obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Manželství je památka na lásku."
H. Rowland
obr
obr počet přístupů: 2915377 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39516 příspěvků, 5744 autorů a 390432 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: část II: U pana krále ::

 autor gerhartest publikováno: 24.02.2008, 22:14  
Měl jsm málo času na úpravu. Snad tam bude mín hrubek než minule.
 

Věděli kam jít, ale nevěděli kde to je. Nelgen byl toho názoru, že když jeho plán ve Schwetu nevyjde bude s nimi konec. A jeho plán byl jasný- najít rozcestí u dubu a počkat na jistého člověka s jistými věcmi a dorazit v pořádku do Reavaru. Právě teď i navíc nebyl jistý jestli jde správně. Cesta na kterou je navedl Dorrs se pořád zužovala a její povrch se zhoršoval každým krokem.
"Hodil by se úplněk" pomyslel si Horten a přehodil louč do druhé ruky. Moc světla nevydávala, ale aspoň se tolik nebál. Tma je totiž jeho nejhorší nepřítel.
Ted se v jinak holé krajině u cesty vynořily na obou stranách rozlehlé stromy.
„Nejsme už tady?“ řekl s nadějí v hlase Horten .
Nelgen však neodpovídal a ani jiným způsobem nereagoval.
V těch několika dnech kdy si znepřátelili Melarijské gardy a tím i krále Menára, potkali jen několik lidí, kterým by mohli aspoň trochu věřit. Patřil mezi ně Laufer, Dorrs a obyvatelé těch několika pohraničních vesnic, kterými procházeli.
Na doporučení Laufera vyhledali v dřevorubecké osadě Drn žebráka Trema. Měl jim pomoci dostat Lauferovu zásilku přes hranice. Trema našli a předali mu dopis od Laufera (kde se naučil číst? ) a náklad. Rozdělili se v křovinách pod celnicí. Trem je pak měl čekat na rozcestí u dubu. To věděl i Horten. Nevěděl však, že žebrák ještě řekl u kolikátého dubu to je. Cesta byla totiž duby sázená a rozcestí, ať už z cestiček vyšlapaných zvěří po dlážděné silnice bylo prý několik.
„Jdeme.“ Řekl za nějakou dobu Nelgen.
Tak tohle je první, pomyslel si, za chvilku se objeví další, pak další atakdál.
Nepřemýšlel proč to je zrovna sedmapadesátý. Pořád ho ale trápil pocit zrady.
Tomu Tremovy nevěřil. Může něco ukrást, nebo se už nikdy neukázat. Mohl by je taky na rozcestí zabít.

„Parchant.“ Zadrmolil u sedmapadesátého dubu. „Nemohl prostě říct, že počká u cedule?“
„Cože?“ probral se Horten.
„Nevidíš ten rozcestník pod stromem? Je větší než ty.“ zavrčel a vylezl na mez k obrovskému kmenu.
„Došli jste pozdě.“ ozvalo se za stromem. Pak vystoupil ze stínu postarší člověk s plnovousem. Nelgen si na něj posvítil pochodní. Vypadal pořád stejně.
„To si ty dědku... Kde sou naše věci?“
„Aha.“ řekl Trem, takže když ste mě našli v Drnu byl jsem Trem. Ted jsem to zase já Trem.
Ale co když sem tehdy lhal a Trem je někdo jiný? To přece znamená, že je někdo jiný i tady.“
„Nedělej si z nás srandu, dědku. Laufer mi tě dobře popsal. Vrat co jsem ti půjčil a víc nemluv.“
Trem se opřel o strom za kterým se schovával.
„Tenhle je úplně vykotlaný. Dal jsem to dovnitř.“
Nelgen se otočil a šel se přesvědčit. Trem mu uhnul stranou.
Těsně u země tam byla široká prasklina. Dost velká na to, aby tam nacpal jejich torny. Na rtech se mu objevil úsměv. Zatím to všechno vychází. Otočil se k místu kde si myslel, že je Trem.
„Děkuju, ještě…“
Chvilku trvalo než znovu promluvil.
„Kde je ten dědek?“
Trem zmizel.

***

Hodinu pochodu od rozcestí začala cesta znatelně odbočovat doprava. Někde blízko by tu měla být hospoda. Prý tam mají stáje s koňmi na prodej. Laufer jim dal dost rad, ale i dost peněz. Můžou koupit dva koně a polovina ještě zbude.
Tam to je. Nelgen zahlédl lucernu zavěšenou nade dveřmi. Svítilo se také z několika oken.
Oba přidali do kroku. Za několik minut už stáli u jednopatrové stavby. Zevnitř se ozývali hlasy. Někdo se mihnul v okně. Chvilku bylo ticho a pak se trhnutím otevřeli vchodové dveře.
Vyšla žena v zástěře. Přesněji hezká žena v zástěře. Zběžně si prohlédla bratry. V jejím pohledu bylo cosi ostražitého i smutného.
„Přejete si?“
„Je to tady hospoda U pana krále?“ řekl Nelgen.
Ona nic neřekla jen ukázala nad sebe. Visel tam velký štít s nápisem U pana Krále a obrázkem jakéhosi kašpara s korbelem v ruce.
„V tom případě vás žádáme o ubytování. Samozřejmě dobře zaplatíme.“
Žena několikrát zamrkala. „Lituju, máme plno.“
„Já naopak slyšel, že nikdy nemáte moc hostů.“
„Kdo vám to říkal.“ chladně se usmála
„Laufer.“
„Hmm.“ Zvedla obočí „Kdo to je?“
„Přece váš častý host.“
„Aha, v tom případě pojďte dál.“
Ustoupila a pustila je do předsíně. Pečlivě za nimi zamkla a požádala je, aby si tam nechali věci. Potom je obešla a otevřela další dveře do dlouhé chodby. Několik kroků šli po prkenné podlaze. Pak ze dveří vlevo vystoupil vysoký muž, zarostlí jako bandita, se sveřepým výrazem.
„Koho to sem vedeš?“ zahučel na ženu.
„Nevím, ale něco nám nesou.“
Prošla těsně okolo muže a vešla do dveří. Chtěli jít za ní, ale zastoupil jim cestu.
„Dejte sem zbraně.“ houkl.
„Proč?“ vybafl na něho Horten.
„Dejte mu to a pomůžeme vám.“ řekla žena ze dveří.
„Můžeme vám věřit?“ řekl Nelgen.
„Musíte.“
Nelgen odložil svůj meč. Horten hned po něm.
„Jmenuju se Lacher.“ řekl muž. „Vstupte.“
Vešli do velkého sálu hostince. Na stropě viseli tři lampy, ale svítilo se jen z té uprostřed.
Naproti oknům byl velký kamenný krb. U něj stál další muž. Ještě jeden pak ležel na jednom z masivních stolů. Když došli blíž poznali na zemi plno krve. Ten na stole měl na hrudi obrovské tržné rány. Ještě žil, ale byl hrozně bledý. Neměl v sobě už skoro žádnou krev.
Všiml si jich a otočil hlavu. Nelgen se skoro zalekl jeho smutných bledých očí.
"Co se tady děje?" zvolal Nelgen
„Proč mu nepomůžete?“ vyhrkl zděšeně Horten
„Dělali jsme co jsme mohli.“ řekl muž u krbu stále ještě otočen k plamenům.
„Jste všichni klidní jako by se nic nestalo.“ křikl Nelgen.
Raněný se chabě zasmál. „Ale stalo se. Znovu se to opakuje a nejde to změnit, jedině ovlivnit.“
Hatrogové se tvářili zmateně.
„O co tady jde?“ řekl Horten.
Muž u krbu se otočil k nim. Měl dlouhý černý knírek a ostře řezanou tvář.
„Jmenuju se Fariah Fairi.“¨
„To jméno jsem nikdy neslyšel.“
„Ani jste ho neměl slyšet. A mimochodem pro mě máte dopis.“
Nelgen se zamračil.
„Jsem Kozel.“ řekl Fariah.
„Neříkal jste, že jste Fairi?“
„Taky, že jsem, ale Laufer mi říká Kozel. Ten dopis mi měl poslat tento týden, ale neříkal kdo ho donese. Prosím, vaše jména?“
Ten toho ví moc, aby lhal, pomyslel si Nelgen.
„Já jsem Nelgen Hatrog a toto je můj bratr Horten.“
„Těší mě.“ řekl Horten.
„Dobře, ale pořád čekám.“
Nelgen si uvědomil, že chce dopis. „Všechno je v…“
„Lacher to donese .“ přerušil ho Fairi.
Lachem se na nic nevyptával a šel. Brzo byl zpátky s oběma tornami.
Nelgen vytáhl ze svého batohu pečlivě schovaný dopis a podal jej Fairimu. Ten si ho chvilku prohlížel než ho rozpečetil.
„Hmm. Přesně v téhle obálce jsem mu poslal dopis.“ zamumlal.
Vytáhl list papíru, z jedné strany popsaný a složený na dvě poloviny. Přečetl ho celkem rychle a podal jej té vysoké ženě. Po přečtení dala dopis Lacherovi.
„Přečti ho nahlas.“ řekl Fairi s úsměvem.
Lachem si odkašlal a začal:
„Milý příteli, nejprve bych rád poděkoval za rychlou odpověď k mému předchozímu dopisu a zároveň se omluvil za zpoždění našich záležitostí. V poslední době se rozšířilo mnoho zpráv o přepadení kolony finanční gardy a es gardy na hranicích lesa Rellmb u Korimi v Melarii. Žádná z těchto zpráv není pravdivá.
Doufám, že to tak zůstane.
Tvůj přítel.

Lacher zvedl hlavu a podíval se na Fairiho.
„Tolik práce kvůli tomu?“ řekl Horten „To mohl klidně donést holub.“
„To je nějaká šifra.?“ zeptal se Nelgen.
„To důležité je na druhé straně.“ řekl Fairi.
Lacher otočil dopis a chvilku si prohlížel prázdnou stranu. Nakonec mu ho Fairi sebral.
Papír pořádně rozmačkal a znovu narovnal, pak ho přeložil napůl. Když ho znovu narovnal objevilo se na pomačkaném papíře půl strany textu.
„Jak to …?“ podivil se Nelgen.
„To byste nepochopil.“ zašklebil se Fairi.
Neuvěřitelně rychle si dopis prohlédl a pak ho hodil do krbu.
„Řeknete nám aspoň co tam bylo, když se s tím táhneme takovou dálku?“
„Vy tu historii přece znáte, nač vám to znova vykládat?“
„Je tam co se stalo v lese?“ řekl Horten.
„Zběžně.“ řekl Fairi „A ještě něco.“
„Co?“ zeptal se Horten.
„Spustili jste lavinu.“ zahučel Lacher.
„Jakou lavinu?“ řekl Horten. „My jsme dřevorubci.“
Raněný na stole se pohnul a snažil se posadit.Žena k němu hned přiskočila.
„Nenamáhej se Norfe.“ řekla tiše.
„Pomoz … mi Athin.“ zašeptal. „Pomoz mi vstát.“
Nemohla nic namítat. Už skoro stál. Podpírala ho jakoby nic nevážil.
Krev na zemi do té doby vytvořila obrovskou kaluž. Zdálo se že se už nezvětšuje.
„Všechno se opakuje.“ zašeptal.
„Co vám je ?“ řekl Horten.
„Otrávili mě.“ šeptl. „A pak zranili. A to tak dobře, že tady umírám celý den.“
Zdálo se, že to bylo o poslední co řekl. Slábl každým slovem.
„Ani tihle tři mi nemohli pomoct.“ našel novou sílu Norf
„Protože to nejde.“ usmál se. Už jsme se s tím smířili, když jsme zjistili co mým koncem začalo. Fairi vám to jistě rád řekne.“ opřel se rukou o stůl.
„Ale abych to stihl.“ začal o poznání tišeji. „Učte se minulostí, žijte přítomností a myslete na budoucnost.“
Poslední slovo sotva slyšeli. Norf je ještě chvíli pozoroval. Nakonec otočil hlavu k Athin a pak se bezhlučně sesul na zem. Athin ho přitom pořád přidržovala, aby nedopadl moc tvrdě. Po její bledé tváři stékali slzy. Chvilku ho ještě držela za ruku. Pak ji položila do lesklé tmavé krve a narovnala se. Nastalo ticho přerušované jen praskotem dřeva v krbu.
Trvalo několik minut než ho přerušil Fairi.
„Nemohli jsme nic dělat.“ řekl. „Ležel tady od rána a čekal na smrt. Dali jste mu aspoň naději.
„Jakou naději?“ probral se Nelgen. „To opravdu musel umřít?“
„Všechno se včas dovíte.“ řekl Fairi a šel ke dveřím u baru. „Nehledejte mě.“ vyšel z místnosti.
Zase bylo ticho.
„Athin nalij nějaké pití.“ přerušil ho Lacher. „My se postaráme o Norfa.“
Athin šla za bar a něco pod ním hledala. Lacher mávl na Nelgen.
„Pojď, stáhnem ten ubrus ze stolu.“ řekl a ukázal na Hortena. „Ty oddělej tu vázu.“
Horten vzal velkou vázu se sušenými květinami do náruče.
„Ted zakryjem Norfa.“ řekl Lacher.
Horten vrátil vázu na stůl a pozoroval jak přikrývají Norfa.
„Co teď s ním?“ zeptal se
„Fairi řekl, že se o něho máme postarat. To jsme už udělali.“ odpověděl Lacher. „Zbytek zařídí on. My ted půjdem něco vypít jestli vám to nevadí."
U baru si už Athin dolévala druhou skleničku červeného vína. Pořád byla bílá jako stěna.
Oni tři už tam měli nachystanou pálenku.
„Pro štěstí,“ pronesl Lacher podle zvyku východního Schwetu.
„Za pravdu.“ řekl Horten.
„Na zdraví.“ dokončil Nelgen.
Kořalka byla silná. Athin jim dolila druhou.
Pili mlčky. Asi po čtvrté dávce Athin odešla ke krbu a chvilku se dívala do plamenů. Pak šla ke stolu bez ubrusu, vzala z vázy květinu a položila je na tělo Norfa přikryté ubrusem.
„Dobrou noc.“ Šeptla a odešla dveřmi do chodby.
Lacher vzdychl „Je pozdě.“ řekl. „Pojďte za mnou, ukážu vám kde můžete přespat.“
Zvedli se a tiše ho následovali. Šly zpět do chodby a doleva. Velké dvoukřídlé dveře, které rozdělovali chodbu na dvě části byly otevřené. Za nimi vpravo byl vstup do místnosti.
Lacher řekl, že je to malý salonek. Vevnitř byl dlouhý stůl obklopený širokými židlemi. V rohu nalevo stála malá plechová kamínka a vedle řada nahrubo nasekaných smrkových polen. Lacher je vyzval, aby si někde ustlali. „Jestli vám bude zima zatopte si v těch kamnech. Ráno sem zas přijdu.“
„Co jsme dlužní?“ řekl Nelgen.
Lacher se ušklíbl „Nic. Zbytek vám ráno řekne Fariah. Dobrou noc.“
Nelgen a Horten popřáli taky dobrou noc.
Teprve teď si Nelgen plně uvědomil jak je unavený. Po tom co se stalo s tím Norfem, úplně zapomněl, že jsou dva dny na nohou. A ta kořalka uspávala.
V místnosti bylo teplo. Usnuli téměř okamžitě potom jak si lehli a tu noc se už nic nestalo.


 celkové hodnocení autora: 80.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 36 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Ekyelka 15.10.2008, 21:59:22 Odpovědět 
   Zdravím.

Sparrow to vystihl trefně: nevědí nic - a čtenář je na tom stejně. Když už psát o tajemných spolcích, náhlých úmrtích a varovných proroctvích, musí v tom být řád ještě větší, než v běžném textu.
Co tady chybělo, byla atmosféra. Celé mi to přišlo ploché, jen zběžně načrtnuté, bez promyšlení, bez života. Chování dalších postav mi připomínalo přesouvání se marionet, kterých se zmocnil šílený loutkář - proč se třeba Norf zvedal na nohy? A že bylo kolem něj plno krve - zdá se mi nelogické, že umíral celý den a přátelé ho nechali ležet na zemi. Spíš by ho uložili na stůl, pokud by nechtěl umírat v ložnici v posteli, a pokud bys už trval na patetickém závěru jeho života, pak s větší mírou vášně, aby bylo čtenáři jasné, že se skutečně vydává z posledních sil, když hovoří o konci a varování.
"Postarat se" o mrtvolu není jen o jejím přikrytí ubrusem. Tohle by totiž udělal každý normální člověk - automaticky dopřeje tělu klid aspoň zakrytím, zároveň tak trochu uleví i sobě, že aplikuje pravidlo "co oči nevidí, to srdce nebolí". Takže ono postarání se by mělo spíš zahrnovat přípravu k pohřbu, případně uložení v jiné místnosti, kde později dojde k předpohřební přípravě.
Stále ještě není vůbec jasné, co jsou bratři zač - prý dřevorubci. Jak se ale zamotali do celé situace? Navíc samotná situace je natolik nepřehledná, že nevím, jestli si z toho mám vybrat hrozící konflikt, mocenskou hru o trůn, případně o majetek, nebo snad ještě něco dalšího.
Zpomal. Zamysli se, co chceš napsat, jaký příběh chceš odvyprávět. Kdo v něm bude vystupovat, jestli je důležitý pro děj. Udělej si poznámky a drž se jich, aby ses zbytečně nezamotával.
Navíc pokud se skutečně chceš věnovat vyprávění příběhu se špionážní tématikou ve fantasy žánru, zkus si přečíst trilogii Noční běžci od Lynn Flewellingové, případně sérii Darkover, ságu o Zaklínači od Sapkowského, kde se také probírá celkem dost mocenských intrik. Nezamotat se totiž do tajemství, to chce především jasný plán a nadhled, neztrácet cíl z očí.
Plus urychleně si najdi korektora, případně si opraš gramatiku. Chyby a hrubky textu absolutně neprospívají, spíš ho ještě víc srážejí.
 sparrow 13.09.2008, 11:04:12 Odpovědět 
   Už nenmám moc času, tak jsem to tak rychle prolétl. Připadá mi to, jako by nevěděli nic odkud, kam, od-koho, pro-koho :). Ale to mi tak nevadí, jelikož to také tak nekdy píší. Mám rád utajené věci až do konce, kdy ani tam někdy nezjístí skutečnou pravdu.
 Pavel D. F. 24.02.2008, 22:12:35 Odpovědět 
   Pokračování po půl roce? Pak ale raději nepiš do perexu, že jsi měl málo času na úpravu ;-)
Dobrá, příběh se pomalu rozbíhá, stále se mi ale zdá, že jsou mnohé dialogy poněkud nesrozumitelné. Mnoho zůstává utajeno, hrdinové tak trošku pocházejí odnikud a jdou nikam (nebo alespoň neví, kam jdou). Ale možná je to jen můj dojem.
Třeba by Ti prospělo, kdyby Tvoje dílko posoudila Ekyelka (pokud ji sem kouzelný systém SASPI přiláká, tak ji zdravím), ona je asi nejlepší expert na fantasy povídky.
Něco se ale opravdu od minula zlepšilo, takže ode mě pro tentokrát za dva.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Zuzka
(10.12.2019, 11:24)
Livinginthedream
(7.12.2019, 22:31)
Antonio
(25.11.2019, 23:53)
Albína Alba
(25.11.2019, 01:02)
obr
obr obr obr
obr
Dva doušky před...
Profesor Bartoloměj
Smrt duše
Mácovič
(Revoluční rok)...
Rebekka
obr
obr obr obr
obr

Nalgašský průsmyk - třetí část
Ekyelka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr