|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28990 příspěvků, 4549 autorů a 303408 komentářů :: on-line: 13 ::
|
 |
|
:: Opus Pictus VII ::
| Překřížení |
| |
|
|
Stává se to i v lepších knihách: Autor se setká se svou postavou. Na autorském čtení, v divadelním sále, v přítmí hlediště, sporé světlo na jevišti, kde já, židle (na ní sedím), stolek, (o něj si opírám lokty a to, co držím je) kniha a z ní čtu: "To světlo k němu mluvilo, ale on tomu jazyku nerozuměl. Pokoušel se pochopit vzorec, rozluštit kód, ale nakonec to vzdal. Už mu bylo jasné, že člověk nemůže pochopit. Zaslechl volání čtvrtého jezdce. Prozřel. Rozlomil pečetě." Vzhlédnu od stránek a uvidím publikum: dva, tři, pět, osm, deset posluchačů, připomene mi to večer noc strávenou v hlubokém lese, spáče kolem ohně, jakási prapůvodnost, začátek vyprávění. A On: proč tu je? Kde vzal odvahu? Pamatuji si záblesk Jeho očí, kdy já v teple v přítomnosti mého jediného opravdového přítele Piva, kdy On v zimě v kalužích, neporozumí řeči očí, nevejde dovnitř, nedovolí skleněným dveřím, aby se otevřely a rozbouraly hradbu světů, nepřisedne si, protože se bojí, chce být vzdálen, nejasný, a přesto v mé moci. Domnívám se, jak studuji pohledy přítomných a zvažuji, zda má smysl číst dál, že mě nepoznal. Čím to asi je? Možná okolnostmi, špatným osvětlením, zlou náladou, mlžnou atmosférou. Nebo snad Jeho zmoudřením. Mohl poznat, že nemá smysl lekat se při každém pohledu do mých zorniček drobounkých jak tečka za větou. Třeba v jednom ze svých snů uviděl mé alter ego jako svého pokrevního bratra. Možná, že si ze slov uhnětl masku jako to dělali dělají nebudou dělat šamani severoamerických indiánů, pardon, domorodých Američanů, aby se chránili proti démonům. Jisté je však to, že teď, i když v šeru sedaček nejdou rozpoznat výrazy tváří, je vidět, jak se Jeho oči zapichují do mých, zarývají se, prolézají do myšlenek - oči se ptají: Co to všechno znamená?, Proč zrovna já?, Proč zrovna ty?, Kdo vlastně jsme my dva?, Proč tu jsme? A tak z mých úst zní závěrečné věty dnešního autorského večera - nečtu je, kniha tiše čeká: "Každá bytost, třeba Vy" ukážu na Něj "je zmnožena pohledy všech, kteří se na ni dívají - a to nejen bytost, ale i umělecké dílo. V některých případech je člověk sám o sobě uměleckým artefaktem, majícím nějakou funkci v kontextu díla, respektive světa." zmatení ve tvářích všech přítomných "A tak i knihu" ukážu na Ni "můžeme chápat jako živoucí bytost, protože s námi komunikuje, pokud ji čteme, je to golem oživený šémem autorovým, ano, homunkulus, se kterým se čtenář vypořádává, šotek, múza, dryáda, anděl či ďábel, i nástroj, ale vždy esence myšlenek. Na knihu, stejně jako na člověka, měníme své názory, rozčilujeme se kvůli ní, hádáme se o ni, sníme o ní, usínáme a spíme s ní, pomlouváme ji pokaždé, když není na blízku, upalujeme ji, stejně tak i stavím na piedestal vítězů. Jestli je tato kniha" ukážu na stolek, kde naslouchá "zázrakem či zrůdou, je mi jedno. Důležité pro mě, jako autora, je to, že existuje a je schopna se vkrádat do myslí čtenářů. Jestli je vnímána jako skřet nebo jako múza, je věc vedlejší. To je vše, co jsem dnes chtěl říci, a děkuji všem statečným za pozornost. Nashledanou." Zatímco se rozcházeli - a On odcházel jako poslední, otočil se ke mně a položil další otázku, ale ta už nešla dešifrovat - přemýšlel jsem nad tím, co jsem řekl a neřekl a zatajil a také o tom, že hlína a z ní uválený šém ha m´foráš bude něco, co se octne v rukou Hrdiny.
:hcáhink hcíšpel v i ot es ávátS Postava se setká se svým autorem. Prý První kniha o všem a o ničem to zní zajímavě název mi něco připomíná jak to tenkrát kdesi kdosi cosi pravil jak jsem dnes šel po ulici stařenka s vnukem děti přestaly pomáhat stařenkám s taškami stařenky začaly pomáhat dětem s taškami mládí vpřed stáří vzad už na skautingu jsme se před lety učili dobrým skutkům tak se tomu říkávalo teď když mi bude dvacet jsou jen skutky ani dobré ani zlé prostě tak třeba skutky skautských oddílů nahánět uprchlé stařenky do transportů už přestaly pomáhat vnukům vnuci začali pomáhat pro dobro vlasti a ekonomického růstu už to umím vyslovit jsem dospělý člověk pořád mám v hlavě vzpomínku na chvíli nevím proč si takovou marginální záležitost pamatuju podivného pána tehdy to pro mě byl pán protože mi bylo sedm nebo osm let který znal mou mamču pak se mi ztratil v davu chtěl se mnou na zmrzlinu nebo na pařížský dort tehdy se s tím začalo deportace důchodců státu se ulevilo můj děda tehdy zmizel nikdo ho už nespatřil babička těsně před tím než ji vřeštící odvezli snila o něm jak ji vábí do krajiny plné stromů a slunce byl jsem v první nebo v druhé třídě pančelky nám vyprávěly o velké chytrosti pana prezidenta a jeho rádců opíraly se o katedry a obracely oči v sloup skoro omdlévaly při pomyšlení nevím na co pak obracely zbožné pohledy k portrétu otce vlasti nahoře u stropu tradice už od dob před oběma světovými bude třetí říkávali říkávají štamgasti zahrabaní v prázdných půllitrech psi vylizují zbytky teď ten chlapík na jevišti chce se mi spát ale slušnost mi nedovolí směšně vážný vždyť je mladý o něco starší než já tak proč není hej proč není do skoku mládí vpřed ale počkat něco na jeho pohybech mluvě očích už viděno nevím kdy jak a za jakých okolností něco tu je už se mi nechce spát sleduji jeho obličej oči teď jsem zachytil jeho pohled jsem uvnitř ukazuje na mě nevnímám ho nejsem žena abych stihl oboje soustředím se jen na panenky něco povídá slyším jen zlomky knihu dryáda jedno vše pozornost nashledanou vše ostatní se vytrácí někdo ruší spojení nedokázal jsem si vzpomenout nebo spíš si uvědomit kde jsem viděl tu tvář čtení skončilo kniha o ničem mě nezajímá jdu si po svých ale nezbavím se pocitu jakéhosi nevím jak to popsat jen podivnost ještě se po něm ohlédnu a vidím mladou ale už unavenou bytost člověka zničeného sebou samým zdrceně sedícího na židli v prázdném sále jen se svojí knihou o všem ale je to jenom můj pohled.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 2.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 4 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 6 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
Dita Mocků
|
|
| (21.5.2012, 13:44) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
