl. Jestli chceš, a bude-li se ti líbit, mohl bych ti říkat Fëa."
"Fëa - duše. To je hezké, líbí se mi to. Zní to tak čistě a nedotčeně. Moica. Ano, bude mi ctí nosit toto jméno."
"A mně bylo ctí ti ho dát."
Elfka nepatrně zívnula.
"Jsem nějak lívë a ospalá."
"Tak beze strachu zavři oči a odpočívej. Budu hlídat a odhánět všechny zlé noční můry. Ano?" řekl Dorien s něžným úsměvem a pohladil ji po čele a krátkých hnědých vlasech.
Přikývla, víčka jí klesla dolů a za okamžik usnula.
Ještě nějakou chvíli seděl na okraji postele a pozoroval spící elfku. Její tvář byla stále nepřirozeně pobledlá, ale popelavý nádech už přece jen zmizel. Měl rád elfy a tahle žena ho něčím přitahovala, i když byla samý šrám a modřina, tak jí to na kráse neubralo. Musel si přiznat, že se mu líbila, přestože jí nejspíš zůstanou na těle a na duši jizvy, které čas a ani nejlepší elfští léčitelé zahojit nikdy nedokáží.
* * * * * *
Překlad a vysvětlivky :
Aníron – prosím
Suc – pít
Hanta – děkuji
Silmë – světlo
Mornië – temnota
Vista – vzduch
Henno – okno
Ú-hotul – neodcházej
Ólórë – sny
Caurë – strach
Lau – ne
Astae – měsíce
Ú-nata – nic
Yá – předtím
Sei – ano
Ú-ista – nevím
Mórë – temná
Saura mando – smrdutá kobka
Fëa – duše
Moica – něžně
Lívë - unavená
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
94.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 5 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 12 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 27 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
Dita Mocků
|
|
| (21.5.2012, 13:44) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
