» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Naděje je paměť, která touží."

Honoré de Balzac

počet přístupů: 2140425

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28990 příspěvků, 4549 autorů a 303408 komentářů :: on-line: 12 ::

:: Proti vodě plouti 3. díl ::

OH	publikováno: 22.12.2007, 23:35

Podzimní love story, na jehož pozadí jsem se pokusil vykreslit, jak těžké je ke břehu doplout a jak lehké je od něho odrazit.

(Kdyby tam případný čtenář viděl pravop. chyby, ať mi je prosím napíše.)


	Jirka z okna pozoroval, jak vítr žene po ulici spadané listí a telefonoval s Alenou o nadcházejícím víkendu. Alena u něho už trávila většinu volného času a společný pronájem se začínal rýsovat v podobě třípokojové bytu ve vedlejším činžáku. "Já budu muset za tetou, dyť víš, už sem ti to řikala. A nevim, jak se u ní dlouho zdržim, já tam někdy gruntuju ještě v neděli, vona..." Alena seděla doma ve svém pokoji u počítače, mobil v ruce. "Jéžiš Alčo, dyť sem ti řikal, že je to samozřejmý a buď tam dokavaď bude potřeba přeci!" "A to se ti po mně ani nebude stejskat? Že ty tam budeš mít nějakou potvoru?" Odpovídala mu Alena se smíchem. "Deset ty trumpetko, budu schánět nějakej nábytek do tý naší nový králíkárny..." Alena smazala došlé e-maily a zhluboka se nadýchla, to zas bude blázinec. Když jela Metrem a pozorovala lidi kolem, bylo jí vždy do smíchu. Tady bych asi za nějakej čas byla taky takovejhle čumák, jako tyhle všichni. Oblékla se do nejlepšího co měla, ale mezi zdejšími ženami si stejně nakonec připadala jako vesnická husa. Jakmile ji teta o berlích přišla otevřít, Alenu zarazilo, že vypadá zase hůř než posledně. "Čáu teti, ty koukám už ty francky ani nepotřebuješ!" Zalhala a radši stočila pohled jinam. Vklouzla podél tety do bytu a pověsila si kabátek na věšák. "Jó, to ti tak zbaštim ty cácorko, poď si sednout a musíš mi vypravovat co je novýho. Prej máš novýho chlapa jo? Mně se ten vod toho Telekomu stejně nelíbil, byl pro tebe moc starej!" Teta se o berlích dobelhala ke stolu a za Aleniny pomoci usedla. Alena si všimla, jak potlačuje bolest. "Jéžiš teti piánko, neni kam spěchat přecé." "Máma řikala, když sme si volaly, že je to prej nějakej flamendr, jo? No, aspoň s nim nebudeš sedět doma...Prosim tě Alčo, dala bys na kafe? Snad tam bude nějakej hrníček..." Alena odběhla do vedlejšího pokoje, kde měla teta ve dřezu horu nádobí. Ach jo, jestli takhle taky dopadnu. Říkala si, když hledala saponát a vytahovala z pod kupy talířů hrníčky na kafe. "Jirka není žádnej flamendr teto, vona máma vidí každýho, co nesedí po večerech u televize, minimálně jako vožralu a narkomana k tomu. I když von Jirka teda má po městě pověst!" "Jéžišmarja Alenko, já se tak stydim! Je tam strašnej bordel, viď?" Slyšela tetu z vedlejšího pokoje. "Né, to je óókééj! To se zmákne levou zadní za pět minut!" Odpovídala, spíše pro sebe, do hluku pouštěné vody. "A Alenko, co dělá umění? Maluješ ještě, nebos to už úplně pustila k vodě? A prej s ním budeš bydlet, jo? To už je taky na čase, abys těm tvejm slavnejm rodičum ukázala záda! Já v tvejch letech už měla za sebou první rozvod!" Ach jo teto, tys byla éro, jenomže teď tady seš sama a je ti zle a bůch ví, jestli tady budeš ještě na jaře a já chci, aby kolem mě ve tvým věku bylo živo. Chci mít děti a hodnýho muže a... Povídaly si o všem možném a Alena si vzpoměla, že chtěla zavolat Marcele a trochu si s ní popovídat. "Hele teti, já si brnknu kámošce, Marcela, znáš ji né?" "Koukej Alenko, je pět a já bych tě stejně večer vyhnala ven. Tady mi sedět nebudeš, to bych se vsadila, že tě máma nutí štrykovat fusekle po večerech, né? Vona si celý mládí dycky navečer někam zalezla s nějakou knížkou a nikdo vo ní nevěděl! Pěkně tý svý kámošce zavolej a dohodni si s ní něco na večer!" "A co že to má bejt, to já nevim Marci, to bude nějaký...Já myslela jenom někam na dvojku červenýho, nebo tak..." Alena hovořila s kamarádkou, mobil u ucha a dívala se na tetu, jak na ni gestikuluje, aby s kamarádkou šla. "Ty vole, já nakonec budu ještě brečet...Vopustit svuj staromládeneckej pajzl, kde mě ráno budí sraní sousedů a kde celý dny řvou televize!" Jirka se rozhlížel po své garsonce. Dva plus jedna ve vedlejší ulici už měl domluvené, nájem byl vcelku rozumný a Jirka byl plný energie a plánů do společného života s Alenou. Mobil mu zapípáním ohlásil přišlou zprávu a Jirka si ji v sedě na stole přečetl. "Joska, ty vole, prej na jedno do okeje! Naposled jsem blil ještě druhej den jak šakal!" Na to ti kašlu Jozífku, já jsem už hodnej a usedlej panáček. Jirka přeladil myšlenky na nábytek, který byl v novém bytě a na všechny věci, které tam ještě bude muset dostat. Taky by mohli ty mý rodičovéé něco kápnout, jenomže už slyšim fotřika: Za nájmy vyházíš všechny prachy co vyděláš a stejně nebudeš mít nic svýho. Koukej si vzít hypotéku, než je úplně znemožněj a kup si svůj byt. Pak ho prodat můžeš vždycky, ale po nájmech... Víš fotříku, já stejně skoro všechny prachy propiju a prosmažim a mít hypotéku, tak celý noce nespim, že na mě přijdou nějaký podělaný exekutoři. "Tak jak, přijdeš?" Četl další sms. Alenina teta vzdychla a rukama si pomohla přehodit pravou nohu přes levou, jak to mívala ve zvyku, když ji ještě nohy poslouchaly. Alenka je zlatá holčička, vždycky mi sem přijede tenhle mrdník uklidit a ještě mi tu celej den cvrliká, že je jedný hned líp. Ale u sestry takováhle mladá holka jen usychá, ta se na ní podepíše... Přehlédla část bytu, na který viděla ze židle a opět se jí zmocnil vztek a pocity nesmiřitelnosti s jejím životem. Nemoc ji pomalu ničila tělo a sedět doma s vědomím, že za nějaký čas už z té židle nevstane, pro ní bylo nesnesitelné. Ztuhlými prsty, které ji čím dále více připomínali hrábě, vytáhla z krabičky jednu z posledních cigaret a zapálila si ji. Když hluboko do plic vtáhla její kouř, zažívala příjemný pocit, že se mstí tělu, které ji tak krutě zradilo. Jo, ale nakonec stejně zjistí holčička, že všichni chlapi stojej za velký kulový... I když Alena nepovažovala elektronickou hudbu za hudbu, stejně byla ráda, že si může zatancovat. Příležitostí k tanci měla málo, a tak se pokaždé do hudby ta vžila, že zapomínala na vše kolem. Velká hala plná tančících lidí byla naplněna hlasitou hudbou, která Aleně připomínla hluk nějakého stroje v továrně. Markéta v těsném tričku, které ji končilo pod podprsenkou, byla ve svém živlu a do haly vplula potom, co Aleně do úst vstrčila tabletku. "Ták póď Alčo, to je dost, že sem tě taky někam vytáhla. Visíš mi dvě kila." Alena se hned snažila postavit ke zdi a rozkoukat se kolem sebe, ale Marcela ji chytila za ruku a vtáhla do tančícího davu. Věděla, že ji Marcela strčila do pusy Extázi a bála se, co s ní droga udělá, ale postupně se začala cítit příjemně svěží a plná enrgie, a tak brzy na obavy zapoměla a oddala se plně tanci. Když se poněkolikáté rytmus hudby změnil, strčil ji někdo za ní joint před ústa a Alena, která odhodila zábrany, silně potáhla. "Rauchen..." Slyšela jen ženský hlas, když ji přepadl záchvat kašle. Za chvíli ji přešel a ta za ní ji pohladila po zádech.Alena začala těžko udržovat rovnováhu, ale tanec ji bavil jako nikdy a hudba jí začala připadat úžasná. Po chvíli se vydala na záchod a překvapilo ji, že ta žena se vydala za ní. Toalety byly rozděleny panely na kóje a Alena do jedné vešla. Potom se strašně rozesmála, když ji ta Němka sundávala kalhoty a prádlo a dívala se jak močí. Alena jen seděla a strašně se smála. "Klaine, klaine..." Šeptala ta Němka a v kleče si ji přitáhla k sobě. "Dyť já se umim vyčur..!" Snažila se ji vysvětlit, ale pocítila jazyk na svém poštěváčku a za chvíly se jí břichem převalil pocit orgasmu, po kterém trochu vystřízlivěla a snažila se Němku odstrčit. Ta ji ale s úsměvem natáhla kalhotky, zvedla se a odešla. Alena byla v jednom kole celou noc, po taneční party navštívili s Markétou a pár lidmi ještě bar, kde už radši pila jen džus. K tetě přišla nad ránem, otevřela si půjčenými klíčemi a s hlavou plnou rozporuplných zážitků si sedla na postel, na které ji také teta našla. "Dobrý ranko Alenko, tak koukám, že ses pěkně provětrala, vypadáš jak zvadlá květinka..." Teta pozorovala svoji vnučku, jak s kruhy pod očima sedí na posteli a kouká do země. "Čau teto, úúúf, to byla noc! Ta praštěná Markéta mě protáhla snad všema barama co tu máte..." "Však to je správný! Seš mladá, tak co bys seděla doma!" Alena se dívala na tetu, jak pokrouceně stojí o berlích ve dveřích. "Teti, já ti udělám něco k snídani, co tu máš?" Když pomalu a toporně začala vstávat, daly se obě do smíchu. "My jsme teda dvojka Alčo, viď?" Řekla jí teta a na to se rozesmály, až obě skončily na posteli. Jirka v jejich společném novém bytě rozdýchával kocovinu z OK Baru, kam přece jen zašel na jedno pivo za Joskou. Já nejsem schopnej přestat pít, když už jednou začnu. To je lehčí vůbec nepít, ale jak si dám jedno, dvě, tak už to jede. Kdyby mě včera viděla Alča, tak mě zrovna ve dveřich sejme, vobčas má takový akční nápady... Jako pokaždé si pamatoval vše až do doby, kdy si dal joint na tvrdý alkohol. Kůůrvafix, já tam asi budu mít sekyru, no i když von to snad Joska zatách. Pomalu se zvedl, dal chvilku čas svému žaludku se uklidnit a potom se spokojeně rozhlédl po bytu. "Jóó Alenko, budeš zírat, jaký hnízdečko jsem pro nás nachystal!" S obavou, aby nové hnízdečko nepozvracel, si zase v klidu sedl do křesla, které na splátky koupil ve výprodeji. Podíval se na displej mobilu, jestli mu nepřišla zpráva od Aleny. Nepřišla. No, musel jsem to trochu oslavit. Je to prostě vstup do novýho života. "Ale vstupuju do něj s pořádným kocourem!" Zvolal a zase si lehl na postel. Ještě tak dvě hodinky a dám si první ranní, hebkou, nevinnou a líbeznou desítku, to naše český požehnání. "Jo, to bude nejlepší..." Řekl si a pro sebe si dodal, že ji asi má furt jak z praku, protože kecá úplný blbosti. Jirkův otec seděl se svojí ženou večer u televize a zničeho nic jí řekl: "Já bych tomu našemu pitomcoj rád pomoch, von je schopnej se zahrabat do zbytečnejch splátek za blbosti, ale musel bych si bejt jistej, že to konečně myslí vážně! Dyť nejsme úplně švorc a lecos se dá, mám furt ještě hromadu známejch..." Jirkova matka se k němu s vážnou tváří obrátila: "Anča dostane celej spodek...Jenomže von by ti stejně vo nic nedokázal říct. Mně se ta Alena líbí. Když jí přived ukázat, jak vypadala na první pohled, až jsem se divila, že si takovou našel. Určitě je to slušná holka, co by Jiřik potřeboval." "Jestli nepřestane lítat po hospodách a vyhazovat peníze za nájmy, tak se na něj stejně dříve, nebo pozdějc vykašle, uvidíš..." Dodal Jirkův otec, který se zase už díval nerušeně na televizi.


celkové hodnocení autora: 98.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 4		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 14		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	22.12.2007, 23:52:15

Další díl? Hezký! Líbilo se mi to! Dialogy jsou vtipné a trefné a příběh se zdárně valí vpřed a bezstarostné radovánky obou aktérů se mísi se starostmi Jirkových rodičů (Jak ten "klacek" nakonec dopadne?) a chudák Alenčina teta... Když stojí zdraví za prd, stojí za prd někdy i samotný život (záleží však také na charakteru daného člověka, jeho postoji a pohledu na věc)! Že to není vůbec k věci? Jasně, že ne... Za Jedna! ;-)


ze dne 23.12.2007, 8:53:37
OH: Zdar a díky Šímo! Chtěl jsem tam v podobě Aleniny tety vložit -trt- mých zkušeností s nemocí, a kontrast dvou životních postojů, Aleny a její tety. A je jasné, že Alena nastoupila dráhu své tety, ačkoliv dobře ví a vidí kam to letí- její teta je v těžkých časech sama. Ještě jednou díky.

Pavel D. F.	22.12.2007, 23:34:30

Tak se nám oba naši hrdinové trošku pobavili, naštěstí se nestalo nic hrozného, co by jim mohlo zkazit život. Bude zajímavé sledovat, jak jim to bude v novém bytě spolu fungovat. K pravopisu – místy chybí čárky – připomenu zejména zvyk uzavírat mezi čárky oslovení – třeba: „Jó, to ti tak zbaštim ty cácorko, poď si sednout“ bych napsal „…zbaštim, ty cácorko, poď…“ „Ztuhlými prsty, které ji čím dále více připomínali hrábě“ – „připomínaly“ – prsty jsou neživotné (kupodivu – není to živý tvor) „otevřela si půjčenými klíčemi“ – „klíči“


ze dne 23.12.2007, 8:43:40
OH: Děkuji moc Pavle, a to jsem se tě na ty neživotné prsty ptal... Oslovení mezi čárky, to si už připisuji na můj pravopisný papyrus. Děkuji ještě jednou za pravopisné opravy.