» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."

Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais

počet přístupů: 2140441

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28990 příspěvků, 4549 autorů a 303408 komentářů :: on-line: 13 ::

:: Proti vodě plouti 5. díl ::

OH	publikováno: 27.12.2007, 21:42

Podzimní love story, na jehož pozadí jsem se pokusil vykreslit, jak těžké je ke břehu doplout a jak lehké je od něho odrazit.
(Děkuji za všechna upozornění na chybný pravopis.)


	Kdo ví, co Jirka, když vodjedu, minule mu šaty smrděly kouřem a pivem až hrůza! Prej jedno pivo s Joskem... Ten jeho Joska, když sem ho viděla... Von ten můj milej stále visí nad takovou propastí všech těch pajzlů, s lahví v jedný ruce a s jointem v druhý, asi ho to stojí dost námahy... A tohle moje focení mu asi bude dost vadit, asi bude žárlit. Překvapilo ji, že k němu cítí silnou averzi, když si uvědomí, že nechce, aby fotila. Ale já si už na něm umim vybojovat, co potřebuju. Nakonec vždycky ustoupí... "Ahój tetičko, tak kdy už zahodíš ty svý holky železný?" Vesele zavolala na tetu, která pokrouceně stála ve dveřích, se svým skeptickým výrazem. "Až mě budou zahrabávat!" Sarkasticky Aleně odpověděla stejně veselým tónem. Ach jo teto, ty seš fakt jako studená sprcha po ránu. "Poď dál, ať mi nevyvržeš teplo, už jsem se na tebe těšila, dokonce i nádobí jsem umyla, abys to nemusela... Jo a víš, že mám novou kámošku? Mluvila jsem s tou tvou Marcelou!" Postupně Aleně , která se zatím převlékala, vypověděla, jak jí Marcela volala, protože jí Alena omylem dala její číslo. "A jéje a co ste řešily?" "Coby! My sme teď kámošky a ty k ní deš večer na mejdan, už to víš?" Alena dosedla na židli. "Jéžiš tetulo, jak tě poslouchám, tak bys na ten mejdan měla jít spíš ty!" Kurs jí překvapil svou neokázalostí. Bylo tam asi sedm lidí přibližně stejného věku a Alena se dozvěděla o základech práce s fotografií v počítači. Stáhnutí fotografie do počítače, odeslání fotky e-mailem a manipulaci s paměťovými kartami. Seznámila se s Luckou, která ve městě bydlela a měla na fotografii podobný náhled, jako ona. Vyměnily si e-mailové adresy, s úmyslem spolu někdy někam zajít a o focení si popovídat. Kurs Alenu jen utvrdil v záměru se fotografii dále věnovat a naučit se co nejvíc. "Já potřebuju vědět co nejvíc o focení, jako o řemesle! V životě jsem nepřemýšlela o kompozici a všechny možnosti, co nabízej úpravy na počítači..." Nadšeně vychrlila na tetu, jakmile k ní po kursu přišla. "Máš ten mejdan u Marcely! Měla bys tam přinýst nějakou tu lahvinku..." Zavolala na ní teta do koupelny. No jo teto, ty taky nemyslíš na nic jinýho, než jak mě večer vyhnat... V rychlosti se osprchovala. Já mám tak plnou hlavu toho focení! Jako kdybych na to čekala celej život a do teď jenom přežívala... "Teti, já se tam jen kouknu a přijdu, já nemám náladu na nějaký... Minule to bylo fakt vo život!" Teta seděla u dveří na svém malém botníčku, v jedné ruce berle a v druhé lahev koňaku. "Tak tenhle koňak, mi tady milá zlatá leží už dobrejch pětadvacet let! Ten mi přivez můj druhej manžel z Havany. Takovýhle bumbání udělá na každým mejdanu svoje, to si piš! Alena na ní koukala, jak tam bolestmi zkroucená sedí na botníku a prohlíží si lahev alkoholu, co ji přivezl její druhý manžel z Havany. Bože, to by byla fotka! Jirkovi se nechtělo z práce domů, Alena byla v hlavním městě a prázdné kouty jejich bytu, které na něho volaly po práci a dalších půjčkách, ho moc nelákaly. Pomalu šel po chodníku s očima sklopenýma a přemýšlel o sobě a Aleně. A co sis jako kurva myslel? Že bude furt sedět doma a vrhat na tebe zamilovaný pohledy? Můžeš bejt rád, že má nějakej zájem a nesere se furt jen do tebe! Míjel obchod se spodním prádlem a hlavou se mu mihla představa Aleny v nějakém sexy prádle, ale brzy ji zaplašil. Alena není žádný éro, dyť ani do tý svý pusiny nechce a to sem ho měl jak vod Diora. Jenže když vona přijede z tý naší zasraný metropole, tak furt jen čumí na ty svý fotky v kompu a já se ji bojim říct, že sem s prachama zase úplně v... Přdstavil si Soňu v jejich bytě v posteli a tělem mu projela žádost. Hmmm, to je jasný, jak by to skončilo. Zase sjetej, jak pes a život na hovno. Když ráno čekal na zastávce městské dopravy, zničehonic mu na mysli vytanuly časy, kdy ráno vycházel s ostatními lidmi i na tuto zastávku, jak byli všichni ospalí, nevrlí a jak se jim do práce nechtělo. Jenže Jirka mezi nimy chodil a sbíral vajgly a nevadilo mu sebrat ještě hořící nedopalek od někoho, kdo ho zrovna odhodil, protože musel rychle nastoupit. Tenkrát měl ruce rozpíchané od injekcí pervitinu a z nasbíraných nedopalků si balil cigarety. Když si na ty časy v ranním chladu vzpomněl, celý se zpotil a téměř utekl někam se schovat, jak mu bylo trapně. "Jó, to BYLY časy..." Řekl si a odhodlaně vykročil ke společnému bytu s úmyslem vyměnit těsnění u dřezu, který kapal. Kurva, kdyby aspoň ten fotr s něčim helfnul, ale to už zas slyšim ty jeho kecy... A máma, která mu všecko vodkejve. Něco dělat a nemyslet na blbosti, Alča se zejtra vrátí, všecko je okej... Alena se oblékla do mikiny a krátkého trička, které si téměř potají koupila a nechávala u tety. Nechtěla, aby ho viděli její rodiče, natož Jirka, protože se obávala, že by to nepochopili. Nemůžu tu mezi nima chodit voblečená, jak z první republiky! Prošla činžovním domem, ve kterém bydlela její teta a došla k zastávce městské dopravy. Ta teta je fakt šílená, sotva chodí, ale pro ten koňak dokázala vylízt na židli, aby dosáhla do skříně... Budu jí muset vygruntovat celej byt, je na mě... Tramvaj přijela a Alena s ostatními lidmi nastoupila. Když projížděli večerními ulicemi osvětlenými výlohami obchodů a barů, pocítila příjemný pocit, že je mezi lidmi, žijícími ve velkoměstě. Poprvé si přiznala, že s Jirkou v jejím rodném městě už se ji být nechce a to uvědomění ji osvobodilo. Cítila se sebevědomější a rozhodnější než předtím. Já fakt... Už si nedokážu představit, jak sedím s mámou a tátou u televize a koukám na nějaký blbosti, když vim, jak ten život může letět dopředu. "NO, ČÁÁU ALČO!! POĎ dál, už sem se bála, že zas budeš sedět v koutě! Já tě mam teď na starosti, ty puťko jedna! Máš suprovou tetu..." Marcela se na ni vyřítila ze dveří, vtáhla ji dovnitř a zase zmizela někde v bytě. Alena při přezouvání slyšela hlasy za dveřmi a hledala odvahu vstoupit, ale tu ji dodala láhev koňaku, kterou vzala do náruče, jako miminko. "Koňak, kterej tetě přivez z Havany její druhej manžel..." Dodala si pro sebe a vstoupila. Obývací pokoj Marcely byl plný lidí. Některé už znala a mávla jim rukou na pozdrav. "JÓÓ, ALENA CHOVÁ MIMINO, to nám ho taky puč, ať se s nim trochu pomazlíme!" Vykřikl na ní někdo a Alena postavila láhev koňaku na skleněnou desku malého stolku, který byl uprostřed obývacího pokoje. "Ahoj..." Špitla a očima se sháněla po Marcele, aby ji tu pomohla s představováním. "Čau Alčo, tak sem se o tobě dozvěděl, žes dala na mý rady a vrhla ses na uměleckou dráhu, jo?" Petr se na ni usmíval, pohodlně rozvalený na gauči. V jedné ruce měl sklenici a druhou měl položenou na stehně dívky, kterou Alena neznala. "No, já nevim kam se to vrhám..." Vylétlo z Aleny, aniž by o tom stihla zapřemýšlet. "No, určitě správným směrem!" Petr ji uchopil v pase a posasdil si ji na klín. Je z něj cejtit pivo a cigarety, tak to už znám, řekla si. "PROSÍM ALČIČKO, to je skank, kterej nejde vodmítnout..." I když byla rozhodnuta tento večer zůstat střízlivá, přijala nabízený joint a několikrát slabě potáhla. Tělem jí projelo zabrnění, jako elektrickým proudem a toho večera už jen tiše a trochu roztřeseně pozorovala, jak se mejdan rozjíždí. Když si všimla, že ta dívka, sedící vedle nich, hladí Petra mezi nohama, pomalu se z gauče zvedla na své roztřesené nohy, že půjde domů. "No Alenko, to snad nemyslíš vážně! Všichni chlapi se tu na tebe těšej a ty..." Petr na chvíli zmlkl, když mu ta dívka rozepnula kalhoty a začala ho uspokojovat ústy. Alena se rozhlédla okolo sebe, ale když uviděla, že jeden pár na koberci souloží, aniž by tomu kdokoliv věnoval pozornost, jen tiše něco zamumlala a odešla se převléct. "Tak tohle vopravdu ne..." Řekla si a pomalu šla na zastávku, aby odjela zpátky k tetě. Podzimní studené vichry sužovaly celý kraj a staří lidé, jako každý rok prorokovali těžkou zimu. Většina lidí se po práci zaměstnávala sledováním televize, nebo svých protějšků a podzim, jakoby vše zastíral svojí nostalgickou melancholií. Ospalý klid však byl pouze zdáním, protože vášně lidmi zmítaly jako dříve a jejich životy byly dále naplněny nástrahami a těžkostmi, které jim osud štědře naděloval. Jirka seděl na stole a čekal na Alenu. Měla přijet z hlavního města a Jirka si říkal, že by ji měl jít na proti, ale nebyl se k tomu schopen přinutit. Poslední dobou se viděli málo, protože Alena chodila na odpolední směny za dny, které trávila v hlavním městě na kursu. Vídali se jen brzy ráno a pozdě večer a to byli po dni již tak unaveni, že šli brzy spát. Do prdele, hlavně se jí neptej, jestli ji už ten podělanej foťák za devět litrů naučili zmáčknout. Opakoval si Jirka a sbíral v sobě síly pro nadcházející rozhovor. "Ahoj Jirko, jak se vede? Já už toho mám dneska fakt plný zuby, ty vlaky... To je fakt hrůza, ani se tam nedá vyto..." Alena položila svůj batůžek na zem za dveřmi a začala se svlékat. "Ále, tak znáš to, sklad je bordel stokrát jinak a jeden malej človíček se v něm ztratí, jako nic." Jirka seskočil ze stolu a pomáhal ji z kabátku. "A jakej byl kurs? Už seš úplná umělkyně, nebo zatim jen tak na půl?" Umělkyně jen tak na půl, to se ti docela povedlo... Říkala si pro sebe Alena, když zapínala počítač a z batohu vyndávala digitál. No tak do hajzlu, žádnej pokec dneska? Neviděli sme se celej vejkend a před tím jen chvilkama. Říkal si Jirka a šel si sednout vedle ní. "Tak žádnej pokec dneska? Neviděli sme se celej vejkend a před tím jen chvilkama..." Alena stáhla obraz monitoru na lištu, aby neviděl e-maily od lidí z Marceliny party. "Ale jó. Jirko, já toho už mám dneska... Promiň mi tóó!" Pohladila ho s úsměvem po tváři. O čem si mám s tebou povidat, safra? Vo tý hromadě železnýho bordelu, kterou nezvládáš, a tak tam jen hulíš trávu na záchodě? "No Alenko, vono by to chtělo, aby ses aspoň na chvilku vysr-vykašlala na ten komp a dali sme řeč vo penízkách na tenhle byt, protože takhle to dál nepude, okej?"


celkové hodnocení autora: 98.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 5		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 5		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	28.12.2007, 11:13:23

Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma* ze dne 27.12.2007, 21:56:15* Ne, ne, nic proti Tobě ani tvému dílku! ;-) Doma také mluvím více "po našemu", než-li česky... :-D Prostě se mi zdálo, že tam máš více hovorového jazyka, možná mám ještě vlčí mlhu z přejedení o Vánocích, ale (nakonec) známka hovoří za vše!

Šíma	27.12.2007, 21:56:15

Líbilo se! Opravdu není život žádné peříčko! Jak řekl Pavel, uvidíme, co bude příště! ;-) Takže zase za Jedna! ;-) P.S. Myšlenky naší hrdinky (až po to: "Ahoj, tetičko...") by chtěly trochu učesat, jsou takové nesourodé a opravdu roztěkané, ono se to trochu "blbě" čte... Jo, ale jinak se příběh "krásně valí vpřed", jen té hovorové češtiny Ti nějak přibylo i do popisu děje (v rozhovorech i myšlenkách je to celkem dobré). :-D


ze dne 28.12.2007, 9:51:45
OH: Zdar a díky Šímo! Myšlenky naší hrdinky- chtěl jsem navodit pocit, že je celá rozjetá a že Jirku bere už letem světem. Jestli se to blbě čte, co na to říct. Hovorové češtiny v popisu děje si vůbec nejsem vědom a to text po sobě kontroluji několikrát.

Pavel D. F.	27.12.2007, 21:42:20

Závěrečná řeč Jirky věstí hromy a blesky. Alena je natěšená na velkoměsto a on začne o prachách. I tato část povídky vypovídá o nelehkém životě obyčejných lidí, kteří se snaží hledat společnou budoucnost i budoucnost sebe sama. O Alenu až tak strach nemám, ale Jirkovy vyhlídky by v případě rozchodu s ní nebyly moc dobré. Dobře rozehráno, uvidíme, jak to bude pokračovat příště.


ze dne 28.12.2007, 9:45:18
OH: Díky moc Pavle!