obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Dobré dílo poslouží jako potrava pro duši, špatné i jako podložka nohy stolu."
Pavel Sečkář
obr
obr počet přístupů: 2915295 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389845 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Poslední kapka! (vánoční verze rychlovky) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Povídky z okurkové lahve
 redaktor Šíma publikováno: 24.12.2007, 5:52  
Původně šlo o příspěvek do rychlovky: "kapka!"... Ale, proč to nezkusit také tady? Bojíte se rádi? Co takhle malý vánoční horor? Možná by bylo dobré dát toto dílko do WS, ale v něm již své želízko v ohni mám, které se mi líbí více! Tak šťastné a veselé... ;-)

P.S. Pokud v této povídce (čistě náhodou) budou chybky a překlepy, nasekali mi je tam oni skřítkové "Překlepníčci", kteří sice do vánočních tradic nepatří, ale děsí mě po celý rok... :-D
 

Vánoce se pomalu blížily a s nimi také Štědrý den! Steave celé dopoledne vytíral severní křídlo staré opuštěné budovy jednoho zapomenutého ústavu pro duševně choré, který ležel poměrně daleko od města v nevysokých horách. Spíše šlo o kopce nepřesahující svými vrcholy nadmořskou výšku osmi set metrů nad mořem. Tyto kopečky byly porostlé smíšenými lesy a jejich svahy tu a tam protínal horský potůček či bystřina. Léto i podzim byly dávno pryč a nyní celý kraj sevřela do svých kleští neúprosná zima. Holé stromy na stráních tiše žalovaly svými bezlistými větvemi, jako by šlo o pařáty nějakých temných příšer, které byly obaleny sněhem a ledem. Nebe bylo zatažené a dul studený vítr. Sněžilo. Pozemky ústavu byly zchátralé a ponechané svému osudu, jako by sem již nikdo neměl přijít...

Ale vraťme se ke Steavovi, který se celý den dřel s mopem, který již dávno potřeboval vyměnit a samotný kýbl na kolečkách byl už také plný špinavé vody a neobsahoval žádné mycí prostředky. Steave rázoval po chodbě s kusem hadru na holi a myslel na to, že za chvíli budou lidé sedět se svými blízkými v rodinném kruhu, pojídat večeři a pak si rozdávat dárky u stromečku s hořícími svíčkami. Jej však žádná pohoda, klid, ani mír nečekal. Byl sám, bez rodiny a svým způsobem volný jako pták, ale za jakou cenu? Samota jej tížila na každém kroku a protože jeho vzdělání neodpovídalo mnohdy vyřčeným kritériím, musel často brát ty nejšpinavější práce! Nevyhýbal se ani práci v kanálech, proto bylo vytírání této zatuchlé chodby pro něj jako procházka růžovým sadem. Zpíval si jakousi nevýraznou písničku. Jeho hlas se odrážel od stěn a ztrácel se na obou koncích chodby.

Sám nevěděl, proč se nechal zaměstnat jako uklízeč v této podivné partě šílenců, kteří holdovali ještě podivnější činnosti kdesi ve sklepení tohoto starého ústavu, jehož vnější fasády pomalu, ale jistě podléhaly zubu času. Vítr lomcoval s okenicemi a dul v nepoužívaných komínech. Budova byla tak stará, že se neoplatilo do ní instalovat ústřední topení a tak se v jednotlivých pokojích topilo v kamnech. Nyní byl celý komplex takřka prázdný, kdysi v něm bujel život a spousta lékařů se zde staralo o nepřeberné množství pacientů, které opustil rozum... Možná zde také stávaly vánoční stromky a rozdávaly se jednoduché dárky. Jejich vlastníci nad nimi sladce slintali a vydávali nesrozumitelné skřeky, poskakovali jako opice a rozhazovali své svršky okolo sebe! Ale ten čas je dávno pryč! Proslýchalo se, že zde byly vykonávány jisté, nepříliš čisté, praktiky. Nelegální pokusy na pacientech rozvířily veřejné mínění natolik, že bylo započato s vyšetřováním, které mělo za následek dočasné zrušení tohoto ústavu. Jeho stavby zde však stojí dál a nebylo již nikoho, kdo by je dal znovu do pořádku a obnovil činnost tohoto ústavu.

Venku bylo zamračeno a drobně sněžilo. Zledovatělý sníh bubnoval hnaný větrem do okenních skel, jejichž kyt se neúnavně odloupával a jednou přijde čas, kdy sklo vypadne z rámů a roztříští se vně, nebo uvnitř budovy. Zablesklo se. Odněkud se přihnala sněhová bouře. Hrom zatřásl snad celou stavbou. Setmělo se, ale takřka celá stavba byla bez proudu. Blesk stíhal blesk a jejich záře na temném nebi osvětlovala již tak ponurou chodbu. Steave se otřásl při každém zadunění hromů, které znásobovaly nedaleké svahy kopců. Odněkud se ozval nelidský výkřik, jako když někoho zaživa stahují z kůže a dávají si záležet, aby dotyčný pořádně trpěl. Pak nastalo tíživé ticho...

>Ježíšek je mrtvý! < nesl se čísi tichý a skřehotavý hlas skrze budovy ústavu. Odrážel se od stěn jednotlivých pokojů a temných chodeb, ve kterých se ozývalo pukání takřka zamrzlého potrubí a odpadávající omítky. >Ježíšek už nikdy nepřijde!<

Steave cítil, jak mu po čele stékají kapky potu. Na zádech mu vyrašila husí kůže. Otřásl se a nevěděl, má-li pokračovat ve vytírání chodby, či vzít nohy na ramena. Nebylo však kam utéci. Venku řádila bouře, sníh hustě padal a vytvářel neproniknutelnou stěnu, ve které zmizelo celé okolí ústavu i s nedalekými kopci. Blesk stíhal blesk. Uvnitř také nebylo tak bezpečno, jak si Steave původně myslel. Kdesi se ozývalo hlasité klapání nohou, které vydávaly nemocniční umělohmotné návleky na obuv. Čas od času do tohoto zvuku zapištělo špatně promazané kolečko vozíku, které přepravuje pacienty mezi pokoji a sály ve špitále. Tu a tam se ozvalo třískání dveří v průvanu. Ne všechna okna byla již zasklená a studený vítr vnikal do stavby, aby ji týral a trýznil. Steave nebyl strachem schopen pohybu.

>Ježíšek umřel, Steave!< slyšel temný hlas. >Už nic nedostaneš! Nemáš nikoho! Jsi sám...<

Zdálo se mu, že bouře zůstala viset nad komplexem budov zrušené psychiatrické léčebny. Žádný další výkřik se již neozýval. Jen tiché škrábání po zdi a podivné zvuky, které snad nevydával ani člověk. O koho šlo? Možná o ďábla, vylézajícího z Pekla na místa, kde lidé bezdůvodně trpěli! O bytosti z jiného světa? Chodba byla stále bez života. Všechen šramot ustal jako mávnutím kouzelného proutku. Co bude teď? Zeptal se Steave v duchu. Další blesk ozářil chodbu. Jemu se zdálo, jako by na obou koncích někoho viděl. Shrbené bytosti, šourající se pomalým krokem k němu. Steave nemohoucně přešlapoval na místě a nevěděl, co si má počít. Na konci chodby, ke kterému byl čelem se objevil vánoční stromek. Na jeho větvičkách se rozzářily svíčky, aby vzápětí celý stromek shořel v oblacích dýmu, odkapávajícího vosku a praskání dřeva. Pak stromek tiše zmizel, jen ten štiplavý kouř se ještě chvíli povaloval u stropu chodby.

>Jsi na řadě, Steave, přišel tvůj čas! Přišli jsme tě obdarovat, Steave...<

Zakryl si uši a snažil se necítit ten odporný puch, který jej bodal do nosu a nutil k dávení. Další blesk a hrom otřásly jeho duší i myslí. S každým bleskem byly tyto bytostí blíže a blíže. Dveře všech pokojů, normálně zamčené, se s rachotem otevřely. Nikdo z nich však nevyšel. Namísto kohokoliv na něj jen zírala vyzývavá temnota. Další zablesknutí. Tentokrát uhodilo velmi blízko, protože se žádný hrom neozval. Steave čekal, že jej ony strach nahánějící bytosti už mají, když tu se rozplynuly v šeru. Ano, spatřil světlo a s ním dalšího tvora, který se rázným krokem blížil k němu. Čekal další hořící stromek, či onen tajemný a strach nahánějící hlas. Pak se s leknutím otočil...

„Steave!“ zakřičel na něj jeho nadřízený. „Co tu sakra děláš? Máš to mít už dávno hotové!“

„Ale... Já... Něco jsem tu viděl, pane Same!“ řekl nejistým hlasem. „Jako by tu strašilo... Jsou přece Vánoce, nebo ne?“

„Tobě straší v hlavě!“ zašklebil se Sam a přiložil si svítilnu k obličeji tak, aby mu jen z části osvětlovala tvář. Steave leknutím takřka poskočil. „Jsi baba, Steave! Posraná baba!“

„Něco tu je!“ řekl mu muž s mopem a kbelíkem na kolečkách. „Viděl jsem to... Viděl jsem hořící vánoční stromek!“

„Kdo otevřel všechny ty dveře?“ zeptal se jej Sam. „Ty máš klíče? Nikdo nemá klíče od všech místností od doby, co to tu zavřeli! A ty panty jsou tak rezivé, že by s nima nikdo neotočil...“

„Já to nebyl!“ bránil se Steave. „Jsou tady a mluvili na mě jménem...“

„Vážně?“ zeptal se jej znovu Sam. „Měl jsi říct, že ti straší ve věži! Neměli jsme tě brát...“

Kdesi znovu uhodilo. Vítr lomcoval chatrnými okny budov a skrze jejich popraskaná skla zanášel do staveb neskutečně veliké sněhové vločky. Teplota uvnitř budov začala pomalu, ale jistě klesat pod bod mrazu. Proč vlastně Steave vytíral tu chodbu, když bylo všude plno špíny, povalujících se trosek a prachu? Možná jej ostatní chtěli zaměstnat nějakou prací, aby nebyl svědkem událostí, které měly zůstat utajeny. Štědrý den byl přede dveřmi, určitě by všichni byli raději doma s rodinami a neprováděli zde kdejaké kousky v budově, kterou posedl snad samotný ďábel...

„Ne, pane, já ne! To oni, byli tady a přišli si pro mě!“

„A kdo?“

„Bytosti z Pekla!“ pokřižoval se Steave. „Přišly si pro mne, pro mou hříšnou duši...“

„Moc se díváš na horory!“ uchechtl se. „Tak kdo ty dveře otevřel?“

„Oni!“ řekl Steave znovu.

„Ale hovno...“ řekl Sam a zvolna přešel až k otevřeným dveřím do jednoho z pokojů. Světlo jeho svítilny však ani zdaleka neproniklo dovnitř, ať se snažil sebevíc. Další blesk a další hrom otřásly budovou. Vítr se opíral do stěn, oken i střechy tohoto křídla a snažil se stavbu vyvrátit ze základů. Sam se odvážil udělat několik kroků dovnitř místnosti. Byla veliká, kdysi plná lůžek, nyní však na její podlaze s rozbitými dlaždicemi, kusy cihel a zbytky kovových postelí, nic jiného nebylo. Zdálo se mu, že slyší veselý a táhlý dívčí smích. Otáčel se kolem sebe, ale neviděl nic jiného, než oprýskané zdi a podlahu plnou harampádí. Pak se kdosi zasmál znovu! Měl pocit, jako by chodil po rozbitých vánočních ozdobách. Tu a tam spatřil nerozbalený dárek, který byl ušpiněný léty napadaným prachem. Jen ty mašličky vypadaly jako nové...

>Steave!< ozval se podivně chraplavý hlas. >Jdeme si pro tebe!<

„Same? To jste byl vy, pane?“

„Já ne!“ řekl mu Sam a otočil se, aby mohl odejít z místnosti. Když tu před ním povstala podivně shrbená postava s pařáty namísto rukou a slintajícími ústy bez zubů. „Co mi chcete?“

>Ty nejsi Steave< řekla postava. Smrděla jako týden stará mrtvola ponechaná jen tak ledabyle napospas slunci. Samovi se zvedal odporem žaludek. Postava se zašklebila a přejela mu jedním z kostnatých prstů po tváři. >Sladké a líbezné masíčko!<

„Já tu jen dělám...“ řekl jí Sam a pomočil se.

>Jenom chčij, bude toho v tobě méně!< zasmál se vyvrhel z Pekel. >Času je málo, bouře brzy pomine! A ty půjdeš s námi...<

„Já nejsem Steave!“ řekl Sam napolo zničený hrůzou. „Jsem Sam... A nikam s vámi nejdu, zítra musím slavit s rodinou... Budou Vánoce!“

>Narození Vykupitele? My víme, ale Vánoce nebudou již pro tebe! Víš to? Budeš pro nás hezký dáreček... Už dlouho jsme nedostali žádný pořádný dárek... Je nám smutno... Děsíme se vlastní prázdnoty... Budeš náš až do konce...<

„Nic jsem neudělal!“ zhrozil se Sam, ale nemohl udělat jediný krok. Světlo jeho svítilny zhaslo a on se ocitl spolu s onou zapáchající bytostí potmě. Slyšel jen dunění větru a hromů a divoké sténání staveb ústavu, které snad jen silou vůle odolávaly zubu času. Kdesi se znovu zasmála mladá dívka. „Nepatřím k vám...“

>Ale... Tvá duše je hříšnější než ta jeho!< řekla mu bytost z jiného světa. >Už nebudeš smilnit s mladými dívkami a strkat jim ten svůj odporný ocas snad do všech děr v jejich mladém těle!<

„Já...“ bránil se Sam. „Jak to víte?“

>Na oplátku budeme své ocasy strkat my do tebe!< zasmála se bezzubá postava a chytla jej svým pařátem pod krkem. >Půjdeme, Steave počká! Šťastné a veselé... Budeme si užívat!<

„Spravedlnost...“ vykřikl přidušeným hlasem. „Ony to chtěly...“

>Tys to chtěl, chlípný Same... Spravedlnost existuje!< rozesmál se vyvrhel z Pekel. >Konečně ukojíš svůj chtíč navěky!<

Další blesk udeřil do starého rezivého hromosvodu. Budovou otřásly sloupce vzduchu ze vzdálenějších elektrických výbojů, které končily svou cestu kdesi na svazích přilehlých kopců. Steave stále stál na stejném místě, kde jej Sam zanechal. Po strašných tvorech z jiné dimenze zůstaly jen odporně vypadající a páchnoucí cákance. Steave myslel na to, že bude muset tuto chodbu vytřít ještě jednou. Sněžení zvolna ustávalo a vítr přestal týrat zpola vysypaná okna, která držela v rámech jen silou vlastní vůle. Dveře všech pokojů se tiše zavřely, až na ten, do kterého vešel Sam. Na podlaze v opuštěné, troskami a prachem zanesené místnosti ležela jen jeho svítilna. Slabě poblikávala a dávala na srozuměnou, že je nejvyšší čas ji znovu nabít. Zdálo se mu, že slyší cinkot rolniček. Usmál se. Jeho úsměv však vypadal spíše jako škleb nějakého skřeta z fantasy příběhu. Nedaleko od něj ležel zapomenutý dárek. Bylo mu divné, že si jej nevšiml dříve...

„Pane Same? Jste tady?“ zavolal nejistě do pokoje, když se odvážil překročit jeho práh.

Bouře zvolna odcházela za horizont. Osamělé ledové sněhové vločky naposledy zabubnovaly na špinavá skla oken. Ještě poslední kroky odněkud nikam otřásly jeho duší. Prach ze stropu stále padal v neviditelném závoji, jako by chtěl soupeřit s deštěm za zdmi této budovy, která byla kdysi plná nelidského utrpení těch, kteří svou duši prodali Ďáblu. Sam se pomalu přesunul k zvolna zasychající louži čísi moci a zvedl svítilnu, která již jen slabě zářila. V místnosti, mimo něj, nikdo jiný nebyl. Sam se propadl do země. Steave pocítil ve svém srdci klid a mír. Děs, který jej doprovázel byl na okamžik pryč.

>Máš tu od nás dárek, Steave!< řekl mu kdosi a jej takřka píchlo u srdce. Roztřásl se. Pokoj a mír byl jen chvilkovou záležitostí. Znovu se mu takřka podlomila kolena. >Otevři jej... Je pro tebe!<

Steave uslyšel znovu ten nelidský smích a chytil se za hlavu. Netušil, jak dlouho se točil v onom pomyslném kruhu. Přestal vnímat čas i prostor. Ocitl se na samém okraji svého bytí mezi životem a smrtí. Viděl to, odkud se Sam již nemohl vrátit a na celém těle mu vyskočila ona pomyslná husí kůže a stál kdejaký chlup. Pak vše ustalo. Z transu jej vyrušily čísi kroky. Popadl svítilnu a čekal. Takřka zapomněl na dárek, který ležel vedle něj. Sehnul se a vložil si jej do kapsy. Byl malý, ale jemu se zdálo, že má pro něj nepředstavitelnou cenu.

„Je tu někdo?“ zakřičel čísi hlas a Steave se leknutím takřka sesunul na špinavou podlahu. „Tak je tu někdo, zatraceně?“

„Tady jsem!“ vysoukal Steave ze sebe nevýrazným hlasem.

„Kde je tvůj šéf, parchante?“ zeptal s jej muž v obleku.

„Odnesl jej ďábel!“ řekl mu Steave. „Za jeho hříchy... Viděl jsem jej!“

„Koho?“ nechápal jej dobře oblečený muž. „Kde jsou všichni? Byl vás tu plný barák...“

„Plný barák?“ nechápal Steave. „Byl jsem tu sám se Samem!“

„Ne, bylo vás tu třicet a dělali jste tu práci pro mne!“ řekl mu muž v obleku. „Co se stalo v té bouři, Kriste pane!“

„Byl tu ďábel se svými poskoky a všechny je odnesl sebou...“ blekotal Steave a když vyšel na chodbu, zakopl o kbelík na kolečka, vylil jeho obsah na podlahu a potřísnil muži jeho drahé boty onou černou břečkou.

„Kurva, chlape!“ zakřičel muž v obleku a bouchl jej holí po hlavě. „Ty boty něco stály! Naposledy se tě ptám...“

Temné mraky odpluly kdoví kam a poslední blesky zkřížily oblohu. Zvuk hromů neustále slábl, až zmizel docela. Muž v obleku, se díval na jeden z temných koutů místnosti a nemohl se pohnout z místa. Vsadil by celý svůj život, že někoho viděl v temnotě pokoje, do které začalo zvolna dopadat světlo skrze špinavá skla oken. Viděl shrbenou postavu ukazující na něj svým kostnatým prstem. Bytost se zachechtala, ale její křaplavý hlas slyšel snad jenom on samotný. Steave na něj jen tiše a nevěřícně zíral.

„Stalo se něco, pane?“

„Nic,“ řekl mu muž a odešel zvolna k východu. „Ukliď to tady!“

„Ano, pane!“ kývl Steave hlavou, ale vsadil by krk, že ve vzduchu ucítil vůni exkrementů. Možná se pán v saku podělal strachy z toho, co viděl v místnosti s otevřenými ústy, jak vypadaly na první pohled otevřené dveře, které se před Steavovým zrakem pomalu a neslyšně zavíraly.

„Šťastné a veselé!“ zakřičel za ním Steave a rozesmál se. Připadal si jako šílený. Levou rukou nahmatal v kapse svého špinavého pláště onen dárek z temnot. Stále tam byl. Otřásl se chladem a položil vybitou svítilnu na zem, aby se dal do uklízení chodby, která byla v snad ještě horším stavu než před sněhovou bouří. „Šťastné a veselé, Steave!“

Steave se rozchechtal na celé kolo a pomalým krokem šel k blízkému umyvadlo, aby do kbelíku nalil špinavou vodu z kohoutku, z kterého neustále odkapávala voda. Nevadilo mu to. Vzal do ruky mop a dal se do vytírání chodby. Jeho hlas se nesouvisle nesl opuštěnou chodbou. Mop pomalu a rytmicky tancoval na podlaze a namísto toho, aby vytíral špínu z popraskané podlahy, zanášel do spár mezi kachličkami další nečistoty v podobě páchnoucí vody z kbelíku na kolečkách. Neznámá dívka se ještě jednou zachichotala a pak i ona zmizela za hradbou času...

Steave možná potkal samotného ďábla, možná také ne. Kam zmizelo třicet lidí, se již nikdo nikdy nedozvěděl. Jisté je jen jedno, ona tajemná, opuštěná a zvolna chátrající budova tam ještě stojí v kopcích mezi stromy. Možná čeká na další pořádnou bouři, aby z děr v jejím těle znovu na svět vylezli hrbatí ďáblové, čekající na své další oběti. Čas plynul. Steave také zmizel a na opuštěné chodbě zbyl jen špinavý zrezivělý kbelík s gumovými kolečky. Nikomu to nevadilo. Nikdo zde také nebyl, aby měl proti tomu nějaké námitky a bývalé stavbě psychiatrické léčebny to bylo jedno. Nyní byla zapadaná sněhem a osamocení psi tiše vyli na Měsíc, který vyšel zpoza trhající se temné mraky. Takřka již nesněžilo.

Zdálo se, že to ještě nebyla poslední kapka a ďábel pořád vyčkává na svůj čas. Tiše a neúnavně. Jen občas se opuštěnou stavbou ještě stále ozývá nelidský křik a tiché šramotivé kroky bloudí po potemnělých chodbách. Možná duše zemřelých pacientů hledají své dárky. Kap, kap, kap... Stéká voda z kohoutku. A pak, jako by si to sám ďábel rozmyslel, vše ustalo a voda se zastavila na samém konci kohoutku a zůstala viset jako poslední kapka. Byla černá a páchla po zkažené vodě. Nevýrazné světlo se od ní odráželo, dokud nespadla se zaduněním do zaprášeného umyvadla a nezmizela v odtoku, jako opravdu poslední kapka, vytékající z tohoto kohoutku. Ne však poslední na Světě!

>Šťastné a veselé, Steave!< neslo se budovami spolu se skřehotavým hlasem. >Najdeme si tě, ať budeš kdekoliv... Příště! A opatruj si svůj dárek...<

K-a-p! Poslední kapka dopadla se zaduněním tisíce vodopádů do špinavého umyvadla a jen ten, kdo by se pozorně díval a naslouchal, mohl v ní vidět ďábla a slyšet jeho smích v jejím dopadu. Ale nenechte se zmást, stále číhá v temných koutech a vybírá si své duše podle jejich hříchů. Osamělé a ztracené stavby jsou jeho druhým domovem. Libuje si v lidském utrpení a bolesti. Vyhledává války, nemoci a hlad. Vše, při čem lidské duše trpí v nevýslovných bolestech, aby naději proměnil v beznaděj a lásku v nenávist! Byla to jeho práce. Avšak v jistý čas musí i on samotný na malý okamžik ustat ve své práci. Avšak i v tuto dobu hlodá v duších a myslích všech lidí a čeká na svou příležitost.

A Steave? Možná vytírá zase jinou chodbu v jiném domě, možná je také již v Pekle. Ale dokud budou lidé lidmi, nepřestanou vylézat ony podivně shrbené postavy ze stínů a brát si své oběti podle jejich skutků. Šťastné a veselé! Radujte se a užívejte si pokoje, dokud ďábel samotný tiše dřímá ve svých hlubinách beznaděje, zoufalství a utrpení! Možná jej jednou někdo skutečně porazí a všichni, kteří padli do jeho osidel budou vysvobozeni z otroctví a dostanou konečně svobodu! Pokoj lidem dobré vůle...

/Konec/


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 6 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 26 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 54 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 1:12:16 Odpovědět 
   27. 06. 2014

Tajemná atmosféra. Nejvíc povedené přímé řeči u bytosti z pekla, jak volá na Steava.
Vsadím se, že samotný autor neví, co je v dárku. Chtěl nechat trochu tajemna. Truchu neodkrytého tajemství.
 ze dne 01.08.2014, 15:08:42  
   Šíma: Zdravím.

Jsem rád, že se líbilo. Co je v tom dárku? To bych také rád věděl.
 sirraell 01.02.2008, 13:38:00 Odpovědět 
   Mam par otazek:

Jake kamna byly v pokojich? Elektricke? Protoze jakekoliv jine potrebuji komin. A proc tam vubec byly, kdyz se budova nepouzivala?

Taky jsem jeste neslysela a snehove bouri s blesky. Blesky v zime jsou velmi vyjimecne a objevuji se jen pri vyjimecne teplem pocasi a jedine kdyz prsi. Snih a ble4sky se opravdu vylucuji...
A pokud blsek uhodi blizko, tak hrom muzeme slyset skoro zaroven. Hrom obcas neslysime, kdyz uhodi hodne daleko.

jako by chtěl soupeřit s deštěm za zdmi - Tak prselo nebo snezilo?

A co bylo v tom darku? Ja mam sve tuseni, ale tuseni nestaci, ja chci vedet...

Davam jednicku, protoze hodnotim jako autor, ne jako redaktor. Strasidelne to bylo a az na tech par detailu a i napadite...
 ze dne 01.02.2008, 15:12:16  
   Šíma: Ještě k tomu dárečku! Možná to tušíš, ale možná to ani sám šíma neví, nebo se dělá zajímavý, kdo ví? ;-) Hezký den!

P.S. Jsem rád, že mě tu a tam někdo "rozebere" (tedy nějaké to dílko) takřka až na atomy a ptá se, proč a jak! Díky! :-D
 ze dne 01.02.2008, 14:51:53  
   Šíma: Ahoj, sirraell! Díky za zastavení a komentář! ;-)

Blesky ve sněhové bouři se nevylučují a už jsem nějaké zažil (tedy ty sněhové bouře s blesky). Pokud blesk uhodí dost blízko, zní to jako prásknutí bičem! Vedle našeho baráku (u sousedů) uhodilo do sloupu elektrického vedení a jim shořely dráty i se "sekundárními pojistkami" a v baráku jim odešla televize a ještě něco! Nic pěkného! Takže jim měnili vedení od sloupu až k baráku, včetně pojistek (nemyslím těch uvnitř domu, kde jsou také ty elektrické hodiny - elektroměr)...

Jaká byla kamna v onom domě? Patrně klasická, tedy ne elektrická, čert ví! Neřeším to, možná bych měl! ;-) A ještě k té bouři! No, možná padal sníh s deštěm! :-DDD

P.S. A co bylo v tom dárečku! Neřeknu... Ne a ne! ;-) Ještě jednou díky a pa! A díky za kritiku a výhrady! Píšu si...
 lucinda 07.01.2008, 12:42:53 Odpovědět 
   Dost dobré! Přečetla jsem si to až dnes a nelituji ;-) Příjemně mne to děsilo i pobavilo.
Zvláště větička: ... zítra musím slavit s rodinou... Ta mne na okamžik z děsuplných pocitů vytrhla a domem se rozlehl můj smích :-)))) Opožděně za 1
 ze dne 07.01.2008, 14:35:23  
   Šíma: Díky za návštěvu a komentík, jsem rád, že se Ti dílko líbilo! ;-)))
 Nancy Lottinger 04.01.2008, 15:48:13 Odpovědět 
   Wow, ještě, že to čtu až teď, jinak bys mi pokazil Vánoce :-D Ale nemyslím to zle - příběh je velice zajímavý a dobře se čte. A co teprv ten nápad! Nemůžu říct, že bych se přímo bála, ale vyvolávalo to ve mně zvláštní pocity...

Chyby tam němáš - nebo jsem si jich nevšimla - kromě čárek. Je jich tam hromada navíc a hromada jich tam chybí :-)

1
 ze dne 04.01.2008, 16:39:34  
   Šíma: Díky za návštěvu a komentík! ;-) Jsem rád, že se ti to líbilo!

P.S. Takže čárky? Hm... No, jo, zase ti podvratní skřítkové! Nesmím s nima při psaní pít, potom nevím, co dělám! :-DDD
 Tomáš P. 30.12.2007, 18:51:13 Odpovědět 
   Pěkný příběh! Konec bych tam i nechal, jen bych trochu rozvinul Sama a "toho nevětšího bosse ; )". Připadali mi tak trochu zvláštní, zvlášť ten druhý... Taky nerozumím proč tam má na vánoce uklízet 30lidí, když už je léčebna dávno zrušená...
No nic, pěkné to bylo, jen takové PéeSko: Pokud si měl na mysli to jméno, které já, pak je to Steve a ne Steave ; )
 ze dne 01.02.2008, 13:30:36  
   sirraell: Mam kamarada, ktery se jmenuje Steave. Zalezi na rodicich, jak ti napisou jmeno do rodneho listu.
 ze dne 30.12.2007, 19:00:20  
   Šíma: Díky za návštěvu a komentík, Tomáši! ;-)

P.S. Sám nevím, co tam těch 30 lidí dělalo a kam všichni zmizeli! Steve? No, asi máš pravdu, já si jen nemohl vzpomenout, jak se to jméno píše (také jsem mohl svému hrdinovi dát nějaké jiné jméno, třeba Sam a byl by pokoj), nakonec je to jedno... Ale díky za upozornění! Jo, jo... :-DDD
 Dědek 26.12.2007, 23:40:44 Odpovědět 
   Takový hororek na Vánoce, to je docela roztomilá nadílka.
 ze dne 26.12.2007, 23:44:21  
   Šíma: Díky! :-DDD
 Maximillian 26.12.2007, 19:02:14 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Maximillian ze dne 26.12.2007, 18:50:52

   Nemáš vůbec zač, rád si přečtu povedené dílko. A myslím, že tady by to bylo vážně nejlepší. Ztratilo by to ten ukecaný a do kontextu dost nepřirozený ráz posledních pěti odstavců - mně to přišlo, jako by patřily do jiné povídky :-) Ale jen můj názor
 ze dne 26.12.2007, 19:03:27  
   Šíma: Díky! ;-))) Hezký večer! ;-)
 Maximillian 26.12.2007, 18:50:52 Odpovědět 
   Velice povedeně napsané dílko, snad jen konec mi k celkovému vyznění nesedí svojí výrazností, ale to už tady někdo říkal. I přesto chválím, dávám jedničku a na drobné chybky nehledím =o)
 ze dne 26.12.2007, 18:55:09  
   Šíma: Díky za zastavení a komentář! ;-) Zajímalo by mě, kde bych to měl odťať, tedy ufiknout? :-DDD Ještě jednou díky a jsem rád, že se dílko líbilo!

P.S. Možná za touto větou? >Neznámá dívka se ještě jednou zachichotala a pak i ona zmizela za hradbou času...< (Je to asi čtyři odstavce a "jednou přímou" řečí od konce...) ;-)

PF 2008! ;-)
 amoska 26.12.2007, 16:04:00 Odpovědět 
   Brrrr, horor! K Vánoční náladě mi sice neladí, ale každý si cítí po svém. Byla jsem úplně popletena tou sprškou nepříjemností, na mne někdy až krajních. Ovšem napsáno sugestivně s báječnou fantazií.
Souhlasím s tím, že konec měl být useknut a neměl vyznít do klidu a poselství. Trochu rozmělnil napětí, a když už, tak už! Jen je nech, ať se bojí! Příště prosím skřítečky, pro pochutnání, ano?
U mne jsi pokaždé 1.
 ze dne 26.12.2007, 16:53:15  
   Šíma: Díky, milá amosko za zastavení a komentář! ;-)

P.S. S tím koncem... No, možná jsem to měl opravdu seknout, ale když jsou ty vánoce, myslel jsem si, že takový odlehčený (malinko pohádkový konec) nebude vadit... Jeden si musí asi rozmyslet, zda-li chce děsit, nebo ne... :-DDD Každopádně díky za návštěvu a jsem rád, pokud se alespoň trochu líbilo! ;-)
 OH 24.12.2007, 10:30:25 Odpovědět 
   Zdar! Jako obvykle nehodnotím. Řikám si: Trochu Andělé všehomíra, trochu Vyhoďte ho z kola ven a nakonec takové to bu-bu, jako o Mikuláši. A vše dohromady Šíma?
 ze dne 24.12.2007, 15:14:13  
   Šíma: Tuším, milý OH, že o anděly (ani andělíčky) patrně asi nešlo! ;-)

Díky za zastavení a komentář! Mikuláš si sebou nebere žádné hříšníky, nebo snad ano? Hm............................. :-D
 čuk 24.12.2007, 9:09:11 Odpovědět 
   Skutečně hororové líčení s velmi sympatickým Steavem. Zaujalo mne až do konce,Sam mohl být trochu hororovější, mně by se líbilo všechno trochu drastičtější v kontrastu se Staeovou prací s hadrem
Zakončení takové to poučovací a vysvětlovací trochu příběhu ubližují, vypravěč je najednoui moc vidět
Snad trochu podobné věty vložit do knihy, kterou listují závany ďábělského větru a smích ve zdech to opakuje zkresleně. A nechat dům se zmenšovat a mizet v lidských hlavách ( lidské hlavě), odkud může kdykoliv vyjít a vybudovat svůj svět opuštěné hrůzy.
 ze dne 24.12.2007, 10:29:54  
   Šíma: Díky za zastavení a komentář! Jsem rád, že se Ti dílko líbilo!

P.S. Dům v hlavě? Více hrůzy? Hm... Tak nad tím jsem neuvažoval, nakonec strach přece vždy vychází z lidské mysli (hlavy, rozumu, či čeho)... Konec jsem měl utnout? Možná ano, sám nevím! ;-) Ještě jednou díky za nápady... ;-)
 amazonit 24.12.2007, 5:52:06 Odpovědět 
   pěkně zachycené, tajemné , místy napětí vskutku graduje a vtahuje čtenáře do příběhu, možná malá připomínka v posledním dlouhém dialogu bych tolik nejejovala... teda neužila tolika jej
 ze dne 24.12.2007, 10:23:53  
   Šíma: Jejda, že bych to s tím "jej" kapánek přehnal? :-DDD Díky, amazonit, za publikaci i milou kritiku! ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Navždy spolu
kuklajda
Benson
Intuista
Zvláštní modlit...
Charles
obr
obr obr obr
obr

Jedna z věcí
Francis Black
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr