» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Osud má dva způsoby jak nás drtit - odmítáním našich přání a jejich plněním."

Henri Fréderic Amiel

počet přístupů: 2140433

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28990 příspěvků, 4549 autorů a 303408 komentářů :: on-line: 13 ::

:: Obrázek od žáčka ::

amoska	publikováno: 16.12.2007, 16:00

Básnička jse věrným popisem toho, co se mi přihodilo o předloňských Vánocích v jedné Základní škole v Praze 10.


	Dneska mi řekl malý žáček: „Paní učitelko, vy jste krásná, jako sluníčko!“ Pusinku špulil, jak zobáček. Podal mi přeložený papír a usmíval se maličko. „Broučku, co tě to napadlo?“, ptám se ho celá zmatená, údivem omámená. Mám přece doma zrcadlo a vidím, jaká je za život převeliká cena. Postava už mi roste do země. Co postava? Koule je to a tvary žádné. Šeptám si pro sebe tajemně: zírat na bábu nikoho, doufám, nenapadne. Uvadlá pleť a bledý ret, šedivé prořídlé vlasy, zuby už hanba počítat. Prudší povaha mohla by hned každému lát, zlobit se, brečet, osudu vyčítat. Přece jsem se tak snažila hledat si lásku, pravdu, spravedlivé lidi. Moc šťastně jsem ale nežila! Co na mně, staruše, to malé dítě vidí? Kdyby byl starší, nevím, snad řekla bych důrazně: „Nejsi prvňáček,už jsi školák velký!“ a začala na něj možná řvát: „Co tě napadlo, dělat legraci z paní učitelky?“ Klouček však stojí, nosík ke mně zvedl: „Musíte si ten papír ode mne celý rozbalit! Moc se mi asi obrázek nepovedl.“ Posmutněle chtěl zpátky do třídy k dětem odejít. „Počkej přec, já se sama podívám!“ Rozbalím, prohlížím, oči nějak vlhnou, papír pomačkaný celičký, na jedné půlce sluníčko tu mám, na druhé kometa, Marie, Josef, Ježíšek a taky malé jesličky. „Proč jsi to nakreslil, broučku, zrovna mně?“ Je ještě malý a bezelstný, nechtěl mne ranit legrací. „Že hezky zpíváte!“ řekl dojemně. Hladím mu vlásky, mluvím s ním bez malých či velkých orací. „Tobě se líbily koledy dnes ráno, co zpívala jsem s vámi dětmi u stromečku? Naučím tě je, chceš? Tak ujednáno!“ Utřu si oči. Dělám už bez breku za tím velkou tečku! Děti jsou často, jak pytel blech. Učitel snaží se, zlobí se, nakonec ví si rady. Kdo nedostal obrázek od žáčka, ten má pech! Je ztracený, zbytečný učitel, ať starý je, či mladý.


celkové hodnocení autora: 98.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 7		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 19		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 33		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Jolana Dostálková	17.12.2007, 19:38:09

Odpověď na příspěvek od uživatele: Jeňýk* ze dne 16.12.2007, 22:14:46* Jeňýku, ty učíš techniku? A čeho?

Pepetinka	17.12.2007, 19:11:02

Těžko hledám slova, která bych použila pro komentář Tvého dílka a nenarušila jimi jeho atmosféru... Z krásných slůvek, zakomponovaných do básně, je vycítit neuvěřitelná láska k povolání, dětem, člověku... Velice zdařilá a dojemná práce, při níž mi přišlo až líto, že mi ty nejkrásnější obrázky zatím nemohou přinášet vlastní děti... O to víc si však vážím obrázků od svého synovce, který mi vše aspoň částečně vynahrazuje. Děkuji za další příjemné zpestření dne, krásné čtení a posílám jedničku.


ze dne 17.12.2007, 22:11:32
amoska: Moje slova mohou být jen Díky. Jsem moc šťastná, že po tolika hubených letech, kdy mi dospělí věnovali pozornost jen když něco potřebovali, tady se mi dostává tolik krásných slov. Jsem za ně každému moc vděčná.JJ

Špáďa	17.12.2007, 16:36:38

Procítěné dílko duše, která ví, že člověka v životě nejvíce naplňuje láska. Jakákoliv. Vzájemné mít rád. A cítit to.


ze dne 17.12.2007, 22:15:01
amoska: Ano, ano, milý Špáďo, je psáno....Lásky pak kdybys neměl, nic nejsi.... S přibývajícím věkem si toto poselství z dávných věků, jakož i další, velmi uvědomuji a moc se snažím se podle toho žít. Ne, že by se mi to mohlo dokonale dařit, jsem jenom člověk, ale snažím se! U dětí to není nic těžkého! Tobě díky. Pravděpodobně cítíš jako já.JJ

amazonit	17.12.2007, 6:49:48

co napsat? jemné, lidsky křehké, upřímné a čisté...


ze dne 17.12.2007, 22:09:33
amoska: Jem potěšena a dojata, kolik lidí je na mne tak hodných! Ten advent mne dostane vždycky na kolena, ale čím jsem starší, tím mne víc dojímá lidská láska, soudržnost, přátelství. Díky.JJ

Jeňýk	16.12.2007, 22:14:46

Odpověď na příspěvek od uživatele: First Girl* ze dne 16.12.2007, 22:08:50* Techniku (ČVUT Praha). Možná, že jsem básník Ocelová pravda z Mauřiných Dějin básnického spolku Jitrocel :-))

First Girl	16.12.2007, 22:09:22

To je miloucke, verim, ze si takovy pristup zaslouzis, Jani.


ze dne 05.02.2008, 21:42:27
amoska: S kajícnou omluvou ti takto opožděně děkuji za komentík k básničce i za laskavé povzbuzení mne osobně.

First Girl	16.12.2007, 22:08:50

Odpověď na příspěvek od uživatele: Jeňýk* ze dne 16.12.2007, 18:54:28* Ty jsi taky ucitel, Jeniku? A co ucis? :)

Jeňýk	16.12.2007, 18:54:28

Ty se máš, já učím starší. Dělají si z dědka jen srandu a tužku neumí vzít do ruky. Všechno "kreslí" na počítači. Dávám jedna.


ze dne 16.12.2007, 22:00:34
amoska: Jo, jo, čím jsou děti starší, tím jsou starší kantoři pro ně níže. V tom snad nehraje roli ani tak kvalita učitele, jako současná všeobecná nelibost ke stáří! Jo, jo! Děkuji za návštěvu a krásné hodnocení. Potřebovala jsem povzbuzení k chuti do života, proto jsem šoupla tuto citlivou, kajícně se přiznávám! Je mi ale líp i Tvou zásluhou.amoska

čuk	16.12.2007, 16:48:51

Velmi hezky a lidsky napsáno, s trochou sebeironie. Vidíš, i ve staří je hodně hezkého a ne všechny učitelky jsou trapičky.


ze dne 16.12.2007, 21:56:09
amoska: Nikdy jsem nebyla trapičská učitelka, protože jsem děti sama moc potřebovala. Můj složitý život s absencí milující osoby mi napověděl, že děti mi vše vynahradí. Ano, stalo se, i když to nebyly děti vlastní, ale školní.Ovšem je mám dodnes v srdeční komůrce pro vnoučátka(vlastní nemám).Už nejsem ve škole, ale vyučují doma a má to veliký půvab, jsem tím naplněna. Dík amoska.

Šíma	16.12.2007, 16:13:35

No, třeba se malí školáčci dívají na svět tak nějak jinak (svýma velkýma očima - kukadlama) a vidí to, co dospělí nevidí! Kdoví? ;-) P.S. Dal jsem za Jedna! Četl jsem Tvé dílko hned 2x, možná toho nemám dost a přečtu si ještě jednou! Já vím, nic se nemá přehánět! :-D


ze dne 16.12.2007, 21:51:04
amoska: Můj milý hochu, potěšil jsi mne svou citlivou duší už nejednou, ale nyní, když nejvíc potřebuji pohlazení pro současné potíže, jsi tak učinil. Hluboce děkuji amoska

Maura	16.12.2007, 15:59:24

Ao, Amosko, to je pravda pravdoucí, obrázky od dětí jsou nejkrásnější dárky, jaké může člověk dostat. Vyhrkly mi slzy, když jsem to dočetla a dávám ti za jedna.


ze dne 16.12.2007, 21:48:45
amoska: Moje milá Mauro, Tvoje uznání mne těší převelice a děkuji. Mám podobných obrázků jen z posledních let doma 2 velké šuplíky.Když je mi nejhůř, někdy si je beru do rukou a myslím na ty, co mi je dali. Ale taky u toho brečím, radostí i smutkem, neboť vzpomínky jsou závaží, co vedou si tě pod paží - čas vrátit nemohou... Zdraví amoska.