obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Nic nezničí lásku tak jako ženin smysl pro humor."
Oscar Wilde
obr
obr počet přístupů: 2915295 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389845 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Převozník ::

 autor Tomáš P. publikováno: 15.12.2007, 12:24  
 

Na kraji louky se válí chuchvalce mlhy. Listí spadané již ze stromů a odváté do dáli s sebou odneslo všechnu jarní živost a zanechalo za sebou les mrtvolně bezbarvý. Ticho, které smuteční místo korunuje hrobovou atmosférou, bylo ještě před chvíli přerušováno zlověstným psím štěkotem.
Mlžným oparem prostupuje pracovně oděný muž. Rybářská vesta, oblečená přes zelenou budu, je zapnutá až ke krku. Muž, zoufalý touhou najít svého psa, se tmy nikdy nebál, ani když byl ještě malý chlapec, ale nyní ho představa blížícího se šera přímo děsí. Chtěl by přivolat svého psa a rychle zamířit domů, ale z krku, ztuhlého hrůzou, mu nevychází ani hláska a pes nikde.
Se staženým hrdlem míří na kraj lesa a konečně se mu daří prolomit tíživé ticho. „Chárone!“ volá. Jak absurdní to jméno najednou je. Byl by mnohokrát radši, kdyby ho byl pojmenoval Rex, Alík, nebo jakkoli jinak. Jen Cháron ne. Začínal cítit, že by se jeho miláček mohl stát i jeho Převozníkem... „Chárone!“ volá znovu. Skoro šeptá, tuší, že odpovědí mu bude zase jen ticho.
Kdyby věděl, co najde, už by nehledal.
„Chárone!“ muž se noří stále hlouběji do lesa. Lezavý chlad ho přemlouvá k návratu domů, muž ale zatíná zuby a pomalu kráčí dál. Vystrašeně se rozhlíží kolem sebe, v rostoucí tmě vidí příšeru nebo vraha se sekyrou za každým stromem.
Dýchá si do promrzlých rukou, lehce je protahuje, mne a strká zpět do kapes. Tma je čím dál tím větší, chlad lezavější a pes pořád nikde. „Chárone!“
Větvička mu křupe pod nohou, muž sebou vyděšeně cuká a připadá si jako hlupák. ´Co to má znamenat? Na podzim už sem tu byl tolikrát a takle posranej sem v životě nebyl!´
V nastávajícím šeru přivírá oči a mžourá kolem dokola. „Chárone!“ ´Už abych byl v teple. Sednu si k topení, dám si čaj, ne... Svařák. Svařák nebo grog. To bude pohodička.´
Opět si dýchá do dlaní a křičí: „Chárone!“ ´Pitomý psisko... Vylez už!´ žadoní v duchu. Prostupuje lesem, rozhlíží se kolem dokola a klepe se zimou. Za chvíli bude tma.

„Kde zas je!“ syčí žena a přechází nad děťátkem. To sedí na vysoké židličce a odmítá jíst nudlovou polévku. „No ták, Péťo, aspoň ty mi pomoz. Buď hodný a spapej tu polívku. Třeba dostaneš i koko,“ zastavuje nad ním, nabírá lžíci polévky a marně ji cpe synáčkovi. „Koukej jak je dobrá,“ se špatně předstíranou rozkoší srká nudle ze lžíce, nabírá další lžíci a snaží se mu ji vnutit. „Péťo,“ zkouší výhružný tón, „nenechám tě koukat na večerníček.“
„Tá-ta,“ fňuká Péťa a nešikovnými prstíky si protírá oči.
Matka bezmocně pustí lžíci do talíře. „No tak! Sněz to! Tatínek určitě brzo přijde a bude se moc zlobit, až mu řeknu jak jsi neposlušný! Udělej mu tu radost a sněz to! Když to nesníš, celý týden budeš chodit spát už před večerníčkem!“
„Tá-ta.“
„Proboha jez! Copak se nedokážeš najíst bez něj?“ Žena neví, jestli by se měla vztekat nebo plakat. ´Kde ten chlap lítá? Jestli přijde vožralej...
Pořád lepší, než kdyby se vrátil až ráno vod ňáký ženský.
Pořád lepší, než kdyby se nevrátil vůbec...´ Sedá si na chladné kuchyňské dlaždice a svírá hlavu v dlaních.
„Tá-ta...“

Černota už dávno pohltila krajinu. Muž přidává do kroku. Už se ani moc nerozhlíží po psovi, spíš se dívá, odkud na něj vyskočí vlkodlak. Kouří se mu od úst, ve tmě, mlze, hluboko v lese si vidí sotva pod nohy.
Kde právě je jen matně tuší. „Chárone!“ toho slova se chytá jako tonoucí stébla. Každý zvuk, který může kontrolovat, mu brání v tom aby se nerozběhl jako štvaná zvěř někam hluboko do lesa. Panický strach mu svírá hrdlo. Srdce mu buší stále rychleji, divočeji. Cítí se být naprosto osamělý, myslí na bílou náprsenku svého Chárona a na úsměv jeho Petříčka. ´Snad už spí... Už by měl... Nedal jsem mu pusu na dobrou noc... Snad ho Magda nakrmí... Vždycky to dělám já... Bojí se o mně Magda? Bude se zlobit? Do háje už abych ho našel...´ “Chárone!“ znovu přidává do kroku.

„Spi už!“ ječí matka a míří do koupelny. Nacvičeným pohybem otevírá skříňku se zrcadlovými dvířky a sahá pro platíčko prášků proti bolestem. Vymačkává tři růžové pilulky, hází je do pusy a vodou z vodovodu je zapíjí. Rukama se opírá o umyvadlo a vyčerpaně zírá do zrcadla. ´Kde je sakra!´
Péťa mezitím v ložnici znovu nabral dech a začíná ječet. „Mlč a spi proboha!“
Ještě jednou zkouší malého Péťu uspat, pod náporem řevu ale vzdává jakékoli další pokusy o ztlumení dítěte, zavírá ho v ložnici, míří do obýváku, zapíná televizi a jde si nalít sklenici whisky.
Ztěžka zapadá do starého ušáku a nepřítomně civí na konec zpráv v devět. >>...dnes v noci očekáváme extrémně nízké teploty, na některých místech v České republice teplota může nad ránem klesnout až pod patnáct stupňů pod nulou...<< hlásí moderátorka a vyzívá experta Českého Hydrometeorologického Ústavu, aby divákům u obrazovek vysvětlil, čím je to způsobené.

´Doprdele to je kosa!´ „Chárone, prosimtě kdesi?“ zuby mu mrazem cvakají, modré rty foukají do zkřehlých dlaní, muž se unaveně potácí lesem. ´Támhle už musí být ta louka! Odtud je to domů jen kousek, psa najdu ráno!´
Vydává se k tušené louce, v návalu euforie přidává do kroku a těší se domů. Magda ho sprdne, ale co na tom! Konečně si dá ten svařáček, zachumlá se do peřin a usne jako zabitej. A ráno se třeba hodí marod. To bude něco!
Klopýtá přes kořeny, přes kamení, každý krok šustí ve spadaném listí. Mlha se zvedla, měsíc mu osvětluje cestu a tak se mu jde skoro dobře. Na hloupý strach ze tmy už skoro zapomněl. Vykračoval si málem jako na odpolední procházce, ale dlouho mu to nevydrželo. Louka pořád nikde, chlad je stále silnější a o slovo se začíná hlásit únava. Jak by taky ne, když Chárona hledá už půl dne. Mráz mu běhá po zádech, s únavou se vytrácí naděje na nalezení louky a vrací nervozita.
´Ta louka už tu dávno měla být... Kde to sem, když ne tam? Co když jdu na opačnou stranu? Sakra! Já už chci domů...´ panika může být dobrý sluha, ale špatný pán. ´Neměl bych to otočit? Třeba najdu cestu zpátky... A co když nenajdu?´ zastavuje. ´Sakra sakra sakra... Kudy dál? Kdybych aspoň vopravdu tušil kde sem...´ „Chárone! Vylez! Kde si? Chárone!“ vyráží dál, směrem, kterým šel již předtím. Očima šmejdí okolo sebe. ´Támhle je něco bílýho! To je Cháron! To musí bejt ta náprsenka! To je Cháronova bílá náprsenka!´ „Chárone! Pocem! K noze!“ volá muž nadšeně a běží ke svému milovanému psovi.

„Ehm-mhm...“ Magda, Péťova matka a Petrova manželka, se sápe po nesnesitelně hlasitě drnčícím budíku. „Petře... Vstávej, jdi do práce...“ rukou šátrá po posteli, zjišťuje, že tam její muž není, a pomalu se jí se silou nákladního vlaku vracejí vzpomínky na včerejší večer. S námahou vstává, nazouvá si papuče a vydává se na prohlídku bytu. „Petře?“ prochází kuchyní, obývákem, i do dětského pokojíčku se dívá. Hledí na Péťu, jak spokojeně spí, z pusy mu visí dlouhá slina končící v loužičce na polštáři. Matka ho nepřítomně hladí a odchází.
Vrací se do ložnice a natahuje se do postele. ˇTaková zima dlouho nebyla, dneska si přispim... Petr tu neni, nemusim dělet snídani a stejně je furt tma...´ v ranní otupělosti nemá sílu se na manžela zlobit.

Když se Magda probouzí podruhé, sluneční paprsky si pohrávají s pramínky jejích vlasů, hodiny ukazují deset hodin dopoledních a Péťa je už zjevně taky vzhůru. Má nejspíš hlad a dává o tom světu hlasitě vědět. Petr pořád nikde. ´Tohle si líbit nenechám... S nim končim...´
Míří do dětského pokojíčku, hladí Péťu po vláskách a tiší ho. „Pššš... Hned ti donesu snídani.“ Dítě se alespoň na chvilku tiší, a řvát nezačíná ani ve chvíli, kdy mu maminka přináší přesnídávku. „Ták mistře... Snídaně s donáškou až do postýlky...“ usmívá se na něj, už se rozhodla a když věděla, co bude dělat, byla vždy vyrovnanější, jistější v kramflecích. Po snídani si balí pár základních věcí, balí i nějaké oblečení a spoustu hraček pro Péťu.
„Ták Péťo, jdeme za babičkou a dědečkem. Těšíš se?“
„Tá-ta?“
„Ne, Péťo, dědeček a babička. Pamatuješ? Byl si u nich v létě.“
„Tá-ta,“ začíná nabírat.
„Pššš... No ták. Táta tu teď není. Pojedeme za babičkou a dědečkem,“ ´Prosim tě Ptetříčku jestli začneš vřískat tak tě tu snad nechám a pojedu za nima sama!´ „Mají tam Chárona. Našeho Chárona. Copak ho nechceš vidět?“
„Haf?“
„Ano! Haf! Chárona tam mají...“ Magda se s úlevou usmívá, když vidí, že na Chárona se Péťa těší.

Magda, Petr ni Petříček netuší, že tu noc padl v okolí jejich obce teplotní rekord. Okolo šesté hodiny ranní se tam rtuť teploměru vyšplhala sotva k mínus osmnácti stupňům.

Na kraji louky, kousek za vesnicí, poletuje hejno černých havranů. Posedávají na holých větvích opadaných buků a hlasitě krákají. Opadané listí se skrývá pod jemnou vrstvou jinovatky a pavučiny vysoko v korunách stromů jsou ověšené lesklými korálky ranní rosy. Chladný vítr profukuje stébla uschlé trávy a slabé, skoro zimní slunce dotváří příjemnou atmosféru podzimního dopoledne.
Jeden havran se odtrhává od ostatních a vydává se do lesa za tušenou stravou. Chvíli pomalu proletuje mezi kmeny až konečně nachází to, co hledal. Přistává na mrtvé srně. Obezřetně po ní poskakuje, okolo sněhově bílé náprsenky směřuje k hlavě a začíná klovat do očních důlků.
V té zimě je tlející maso cítit zatím jen velmi málo, ale další a další havrani přistávají u dvojice zmrzlých těl. Někteří hodují na srně, jiní se k masu musí nejdřív probojovat přes zelenou rybářskou vestu muže, jenž jakoby hladil hrudník srny.


 celkové hodnocení autora: 97.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 9 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 24 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 74 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Hooky 28.06.2008, 11:25:46 Odpovědět 
   Dost smutné...:-( 1
 Naurowen 27.03.2008, 21:13:50 Odpovědět 
   Ještě minutku mi dej... Nadechnu se.:o) Protože tvůj příběh mě přiměl skoro nedýchat. Já pořád čekala nějaký zvláštní vysvětlení, ale tohle je mnohem, mnohem lepší, protože prostě... je reálnější. A nadpřirozený potvory ať skáčou jinde.:o)) Za jedna a dávám k oblíbeným, protože se k tomu jednou ráda vrátím.;o)
 ze dne 29.03.2008, 10:28:16  
   Tomáš P.: Je mi obrovskou ctí! Pevně doufám, že se k nějakému tvému dílku taky dostanu, ale ještě to potrvá (kdyžtak se připomeň ; )), teď totiž nestíhám číst ani svý oblíbený a ve vzkazníku mam asi 30 dílek, který prostě musim dohonit... ; )
 Planek 18.03.2008, 17:37:26 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Planek ze dne 17.03.2008, 16:23:27

   Pšt, to je tajný!
 Planek 17.03.2008, 16:23:27 Odpovědět 
   Krásně popsaná atmosféra, rozdělení příběhu na dva pohledy je celkem dobře zpracované, myslím, že tentokrát se ti to povedlo. -:)
 ze dne 18.03.2008, 17:37:02  
   Tomáš P.: Díky moc, navrácenče ; )
 Snílek 13.01.2008, 13:18:21 Odpovědět 
   Úplně mě to vtáhlo do děje - a to je pro mě úžasný pocit. Dík
 ze dne 14.01.2008, 16:11:25  
   Tomáš P.: Pro mne je úžasný pocit slyšet, že se něco, co jsem sám stvořil, líbí ; )
Díky : )
 Svetla 13.01.2008, 9:57:37 Odpovědět 
   Tomu se nedá nic vytknout. Dokonalé. 1
 ze dne 13.01.2008, 10:10:37  
   Tomáš P.: Mno, vytknout se tomu dá spousta věcí, ale děkuju moc : ) Moc potěší, slyšet něco takového...
 Hanulka222 29.12.2007, 16:49:59 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Hanulka222 ze dne 29.12.2007, 8:50:35

   Díky za ni... Ten můj pes je totiž celej černej... :-)
 ze dne 30.12.2007, 17:32:11  
   Tomáš P.: No, já bych psa nedoporučoval žádnýho, ale aspoň že tak :P
 Hanulka222 29.12.2007, 8:50:35 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Hanulka222 ze dne 28.12.2007, 16:05:31

   Samozřejmě co se týká zpracování, atmosféry a tak... :-) Live bych to rozhodně nezkoušela...
Není zač :-)
 ze dne 29.12.2007, 13:08:35  
   Tomáš P.: Rada: nekupuj si psa s bílou náprsenkou ; )
:P
 Hanulka222 28.12.2007, 16:05:31 Odpovědět 
   Krásně zpracovaný příběh, moc jsem si ho užila...
 ze dne 28.12.2007, 21:12:08  
   Tomáš P.: Díky moc, jen nevím, jestli je příjemné si takovýhle příběh přímo *užít* :P
:D
 m2m 27.12.2007, 2:41:57 Odpovědět 
   Pár chybek.
Mno...
Dobrá, Tome, asi budu znovu kurva, ale tentokrát Ti jedničku nedám :-)







*
 ze dne 27.12.2007, 11:26:37  
   Tomáš P.: :D Nějak ti to s tim nedávánim jedičky nevyšlo, ale nestěžuju si... :P
Díky moc : )

P.S.: Můžu se zeptat na ty chyby? Rád bych si to aspoň u sebe v kompu opravil... Ale jestli se ti to nechce hledat, tak se na to vykašli ; )
 Te Bi 15.12.2007, 15:05:11 Odpovědět 
   Moc pěkně napsaný...
Dvě úplně jiný podoby úzkosti přirozeně propletený a víc než přesvědčivě popsaný. I mrazivý to je a nejen kvůli těm mínus osmnácti. :)
Jo, fakt se mi to líbí.
 ze dne 15.12.2007, 21:51:43  
   Tomáš P.: Díky, tohle byl jeden z těch příběhů, který vznikal mezi rukama a klávesnicí, ne mezi rukama a hlavou. Ty bývají nejpřirozenější... : )
Eh, sebechvála smrdí! Jakobych nic nenapsal! ; )
 Šíma 15.12.2007, 14:12:42 Odpovědět 
   Hezké, Tome! ;-) Příběh se pomalu "valí" ve dvou dějových rovinách. Muž hledá svého psa s příznačným jménem a žena se stará o dítě! Oba netuší, co se stane a jak morbidní konec bude mít samotný příběh! Havran klovající oční bulvy, hm, pěkně nechutné... :-DDD Jo, jo, má to svou temnou atmosféru... Za Jedna!
 ze dne 15.12.2007, 21:47:47  
   Tomáš P.: Nojo, ten havran. Snad to je jediný kýč, který jsem tam vecpal. I když on se tam spíš vecpal sám, já mu jen nebránil... :D
Díky, Šímo! Takový koment vždy potěší... ; )
 Maura 15.12.2007, 12:23:21 Odpovědět 
   Velmi působivé, tato povídka mne zaujala a jistě si ji ještě přečtu. Má úžasnou atmosféru.
 ze dne 15.12.2007, 21:44:57  
   Tomáš P.: Díky moc za úžasně rychlou publikaci! Budu rád když sem ještě přijdeš a jsem moc rád že tě povídka zaujala. : )
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Zorie ze Střeko...
Zirvith Snicket
Ve znamení kord...
Zirvith Snicket
Návštěva
Baworg
obr
obr obr obr
obr

Jedna z věcí
Francis Black
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr