|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28990 příspěvků, 4549 autorů a 303408 komentářů :: on-line: 14 ::
|
 |
|
:: Proti vodě plouti 4. díl ::
 OH |
publikováno: 22.12.2007, 23:53
|
Podzimní love story, na jehož pozadí jsem se pokusil vykreslit, jak těžké je ke břehu doplout a jak lehké je od něho odrazit.
(Kdyby tam kdokoliv viděl pravopis. chyby, ať mi je prosím napíše.) |
| |
|
|
"NO JÁ BYCH TĚ Asi měl přes ten prách přenýst, ale zrovna dneska si na to nějak netroufám!"
Jirka před Alenou otevřel dveře jejich společného bydlení a zadíval se na ni.
"TÝ JO, SUPÉR! A má to nějakou kuchyni? A ložnici, nebo aspoň letiště?"
Jirka si pomyslel: No, tak letiště...Včera mi ta podlaha připadala jak letiště, ale na to se asi neptáš, co?
Aleně řekl:
"Když mi malinko pomůžeš, tak budem mít letiště, jaký si budeš přát, ale bude to chvilku trvat. Zatím budem muset zaimprovizovat na stojáka..."
S těmi slovy Alenu obejmul a pod tričkem ji pohladil břicho.
"Počkéj, ty bys furt! Musíš mi tu všecko ukázat a taky za kolik měsíčně to tu je?"
Alena ho odstrčila a vešla do bytu.
Za kolik měsíčně to tu máme, si chtěla říct kočičko, viď? Řekl si Jirka a začal ukazovat co a kde bude.
"Je to tu krásný, já řeknu našim, voni nám daj nějakej nábytek. Já už jsem si to s mamkou dohodla."
"A co teta? Jak bolo v tý naší metropoli?"
Zeptal se Jirka, posadil se do křesla, Alenu si přitáhl na klín a hlavu jí položil na prsa.
Alena se odvrátila, protože při vzpomínce na tu lesbu na záchodě, jí ještě pořád přepadal pocit odporu a viny.
Mohla sem jí taky vodstrčit a né držet jak nána pitomá. Na to, a taky co se dělo potom v baru, bych ráda zapomněla a Jirkoj to nikdy neřeknu. Příště se na Marcelu vykašlu...
"No, teta je na tom zas hůř, než minule... Ale vona je super, já ji mám ráda a JÓ, VOna tě chce vidět! Seš jí sympatickej, že mě prej konečně někdo vytáhne vod maminky."
"Okej, okej. Máš móc chytrou tetičků! Jó jo."
Broukal si Jirka a pomalu ji svlékal tričko.
Ve městě nastával všemi neoblíbený čas pravého studeného podzimu. Na krásu zbarvených stromů už si nikdo nevzpomínal a ani se o to už nikdo, na sychravým větrem zkoušených ulicích, nepokoušel.
Alena doma pomáhala matce umývat nádobí a přitom se rozmýšlely, jaký nábytek do nového bytu obstarat.
"Ať si to Alča rozmyslí a já pak řeknu Vénoj Malýmu, von mně to nechá bez daně a za nějakou slušnou cenu..."
Řekl jim Alenin otec a dál se věnoval sportovním zprávám.
"A budeš tam mít na čem vařit? Něco mu přece uvařit musíš, co by si vo tobě..?"
Podívala se Alenina matka s obavami na svoji dceru.
"Jéžišmarja, mamí!"
Odsekla Alena a vzpomněla si na tetiny řeči o matce v mládí.
To velký město je hrůza, tam člověk na chvíly nevydechne, ale zas...
Od té noci s Marcelou měla trapný pocit, ale současně byla i trochu pyšná, že na takovém mejdanu obstála. Od té noci ji cosi hřálo, měla pocit úspěchu, ale nevěděla z čeho pramení.
Uvědomila si to až v novém bytě, když se v něm poprvé s Jirkou na podlaze pomilovala.
Přítel Marcely, ačkoliv Alena o jejich vztahu pochybovala, protože před ní osahával jinou dívku, jí řekl, že má talent.
"Bys měla fotit, no fákt! Digitál a rozjeď to, šlapeš si po štěstí!"
Řekl jí Petr, když mu ukazovala fotky na svém mobilu. Měla na nich zachyceno pár momentů ze života ve městě.
Von byl zkouřenej, jako blázen! A já mu naletim na nějaký řeči o talentu, stejně na to ani neviděl. Takhle to asi valí do každý. Stejně, Marcela sedí vedle něj, von začne vosahávat tu vedle a Marcela se tomu ještě směje.
I když si Alena stále opakovala, že to od Petra byl jen opilý tlach, nešla ji představa digitálních fotografií z hlavy.
To bych si mohla dodatečně upravit, jak bych...
Na internetu vyhledala večerní školu digitální fotografie a jen tak pro sebe, si hrála s představou, že by na ní párkrát týdně dojížděla.
"Jenomže je to v tý naší metropoli, jak říká Jirka a já teď rozjíždim konečně nějakej život bez rodičů a to je důležitější než nějaký fotky!"
Stále si pro sebe polohlasem opakovala.
Nastěhovat skříně do třetího patra, jim pomáhali Aleniny rodiče. Byt se jim líbil a jak se Jirkovi zdálo, byli ochotni kdykoliv pomoci.
"No, tak ať se vám tady líbí a my půjdem, poď táto!"
Po kávě, kterou vypila v sedě na bednách, se Alenina matka rozloučila a odtáhla za rukáv svého muže, který si začal prohlížet malbu na stropě.
"Hele Jirko, kdybyste chtěli helfnout s vymalováním..."
Když Alena s Jirkou osaměli, podívali se na sebe ze za špagátem ovázaných beden a rozesmáli se.
"Alčo, ty tvý rodiče jsou celkem okej!"
Pronesl Jirka a začal se plížit k Aleně, že nový nábytek zrovna pokřtí.
"Hele, hele, dej si pohov! Jirko, já ti musim něco říct..."
Jirka ztuhl, napřímil se a s odvráceným pohledem pronesl: "No, tak tos to zvládla celkem brzo..."
"JÉŽIŠMArja, na co hned nemyslíš!"
Alena oběhla bedny a přitulila se k Jirkovi.
"Tak vo co de?"
"Jde o to, že bych chtěla dvakrát týdně dojíždět na kurs digitálního focení, a to bych pak spala u tety, v práci by to šlo zaří..."
Vychrlila naráz, co ji zaměstnávalo mysl poslední dny.
Jirka si sedl na bednu před sebou a s úsměškem odpověděl: "No jo, ale ty nemáš digitál..."
"NO TAK SI HO asi koupim, né?"
Odsekla Alena a Jirka si pomyslel: To to tady jako potáhnu sám, nebo co?
Potom se za Alenou vydal do druhého pokoje, kde seděla na posteli s výrazem, o kterém Jirka nevěděl, jestli se promění v pláč, nebo v další hádku.
"Hele Alčo, já ti ani náhodou nechci bránit v těch fotkách, jen jsem myslel, že teď potřebujem všechny prachy, jestli z toho tady chcem udělat byt..."
V těch fotkách, to je, jako kdyby řek v těch krámech ve skladu, pomyslela si Alena.
"Máma mi na foťák pučí a můžu to splatit, až to tu budem mít zařízený. Pochop Jirko, pro mě je to důležitý, já chci něco takovýho dělat celej život!"
Jirka si k ní sedl na postel, chytil ji za ruku a smířlivě dodal: "No, tak budu mít místo kancelářský myšky slavnou umělkyni, to taky není k zahození."
Alena si jen odfrkla: "Prdlajs umělkyni, je to na měsíc a jenom se chci naučit pořádně fotit, to je všecko."
Jirka šel po práci pomalu domů, kde na něho čekávala Alena, která přicházela z práce dříve. Dnes ale věděl, že je u rodičů, a tak do nového bydlení nepospíchal.
Když uslyšel hvízdnutí, otočil se a uviděl, jak na něho z druhé strany ulice mává Joska.
No jo, ty cvoku...
Přešel k němu: "Zdár Josef, tak jaks dopad v sobotu? Já byl ještě druhej den, jak dělo."
"Ty vole, když ty taky nemáš rozum! Jak do sebe začneš lejt ty Fernety a smažit jedno brko za druhým, tak..."
Josef mu mácháním rukama a cukáním celého těla ukazoval, co to s ním dělá.
"Ale na Soňus uďál dojem, ta po tobě teď jede, jak slepice po flusu!"
Jirka se zamračil.
"Pokud vim, tak sme tam jen seděli a pařili, žádný..."
Joska se začal naplno smát, až se po nich lidé začali otáčet.
"PREJ JEN PAŘILI! TY VOLE, FURTS JI LEZ NA kozy a kupoval panáky! A chtěls ji vyměnit s tou svou myškou... Hovno, poď na jedno tajdle na roh!
A táhl Jirku za ruku do herny na rohu.
Jirka si na baru objednal džus a poslouchal Josku, který mu vypravoval o lidech z OK Baru.
To už je všechno pryč, já s těmadle lidma už nechci mít nic společnýho... Říkal si pro sebe.
"Ty vole Jozef, představ si, co mi ta moje myška řekla. Prej se chce naučit s digitálním foťákem a chce jezdit dvakrát tejdně na nějakej podělanej kurs do City! A to já sem s prachama tak v prdeli, že už ani nekouřim..."
"No, to stačí jen zmáčknout, né? Co se jako chce učit? A nemá tam nějakýho vocasa?"
Josef se napil a s pohledem na pozadí barmanky si zapálil další cigaretu.
"Já nevim... Ale jestli mi chce zahejbat, tak ať si kvůli tomu proboha nekupuje nějakej pitomej foťák za devět litrů, zvlášť, když se ani nemáme z čeho najíst!"
Řekl Jirka s výrazem beznaděje.
Joska jen pokrčil rameny.
"No, tak vždycky ještě můžeš začít vojíždět tu Soňu, ta je..."
Jirka se podíval z okna, venku lidé začínali chodit v zimním oblečení, ze stromů se stávaly černé pahýly bez listí.
Safra, já nechápu, proč mam pocit, že nejde jen vo ten kurz. Proč mám pořád pocit, že ji to úplně zmněnilo, že sme teď na jiný koleji, než dřív. Jako bych ji už byl já a celej ten náš kvartýr spíš na vobtíž.
Vzpoměl si na Soňu.
Vona je to kus, ale dá každýmu a je úplně pitomá...
Opět stočil myšlenky k Aleně.
"Řikala, že pojedem na půl a teď abych ji říkal vo..."
Když Jirka otevíral dveře jejich bytu, ani nečekal, že by Alena už byla uvnitř.
"NAZDAR JIříčku, mám pro tebe dobrou zprávu!"
Alena stála uprostřed místnosti s úsměvem od ucha k uchu.
Jirka pomalu položil batoh s věcmi z práce na podlahu a obejmul ji.
"Alenko, ty moje myšičko, copaks na mě zas ušila?"
Odskočila od něho.
"Co-o? Já a něco na tebe šít, jo? Vůbec ne! Naopak, já si sem z domu přestěhuju počitač a když budu na tom kursu, tak můžem večer pokecat přes Skype, super né? Teta řikala, že sousedka odvedle je její kámoška a že od ní by to šlo!"
Alena jela vlakem do hlavního města na zahájení kursu a z okénka sledovala letící krajinu.
To je jasný, že tam asi budu za husu, ale já dobře vim, co chci. Celý roky jsem nemyslela na nic jinýho, než jak zobrazit ty svý pocity, ten muj názor, na ten náš bohužel většinou podělanej a zlej svět.
"Přistoupili prosím..."
Začala hledat jízdenku po kapsách, ale potom si vzpomněla, že ji má v peněžence v batůžku. Omluvně se usmála na průvodčího, který s připravenými kleštičkami netrpělivě čekal.
Proštípl ji lístek a odešel k dalším cestujícím.
A sakra fotografie je na to úplně vynikající, zachytit ten moment, kterej říká vo...
Přisedli si k ní nějací staří manželé, podívala se do jejich vrásčitých tváří.
Dycky jsem věřila, že jde zobrazit tvář člověka, aby to vo něm řeklo všecko, víc než jen..."
Já jsem se na to všecko snažila zapomenout, ale bylo to ve mně pořád.
Alena byla rozhodnutá večery, kdy bude spát u tety, strávit s ní. Pomoci jí s čím bude potřeba a Marcele nevolat.
To by zase dopadlo a musim ráno brzo vstávat.
S odporem si vzpoměla na tu příhodu na toaletě a násilím převedla myšlenky jinam.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 4 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 6 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
Dita Mocků
|
|
| (21.5.2012, 13:44) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
